MH - 3. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

„Nehoda na Dračím poli, je zraněn trenér. Výzva pro všechny léčitele v okolí.“ Hlas dispečera zněl panicky a výzvu neustále opakoval.

Zatraceně. Ještě není na planetě ani hodinu a už nastala nouzová situace. Lian potlačil své nutkání utíkat na pomoc.

Ne.

Byli tu i jiní léčitelé, nemusel jít pomáhat. Kdyby se tam přihrnul hned první den na planetě, tak by mu to plusové body u kolegů nepřineslo. Podle všeho si doteď vystačili i bez něj. Nebyl důvod, proč spěchat. Jedině, že by nikdo neodpověděl.

Na výzvu nereagoval žádný lékař. Lian čekal na nějaký komentář, odpověď, ale nic. Zatímco zíral na svůj komunikátor, výzva se ozvala znovu.

Zatraceně!

Uslyšel, jak Shean otvírá dveře. Lian zaklepal na dělící přepážku, která hned nato sjela dolů. „K medicínskému centru, pane?“

„Musím se dostat na Dračí pole. Hlásí, že byl zraněn trenér, ale nikdo na to nereaguje.“

Shean zaklel. „Dračí pole je v jiném království než léčitelé, a proto hlavní lékař Mevan Bourne vždycky tvrdí, že nemohou pomoci, i když mezi nimi existuje smlouva. Minulý rok byl jeden lékař zabit a tak to používá jako výmluvu, proč tam neposílá žádnou pomoc.“

„Zatracená politika.“ Bylo běžné, že zatímco se vládci dohadovali, lidé kvůli tomu trpěli. „Můžete mě tam dostat?“

Úplně se mu stáhlo hrdlo, když pomyslel na dítě roztrhané drakem a léčitele postávající okolo, aniž by pomohli. Co je to za idiota, který pracuje na Dračí planetě a nemá rád draky. „Zavez mě k Dračím polím.“

„Jsi si jistý?“ Sheanův výraz ve tváři napovídal, že si myslí, že Lianovi přeskočilo.

„Ano.“ Nemohl připustit, aby někdo kvůli jeho pasivitě zemřel. Přísahal, že bude své schopnosti využívat na léčení a ta přísaha byla závazná.

„Jak si přejete, pane.“ Shean věnoval Lianovi souhlasný úsměv, poté přepážka vyjela zpátky nahoru a auto vyrazilo vpřed. Když udělalo prudkou otočku do opačného směru, musel se chytit dveří. Doufal, že nedostal Sheana do potíží.

***

Když auto dorazilo k neúrodné krajině, vzduch proťal dračí skřek. Na ukazateli bylo sice napsáno „Dračí tréninková oblast,“ ale vypadalo to spíš jako oplocený kus pouště.

Zadní dveře se otevřely.

„Tudy.“ Shean chytil Liana za zápěstí a vytáhl ho z vozu. Ještě stačil sáhnout po své tašce, když jeho pozornost přitáhli draci.

Kam Lian dohlédl, krčily se na zemi tucty ještěrů. Lian nadšeně zíral na tu barevnou pestrost. Krajinu zdobilo zlato, stříbro a všechny odstíny duhy jako surové drahokamy. Krása těch zvířat se dotkla něčeho v Lianově nitru.

Sice je obdivoval, ale ještě nikdy žádné z nich osobně neviděl. Zajímalo by ho, kolik existovalo druhů.

„Hodně štěstí. Zavolej mi, když budeš potřebovat odvézt.“ Shean strčil Lianovi do ruky kartičku a rozběhl se zpátky k autu. Vypadalo to, že ani řidič se sem moc nehrnul.

Pravděpodobně by tam Lian zůstal stát dál a pozoroval draky, kdyby ho nepopohnal další děsivý výkřik. Lian se z toho zvláštního kouzla vymanil a léčitelské instinkty nad ním převzaly kontrolu. Vyrazil za zvukem jako blesk, ale když uviděl jeho zdroj, zastavil se tak prudce, že málem zakopl. Na zemi se svíjela postava muže. Nad ním se tyčila obrovská bestie.

„Zatraceně, ten je ale veliký,“ zašeptal Lian.

Tmavě rudé šupiny draka se na slunci zlověstně blýskaly. Drak sám syčel a chňapal po křičící oběti. Okolo stáli vojáci v černém brnění a v rukách drželi štíty, které je chránily proti ohni a dlouhé meče. Z jejich pozice bylo jasné, že se snažili draka odlákat, aby mohli zachránit muže na zemi. Drak kýval dlouhým krkem sem a tam a nespokojeně vrčel. Lian nepochyboval, že brzy na skupinu vyšlehne plameny.

Lian se tak rozzuřil, že z něho veškerý strach před obrovskou kreaturou spadl.

„Zpátky! Jdi pryč!“, křičel Lian a mával rukama.

Drak odvrátil svůj zrak od zraněného muže a místo toho se jeho žluté oči upřely na Liana. Něco se mu opřelo o mysl a on uslyšel hlas ještěra ve své hlavě.

Ten muž mě bodl. Slova byla něco mezi šepotem a zasyčením.

„No, tak už jsi to z něho vymlátil. Podívej se sám.“ Lian zakřičel v odpověď. Nevěděl, jak by měl s tou bestií komunikovat mentálně, takže se o to ani nepokoušel.

Musí zaplatit. Mávnutím svého ocasu odhodil polovinu vojáků. Když zbytek mužů popadal jako kuželky, tak se drak vysloveně zašklebil.

„Už zaplatil dost,“ odpověděl Lian důrazně.

Drak udělal krok dopředu a sklonil hlavu, aby si Liana prohlédl. Když se bestie přiblížila, objevil Lian v jeho šupinatém těle meč.

„Nehýbej se a já ten meč odstraním a vyléčím tě.“ To drakovi určitě zlepší náladu.

Můžeš mi pomoct, zašeptal drak milostivě.

„Děkuji,“ zamručel Lian. Dál se s drakem mluvit nesnažil, protože se soustředil na meč, aby ho vytáhl s co nejmenšími škodami.

Au.

Velké zvíře sebou cuklo a málem Liana porazil. Lian udržel rovnováhu jen díky tomu, že se opřel o jeho dračí kůži. Soustředil se a zaktivoval svou léčitelskou schopnost. Pod Lianovou dlaní zablikaly malé bílé ohníčky a rána se během sekundy beze stopy uzavřela. Drak chvíli syčel, ale poté vzduch naplnilo spokojené vrnění. Lian stáhl svou sílu, a když se energie vrátila zpět do jeho těla, povzdechl si.

Přítel.

Lianovi sjel po tváři rozeklaný jazyk, který svou drsností připomínal smirkový papír. Lian se rozesmál, více či méně úlevou, že jeho magie působila i na draka. Ještě nikdy předtím draka neléčil. Drak odstoupil a poté se dal na útěk. Nikdo se ho chytit nesnažil, a Lian doufal, že nezpůsobí žádné další škody.

Lian vyrazil k muži na zemi. Rudé vlasy se muži potem přilepily na tvář a jeho namáhavý dech Liana znepokojoval. Lian si klekl vedle něj a rozepnul mu košili, aby si mohl prohlédnout jeho zranění.

„Ještě nikdy jsem neviděl nikoho takto léčit,“ pronesl zraněný muž a mezi slovy hekal.

Aniž by přerušil svou prohlídku, Lian pokrčil rameny. „Jsem léčitel dotekem. Dovolíš, abych tě vyléčil?“

Rána byla široká a krvavá a měla by být co nejdříve uzavřena, jinak muž ztratí příliš mnoho krve.

„Ano, prosím. Dorasoval mě pořádně,“ odpověděl voják.

„No, definitivně nechtěl být probodnut.“ Lian nevěděl, proč toho draka bodali mečem a momentálně mu to bylo i jedno. „Nehýbej se,“ rozkázal.

Voják instinktivně uposlechl autoritativní tón hlasu a strnul.

Lian položil ruce na rány. „Pomalu se zhluboka nadechni.“

Voják nabral dech. Pod Lianovými dlaněmi to zajiskřilo. Objevily se plamínky, které zbělaly, pak zrudly a poté zezelenaly. Ani po důkladných testech Lian nikdy nezjistil, proč jeho léčivé plameny někdy měnily barvu a někdy vůbec ne.

Lian zavřel oči a soustředil se na uzavírání vojákových ran. Jakmile si byl jistý, že zmizely všechny trhliny, přiměl svou magickou energii k návratu do svého těla. Lian na svou schopnost vždy myslel jako na nějakou bestii, kterou nejdřív vypustil a poté ji pomalu stáhnul zpět. Když z vojáka vytáhl nadbytečnou energii, zvedl Lian ruce. Kolem dokola se ozývalo udivené šumění. Když Lian otevřel oči, zjistil, že se kolem nich shromáždilo publikum.

„Už bys měl být v pořádku.“ Lian vzhlédl od své práce a uviděl, že ho jeho pacient pozoruje vyvalenýma očima.

Na tváři muže se pomalu šířil úsměv. „Nemyslím, že bych se v celém svém životě někdy cítil líp. Já jsem Jevies.“ Voják vstal a potřepal Lianovi rukou. „Mnohokrát děkuji.“

„Ještě nikdy jsem neviděl někoho, jako jsi ty, léčiteli.“ Za ramenem se mu ozval hluboký hlas.

Lian se otočil a spatřil tmavovlasého muže, který i když byl menší než zrzek, byl mnohem větší než Lian.

„Já jsem Maurek, Dračí mistr. To byl Jeviesův první trénink a věci se trochu vymkly kontrole.“

Slušné chování, které mu bylo vštěpováno od dětství, Liana přimělo, nabídnout ruku k pozdravu. „Doktor Lian Blythorpe, k vašim službám. Co přesně jste ho učil?“

„Jak zkrotit draka a následně na něm jezdit,“ odpověděl Maurek.

Lian se rozesmál. „Tento drak nechce, aby na něm někdo jezdil. Sotva se mi podařilo ho přimět, aby odolal svému nutkání zaútočit.“

Maurek naklonil hlavu na stranu. „Slyšel jsem tě s ním mluvit. Odpovídal ti?“

„Mentálně. Jsem si jistý, že na to jsi jako trenér zvyklý.“

Maurek ho poplácal masitou rukou po rameni. „Je mi líto, že ti to musím říct, doktore, ale většina lidí nedokáže draky slyšet. Musíš v sobě mít dračí krev.“

Lian se usmál. „Ne. Velmi často jsem ji zkoumal, ale já v sobě dračí krev nemám.“

Maurek se zamyslel a upřeně si Liana prohlížel. „Mezi dračími dětmi se říká, že ti, co dokáží promlouvat s draky, jsou požehnaní Bohyní dvojnásob. Jsi tu kvůli lovu na druha? Rád se za sebe přimluvím.“

Lian zavrtěl hlavou. „Ne. Přiletěl jsem, abych pomohl s porodností drakodlaků.“ Nezmínil se, že nebyl zrovna vítaný. Zpráva, kterou obdržel z medicínského centra, vyzněla, jakoby ho tolerovali jen kvůli požadavku královského domu. Bourne vypadal, že to bude pěkný osel.

„Co ti za vyléčení dlužím?“, zeptal se Jevies a upoutal tak Lianovu pozornost.

„Ať je to cokoliv, zaplatím to,“ prohlásil Maurek. „Můj člověk, má zodpovědnost.“

„Nic.“ Lian zvedl ruce. Měl víc peněz než průměrná planeta. Jeho rodiče, než zemřeli, ho zaopatřili více než dobře.

„Považujte to za zdvořilostní návštěvu. Ještě nejsem oficiálně v práci. Jen jsem byl zrovna na příjmu, když se ozvala výzva a myslel jsem si, že bych mohl pomoci. Ale kdybyste si to nechali pro sebe, tak bych to ocenil. Chtěl bych být co nejvíc nenápadný.“

Z toho, co mu Shean o Bournovi vyprávěl, Lian usoudil, že by mu hlavní lékař nedovolil Dračímu mistru pomoci, natož drakům.

„Rád bych ti aspoň ukázal později město. To je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat,“ řekl Jevies s koketním úsměvem.

Lian už to několikrát zažil. Muži se často po léčení do svého lékaře zamilovali.

„Děkuji. Možná tvé nabídky využiji,“ prohlásil, aniž by něco slíbil. Nepotřeboval nějakého malého vojáčka, který by se na něj pověsil. Lianovy myšlenky zalétly zpět k jednomu obzvlášť sexy tmavovlasému muži, který líbal jako bůh a přemýšlel, co dělal Nevair v noci ve své posteli sám. Zatraceně, chtěl tam být osobně.

„Mohu vás ještě chvíli zdržet, léčiteli?“, zeptal se Maurek.

„Jistě. Ještě mám čas, než se budu muset hlásit v medicínském centru.“ Letěl dřívějším spojením, než původně zamýšlel.

Zvědavý, co by od něj Dračí mistr mohl chtít, následoval Lian muže přes dlouhou písečnou poušť až k malé budově. Když ho zasáhl chladný vzduch, Lian úlevou zasténal.

„Omlouvám se, ale ještě jsem si na to horko nezvykl.“

Maurek se na něj s pochopením usmál. „Někteří lidé si na něj nezvyknou nikdy.“

„Doufám, že nebudu jeden z nich.“ Aby tu ty tři měsíce, které tu chtěl být, vydržel. Ale když Maurek otevřel dveře a Lian v nejzazším rohu objevil muže ležícího na polním lůžku, všechno se mu vypařilo z hlavy. Postava zabalená v zakrvácených obinadlech se nehýbala. Lian už z dálky cítil pach infekce.

„U bohyně!“ Obrátil se na Maureka. „Proč jste toho muže neodvezli k léčiteli?“

Dračí mistr si odfrkl. „A nechat ho v rukách těch řezníků? Člověk jim nemůže věřit, že drakodlaka vyléčí. Bourne se draků bojí a nechce mít s naším druhem nic společného od té doby, co drak zabil jednoho léčitele.“

Lian se zamračil. „Jsi už druhá osoba, která to říká. Proč by muž, který draky nenávidí, pracoval na Dračí planetě? Nejen to. Proč by to měl král tolerovat?“

Maurek pokrčil rameny. „Také to nechápu. Ale slyšel jsem, že Bourne má důležité politické vazby a Jeho Veličenstvo ho nemůže z jeho pozice odvolat bez vážných důsledků.“

Lian se zachechtal. „Mě jsou královské problémy jedno. Lidé potřebují péči a ne politické debaty.“ Lian byl šel klidně proti planetě plné králů, pokud by tím zachránil něčí život. V duchu se ptal sám sebe, jestli vytrvalost místních králů, se kterou kontaktovali jeho šéfy, neměla něco společného spíš s tím, že chtěli současného hlavního lékaře vyměnit.

Lian poklekl vedle postele a použil své schopnosti, aby zjistil rozsah zranění. Žilami muže se šířila infekce.

„Haló, jmenuji se doktor Blythorpe.“ Lian se na trpícího muže usmál a trochu zmírnil jeho bolesti. Bude ho muset léčit po etapách, jinak by se Lian příliš vyčerpal. Poté, co vyléčil jak draka, tak Jeviese, byla Lianova energie trochu ztlumená.

„Jeho jméno je Canin,“ pronesl Maurek, když muž neodpovídal.

„Ahoj, Canine. Jsem léčitel. Mohlo by to trochu bolet, ale tvé rány vyléčím. Přikývni, jestli souhlasíš a necháš mě, abych tě vyléčil.“ Lian nenáviděl někoho léčit bez jeho souhlasu, ale v tomto případě by udělal výjimku. Ten muž by bez okamžitého zákroku nepřežil.

Přikývnutí, sice pomalé, ale jasně zřetelné, Liana nastartovalo. Položil opatrně ruce na Caninovo břicho a zavřel oči. Vždy bylo pro něj jednodušší, když odblokoval celý okolní svět a soustředil se jen na léčení. Pomocí magie si v duchu vizualizoval celé tělo pacienta a na postižená místa vyslal svou léčivou sílu. Pach hniloby ustoupil a nahradila ho vůně čerstvé krve. Než mohl začít s hojením, rány se musely nejdřív od infekce vyčistit. Nechtěl nemocné maso uzavřít pod zdravou tkání, to by mohlo vyvolat komplikace.

„Než ho vyléčíš, tak vykrvácí,“ zavrčel Maurek.

„Ticho.“ Lian teď nepotřeboval žádné rozptylování, protože se soustředil na to, aby toho muže dal zase dohromady. Zřídka kdy byl Lian povolán k tak těžkému zranění. Většinou se jednalo o jednoduché rány jako zlomené kosti, řezy, někdy rány mečem. Jeho šéfové Liana spíš pověřovali výzkumem. Prohlašovali, že stroje nenadělají tolik škody. Tady žádné přístroje nebyly, aspoň žádné neviděl nebo k nim neměl přístup.

Lian zvedl ruce a zasténal. Podle hladiny energie, kterou koutkem oka sledoval, už ze sebe vyčerpal příliš mnoho. Ale Canin musel být vyléčen a Lian teď nemohl přestat. Vyvolal bílé plamínky hojení a Maurek ze sebe vyrazil výkřik překvapení.

„Bohyně, smiluj se,“ modlil se Maurek.

Lian se soustředil na svého pacienta a všechny ostatní zvuky vytěsnil. Bohyně dávaly pozor na všechny planety schopné emocí.

Na jeho domovské planetě, kde byli skoro všichni lidé léčiteli, by neměl muž se schopností léčit dotekem, žádnou cenu. Když se jeho schopnosti začaly projevovat, navštívila Liana bohyně a řekla mu, že jednoho dne najde místo, kde si budou jeho schopností vážit. Lian to místo ještě stále hledal. Nějak pochyboval, že by bohyně tím místem myslela Dračí pole.

Když hojivý oheň vypálil jeho rány zevnitř, Canin vykřikl. Lian z rozhovorů se svými pacienty věděl, že plameny doopravdy nepálily. Spíš pociťovali strach, než bolest. Až když mu jeho vnitřní zrak potvrdil, že ten muž už nemá žádné otevřené rány, které by mohly být kontaminovány, stáhl Lian zbytkovou energii do sebe.

Lian otevřel oči a jeho pohled se setkal s užaslým pohledem Canina. „Už bys měl být v pořádku. Zbytek tvých ran se vyléčí sám.“ Lian se vždy zarazil těsně před úplným vyléčením, aby tělo dostalo šanci proces dokončit.

„Ty máš pravou ruku bohyně,“ zašeptal voják. Už to slyšel několikrát. Pravá ruka bohyně se považovala za božský dar.

Lian vstal a poklepal Canina na rameni. Soustředil se na to, aby neomdlel. Stálo ho to docela dost úsilí. „Pár dní odpočívejte, abyste zesílil.“

„Zachránil si mě,“ zašeptal Canin. „Určitě bych jinak zemřel.“

Lian přikývl. „Možné to je.“ Nevěděl, jak by to přikrášlil a ani neměl chuť se o to pokoušet. „Dávej na sebe pozor a příštích pár dnů se nepřepínej. Tvé rány jsou zhojené, ale ještě nějakou dobu budou citlivé.“

Obrátil se na Maureka. „Jestli mě omluvíte, musím do medicínského centra. Už mě budou čekat.“ Naučeným pohybem vytáhl vizitku. „Tady je číslo mého komunikátoru. Zavolejte mi, pokud by se Caninův stav zhoršil, nebo kdybyste potřebovali pomoc při něčem jiném.“

Pokud Lian Maurekova slova správně pochopil, tak by jim nepomohla ani žádost o léčitele. Skutečnost, že někdo lékaře zavolal, vypovídala o tom, že tu nějaký optimista být musel. Dračí mistr to očividně nebyl. Lian zcela určitě případ nahlásí. Částí etického kodexu byl slib pomáhat všem, co zkříží jejich cestu, kdykoliv to bylo možné. Odmítnout pomoc skupině lidí jen proto, že je dotyčný nemá rád, šlo přímo proti kodexu, kterého se všichni profesionální léčitelé drželi.

Maurek vedl Liana zpět přes Dračí pole k řadě aut. „Zaplatím vám aspoň taxík, který vás tam odveze.“

Lian chtěl protestovat, ale Maurek ho přerušil. „Nehádej se. Udělal jsi nám laskavost a zachránil dva z mých mužů. To nejmenší, co pro tebe můžu udělat, je zaplatit pár dolarů za taxíka.“

Lian boj vzdal a přikývl. „Děkuji, Maureku. Ať bohyně provází tvé kroky.“

„I tvé, doktore,“ odpověděl Maurek.

Lian vklouzl do taxíka, zamával Maurekovi a vydal se směrem ke své budoucnosti pro příštích pár měsíců. Myslí mu proběhla vzpomínka na Nevaira. Poté, co se zabydlí, tak tomu sexy chlapovi určitě zavolá. Zvláštní, jakoby už se mu po něm stýskalo.