CBHL - 20. kapitola

Překlad: Luciana

Peg zjistila, že je těžké se obléknout v naprosté tmě – nehodlala použít světlo, když Duncan seděl dvacet stop od ní – když navíc její ruce nespolupracovaly. Jen si nebyla jistá, jestli se třese kvůli tomu, že byla unesena, nebo ze zjištění důvodu, proč jí bylo jméno MacKeage tak povědomé, protože bylo na vizitce, kterou jí dal tenhle únosce a zloděj polibků, před jedenácti lety. Protože opravdu nemohla být roztřesená z toho, že jí Duncan řekl, že Mac je čaroděj, protože to bylo absolutně nemožné.

Jak to nazvala Olivie? Zemětřesení, hýbající se hory, cokoliv je možné díky magii – což znamenalo, že její nejlepší kamarádka se vědomě vdala za zatraceného čaroděje.

A Duncan potřeboval její pomoc, s najitím něčeho, pohřbeného uvnitř hory, aby mohl ovládat sám nějaký druh magie. Magie, kterou Mac schoval na místo, které donutilo Duncana, aby jí unesl, protože potřeboval její úzká ramena a malé ruce – s palcem – a mohla vlézt do opravdu úzké, dvacet nebo třicet stop dlouhé jeskyně, zatracenou míli pod zemí, aby to pro něj získala.

Ok. Pokud to není ten nejbizardnější sen, jaký kdy měla, pak se nadýchala nějakého instalatérského lepidla nebo cementového prachu. Jo, její dům neshořel do základů; ona měla halucinace a jen si prostě představuje divné věci – včetně toho, jak zoufale doufala, že její krásná nová dodávka není rozbitá.

„Potřebuješ nějak pomoct?“ zeptal se Duncan až příliš ochotně.

Peg si odfrkla, když konečně dokázala obléct na sebe o-jednu-velikost-menší džíny a zapnout je. Pak si oblékla přes hlavu mikinu, jen aby zjistila, že jí je až ke kolenům a rukávy jí visí šest centimetrů přes ruce. „Ježíši,“ zamumlala, vyrolovala si rukávy a přišla k batohu a sedla si. „Proč si někdo myslí, že když má žena velikost dvacet, že má taky ruce jako gorila?“

„Vypadáš, jako když si dítě hraje na oblékání,“ řekl Duncan a držel světlo lampy na ni, ale dával pozor, aby jí nesvítil do očí. „Opravdu se omlouvám, že jsem popletl velikosti, Peg. Jsou ty kalhoty ok?“

„Jasně, sedí perfektně, až na to, že nemůžu dýchat. Jsem vážně šťastná, že ta prodavačka neměla velikost tři.“ Stáhla si své podkolenky a natáhla vlněné ponožky, pak popadla boty, natáhla je a začala si je zavazovat. „Co jsi myslel tím, když jsi mě zkoušel dostat ze člunu, že potřebuješ magii, abys mě ochránil?“

Následovala, podle Peg, zlověstná pauza, než odpověděl. „Nemůžu říct přesně, je to jen pocit, který mám od naší malé honičky s Duboisem dnes večer, že to nebylo to poslední.“ Opřel se o loket a hrál si s lampou, ačkoliv stále svítil na její nohy. „Nelíbí se mi, že si vybral za cíl tebe a mám obavu, že ani armáda šerifů by nebyla schopná ho najít, pokud by nechtěl být nalezený. Říkala jsi, že je těžař, takže zná tyhle lesy líp, než kdokoliv jiný.“

Přestala se zavazováním. „A ty si myslíš, že když budeš mít to něco, co je v hoře, že můžeš chytit Chrise? Duncane, nemůžeš brát zákon do vlastních rukou tímhle způsobem.“

„Ne,“ řekl a posadil se. „Ale můžu se zatraceně ujistit, že se ten bastard nedostane dost blízko, aby ublížil tobě – nebo tvým dětem. A s magií, jsem si dost jistý, to můžu udělat způsobem, který… no, který neurazí Prozřetelnost.“

„Prozřetelnost?“

„To je síla života, lass, opravdový tep vesmíru.“ Usmál se. „A nikdy nechceš naštvat Prozřetelnost, takže si dáš velký pozor, aby magie, kterou ovládáš, pracovala pro dobro lidstva.“

„Ale neříkal mi tvůj otec, že jsi létal s vrtulníkem v Iráku? Jak se smíří ta benevolentní magie, o které pořád ty a Olivie mluvíte s tím, že jsi byl voják?“

Odfrknul si. „Válka zcela postrádá magii.“ Znovu se usmál. „Ale možná si vzpomeneš, že jsem zmínil, že někdy je potřeba silná paže, aby pomohla dobru.“ Znovu si začal pohrávat s lampou, tahal za popruhy a dělal mihotavé paprsky temnotou. „Možná jsem vyrostl jako válečník, ale nikdy jsem si neužíval boj.“ Přejel světlem přes vrcholky stromů nad nimi. „Mnohem raději bojuji s živly v Boží katedrále. Ty sama máš ráda přírodu, Peg; sledoval jsem, jak trávíš všechen čas, co můžeš, venku na své pláži a učíš děti, jak objímat přírodu.“ Pustil lampu, vztyčil se na kolena před ní a zakryl jí ruce svými. „To je důvod, proč jsem se nebál tě sem vzít k živé, dýchající, magické hoře se mnou, a spát s tebou na zemi a pít z potoků a jíst to, co ochotně nabízí. Ty a já jsme spřízněné duše, Peg, a to je dar, kvůli kterému bych vzdal všechno hledání. Dáš mi šanci dokázat, že spolu můžeme být silnější, než kletba? Pokud ne kvůli sobě, pak bys to mohla udělat pro Charlottu a Isabelu?“

„Co mají ony společného s… námi?“

„Společně můžeme zajistit, aby holky zestárly s muži, které budou milovat.“ Díky dostatku světla, mohla Peg vidět jeho úsměv. „A taky pro tvou mámu a tetu Beu. Nechtěla bys je vidět znovu zamilované?“

„Ty používáš mou rodinu, abys mě přesvědčil, abych s tebou měla sex?“

Jeho úsměv se roztáhl a on přikývl a Peg si byla jistá, že zahlédla třpyt v jeho očích. „My MacKeagové umíme být opravdu bastardi někdy, zvlášť se ženami, které milujeme.“

Jeho ruce se utáhly kolem jejích, když ucukla při nadechnutí. Pustil ji, aby si mohla zakrýt tvář.

„Jo, slyšela jsi dobře; miluju tě, lass.“

„Nemůžeš,“ sotva zvládla zašeptat. „Známe se jen týden.“

„Ne, víc než dva.“ Přitáhl ji k sobě, když se naklonil blíž. „Ale je to dva týdny a jedenáct let pro mě,“ zamumlal těsně před tím, než ji políbil.

A Peg byla okamžitě přenesena do horského lesa, kde seděla ve sněhu a brečela – ztracená a zraněná a vyděšená k smrti – když velký, silný a příliš krásný muž, v bundě TarStoneské lyžařské hlídky, se vynořil odnikud a otřel jí slzy, ujistil ji, že kotník je jen vyvrknutý a pak ji přitáhl do náruče a políbil ji. Och, pamatovala si Duncana MacKeage, jak způsobil, že se jí všechno uvnitř sevřelo, vyschlo jí v puse a její srdce bušilo tak silně, že myslela, že omdlí, jen aby se vzbudila a zjistila, že to nebylo nic víc, než krásný vzrušující sen – stejně jako musela snít právě teď.

Vážně řekl, že ji miluje? Nahlas?

Líbal ji, jakoby ji miloval víc, než že by jen chtěl mít s ní sex.

Pravděpodobně by ho měla políbit zpátky. Ale na mou duši, měla hrůzu, že milovat Duncana, by ho mohlo zabít.

Jeho polibek skončil s povzdechem a opřel si čelo o její. „Doufám, že se budeš považovat za šťastnou, lass, že jsem trpělivý muž, s dostatečným sebevědomím, takže tvů nedostatek reakce mě nepošle do hluboké deprese.“

„Promiň. Řekl jsi trpělivý?“ zašeptala do jeho úst, když bojovala s úsměvem – protože to bylo buď se smát, nebo propuknout v pláč. A nenaučila se už, že by využil jakékoliv známky slabosti? Ok, možná dva týdny byly dost dlouho na to, dostat se chlapovi do hlavy. „To říká muž, který mi převrátil život vzhůru nohama, minutu po tom co přijel do města,“ zavrčela, když cítila jeho palce, přejíždět po jejím pulsu na krku, „a donutil mě prodat mu štěrk tak levně a jít na piknik, na který jsem nechtěla jít, vyhrožoval mi, že mi naplácá mečem, vmanipuloval mě do koupě dodávky pro moje vlastní dobro, unesl mě, koupil mi kalhoty velikosti dvacet a velikosti čtyři, ale žádnou podprsenku a… Mám pokračovat, nebo mě políbíš, abys mě umlčel – znovu?“

„Máš na sobě podprsenku právě teď?“ zeptal se až příliš tiše.

„Ne.“

Ležela na zádech a on se usadil mezi jejíma nohama, než stačila vůbec zalapat po dechu. „Měl jsem v úmyslu čekat,“ řekl napjatě, „ale vidím, že jsi nedočkavá zjistit následky toho, že jsem tě chytil venku po setmění, bez jednoho důležitého kousku oblečení.“ Uhladil jí vlasy z tváře a políbil ji jemně na rty, pak zvedl hlavu. „Řekni, že mě chceš, Peg. Dej mi svolení, abych tě učinil svou; právě tady, právě teď, v téhle nádherné katerále.“

„Chci tě tak moc, až to bolí, Duncane, ale mám strach.“

„Mé čestné slovo, že mě nemůžeš zabít tím, že mě budeš milovat. To můžeš udělat jen tak, že mě nenecháš dokázat, že jsem silnější a mocnější, než kletba.“

„Jak… Ale jak to můžeš vědět tak jistě?“

„Narodil jsem se, aby to věděl. Utiš se, lass; necítíš ten hukot hory v každé své buňce v těle?“ Jenže zjevně zaměnil to, že zkoušela cítit horu, za zaváhání a uslyšela jeho povzdech znovu, když si opřel své čelo o její. „Víš co: dá nám to asi dvě hodiny, než dojdeme ke krásné malé tůni pod zurčícím vodopádem. Strávíš tu cestu posloucháním kouzelného příběhu a pak mi řekneš, jestli chceš pokračovat k jeskyni, nebo…“ Tentokrát to byl on, kdo zaváhal. „Nebo jestli se chceš utábořit a sdílet spacák, který jsem přinesl.“

Asi po hodině a čtyřiceti pěti minutách jejich pochodu, se Duncan cítil, jako by šel dva týdny a jedenáct let. Strávil většinu jejich cesty tím, že vyprávěl Peg, jak Macův otec, Titus Oceanus postavil Atlantidu, na které vypěstoval své Stromy Života; o druidech – z nichž někteří jsou jeho příbuzní – a jejich roli v ochraně Stromů, kdy jeden takový speciální druh roste přímo tady v Maine; o Robbiem MacBainovi a jeho roli klanového Strážce; a o otcích jeho, Robbieho a Aleca a Lairdu Greylenovi, že jsou ve skutečnosti skotští válečníci z jedenáctého století.

Peg tiše poslouchala většinu času, kdy se jen příležitostně zeptala na nějakou otázku, ale chytla ho za batoh a tahem zastavila, když zmínil cestování v čase. Její velký modrý pohled – dívající se spíš starostlivě, než nevěřícně – se zvedl k jílci jeho meče na zádech a ona se ho zeptala, jestli nemůže jednoho dne prostě zmizet, jako MacKeagovi zmizeli od svých rodin, před osmi sty lety. Ujistil ji, že se to nemůže stát ani jemu, ani jí a najednou nebyly žádné další otázky, ani tichá nevěřícná odfrknutí, a to i po skončení jeho dlouhého příběhu o tom, proč potřebuje její pomoc, aby mohl naplnit své poslání.

Posledních patnáct minut jejich cesty, která proběhla v naprostém tichu, Duncan zároveň předpokládal a obával se, že Peg se zkouší rozhodnout, jestli by měli pokračovat dnes večer na horu, nebo se společně uložit do spacího pytle – nejlépe nazí – u tůně. Doufal, že se rozhodne pro to druhé, jelikož bylo pro něj důležité, aby uvěřila, že společně mohou zlomit rodinnou kletbu, než bude svědkem plného rozsahu jeho moci, kterou měl získat. Protože, sakra, byl obyčejný chlap, který chtěl, aby ho jeho žena chtěla kvůli němu samému a ne proto, co může dělat.

Měl Mac stejné obavy s Olivií? Věděl, že Ian získal srdce Jessie dřív, než zjistila celou pravdu o něm, protože se Duncan svého synovce přímo zeptal, minulý víkend. Ian se velmi pobavil a pak se na oplátku zeptal, jestli by chtěl strávit zbytek života přemýšlením, jestli jeho žena měla věřící srdce už před tím, než jí praštil kouzlem po hlavě, aby otevřela oči.

Ale Peg cítila dýchání hory, což znamenalo, že musela být věřící uvnitř, což se počítalo a taky si byl naprosto jistý, že ani jeho hora, ani velryba, by ji tak otevřeně nevítaly, kdyby neznaly její srdce.

On byl jediný, kdo nevěděl ani zatracenou věc, zjevně, což byl důvod, proč potřeboval, aby se mu Peg ochotně oddala dřív, než uvidí, co je v jeskyni. Protože jak jí řekl už dřív, muž potřebuje malé povzbuzení od ženy, která ho snad miluje.

Kriste, proč nic neříká?

„M-můžeme zastavit?“

Zastavil tak rychle, že narazila do jeho zad, takže ji musel chytit, ačkoliv se snažil potlačit zaklení, když viděl, jak je bledá. „Co se děje?“ zeptal se, když zkoušel číst v jejích očích v tom, co stromy propustily z měsíčního světla.

„Já… Ty nové džíny jsou tuhé a oni mě… dřou,“ zašeptala do jeho hrudi. „A nohy mi začínají otékat…“

Dal jí ruku pod kolena a zvedl ji do náruče, aniž by se snažil zastavit kletbu. „Aspoň jednou bys mohla prostě požádat o mou pomoc, místo toho, abys byla tak zatraceně paličatá?“

Ona se taky nesnažila potlačit pěkně šťavnatou kletbu, ani se neobtěžovala ji zamumlat pod vousy. „Jsem moc těžká,“ zavrčela zpátky, ačkoliv ho objala pažemi, když znovu vyrazil na cestu. „Zakopneš a zlomíš nám oběma vaz. Ne, počkat; já zapomněla, že ty můžeš vidět ve tmě, díky kouzlům.“

„Je to ta magie,“ řekl tiše, tentokrát zakrývající úsměv. „Je jen jedna, lass a očividně jsi zapomněla, co jsem říkal o jejím provokování.“

„Myslela jsem, že to je Prozřetelnost, kterou nemáme provokovat.“

„Je to jedno a to samé. Takže,“ řekl přes zvuk zurčícího potoka, když vstoupil na mýtinu, vytvořenou kolem tůně, „zdá se, že nemáš koneckonců na výběr, jestli tu zůstaneme na noc, nebo ne.“

„Nemám?“

„Je to další míle k jeskyni a pak další míle dovnitř.“ Obešel tůň, posadil ji na balvan pod vodopádem, sundal batoh a meč, pak si kleknul k jejím nohám a začal jí rozvazovat boty. „Takže tady je plán: Já rozdělám oheň, zatímco ty se svlékneš a půjdeš si zaplavat, abys zklidnila odřeniny. Pak,“ pokračoval i přes její zalapání po dechu, „vyperu tvoje džíny a pěkně je pomlátím o kámen a dám je schnout na větev nad…“

„Ta voda musí být ledová!“ vykřikla, než mohl domluvit.

Vzal ji za ruku, kterou se ho snažila odtáhnout od jejích bot a ponořil ji do vody, usmívajíc se, když znovu zalapala po dechu. „Je teplá!“

Vrátil se k sundávání jejích bot, a byl opatrný, když cítil, jak ucukla. „Isabela mě varovala, že jsi teplovodní okoun, ne pstruh. Když o tom mluvíme, když ucítíš malé oždibování na svých palcích, zkus, jestli nebudeš mít štěstí a nechytneš pár pstruhů k večeři.“

„Ta voda je moc teplá, aby v ní žili pstruzi.“

Natáhl se a jemně poklepal na její nos, pak se narovnal. „Ne pro kouzelný potok.“ Postavil se. „Prostě nech oblečení na kameni a já pro něj přijdu hned, jak rozdělám oheň.“

„Slib, že nebudeš nakukovat.“

Otočil se s odfrknutím. „Ne.“

Bota ho zasáhla doprostřed zad a druhá doprostřed hrudi, když se otočil. Zachytil mikinu, která na něj přiletěla jako další, právě když viděl Peg, jak vstoupila do tůně v džínách a její smích se zastavil, když vklouzla pod hladinu.

Och jo, ta žena rozhodně měla jeho srdce.

A neopustí tuhle horu, dokud neporozumí, co to znamená.

Štípání jejích odřených nohou se uklidnilo povalováním se pod vodopádem, aby využila vířivý efekt, a Peg se líně vznášela ve stínu vysokánského smrku, když pohlédla přes měsícem ozářenou tůni na Duncana, ležícího vedle zářícího ohně, který rozdělal. Kouzelný, nazvala ho Olivie. Ale pro Peg to byl staromódní, meč-nosící, polibky-kradoucí, děsivě-řídící rytíř v zářivém brnění, který byl rozhodnutý zachránit ji před pět generací trvající kletbou, kterou ona zoufale nechtěla převést na šestou generaci.

Ale mohla riskovat, že to tentokrát bude jiné, když je v sázce tolik? Ale tak, možná už stejně bylo pozdě pro Duncana, protože ona si nebyla jistá, jestli kletba účinkuje jen na manžele, nebo stačí, aby se muž zamiloval do potomka Gretchen Robinsonové, aby ho potkal rychlý zánik.

Ale ještě jednou, kdyby nebyla svědkem zemětřesení, které pohnulo několika horami a rozšířilo Bottomlesské jezero bez rozbití a jediného okna ve Spellbound Falls a Turtleback Station, mohla by si Peg myslet, že má Duncan v lepším případě přeludy a v horším případě, je šílený. Jenže ona cítila ten pohyb hor a slyšela dunivý hrom a vrátila se domů, aby našla slanou vodu, nateklou do její štěrkové jámy, aniž by se stalo něco víc, než že měla trochu otlučené nádobí v lince. Takže velká část jeho fantastického příběhu, musela být pravda, s ohledem na důkaz, který jí zírá do tváře pokaždé, když se podívá z kuchyňského okna.

Peg se usmála na měsíční světlo, které osvětlovalo neobvykle vysoké stromy, obklopující neobvykle teplou tůň, jemným bílým světlem a usoudila, že jí líbí Duncanova myšlenka, že les a hory jsou Boží katedrálou. Pokud jde o jeho otce a ty další muže, cestující časem, a to že Mac je z Atlantidy a o Stromy Života, rostoucí přímo tady v Maine, tak pokud jí Duncan řekl všechny ty věci v naději, že ji přesvědčí, aby s ním měla sex… no, rozhodně získal její pozornost. Ze všech argumentů, které mohl mít, to že má sílu na zlomení rodinné kletby, bylo to nejsilnější. Protože nejen, že by zachránil budoucnost jejích dcer, ale mohl by taky zachránit ji. A na mou duši, nevěděla, jak dlouho ještě přežije spát v malé, prázdné posteli každou noc, než část jejího srdce, které neokupují děti, nakonec odumře.

Peg pohlédla znovu na Duncana, který vypadal velký a silný a nesmrtelný, jak ležel na karimatce a spacáku, který rozložil na mechu hned u ohně. Potom tedy, co omlátil její džíny, které hodila na břeh, o skálu, než je pověsil na větev – potom, co ho viděla, jak tajně nakukuje na etiketu, aby viděl velikost. Teď ležel s hlavou opřenou o ruku, předstírajíc, že zírá do ohně, jako trpělivý muž, kterým je, ačkoliv věděla, že tajně nakukuje přes plameny, s nadějí, že uvidí něco zajímavého.

Kdy se proboha do něj zamilovala?

Nachytala sama sebe, že se jí líbí Duncan ten den, co jí pomohl rozporcovat jelena, což se k jejímu zděšení změnilo na touhu po něm, když jí ukradl polibek tu noc, co jeho stroje měly být sabotovány – což se změnilo na to, že ho zoufale začala potřebovat, když jí očividně nevěnoval pozornost. A pokud by měla čekat ještě chvíli, než ho ucítí uvnitř sebe, měla Peg strach, že bude první ženou, která zemře na Robinsonovu kletbu.

Myslela si, hlavně pro své potěšení, že jí vezme možnost rozhodování, tam dole na pláži, když mu lhala, že nemá podprsenku. Ale ten zatvrzelý muž se najednou stáhl a nechal ji strávit dvě zatracené hodiny, koukáním se na měsíční svit, hrající si na jeho širokých ramenech, když nesl meč, který musel vážit aspoň dvacet liber a těžký batoh a nakonec jí, do kopce.

Sakra, velcí, silní muži, ji vzrušovali.

A vážně, není to tak, že by ho nevarovala, že milovat se s ní, ho může zabít. Takže co dělala tady na tom kouzelném místě, s magickým mužem – bez nebezpečí, že by je někdo přerušil a s celým časem světa, očividně – a chová se jako sedmnáctiletá panna, která plánuje, jak se dá svému příteli na Valentýna? Bože, byla ale romantický idiot, když jí bylo sedmnáct.

Jo, fajn, teď jí bylo dvacet osm a byla dospělou ženou se čtyřmi dětmi, prázdnou postelí a dírou v srdci o velikosti domu. A jestli bude muset projít obavami z toho, že jí znovu nějaký muž uvidí nahou, nemohla by vymyslet lepší uspořádání. Možná neměla tělo sedmnáctileté, díky třem těhotenstvím a její prsa možná mířila na jih, a možná měla pár strií, ale měsíční světlo a voda, byly nejlepšími maskami pro nedokonalost.

Peg se přetočila na břicho, tiše plavala směrem ke skále, vystupující z písečno-štěrkového břehu a složila paže na ni a bradu si opřela o ruce. „Stále mám tvou vizitku, víš? Tu, kterou jsi mi dal před jedenácti lety.“

Posadil se. „Vážně máš?“

Přikývla na rukách. „Zapomněla jsem na ni, vlastně. Ale když jsi mi řekl, že jsi to byl ty, ten den na TarStone, vzpomínám si, že jsem ji strčila do roztrženého čalounění mé šperkovnice, když jsem se vrátila z lyžařského výletu.“ Usmála se, s vědomím, že oheň vydává dost světla, aby to viděl. „A tvůj polibek na mě udělal velký dojem. Měla jsem pár pěkně erotických panenských snů, tu zimu.“

Bože, přísahala by, že se mu nafoukla hruď.

„Necháš mě zkoušet chytit ty pstruhy úplně samotnou,“ zeptala se, „nebo mi sem přijdeš pomoct?“

Oheň rozhodně vydával dost světla, aby viděla, jak ztuhnul a taky jeho náhlý záblesk v očích. „Nevzal jsem si sebou plavky, lass,“ řekl napjatě.

Pokrčila rameny. „Pokud vím, zdravé dospělé ženy, považují plavky jen za jednu z dalších překážek, které je potřeba se zbavit.“ Mírně se zvedla a odrazila se od skály, aby po zádech klouzala doprostřed tůně. „Pojď si zaplavat do téhle kouzelné tůně v Boží katedrále, se mnou, Duncane.“

Proč nejsou muži aspoň trochu zdrženliví? Tenhle měl boty ponožky dole za tři vteřiny, rozepnul si košili, než se postavil, spustil kalhoty – včetně boxerek – a vystoupil z nich, aniž by se na ni podíval. Peg se zadrhnul dech, když obešel oheň pomalým a rozvážným krokem a vstoupil do tůně a nezastavil se, dokud neměl vodu po pás a nedělilo je jen asi deset stop. S vědomím, že když mu dá příliš mnoho času na rozmýšlení plánu útoku, nemusí zaútočit vůbec, ponořila se Peg pod hladinu a plavala přímo k němu, ačkoliv si byla vědoma toho, že si bude myslet, že plave pryč.

Jeho tlumený výkřik překvapením potvrdil její odhad, když se vynořila přímo před ním. „Pššš, probudíš veverky,“ zašeptala, když ho objala pažemi a přitiskal se celou délkou svého těla k němu, což způsobilo, že se prudce nadechl. Dotkla se rty jeho hrudi a nadechla se jeho nádherné mužné vůně. „A já nechci mít svědky.“

Vzal do dlaní její obličej a zaklonil jí hlavu, aby se na něj podívala. „Jsi si jistá, Peg?“

„Tím co dělám? Ne. Ale tím, že to dělám s tebou? Och, ano.“ Našla jeho pohled svýma očima. „Milovala jsem svého manžela srdcem mladé dívky, která nechtěla být nic víc, než manželka a matka. A teď, srdcem ženy, jsem se zamilovala do tebe. Opravdu jsem to nechtěla, když jsi někdy trochu moc děsivý, ale možná právě proto, je pro mě bezpečné, tě milovat.“ Věnovala mu nesmělý úsměv. „Protože rozhodně věřím, že žena potřebuje velkého, silného, děsivého muže, aby udržel život… zajímavým. Na příklad, se nemůžu dočkat, až zjistím, co mě to dloube do břicha.“

Peg spustila ruce z jeho boků, když se stále nehýbal a obtočila prsty kolem jeho mužství, zatímco druhou rukou ho chytla zespodu. Ale chytil ji za ramena, když začala klouzat pod vodu a vytáhl ji zpět nahoru ke své hrudi, s varovným zavrčením. A když už byla ve správné výšce, a než mohl říct, cokoliv měl v úmyslu říct, obtočila nohy kolem jeho boků a paže kolem jeho krku a strčila mu jazyk do úst.

Protože vážně, ten chlap neměl přiznávat, že ji miluje.

Odtáhla se pryč. „No, budeš mě líbat zpátky, nebo ne?“

„Copak, zjistila jsi, že potřebuješ malé povzbuzení?“

„Ne, potřebuji spolupráci.“ Opřela si čelo o jeho a povzdechla si. „Ok, pokud jsi myslel vážně to, že chceš, abych začala žádat o pomoc, je tu něco, s čím jsem měla problémy dělat… úplně sama.“

„A to je?“

„No, zkoušela jsem… um, potěšit sama sebe, ale prostě to není to sa…“

Peg nedokázala říct, jestli jeho řev znamenal, že má ztichnout a připravit se na jeho spolupráci, nebo jestli probudila k životu toho opravdu děsivého muže, který předtím řídil její SUV. Ale první náznak přišel, když se jeho ústa dotkla jejích, ani zdaleka ne ve spolupráci; tvrdá, náročná a tak plná slibů, že Peg cítila, jak se jí vnitřnosti sevřely v očekávání.

Další náznak, že pustila ze řetězu možná silnějšího muže, než mohla zvládnout, bylo, když cítila, jak padá na záda do vody a váha jeho těla jí tlačí až na písčité dno tůně.

Byla si dost jistá, že teplovodní okoun dokáže zadržet dech na stejně dlouhou dobu, jako pstruh – tedy do té doby, než Duncan přerušil jejich polibek, klouzl dolů a sevřel obě její prsa a sál nejdřív jednu bradavku a pak druhou, přímo tam, na dně tůně, ve čtyřech stopách vody. Pegyin výkřik překvapení vypustil většinu vzduchu z jejích plic a její zasténání skončilo zoufalým úsilím najít způsob, jak ho nahradit.

Rukama ji vzal v pase a vytlačil ji nad hladinu, kde znova překvapeně vykřikla, když přitiskl svá ústa mezi její stehna a jazykem se protlačil do záhybů jejího pohlaví. Zasténala rozkoší a zvláčněla a spadla by zpátky do vody, kdyby ji nedržel. Jednu ruku spustil k boku, aby mohl lépe kontrolovat její pohyby a druhou paží zajel mezi její stehna, aby jí zvedl jednu nohu a měl lepší přístup, ruku roztaženou na jejích zádech, aby nespadla.

Peg se chytla jeho ramenou a napřímila se, když našel její citlivý bod a sál ho, nejdříve jemně, pak velmi nedočkavě, takže se jí všechno uvnitř sevřelo a vyschlo jí v ústech v odpovědi na jeho laskání. Zřejmě se chytal utopit. Ona se topila v touze. Jeho jazyk do ní vnikal a pak znovu sál.

Slyšela se naříkat, syrově, nedočkavě a trhaně a zatahala ho za hlavu, aby se zvedl a dýchal s ní. Ale stejně jako ten muž v jejím SUV, byl neúprosný a popoháněl vlnu, která se zrodila v každé buňce jejího těla, dokud se svět nerozpadl, díky jeho neúnavným ústům, která ji hnala blíž a blíž uvolnění. Jeho ruka sklouzla znovu mezi její stehna a Peg vykřikla, když vklouzl dvěma prsty dovnitř. Vnitřní svaly se stáhly kolem nich a cukla sebou dopředu, když vyvrcholila s výkřikem neuvěřitelné rozkoše.

Nebyla nic než třesoucí se, zmítající se klubko bez kostí, když se konečně vynořil, rukama ji chytil kolem pasu a tlačil ji zády směrem k břehu. Bože, nebyl ani udýchaný, zatímco ona stále sotva lapala po dechu. Její záda se sotva dotkla písčitého břehu, když se do ní natlačil; žádné zaváhání, žádná žádost o povolení, žádná kontrola připravenosti.

Jeho průnik nebyl opatrný, ale ani uspěchaný; jeho ústa zachytila její začínající výkřik, když se zatlačil hlouběji. Peg sevřela jeho ramena s nepopiratelnou silou a odvrátila ústa, aby se mohla trhavě nadechnout a přizpůsobit se tak jeho invazi.

Přesunul ruce k její hlavě, aby ji udržel se na něj dívat, jeho oči potemněly a zintenzivněly a zamknul svůj pohled do jejího, když se odtáhl a ona se uvolnila, a zajel do ní znovu. Její bradavky ztvrdly, když chloupky na jeho hrudi přes ně přejely s každým úderem jeho těla, jak se tlačil dopředu, stahoval a znovu pronikal hlouběji s každým přírazem.

„Znovu,“ nařídil. „Ať tě tentokrát mohu vidět.“

Peg úplně zapomněla dýchat, trochu vyděšená jeho intenzitou.

„Znovu,“ zopakoval, očividně bojoval, aby zmírnil svůj… požadavek.

Odtáhl se – tak, že nepřerušil svůj pomalý, rozčilující rytmus – a sklouzl jednou rukou pod jednu její nohu, aby si ji přehodil přes paži, čímž efektivně změnil úhel jeho pronikání. „Och Bože, nepřestávej,“ zavrčela a hodila hlavou dozadu, což jí v důsledku zvedlo její bolavá prsa k jeho hrudi a každý z jeho přírazů jí tlačil blíž k tomu spirálovitému víru zdrcující rozkoše.

Vykřikla, když druhou rukou sklouzl dolů, dlaň roztáhl přes břicho a palcem se zatlačil do jejích záhybů a našel její klitoris. Vytrvale klouzal celou délkou svého mužství dovnitř a ven a během dalšího úderu srdce se Peg udělala znovu, zatnula mu prsty do paží, ve snaze udržet se, aby se nerozpadla na tisíc kousků, a nerozlétla se do všech stran.

Jeho přírazy ustaly, když byl pohřbený hluboko v ní, ačkoliv palcem ji dál laskal, během bouře jejího vyvrcholení, pohled zaklesnutý do jejího, když se svírala kolem něj dva, pět, osm úderů srdce. Deset. Dvanáct.

A pak explodoval v pohybu, oba lokty dal vedle její hlavy, když do ní znovu zajel, rty jí přejel přes čelo a chloupky na jeho hrudi drsně přejely přes její super citlivé bradavky. A jediné, co mohla Peg udělat, bylo držet ho během jeho vyvrcholení a věděla s oslepující jasností, že je v pěkně velkém problému.

Oba leželi z větší části v teplé vodě tůně a Duncan zvednul tolik své vázy z Peg, kolik jen dokázal, zatímco zůstával hluboko v ní, vzhledem k tomu, že každý jeho sval byl jako z olova, když ležel čelem opřeným na zemi vedle ní a roztřeseně dýchal.

Kletba jejího předka ho nezabije, ale ona by mohla.

Kriste, naprosto se ztratil, když ho požádala, aby jí pomohl s malým problémem, který měla; obrázek Peg, ležící ve své ženské místnosti v malé posteli ve tmě, dotýkající se sama sebe, v něm rozpoutal ohnivou bouři, kterou jak se Duncan obával, možná nebude moct dostat pod kontrolu, natož uhasit, do konce jeho života. Vzal si ji troufale, když nevědomky dodala sílu jeho potřebě si ji nárokovat tak, aby v její mysli nezůstaly pochyby o tom, že mu patří.

Usmál se do písku a přemýšlel, jestli jí už došlo, že právě začali. Pomalu zvedl hlavu, aby našel její velké, nemrkající oči, zírající na něj, její měkký, bujný hrudník, zvedající se k němu, když své třesoucí se ruce tlačila proti jeho ramenům, ve scestné představě, že si ho může udržet od těla. Přitlačil své boky dopředu a ona vykulila oči a sténavě zalapala po dechu překvapením.

„Můžu tě udělat znova,“ řekl tiše.

„To… myslíš vážně?“

Sklouzl paží pod její ramena, což jí zaklonilo hlavu dozadu. „Znovu,“ zavrčel a položil jí rty na krk a jazykem se přitiskl na její pulz.

Netrpělivě se pod ním pohnula, a její tichý výkřik ho donutil se usmát, když putoval rty níž a zanechával za nimi stopu chvějící se pokožky, když přitlačil své boky dopředu. Její druhý výkřik skončil zasténáním, když cítila, jak zabořila paty do písku, aby se zvedla k jeho pomalým přírazům a slyšel ji zašeptat, „O, můj bože, ty to myslíš vážně,“ zrovna když ucítil, jak se kolem něj stahuje v blížícím se vyvrcholení.

Jo, kdyby tahle lass měla předtím jen podezření, než tahle noc skončí, bude rozhodně vědět, že se zamilovala do náročného, nezkrotného, velmi posedlého muže.