MD - 3. kapitola 1/2

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Princ Kaemon pobíhal ve vstupní hale sem a tam a čekal na holčičku – svou dceru. Jak mohl mít dceru a nevědět o ní? Copak by mu neměly jeho dračí smysly okamžitě prozradit, že po planetě pobíhá další osoba s jeho DNA?

Díky dračí bohyni za toho muže, který jeho dceru našel.

„Sedni si, Kaemone.“ Jeho otec, král Avin ukázal rukou na lavici vedle sebe. „Bude tu každou minutu. Působíš rozrušeně. Myslel jsem si, že nechceš žádné děti.“

Princ se otočil na podpatku a zíral na svého otce. „Nechtít žádné dítě je na míle daleko od toho nechtít dítě, které už se narodilo. Kdybych o jejím narození věděl, tak bych se na jejím životě podílel.“

Kaemona sžírala příšerná zuřivost. Skutečnost, že si skoro nevzpomínal na ženu, která mu porodila dceru, neměnila nic na tom, že Kaemonovi ukradla roky života jeho dcery. Roky, které mohl strávit tím, že by si budoval vztah k holčičce, jejímiž žilami protékala jeho krev. Kdyby nebyla matka toho dítěte už mrtvá, tak by ji zabil. Představa někoho, kdo by pokračoval v rodovém jménu, v něm vyvolávala podivnou směsici radosti a starosti.

Zvuk přijíždějícího auta ho přiměl se zastavit. Hned se objevil sluha, aby otevřel vstupní dveře. Kaemon ignoroval lehce nesouhlasný pohled, který na něj starší sluha vrhl. Toto bylo jeho první setkání s dcerou.

Dveřmi vstoupili tři muži. Jeden z nich vedl za ruku malou holčičku, která se na svého společníka lepila jako k záchrannému kolu. Krásný drobek s dlouhými blonďatými vlásky a velkýma hnědýma očima se zelenými flíčky.

Dračí oči.

Jako žena se nikdy nepromění, ale oči prozrazovaly její původ.

Policista přistoupil blíž, hluboce se uklonil před jeho otcem a poté před Kaemonem.

„Jmenuji se důstojník Baines a toto je důstojník Trewel,“ řekl muž s pískově žlutými vlasy a ukázal na svého partnera.

„Důstojníku.“ Král Avin přátelsky přikývl. „Děkuji, že jste ji našli a dovedli ji do jejího nového domova. Dobrý večer, Trisho,“ pronesl jemně k malému děvčátku.

„To není můj domov,“ přihlásila se o slovo holčička a zírala na muže okolo. „Můj domov je ve vnitřním městě. Je to bílý dům se zeleným dřevěným obložením.“

„Copak bys tu nechtěla bydlet?“, zeptal se král Avin holčičky a ukázal na obrovský kamenný vchod. „Copak sis někdy nepřála být princeznou na zámku?“

„Ne.“ Dívenka si dupla nožkou.

„Ale Trisho, zraníš královy city,“ pronesl měkký hlas. Ke Kaemonovu překvapení holčička okamžitě poslechla. Pohlédla na krále s omluvou v očích, ale víc neřekla. Kaemon upřel zrak na muže stojícího vedle ní a poprvé se na něj pořádně podíval. Na sekundu se mu zastavilo srdce. Jako princ už byl s mnoha dobře vypadajícími muži, ale nikdo z nich nebyl tak dech beroucí jako tento. Když pohlédl do krásných modrých očí, na sekundu se mu zastavilo srdce.

Muž mu byl něčím povědomý, ale nemohl k tomu krásnému obličeji přiřadit jméno.

„Jak se jmenujete?“, zeptal se.

„Och, promiňte.“ Muž se králi a poté princi elegantně uklonil. „Jsem Raven.“

Když do něj narazilo poznání, Kaemonovo hrdlo vyprahlo a poprvé v životě byl ohromen nějakou hvězdou. Stál před ním nejslavnější tanečník galaxie a držel za ruku jeho dosud nepoznanou dceru.

„Já jsem princ Kaemon.“

Raven mu věnoval široký úsměv s hlubokými dolíčky ve tvářích. Kaemon už ten úsměv viděl víckrát, než by dokázal spočítat. To, že nepoznal svého muže snů, dával za vinu vzrušení z nalezení své dcery. Více než jednou hrál v jeho představách, když uspokojoval sám sebe, tento nádherný muž hlavní roli.

Chutný.

Myslí mu projel obraz, jak ty dolíčky olizuje a užívá si chuti tohoto muže. Jeho drak se v něm neklidně pohnul. Chtěli ho oba dva.

A to velmi.

Dech beroucí muž mluvil a nějakou chvíli trvalo, než Kaemon odtrhl svou pozornost z jeho smyslných rtů k tomu, co říkal.

„Jsem tu jen proto, abych se ujistil, že se Trisha dobře zabydlí. Teď půjdu. Rád jsem vás poznal.“ Raven se znovu uklonil a pokusil se vymanit z pevného sevření Trishy.

Při pomyšlení, že by ten muž mohl odejít, Kaemonův drak zavrčel.

Dívenka vyvřískla takovým způsobem, že to vykouzlilo na rtech prince úsměv. Vypadalo to, že svou představu o tom, že si tohoto pěkného, hezoučkého muže ponechají, sdíleli.

Kaemon si pospíšil dopředu a snažil se vypadat jako starostlivý rodič. „Ne, pane Ravene. Myslím, že byste tu měl aspoň jednu noc zůstat. Trisha má za sebou traumatický den. Myslím, že by se cítila lépe, kdyby měla ve své blízkosti někoho známého.“

Nemluvě o tom, že by spal mnohem lépe, kdyby ten sexy tanečník strávil noc v jeho posteli, pomyslel si Kaemon.

Trisha přestala křičet a celá uplakaná se na Kaemona usmála. Poté se obrátila k muži, ke kterému se tiskla jako k záchrannému kruhu. „Ravene, prosím, zůstaň.“

Očividně měl tanečník měkké srdce, protože stiskl Trishe láskyplně ruku. „V pořádku, drahoušku. Zůstanu tu přes noc.“

„Děkuji. Důstojníku, nyní už to převezmeme my.“ Kaemon kývl oběma policistům. „Dejte nám vědět, kdybyste se v případu dozvěděli něco nového.“

I přes radost, kterou s otcem díky objevení se Trishy cítili, zde stále ještě byla ta skutečnost, že někdo zabil její babičku. Ať už si o zemřelé myslel Kaemon cokoliv, pro Trishu to byla důležitá osoba.

Důstojníci je opustili se slibem, že jim budou podávat zprávy.

„Ahoj, Trisho. Jsem princ Kaemon. Jsem tvůj otec.“

Udělala zdvořilé pukrle, ale Ravenovy ruky se nepustila.

„Řekni ahoj,“ pomohl jí Raven.

„Ahoj,“ řekla líbezným sopránem.

Pokud zrovna neječela, byl její hlas opravdu příjemný. Kaemon si v duchu udělal poznámku, aby svému asistentovi uložil, poohlédnout se po chůvě.

„Kolik je ti let?“, zeptal se Kaemon a snažil se odhadnout její věk podle velikosti. Kromě pár dětí, které si občas hrály na dvoře, neměl s dětmi moc do činění, proto ani netušil, kde s odhadem začít.

„Devět.“

Moc se v tom nevyznal, ale na devět mu přišla příliš maličká.

„Tobě je devět?“, zeptal se Raven, který si zřejmě myslel to samé.

Trisha vystrčila bradičku. „Na svůj věk jsem malá,“ vysvětlila důrazně, jakoby očekávala, že proti tomu budou něco namítat.

„Jsi tak akorát,“ uklidnil ji Raven. Láskyplně se na ni usmíval a Kaemon by vraždil, aby ten úsměv platil jemu.

„Když ji budeme krmit rozumně, tak brzy vyroste,“ pronesl král nevrle, ale Kaemon viděl v jeho očích starost. Potomci dračí krve byli normálně mnohem větší než obyčejní lidé. I když byla jen míšenec, neměla by být Trisha tak malá.

Stiskl tlačítko na stěně.

„Volal jste, Vaše Výsosti?“, odpověděl mužský hlas.

„Nechte připravit jídlo pro čtyři. Jelikož už je pozdě, něco lehčího.“

„Ano, Vaše Výsosti. Přesuňte se, prosím, do jídelny. Nechám jídlo přinést.“

„Skvělé.“

Kaemon oběma pokynul. „Následujte mne, prosím.“ Když na něj oba podezřívavě pohlédli, potlačil úšklebek. Poté se za ním vydali chodbou. Jeho otec kráčel vedle něj.

„Myslíš, že bychom toho chlapce přemluvili, aby tu nějakou dobu zůstal?“, zeptal se král tichým hlasem, aby ho nikdo jiný nemohl slyšet.

Kaemonovi chvíli trvalo, než mu došlo, o kom to otec mluví. „Nemyslím si, že je to chlapec, otče. Určitě už mu bylo dvacet.“

„Až budeš žít dvě stě let jako já, tak bude pro tebe každý dvacetiletý chlapcem,“ řekl otec ve chvíli, kdy vcházeli do jídelny.

Kaemon odsunul pro Ravena židli. Ten vrhl na Kaemona udivený pohled, ale místo akceptoval bez komentáře a nechal se usadit vedle něj. I Kaemon se posadil a až poté si uvědomil, že zapomněl na svou dceru. Naštěstí ji jeho otec posadil na druhé straně.

„Jste si jistý, že jste připraven být otcem?“, zeptal se Raven. Koutky úst mu vyletěly vzhůru a Kaemon byl v pokušení je ochutnat. Když otec jeho fixaci na tanečníka přerušil, zatřepal hlavou.

„Samozřejmě, že je. Můj syn je dobrý muž. I přes svou nestálou povahu.“

Kaemon zíral na svého zploditele. „Neoznačil bych se za nestálého. O povinnosti se starám.“ Nebyl nadšený tím, že ho jeho otec před modrookým mužem, na kterého se snažil zapůsobit, pomlouvá.

„Ale ano, jsi,“ ušklíbl se na něj otec. „Můj syn předsedá planetární Radě a vede několik důležitých mezihvězdných komité. Co děláte vy, Ravene?“

„On tančí,“ přihlásila se Trisha ke slovu a poprvé projevila o něco zájem.

„Jaký druh tance?“

Kaemon se k rozhovoru připojil: „Nepoznáváš ho, otče? Pokaždé, když se v Galaktinetu mluví o tanci, tak ukazují jeho.“

Král si Ravena chvíli prohlížel. „Musím se přiznat, že nejsem žádný velký znalec tance, ale když to Kaemon zmínil, tak mi opravdu přijdete nějak povědomý. Na jaký tanec se specializujete?“

„Balet,“ odpověděl Raven. Kaemon musel potlačit zasténání, protože Raven si ukousl kousek ovoce a poté si olízl rty. Kaemonovi se tělem prohnala vlna horka. Očividně navštěvoval balet příliš málo, pokud tanečníci vypadali takto.

„Umí všechny možné druhy tance,“ zdůraznila Trisha. „Je to nejtalentovanější tanečník své generace.“

Kaemon pohlédla na Ravena se zvědavostí v očích.

Nádherný tanečník pokrčil rameny. „Jeden reportér se nechal trochu unést.“

Usmál se na něj a už otvíral ústa, aby začal flirtovat, když se ozval jeho otec.

„Na kterou školu chodíš?“, zeptal se král Trishy a připomněl Kaemonovi ten pravý důvod, proč se jeho vysněný muž objevil v paláci.

„Na základní školu v Bayside,“ řekla malá dívenka a zamračila se.

„Je to dobrá škola?“, zeptal se Kaemon. Věděl o školách asi tolik, co o malých holčičkách. Přesněji řečeno nic.

Trisha pokrčila rameny. „Nemám ji ráda.“

„Proč ne?“, zeptal se Kaemon. Nikdy nebyl žádný šprt, ale základní školu měl docela rád, pokud si vzpomínal.

„Ostatní se mi posmívají. Říkají, že mám divné oči.“

„Ty oči tě označují jako potomka dračí krve,“ prohlásil král hlasem plným úcty.

Trishiny oči nezářily tak jako oči opravdového dračího měniče, ale měly správnou barvu. Kaemon si pomyslel, že se jí ostatní děti posmívají proto, že je jiná. Nemuselo to být nutně z toho důvodu, že je dračí krve. V tomto věku provokovalo vše, co se jen trochu lišilo.

Král znovu promluvil a přerušil tak Kaemonovy myšlenky. „Stejně je jedno, co si myslí. Okamžitě z té školy odejdeš. Místo toho budeš chodit do Královské školy. Od té doby, co byla před tři sta lety založena, tak ji navštěvoval každý člen královské rodiny.“

Poté, co pronesl toto oznámení, se jeho otec opět věnoval svému jídlu.

Raven poplácal Trishu po ruce. „Všechno bude dobré. Tvůj otec a dědeček se o tebe postarají a zajistí, aby bylo všechno v pořádku.“

Trisha se tiše rozvzlykala: „Já chci zpátky svou babičku!“

„Ššš.“ Raven ji jednou paží objal a přitiskl k sobě.

Kaemon na okamžik pocítil něco jako žárlivost vůči vlastní dceři, ale poté tento pocit kvalifikoval jako nedůstojný. Raven jen chtěl, aby se dívka cítila lépe. Jakmile půjde spát, tak tanečníka prozkoumá. Ztvrdnul jen z pomyšlení, jak se všechny ty štíhlé svaly k němu tisknou.

Chvíli nikdo nepromluvil. Trisha ukusovala sušenku a Kaemon sledoval svou nejnovější obsesi, jak nejí nic než ovoce.

„Z masa si nic nevyberete?“

Raven zakroutil hlavou. „Nejím žádné maso.“

Otec se synem přestali jíst a zírali na svého hosta.

„Opravdu žádné maso?“

„Ne.“ Raven si strčil do úst hroznovou kuličku. „Nedokážu ho zpracovat. Je mi z něho špatně.“

Kaemon skenoval toho dobře vypadajícího muže svým dračím zrakem a viděl zdravý exemplář bez jakýchkoliv nemocí. Ať už ten muž dělal cokoliv, prospívalo mu to.

„Prosím informujte kuchyň, na co je potřeba při vašich jídelních zvyklostech dávat pozor, dokud jste tady,“ řekl král.

Raven se usmál. „Nezůstanu tady tak dlouho, aby to byl problém.“

„Na to bych nesázel.“ Jeho otec se napil z poháru, ale předtím se zašklebil.

Kaemon vrhl na otce varovný pohled. Nechtěl, aby tanečníka vystrašil. Znovu obrátil svou pozornost na Ravena a uviděl ho, jak zívá.

„Promiňte,“ řekl tanečník a zrudl. „Byl to dlouhý den.“

„Pak bychom vás měli uložit do postele,“ řekl Kaemon. A nezačal z té myšlenky celý žhnout, takže by mohl chrlit oheň? Jeho oči si prohlížely štíhlou, ladnou postavu tanečníka. Tanečníci byli flexibilní, nebo ne?

Král pokynul na jednoho sluhu poblíž. „Už je pokoj pro pana Ravena připravený?“

„Ano, Vaše Výsosti. Hned naproti pokojům prince Kaemona.“

„Skvělé,“ odpověděl jeho otec.

Zaměstnanci měli vždy připravených pár pokojů pro hosty. Bohužel tanečník ty pěkně zařízené pokoje zevnitř nikdy neuvidí. Pokud interpretoval pohledy, které mířily jeho směrem, správně, pak bude za pár minut vědět, jak dobře bude to krásné tělo k němu pasovat.

„Až budete hotovi, ukáži vám cestu,“ nabídl Kaemon.

***

Raven pohlédl do žhavých očí prince. Pokud si vysvětloval výraz v princových očích správně, pak se jeho vyhlídky na vášnivě prožitou noc výrazně zlepšily.

„Kde budu spát?“, zeptal se tichý hlásek vedle něj.

„Budeš spát v Kaemonově dřívějším pokoji. V tom, kde byl jako dítě.“ Král se na ni přátelsky usmál. „Je jen kousek od pokojů tvého otce a Ravena.“

Král vrhl pohled na Ravena, který mu říkal, že není padlý na hlavu. Vypadalo to, že vládce věděl velmi dobře, co měl Kaemon se svým hostem v úmyslu. Naštěstí to nevypadalo, že by proti tomu starší muž něco namítal.

„Ale já chci být poblíž Ravena,“ fňukala Trisha.

Ó jé.

Král zazvonil. Po boku se mu objevil hubený, černě oděný sluha tak rychle, že to vypadalo skoro jako kouzlo.

„Ano, Vaše Výsosti?“, zeptal se sluha s hlubokou úklonou.

„Přiveď ke mně paní Starny.“

„Hned, Vaše Výsosti.“ Sluha se znovu uklonil a poté jako duch zmizel v jedné z chodeb.

„Strašidelné, že ano?“ Kaemon vrátil Ravenovi úsměv. „Dělal to už v době, kdy jsem byl ještě malý chlapec.“

„Trochu ano,“ souhlasil Raven. Když se na něj usmíval takhle, tak by asi souhlasil se vším.

„Kdo je paní Starny?“, zeptala se Trisha.

„Je to naše domácí chůva. Stará se o děti zaměstnanců.“

„Vy máte chůvu pro vaše sluhy?“, zeptal se Raven.

Král přikývl. „Samozřejmě. Lidé se nemohou soustředit, když si musí dělat starosti o děti. Máme malou školku zde v paláci, ale pokud chtějí dát děti do opatrování jinde, platíme jim příspěvek.“

„To je od vás velmi velkorysé.“ Sice mnoho vládců neznal, ale tento se zřejmě o potřeby svých lidí staral dobře. Jen doufal, že starost o ostatní se v rodině dědila. Měl pár potřeb, u kterých by si přál, aby se o ně princ postaral. Další postranní pohled od Kaemona v něm probudil přání, aby chůva přišla co nejrychleji.

„Chtěl jste mne vidět, Vaše Veličenstvo?“ Do místnosti vstoupila štíhlá tmavovlasá žena. Když uviděla Ravena, zastavila se a zírala. „Vy jste Raven, ten tanečník, že ano?“, zeptala se.

„Ano, to jsem já.“

Král si pospíšil vyplnit ticho, protože žena na něj nepřestávala zírat. „Paní Starny, přesně jak říkáte, toto je Raven. Raven, to je paní Starny, palácová chůva. Raven byl ten, kdo Trishu našel a pomohl ji přivést domů.“

Ravenovi byl upřený pohled chůvy dost nepříjemný. Její oči se leskly fanatismem posedlých fanoušků. Něco v jejím výrazu bylo velmi znepokojivé. Když svou pozornost upřela na Trishu, oddechl si.

„Paní Starny, jak jste se už asi díky palácové poště dozvěděla, zjistil jsem, že mám dceru. Postarejte se o ni dnes v noci. Má za sebou traumatický zážitek a potřebuje společnost.“

Paní Starny se na Trishu usmála. „Ráda s ní její první noc v paláci zůstanu.“

„Já chci Ravena,“ řekla Trisha a probodla svého otce velkýma, smutnýma očima.

„Raven si potřebuje odpočinout,“ řekl Kaemon. „Až se zítra ráno probudíš, tak tu ještě bude.“ Přátelsky se na Trishu usmál. „Paní Starny s tebou bude spát v pokoji, kdybys náhodou dostala strach. V pořádku?“

Trisha chvíli na ženu zírala, ale poté přikývla.

Raven se k ní sklonil a věnoval jí objetí jednou paží. „Zítra ráno se uvidíme.“

Trishin obličej se rozzářil. „Slibuješ?“

Raven přikývl. „Slibuji.“

„Oukej.“

Kaemon vstal a obešel stůl k Ravenově židli. „Myslím, že je na čase Ravenovi ukázat jeho pokoj a uložit ho do postele.“

Trisha se zachichotala. „Dospělí se do postele neukládají.“

Kaemon se na malou holčičku usmál. Když teď byli ti dva blízko u sebe, uviděl Raven poprvé podobnost.

Měla úsměv svého otce.

„Většinou je to pravda. Ale je vždy zdvořilé, zvláštní hosty uložit do postele.“ Princ odtáhl Ravenovi židli, položil mu ruku na paži a doslova ho zvedl ze židle. Když promluvil, Ravena na uchu zalechtal horký dech prince: „Co tomu říkáte, Ravene? Jste připraven nechat se uložit do postele.?“

Kaemonův něžný tón hlasu způsobil, že Raven ztvrdnul.

„Och, je úplně připravený nechat se uložit,“ pronesl Raven. Uložit, opíchat. Všechno mu znělo úplně stejně.

Kaemon si Ravena prohlídl od hlavy k patě. Na tváři se mu usadil spokojený úsměv.

„Skvělé. Tak vás odvedeme do pokoje.“

Raven neměl s prohlídkou zámku problém. Obzvlášť ne, pokud by tím průvodcem byl princ Kaemon. Doufal, že prohlídka povede skrz ložnici toho krásného muže.

Když se loučil s Trishou, měla v očích slzy. Poté s princem prošel řadou chodeb k pokoji, který byl obrovský, opulentní a zcela určitě to nebyl pokoj pro hosty.

„To je vás pokoj,“ řekl Raven, přesvědčený, že má pravdu.

Kaemonův nejistý výraz ve tváři způsobil, že by svá slova vzal nejraději zpět.

„Špatně jsem vás pochopil? Chcete raději spát sám?“

Raven si prohlížel velkého, nádherného muže před sebou a snažil se neslintat. To nepřitahovalo nikoho. Nechal se vést vášní, která omamovala jeho smysly, přistoupil blíž k princi a rukama mu přejel po široké hrudi. Ucítil pevný materiál a svaly pod ním. Kaemonovo srdce mu bušilo pod rukama jako splašené.

„Nejraději bych vůbec nespal,“ zavrněl Raven a vrhl na prince svůdný pohled z přimhouřených očí.

Tiché zavrčení vyslalo signál přímo do Ravenova penisu. Ztvrdl ještě víc. Princ položil ruce Ravenovi na boky a zvedl ho. Raven s úsměvem obmotal nohy kolem princova pasu. Měl rád, když muž věděl, kdy má převzít kontrolu.

Jedna Kaemonova ruka uchopila Ravena za zadek a druhá mu hrábla do vlasů. Kaemon se vrhl Ravenovi na ústa. V tříslech mu rostlo inferno touhy. Raven cítil na rtech, jak Kaemon vibruje.

Sexy.

Raven v odpověď zasténal. Kdyby mu ještě fungoval mozek, tak by možná cítil stud, že pro tohoto žhavého potomka dračí krve roztáhl nohy tak rychle.

Princ se odtrhl od Ravenových úst. V očích mu zářilo čiré zlato. „Jestli nechceš být můj, tak to řekni dřív, než tě hodím na postel a opíchám tě.“

Ravenův omámený mozek zaregistroval jen slovo „opíchat“ a na to byla jen jedna odpověď, které byl schopen.

„Prosím.“

Nebyl příliš hrdý, než aby požádal o to, co chtěl. Nikdo ho nikdy nenazval červenajícím se panicem, dokonce ani tehdy, když jím ještě byl.

„Cokoliv chceš, drahoušku.“

Kaemon hodil Ravena na měkkou postel, pak padl na něj a začal Ravenovi nemilosrdně svlékat jeden kus oblečení za druhým, dokud neležel v posteli úplně nahý, zatímco Kaemon stál u paty postele celý oblečený. Pod Kaemonovým žhavým, zlatým pohledem sebou zavrtěl. Toužil po jeho doteku.

„Nejsem tu jen na koukání, víš? Dotýkání je mnohem lepší.“

***

Kaemon nedokázal od Ravena odtrhnout pohled. V celém jeho dosavadním životě neviděl nikoho krásnějšího. Nikdy.

Raven měl štíhlé a svalnaté tělo s vypracovaným pekáčem buchet na břiše a pevným zadkem. Pod Kaemonovým lačným pohledem Ravenův penis narostl a ztvrdl.

Kaemonovi se sbíhaly sliny. Kuřba nebyla zrovna jeho nejoblíbenější činností. Jako princ to byl obvykle on, komu někdo lízal penis, ale pro Ravena by udělal výjimku. Pro Ravena byl připraven na všechny možné výjimky.

Touha tanečníka ochutnat ho trhala jako dračí drápy. Neschopný jasné myšlenky, princ klesl na kolena a přitáhl si Ravena za kolena dopředu, až mu nohy klimbaly z postele a jeho dlouhý penis se nacházel v perfektní pozici. Spokojený, jak dobře na něj dosáhne, aniž by se musel nepřirozeně nahýbat, obejmul penis svého milence ústy a začal ho olizovat, jakoby to bylo jeho nové nejoblíbenější cukrátko.

Ravenova jedinečná chuť, hořká a zároveň sladká, mu vybuchla na jazyku. Čím víc sál, tím chtěl víc. Spolkl penis svého milence, a když sebou začal Raven mrskat, přidržel mu boky.

„Opíchej mne,“ požadoval Raven.

Kaemon ho pustil. „Přestaň sebou mrskat. Až budu mít dost, tak tě opíchám. Takže přestaň.“

Výraz šoku na tváři tanečníka… byl k nezaplacení.

Kaemon se vrátil k uctívání Ravenova penisu, užíval si chuť a tvar měkké hlavičky ve svých ústech, jak hluboko ho do sebe vsával, než se spustil dávící reflex. Věděl, že s trochou cviku ho do sebe dostane celého, ale momentálně byl spokojený s tím, že se mu to dařilo jen z poloviny.

„Brzy už budu,“ varoval ho Raven.

Kaemon se stáhl. „Ještě ne. Změnil jsem názor. Můžeš vyvrcholit, až budu v tobě. Posuň se nahoru.“

Raven se pozadu vyškrábal nahoru. Začal se obracet, ale Kaemon ho jednou rukou zadržel.

„Chci vidět tvou tvář.“ Poprvé to bylo jen jednou a on chtěl vidět tvář tanečníka, když do něj pronikne. Jeho drak se v něm neklidně pohyboval. Chtěl Ravena s takovou divokostí, jakou předtím nikdy nepoznal. V hrudi mu vibrovalo tiché vrčení a musel se soustředit, aby se mu prsty neproměnily v drápy.

Druh.

To slovo mu projelo myslí. Kaemon sebou cukl. V hrudi mu bušilo srdce jako splašené. Jeho druh! To by vysvětlovalo jeho posedlost. Už ve svém životě viděl mnoho krásných mužů, i s nimi spal, ale Raven je všechny zastiňoval. Od sexy strniště, které zvýrazňovalo jeho tváře až k jeho krátkým, nagelovaným vlasům – celý balíček přiváděl Kaemona k šílenství.

Jeho vnitřní drak bručel štěstím ze svého nálezu.

Kaemon se zasmál. Nikdy si nepomyslel, že najde svého druha. Tolik mužů už prošlo jeho postelí, že už hledání dávno vzdal. Jeho otec se spokojil s Kaemonovou matkou, místo toho aby počkal na svého druha. Kaemon si vždy myslel, že i on se jednoho dne s někým spokojí. Místo toho našel svůj zázrak.

Objekt jeho uctívání na něj hleděl a mračil se.

„Nějaký problém?“

Kaemon přemýšlel, jestli mu má novinky o jejich budoucnosti sdělit, ale rozhodl se, že bude lepší to Ravenovi říct později. Mnohem později.

Kaemon si strčil do úst dva prsty, sál je, aby byly pěkně vlhké, než připraví Ravenovu dírku. Sledoval, jak se pod jeho dotykem vzepjal. Druhou rukou laskal Ravenova varlata, jemně za ně tahal. Poté ho uchopil za penis.

„Opíchej mě konečně!“, prosil Raven.

Kaemon ho pustil. „Ne bez oleje. Noční stolek.“

Raven se doplazil k nočnímu stolku, otevřel šuplík a vytáhl malou ampulku. Zvedl ji nahoru a na jeho přikývnutí mu ji podal.

Odstranil malý korkový špunt a poté si Kaemon nalil lubrikační gel na prsty, aby se ujistil, že budou pěkně kluzké, než pronikne do Ravenovy žhavé, těsné prdelky. Zatímco prsty rozšiřoval milencovu dírku, znovu se vrátil k sání Ravenova penisu.

O minutu později se ozval přidušený výkřik. Následoval vítaný proud tekutiny. Princ polykal vděčně všechno, co mu ten muž poskytoval, hrdý na svou schopnost přivést svého druha k vyvrcholení.

Po trochu opatrnějším sání, aby Ravena očistil, penis osvobodil ze svých úst. Ravenův krásný obličej zářil uspokojení a sledoval Kaemona očima plnými touhy.

„Připraven na opíchání?“

„Ano.“ Ravenův hlas nebyl víc než šepot, ale princ ho slyšel dobře. „Ale možná, že bys sis měl svléknout pár věcí.“

Kaemon se rozesmál. „Soustředil jsem se na důležitější věci.“

Jak spěchal, aby svého tanečníka uspokojil, tak se zapomněl svléct. Když se rychle snažil zbavit svých šatů, třásly se mu ruce.

Posunul Ravena na posteli nahoru tak, aby měl dobrý úhel, ale ne moc, aby se nepraštil do hlavy. Milovat se s někým tváří v tvář mělo v sobě něco nepopsatelně intimního, což ho přivedlo na myšlenku; všichni ostatní milenci předtím byli jen na procvičování… pro Ravena.

Kaemon nechtěl udělat nic, co by bylo jeho nádhernému tanečníkovi třeba jen na sekundu nepříjemné. Chtěl, aby měl jen pěkné vzpomínky.

Opatrně svým penisem vklouzl do svého druha. Zkoumal jeho tvář, jestli neuvidí nějaké známky nepohodlí. Když byl uvnitř celý, vyčkával.

„Co to děláš?“, Ravenovy modré oči se rozšířily údivem.

„Chtěl jsem si být jistý, že jsi připravený.“

Raven se pod ním zavrtěl. „Jestli budu připravený ještě víc, tak znovu vyvrcholím. Přestaň si hrát.“

Kaemon se zachechtal a políbil svého druha na ústa. „Obejmi mne nohama a drž se. Přichází nejlepší jízda tvého života.“

Raven se usmál také. Poté nadzvedl boky a objal ho svýma dlouhýma nohama tanečníka.

„Ukaž mi, co v tobě je.“