UMH - 30. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Harrison

Kromě Amy a mé matky, jsem nikdy nemiloval ženu tak, jako miluju svou malou sestru. Od okamžiku, kdy ji rodiče přivedli domů z nemocnice, byla Jade křehká a odlišná od všech bratrů a sester mých přátel.

Narodila se o šest týdnů dříve s vážnou vrozenou srdeční vadou, bylo na štěstí, jestli přežije. Nechápal jsem trápení, jakým mí rodiče procházejí, ale když jsem je slyšel, že mluví o díře v jejím srdci, opravdu mě to znepokojovalo. I můj dětský mozek věděl, že cokoliv s dírou muselo být poškozeno, zejména srdce.

Když se narodila, nemohl jsem ji vidět celé týdny, ale když jsem konečně uviděl toto zvláštní vadné stvoření, byla to láska na první pohled. Byla vychrtlá, její kůže byla světle šedá a vrásčitá, byla opravdu ošklivá s očima jako brouk a modrými nehty, ale pro mě byla zázrak.

„Mami, proč Jade tak moc pláče?“ Zeptal jsem se. „Nelíbí se jí tady s námi?“

„Protože nemůže správně dýchat, Harrisone. A zmodrá, protože nedostává dostatek kyslíku do plic.“ Neuměl jsem si představit, že nemůžu dýchat – nedělali jsme to všechno automaticky, aniž bychom o tom přemýšleli?

Pokaždé, když plakala, snažil jsem se jí rozesmát grimasy.

Namodralý spodní ret se jí rozechvěl, pak přestala plakat. Držela se mého prstu a dívala se na mě modrými očima, které vypadaly příliš daleko od sebe na její malou hlavu.

Mí rodiče si na konci toho všeho oddechli úlevou, a maminka mě chválila, že jsem tak hodný kluk. „Harrisone, jsi silný chlapec. Tvým úkolem je být ochráncem Jade. Slib nám, že se o ni vždycky budeš starat.“

Samozřejmě že jsem to slíbil. Udělal bych pro ni všechno.

Jednou jsem jí zachránil život. Prakticky přestala dýchat a měla modrou tvář. Viděl jsem videozáznamy CPR na internetu pro „jen pro případ“, doufajíc, že to nikdy nebudu potřebovat. Strach, který mě pohltil, když jsem jí vdechoval do plic, mě nikdy neopustil. Díky bohu to fungovalo.

A to je důvod, proč jsem vůči Jade tak ochranářský. Byla mým stínem, nebo spíš – já byl její. Kdyby od nás byla vzata pod mým dozorem, nikdy bych si to neodpustil.

A teď mi tady vypráví o jejím drahocenném životě se zasraným motorkářem.

Co když jí to dítě bude stát život?

Co pak?

Ví vůbec ten motorkář o rizicích? Že to děti Jade mohly mít také?

„Jade, řekla jsi Knoxovi o svém srdci?“ Zeptal jsem se, když jsem měl podezření, že ne.

„Harrisone, starej se o své věci. Vyrostla jsem z rizik. Vše je v pořádku. To nemá nic společného s těhotenstvím.“

„Ne? To teda má. A může to mít důsledky i pro vaše děti. Ty to víš. Možná by bylo lepší… ukončit.“

Jade zavrtěla hlavou. „Jsem fit a zdravá, Harrisone.“

„Neřekla jsi mu to, že? Poruchy jako je ta tvoje, nejsou nikdy zcela opravitelné. Celé roky jsem tě sledoval… vždycky ztrácíš dech mnohem rychleji než kdokoliv jiný, i když se ho snažíš skrýt.“

Třela si srdce dlaní, její bledý obličej měl modravý nádech, který jsem tak dobře znal.

„Jsi v pořádku? Zhluboka se nadechni,“ řekl jsem a automaticky se k ní přiblížil.

Zaplály jí oči, když udělala krok zpět a křikla na mě. „Nedotýkej se mě. Nemůžu uvěřit, že jsi navrhl, abych se toho dítěte zbavila. Co za monstrum to jsi?“

„Jade, uklidni se…“

„Neříkej mi, abych se uklidnila. Říkáš všechny tyhle odporný věci a očekáváš, že s tebou budu souhlasit? Vím, že jsi na mě vždycky dohlížel, ale už tě nepotřebuju. Mám teď Rydera – Rydera a moje dítě. Které. Si. Nechám. Tak si to natluč to té své tvrdé palice.“

Nasála vzduch, oči vykulené.

„Sedni si. Zachyť dech,“ zakřičel jsem, panika mě svírala a jí se zvedal hrudník.

Popadla kabelku, šla ke dveřím a otevřela je. „Odcházím… řekni mámě…, že budu… zpět zítra… s Ryderem,“ řekla udýchaně.

„Počkej. Nemůžeš…“ Slova mi ztuhla v krku.

Klopýtla o kočku, která se jí dostala mezi dveřmi do cesty. Jako ve zpomaleném filmu jsem sledoval, jak spadla nejprve na podlahu a pak sjížděla po schodech, hlavou napřed.

Kurva. Ne!

Ne, ne, ne.

Seběhl jsem schody po dvou, a z plných plic křičel její jméno. To se nemělo stát. Kurva.

Na příjezdové cestě zastavilo auto. Výraz hrůzy na matčině tváři, když seděla za volantem, vidíc pád její dcery na schodech, bude strašit mé sny navždy.