Angel - 22. kapitola

Překlad: Clarissa

JEDNOSMĚRNÁ JÍZDENKA DO PEKLA

Dívky tam jen stály a v úžasu sledovaly Angela, který jím odešel koupit lístky na film. Tedy, všechny kromě Marii.  

Ta si odhodila své blond vlasy přes rameno a snažila se získat jejich pozornost. „Pokud na něj vy tři budete civět ještě dýl, vyděsíte ho k smrti.“

„Jo, vy dvě už máte chlapa; přestaňte na něj zírat jako na kus masa,“ řekla jim Adalyn.

Elle od něj konečně odtrhla svůj pohled a podívala se na ni. „Ty zase takhle zíráš na Nera, a neslyšela jsi mě, že bych si stěžovala.“

„Jo, ale ty jsi milá, a Nero by tě nikdy neopustil. Vidíš ho?“ Ukázala na toho sexy, potetovaného kluka a pokračovala, „Ráda bych ho měla. Ale neznamá to, že ho dostanu, ale ráda abych. A pokud by nějaký šílený boží zázrak dokázal, že bych ho měla, určitě nebudu schopná si ho udržet, pokud toho vy dvě nenecháte!“

Maria si prakticky odfrkla. „Ty jsi bláznivější, než jsem si myslela, pokud si myslíš, že Bůh chce, abys byla s ním.“

„Proč ne?“ Jasně, byl sexy, zlý a možná nebyl tím nejmilejším člověkem, ale sakra, to bylo přesně to, co ona hledala.

Blondýnin zrak ho přejel od hlavy až k patě. „Má asi tak stovku hříchů po celém jeho těle a jednosměrnou jízdenu do pekla, to ti přísahám.“

„No a kdyby, chci jít s ním,“ vydechla a pomyslela na všechny ty hříšné věci, které s ním chtěla dělat.

„Mmhmm …“ zavrkala Lake a Elle.

Odkašlání za nimi je donutilo, aby se otočily a spatřily Nera s Vincentem.

Elle vypadala jako vyplašená srnka v záři autoreflektorů. „Co tady děláte?“

„J-jo, myslela jsem, že musíte pracovat?“ Lake byla stejně tak překvapená.

Vincent spustil skvělou show. „Cítili jsme se opravdu hrozně, že jsme vás nemohli vzít do kina, holky, takže jsme požádali Sala, jestli by to nevzal za nás.“

„Vsadím se, že jo.“ Pokud věří tomu výmyslu, proplesknu je.  

Angel se vrátil zpátky se vstupenkami a podal každé dívce jednu. Nedokázaly si pomoct, aby mu nevěnovaly velký úsměv s tím nejsladším 'děkuju', jaké jste kdy slyšeli.

Nero popadl Elle v pase a přitáhl si ji k sobě.

Vincent také rychle popadl Lake, když kolem ní omotal svou paži a přitáhl si ji k boku. V jeho hlase se zdál být náznak zuřivosti, když řekl, „Hele, kámo, budeme potřebovat ještě další dva.“

Strčil si poslední lístek do své kapsy, a zdálo se, že ho to nezajímá. „Pak bych si pro ně došel, než bude vyprodáno.“

Vincent začal vidět rudě, a Nero se zdál být také trochu naštvaný, když se naklonil a popadl lístek z ruky Todda, Mariina bodyguarda.

No, to bylo trochu hrubý.

Ten hezký kluk nemohl uvěřit, že byl ponechán, aby se o sebe postaral sám, ale pak lístek objevil ve své ruce.

„Já pro ně zajdu.“ Maria mu je stěží dala do jeho ruky, než vyrazila.

---

Její pohled se nepohnul, když klouzala po podlaze. Bylo to skoro jako mimo tělní zkušenost. Její mysl nechápala, co dělala, dokud se jejich těla nesrazila.

Jeho reflex byl rychlý, otočil se, aby ji chytíl a přidržel ji. „Jste v pořádku?“

„Omlouvám se. Musela jsem nedávat pozor.“ Chovala se překvapeně a trochu dezorientovaně.

Ohledla se zpátky na Todda, který ji následoval, a dala mu vědět, že byla v pořádku. Prosím, zůstaň na místě.  

„Myslím, že to děláte trochu ze zvyku.“ Zasmál se.

Dovolila si podívat se do jeho zlatých očí. „Oh, ne. Zase vy. Teď se cítím strašně.“

„Nemusíte.“ Stále ji držel a nepouštěl ji. „Jakže se jmenujete? Maria, že?“

Usmála se, byla ráda, že si to pamatoval. „Ano. Omlouvám se. Připomeňte mi to vaše -“

„Kayne Evans.“

„Jasně.“ Bylo těžké od něj odvrátit pohled.

Oba si vzájemně hleděli několik okamžiků do očí, až dokud z ní konečně nespustil ruce poté, co si uvědomil, že ji ještě nepustil.

Odkašlal si a posunul se v řadě. „Na který film vy a váš přítel jdete?“

„Cože?“ Otočila se, aby viděla polekaného Todda a usmála se. „Oh, on není můj přít -“

„Tady jsi!“ Ke Kayneovi mířila bruneta a usmívala se.

Kayne se zdál být zaskočený, jako kdyby ji nečekal. „Ahoj, Kendro.“

Maria si upravila svůj kožešinový kabát a rychle si uvědomila, že oni přišli do kina spolu.

Proběhl mezi nimi okamžik trapného ticha.

„Kendro, tohle je Maria.“

„Ona je jedna z tvých studentek?“ zeptala se ta brunetka.

„Ne,“ opravil ji, než pomalu zvedl koutek svých úst. „Zdá se, že jsme do sebe právě narazili.“

„Ano, to je pravda,“ uchechtla se Maria.

To je divný, pomyslela si, když se podívala na toho sexy dokonalého muže. 

Skoro zapomněla na tu ženu, která stála vedle něj, příliš okouzlená tou jiskrou, kterou mezi nimi cítila. Byl to důvod, proč do něj znovu narazila, ale tentokrát záměrně. Chtěla vědět, jestli to znovu ucítí. Nikdy před tím to s nikým necítila, chybělo jí to, každou noc o tom snila, skoro zapomněla, jaké to bylo, dokud neuviděla jeho siluetu na konci fronty. To byl důvod, proč do něj narazila a chtěla vědět, jestli může získat ten pocit zpátky.

„Myslím, že jsme na řadě,“ přerušila Kendra jejich pohled.

„Jasně. No, bylo skvělé tě znovu vidět, Mario, a doufám, že na tebe někdy znovu narazím,“ dokončil s dalším úsměvem.

„Doufejme,“ přála si a sledovala ho, jak odchází s rukou na kříži té ženy.

Tehdy to ucítila. Škubnutí … v jejím ledově … mrtvém … srdci.

---

Adalyn sledovala, jak Maria rychle odcházela, a přislo jí zvlástní, že by se tak ochotně vzdala své vstupenky, aby si ji obstarala sama, ale nebylo schopná o tom moc přemýšlet, kvůli stupňujícím se pocitům, které ji obklopovaly.

„Chceš nějaký popcorn?“ zeptal se jí Angel.

„Já ano,“ usmála se Lake.

Stejně tak Elle. „Já taky.“

Klukům se odpovědi holek vůbec nelíbily, takže odtáhly své ženy ke stánku s popcornem a sladkostmi. Nicméně, Vincent byl ten první, kdo hodil po Angelovi zuřivý pohled. „My to zvládneme. Pojď, Adalyn.“

Nevěděla, co čekal, ale nepohnula se, když sledovala, jak se jeho záda vzdalovala. Pomyslela si, že bude opravdu překvapený, až zjistí, že za ním jako hodná malá sestřička nešla.

Podívala se na Angela a nemohla si pomoct, aby se nesmála. „Nemyslím si, že tě mají moc rádi, zvlášť můj brácha.“

„To je tvůj brácha?“ zeptal se šokovaně, zatímco sledoval Vincenta, jak s sebou táhne Lake.

„Jop.“

„Vůbec si nejste podobní.“

Myslíš tím, že on vypadá směšně dobře a já ne?

„To proto, že jsme nevlastní brácha se ségrou.“

Položil jí ruku na paži, aby jí vedl ke stánku s popcornem a tiše si zamumlal, „No, tak to je skvělý.“

„Cože?“ Se všemi těmi lidmi okolo ho nemohla slyšet, takže jí uniklo, co řekl.

„Chceš na svůj popcorn máslo?“

„Oh ano, prosím.“

Jak čekali v jedné z mnoha front, nedokázala potlačit ten pocit, že čím déle tady stála, tím více nepohodlně se cítila. Rozhlížela se kolem, aby našla ten zdroj nepohodlí, a její pohled přistál na třech potetovaných mužích ve špinavých oblecích.

Její srdce to okamžitě vědělo. Lucianovi.  

S ústy vyschlými z jejich intenzivních pohledů konečně dokázala vyslovit ta slova, „Oni jsou …?“

„Ano,“ odpověděl jí rychle a tiše, aniž by vůbec otočil hlavu a podíval se na ně. Přitáhl si ji k sobě, aby stála vedle něj a zablokoval jí její výhled na ně a jejich na ni. „Přestaň na ně zírat, zlatíčko.“

Hodila hlavou dopředu, nemusel jí to říkat dvakrát. Adalyn si nebyla jistá, jestli jí to řekl kvůli tomu, že by je její zírání mohlo naštvat, a ani to nehodlala zjišťovat.

Všiml si její nervozity a snažil se jí uklidnit. „Dokud si budeš svůj pohled nechávat pro sebe, tak ti neublíží.“

To víš, to by odpovídalo.

Něco na tom jí přišlo zvláštní. Nemohla si vůbec vzpomenout, jestli Luciany už viděla, když byla venku. Pokud ano, nedali vůbec najevo, kdo byli. Takže, proč teď? Zvlášť, když tohle bylo poprvé, co šla s Angelem někam mimo školu.

„Jak je možné, že jsem nikdy předtím venku Lucianovi neviděla?“

„Vidíš je jenom proto, že kontrolujou, jestli jsem v pořádku a jestli Carusovi dodržují jejich část dohody.“

„Aha.“ Olízla si rty, předpokládala, že by se mohla cítít lépe. „Takže v tom případě je dobře, že vidí, že jsi v pořádku a živý?“

„Ne tak docela.“ Udělal krok dopředu ve frontě a držel svůj klidný výraz. „Vidí mě s Carusovic holkou, jak se chystám užít si film. Dívají se na mě stejně, jako se dívají na Carusovi.“

Z jeho slov se jí postavily všechny chloupky na těle. Pokud se na něj dívali takhle, jako na jednoho z Luciferových synů, tak to nebylo dobré.

„Neměl bys s nimi promluvit?“

„Ne,“ bylo vše, co řekl a přistoupil k pultu, aby si objednal. Díkybohu to bylo rychlé a mezi tím, co dostávali svou objednávku, našel je zbytek jejich skupiny.  

Vincentův, Nerův a Mariin drsný výraz jim říkal, že věděli, že tu byli další Lucianovi.

„Pojďme,“ řekl Vincent, tentokrát obejmul paží Lake i ji.

Nekoukej se, nekoukej se, nekoukej se.

Krev jí tuhla v žilách, když cestou do promítacího sálu procházeli kolem Lucianových.

Do hajzlu, podívám se.

Chtěla se jen rychle podívat, ale nedokázala odtrhnout pohled.

Ten, který vypadal jako nejmladší z Lucianů, stál uprostřed a zle se na ni usmíval a odhaloval tak zlatou mřížku, která byla zasazena v diamantech.

Znovu to nedokázala vysvětlit a nevěděla, jak to věděla, ale jedna věc byla jistá. Ten zlatý úsměv smrti byl určen jí a jedině jí.