Angel - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Míša

KUŘECÍ NUGETKY NA NIKOHO NEČEKAJÍ

Pondělky, středy a pátky byly pro dívky dlouhé dny, kdy měly dvě hodiny ráno a jednu odpoledne. Mezi tím měly pauzu na oběd. Během pauzy obvykle chodily do bufetu, díky čemuž měly na výběr z pár možností, případně si mohly něco vybrat z rychlého občerstvení ve školní minijídelně, která byla oblíbeným favoritem Adalyn. 

S Elle a Mariou se obvykle setkávaly v bufetu, ale Adalyn přemýšlela, zda by dneska možná neměly zamířit na jídlo někam mimo kampus, když vzala v potaz, kdo byl jen pár kroků za ní, sledoval ji a pekelně rozptyloval.

„Jsi v pohodě?“ zašeptala jí Lake do ucha.

Ne. „Ano.“

Nevypadalo to, že by jí kamarádka tu lež sežrala.

Když došli k bufetu, Adalyn šokovalo, že už viděla ostatní dívky sedět u jídelního stolu. Zvlášť se jí nelíbil Mariin pohled, jimíž sledovala Angela, jak si sednul spolu s ostatními Carusovými k vedlejšímu stolu. Upřímně, ani Adalyn se netvářila nejšťastněji, ale to způsobilo jídlo Ellině na Ellině tácu, které představovalo hovězí nudličky v nějaké podivně vypadající hnědé omáčce. Mariin tác obsahoval to samé, co vždycky – nějaké listí ze salátového baru. Fuj.

Lake si prohlédla její talíř a prohlásila: „Tohle vypadá dobře, Elle. Myslím, že si to dám taky.“

Adalyn se prakticky zajíkla žlučí, která se jí zvedla ze žaludku. „To je jak z pekla!“

„Myslím, že to chutná docela dobře,“ řekla Elle a dala si další sousto.

Dokonce i Maria se zatvářila znechuceně. „To proto jsem si vzala salát.“

Všichni s protočením očí směrem k nádherné blondýnce, která si na svém vzhledu dávala až příliš záležet, vyštěkli: „Ty si dáváš salát vždycky!“

„Skutečně chceš jíst tu příšernou věc, která vypadá, že její pořizovací náklady byly pět centů?“Adalyn se podívala na svou nejlepší kamarádku a modlila se, aby řekla ne.

„Vzpomínáš si, že jsem vyrůstala na stravě pro chudé? Vychovali mě, abych se nikdy neotáčela zády k dobře vypadajícímu, levnému jídlu. Vy dvě to nikdy nepochopíte,“ otočila se Lake ke své kamarádce a Marii. Věděla, že Elle vyrostla na něčem podobném.

„Jsi odporná. Nemůžu uvěřit tomu, že místo toho, abychom šli do jídelny, chceš, abych snědla nějaký salát.“

„Vezmu tě tam,“ pronesl klidný hlas, při kterém se všechny otočily. Uviděly Angela, který vypadal stejně klidně, jako byl klidný jeho hlas.

„Skutečně?“ zeptala se a zvažovala jeho nabídku, protože by to znamenalo, že se s ním octne sama. Pak se podívala na Toma, aby zjistila, zda by to vůbec dovolil. Místo odpovědi přikývl.

Hm, nevím, zda bych měla…

Maria pohodila vlasy. „Saláty chutnají tak dob-“

„Pojďme.“ Adalyn se rychle postavila, čímž přerušila blondýnčiny nesmysly a zranila její city, pokud teda vůbec nějaké měla.

„Tady máš, zaplať jí tím jídlo.“ Tom podal Angelovi platinovou kartu.

Než si Angel uložil kartu do zadní kapsy, Adalyn už byla napůl cesty k jídelně. Kuřecí nugetky na nikoho nečekají.

„Dám si dvacet nugetek,“ usmála se na prodavače a pak se otočila na Angela. „Chceš něco?“

„Ehm, ne, díky.“

Zatímco podával prodavači kartu, na pult někdo položil nádhernou tašku plnou nugetek.

„Díky, bože,“ řekla. Vzala si tašku a dřív, než zamířila k malému stolku, uložila do ní ještě pár balíčků kečupu.

Když z tašky vyndala její obsah a roztrhla pytlíček kečupu, aby si do něj mohla namáčet nugetky, Angel se k ní připojil. Jednu z nich si vložila do úst a snažila se přerušit tu trapnost, která mezi nimi panovala. „Vážně nic nechceš?“

Jedinou odpovědí, které se jí od potetovaného muže, jenž seděl proti ní, dostalo, bylo přikývnutí. Opíral se o opěradlo své židle, ruce založené na hrudi. Vypadal, jako by ho nic na světě nezajímalo.

„Jaký je tvůj první den?“ zeptala se. Snažila se s ním zapříst další hovor. Tentokrát se dočkala jen pokrčení ramen.

Pomalu se v ní začínala vařit krev. Jeho postoj jí byl ukradený. Přemýšlela, zda by s ní mluvil, pokud by měla penis.

„Chystáš se mi někdy říct víc než jen dvě slova?“

„Řekl jsem, že tě sem vezmu. Ne že s tebou budu mluvit,“ řekl jí jednoduše.

Obrovsky se usmála. Nemohla si pomoc. „A já jsem řekla, že o té tvé zlodějničce nikomu neřeknu. Ale možná by mi to mohlo prostě vyklouznout.“

Střelil po ní černým pohledem, a pak se směrem k ní natáhla dlouhá, potetovaná ruka. Netušila, co čekat. Když si z její hromádky vzal nugetku a namočil si ji do kečupu, šokovalo ji to.

„Až moc mluvíš.“

Přisunula k němu svou hromádku blíž. „A ty hodně kradeš.“

„Přece nemůžeš tohle všechno sníst, že ne?“ zeptal se předtím, než si z ukradené nugetky ukousl.

„Tak sleduj.“

Vrátil se zpátky ke své nevzrušené póze. Tentokrát to byl on, kdo udržoval hovor.

„Jídlo ti vždycky kupuje Lucca?“

Trvalo jí pár vteřin, než si uvědomila, že musel mít na mysli to, že na kartě, kterou mu Tom dal, bylo vyvedené Luccovo jméno. Pomyslela si, že jeho otázka byla podivná, ale  usoudila, že by mu stejně neřekla nic, co by brzy nezjistil. „Nejenže dohlíží na naši bezpečnost ve škole, ale také se o nás stará.“

Skrytý pohled na jeho tváři jí řekl, že si na to udělal vlastní názor.

„Máš s tím nějaký problém?“

Tentokrát se pro další nugetku natáhl pomaleji. „Myslím, že se k vám dívkám chová jako k miminům.“

Nemohl ji šokovat víc. „To není pravda.“

„Ale je. A rovněž pochybuju o tom, že nějaká žena nebo dívka v rodině Carusových pracuje.“
 Adalyn se musela na okamžik skutečně zamyslet. „Tohle vůbec není pravda.“

„Jsou provdané za vojáky?“ zeptal se, i když až dobře věděl, jak odpoví. Takže co? „Ty, které jsou provdané za výše postavené muže, všechny mají děti, o které se starají – to je jejich práce.“

„Ano, ale ne všechny matky mají ten luxus, aby mohly být ženami v domácnosti.“

„To vím, ale co chceš, abych řekla? Omluvila se za to, že nás Lucca a naše rodiny nechají vzdělávat se, abychom mohly v budoucnu pracovat? Nejsme líné.“

Ukradl jí další nugetku. Když si na něj nabral velkorysou porci kečupu, ďábelsky se usmál. „Ne, ale jste rozmazlené.“

„Přestaň mi krást moje zatracené nugetky!“ Přitáhla si je k sobě blíž. Teď už byly skoro na kraji stolu. „A já nejsem rozmazlená! Je mi líto žen z rodiny Lucianových,“ odfrkla si.

„To by nemělo. Staráme se o ně velice dobře.“ Když dokončil své prohlášení s mrknutím, při kterém skoro zapomněla na sexistický komentář, který utrousil, na rtech mu stále ještě pohrával ďábelský úsměv.

„To bych se vsadila,“ řekla tak sarkasticky, až doufala, aby v jejím hlase nezaslechl ono tajné rozrušení. Nicméně podle toho samolibého výrazu, který mu pohrával tváři, si byla jistá, že si toho všiml. Ale místo toho, aby se o tom zmínil, se k ní naklonil a pronesl něco jiného.

„Přicházejí tvoje kamarádky.“

„Je s nimi Maria?“ Ukousla si z nugetky. Stále mohla doufat.

Založil si ruce na hrudi a už zase se tvářil netečně. „Naneštěstí.“

Dřív, než si vzpomněla, že by ho měla nenávidět, se skutečně zasmála. „Zloději.“

„Spratku,“ zašeptal tiše, když se zvedal, aby pustil dívky ke stolu.

Sakra, Adalyn, seber se.

„Jaké byly tvoje nugetky?“ zeptala se Maria s podezřívavým pohledem, když se posadila vedle ní.

„Úžasné.“

Když Maria otevřela ústa, zastavila ji.

„Přísahám bohu, že jestli řekneš, že byl takový i tvůj salát, tak ti zuju boty a nacpu ti je do zadku.“

Hezká blondýnka zavřela ústa.

V Elliných obrovských modrých očích zářila zvědavost. „Co je s Mari-“

„Mario,“ začala Lake rychle. Věděla, že bylo třeba změnit téma hovoru. „Můžeš prosím Adalyn říct, že neexistuje žádné nepsané pravidlo, že když jedeš v jednu ráno do McDonaldu, tak bez ohledu na to jak vypadáš tě automaticky považují za tlustoprdku, zatímco když tam jdeš s kamarádkou, tak se to bere jako něco ,cool´?“

Když se natáhla, aby ukradla šťavnatou nugetku, s odpovědí ani na okamžik nezaváhala. „Nemůžu, protože to pravidlo fakt existuje.“