SF - 15. kapitola

Překlad: Luciana

Pro lásku Dia, znal culící se panny, méně plaché, než Olivie. Mac nemohl vědět, co se děje v té její krásné hlavě, ale už jí nechal otálet dost dlouho. Skoro se mu podařilo ji zapojit, žádostí o její dotek, ale ani to, jak se zdálo, ji neodvedlo z její hlavy a k němu do místnosti.

„P-počkej,“ koktala, tlačíc proti jeho hrudi, aby ho udržela dál.

U všech bohů, pokud by čekal ještě déle, Henry bude dospělým mužem, než oni opustí tuhle místnost. Jemně přitlačil své slabiny k jejímu klínu. „Ne, nezavírej oči. Chci, abys viděla, co se mnou děláš, Olivie. Dívej se, jak se moje kůže napne a zachvěje, když se mě dotkneš.“

Vypadalo to, že má její pozornost, když pohlédla na jeho hrudník. Váhavě projela prsty jeho chloupky, lehoučkým dotekem a oči se jí rozšířily, když jeho svaly reagovaly bezděčným zachvěním. Její druhá ruka se vydala na cestu jedním prstem k jeho bradavce, obkreslila kruh kolem ní, než pokračovala ještě níž, k jeho žebrům, způsobujíc, že všechny svaly v jeho těle odpovídaly napětím.

A Mac se stále držel naprosto ztuhlý, proti jejímu sladkému mučení, vpíjel se pohledem do jejích zčervenalých tváří, do hlubokých, kulatých očí, které jiskřily jako svařené víno, do pootevřených rtů, jak její kulatá, ženská ňadra se zvedala a klesala s jejím zrychlujícím se dechem. Konečně ohnul lokty, aby svá ústa přiblížil k jejím a přitiskl se k jejím zvoucím rtům, když se zvedla k němu.

Dobré nebe, slíbil, že nebude spěchat, ale teď viděl, že ten slib dal ve spěchu, jak teď její, někdy váhavý, někdy odvážný, průzkum, přiváděl Maca k šílenství. Vedl své rty po její tváři, dolů k její čelisti a pak na krk, kde se přitisknul na její puls, aby z ní vyloudil zasténání.

„Máš stále otevřené oči?“ zeptal se, když sledoval vlhkou cestu přes její klíční kost a posunul se tak, aby byl u jejích ňader. „Sleduj svou vlastní reakci, hnědoočko.“

Vtáhl jednu její bradavku do úst a způsobil tak, že se prohnula, se zalapáním po dechu. Prsty mu zaryla do zad a nohy omotala kolem něj, jakoby se bála, aby najednou nezmizel.

Bože, konečně byla v místnosti s ním.

Jemně jí sál a pak vedl hlavu a foukl na její lahodnou bradavku, sledujíc její reakci, než se k ní znovu vrátil a ona opět nezasténala, a nezavrtěla se. Její ruce se staly odvážnými, vklouzla mu do kalhot a pak nahoru přes celá záda až k ramenům.

Její dech se zrychlil, když cestoval rty přes údolí jejích ňader, aby přesunul pozornost na její druhou bradavku, vtáhl ji dovnitř a pak její citlivý vrcholek dráždil jazykem. Stávala se pod ním stále neklidnější, její nohy klouzaly po jeho, jak se k němu přitahovala a odtahovala, s rostoucí frustrací.

Chytil její bloudící ruce a přidržel je u jejích boků, když se znovu posunul, aby přenesl svou hlavu ještě níž, ponořil se jazykem do jejího sladkého pupíku a změnil svůj stisk na jejích pažích, když se zvedla se zalapáním po dechu.

„Oh, můj bože, to nemůžeš,“ zašeptala, vzpínajíc se proti jeho držení. „Já nejsem… neměl bys… ohhh,“ zaúpěla, když se jeho ústa sevřela kolem jejího nejcitlivějšího místa, v intimním polibku.

Okamžitě cítil, jak se v ní začíná hromadit bouře, její tělo se napnulo pulsujícím teplem, i když si všimnul, že její trhaně vydechované protesty už nejsou zaměřené na něj, ale na ni. Jeho vlastní tělo se chvělo potřebou, Mac pokračoval ve svém milostném útoku, když bojoval s touhou být uvnitř ní, až vyvrcholí, ale bál se, jestli bude mít vůbec čas, nandat si kondom, než sklouzne zpátky do stínů. Takže přitlačil, vklouzl rukama pod její zadeček a zvedl ho k sobě.

Cítil její snahu o uvolnění, tělo měla vlhké úsilím. A pak najednou ztuhla, ale díky záchvěvům, přicházejícím z hloubi jejího těla, její výkřik rozkoše, poslal Maca povážlivě blízko k hranici jeho kontroly.

Se svou myslí, křičící, že to, co se chystá udělat, může být jeho konec, se Mac přesto zvedl na kolena, rozepnul opasek a stáhl si kalhoty. Rychle si natáhl kondom, pak zvedl Oliviiny boky – ale zastavil se, když byl na nejlepší cestě vstoupit do jejího sladkého, příjemného tepla. Roztáhl jí palce přes břicho, prsty zatnul do měkkého masa, když zvedla ruce k jeho ramenům – ne aby ho udržela dál, ale proto, aby ho pobídla dovnitř.

„Ano, Macu, pojď do mě,“ zašeptala, tělo se jí ještě kroutilo pulsující rozkoší. „Teď. Potřebuji tě cítit se hýbat uvnitř mě teď.“

Přesto stále váhal, mysl se dožadovala důvodu, i když jeho srdce bušilo potřebou si ji nárokovat. „Otevři oči, Olivie,“ nařídil jí. „A řekni, že chceš být moje.“

„Oh, pro lásku… Dost her.“ Zatnula mu prsty do paží, když zvedla své boky k němu. „Jsem si dost jistá, že jsem tvoje od prvního dne, co jsme se potkali.“

Plně si vědom toho, že ona nemá ani potuchu, co se doopravdy mezi nimi děje, a s vědomím, že je tak jako tak ztracený, Mac do ní opatrně vstoupil, aby jí konečně a nezvratně, učinil svou.

Jenže bylo zjevné, že ona ho nenechá být jemným. Ve chvíli, kdy vklouzl na kraj, ta žena mu omotala nohy kolem jeho stehen s dlouhým zasténáním a prohnula se, aby ho do sebe vtáhla úplně. „Oh, můj bože, hýbej se,“ vykřikla.

Mac si nebyl jistý, ale myslel si, že zamumlala něco o baseballové pálce, když zatnula prsty do jeho bicepsů a patami ho přitlačila k sobě. Mírně ustoupil a vyrazil dopředu a ona se kolem něj sevřela s dalším zasténáním – tentokrát zakončené tichou prosbou, aby to udělal znovu.

A tak se Mac hýbal, oči zaklesnuté do jejích, když dychtivě vycházela vstříc každému jeho pomalému, houpavému výpadu. Fascinovaně a s nemalým uspokojením sledoval, jak její pohled sledoval její ruce, toulající se přes jeho paže a hruď a tělo, dokud konečně nezvrátila hlavu dozadu, s hlubokým hrdelním zasténáním.

Mac cítil, jak se kolem něj stahuje a tak se zvedl, popadl ji za boky, aby do ní mohl proniknout hlouběji, když chtěla, aby přestal být tak zatraceně pomalý.

Byla neuvěřitelně nespoutaná ve své odezvě, oči zaklesnuté v jeho, když prohnula své lesknoucí se tělo, aby vyšla vstříc jeho zrychlujícímu se rytmu, její sladké, přerývané vzdychání naléhavě rostlo, když Mac pustil jeden její bok a přitlačil prsty mezi ně.

Vyvrcholila znovu, její zadýchaný výkřik konečně poslal i jeho přes okraj.

Vykřikl rozkoší, naprosto ztuhnul a nechal Oliviiny kontrakce stáhnout ho s ní do víru, jen vzdáleně si uvědomoval, že se chata naplnila oslnivým bílým světlem, jak síla jeho vlastního uvolnění jím otřásla až k jádru jeho bytí. A s oslepující jasností Mac věděl, že právě předal Olivii svůj osud – ať už to chtěla, nebo ne, nebo mohla vůbec pochopit, co znamená mít takovou sílu ve svých jemných rukách.

Ne, že by jí chtěl vysvětlit, co se právě mezi nimi stalo, alespoň ne do té doby, než se sám vyrovná s tím, co právě udělal.

Olivie se pod ním pomalu pohnula, potlačila přerývané lapání po dechu a tváře jí zrudly, když zvedla ruce, aby si zakryla svá krásná ňadra. Mac sledoval, jak sklopila víčka a snažila se odvrátit, ačkoliv byl stále hluboko v ní.

S vědomím, že se stydí za svou divokou nespoutanost a se strachem, že jí znovu ztratí ve stínech, Mac opatrně sklouzl vedle ní. Pak ji přitáhl do náruče, když se snažila vstát a přehodil své stehno přes její, když jí odhrnul vlhké vlasy z tváře.

„Kdo způsobil, že malá Olivie začala cítit, že nemá žádnou cenu?“ zeptal se tiše, zoufale se snažíc ji udržet v místnosti s ním. Prsty jí projel vlasy, když ztuhla a zkusila se vykroutit zpod něj. „Řekni mi, kdy ses poprvé naučila, že stát se neviditelnou, je tvá jediná možnost ochrany. Tvůj manžel možná způsobil, že jsi zdokonalila tuhle iluzi, ale naučila ses tenhle trik mizení dlouho před tím, než jsi ho potkala. Kdo tě poprvé poslal do skrýše?“

„Život,“ odsekla, ačkoliv vzdala boj na osvobození. Její oči získaly nepřítomný výraz a Mac sledoval, jak kolem sebe Olivie zatahovala obranu, jako hustou oceánskou mlhu. „Tiché, neviditelné děti mohou zůstat,“ řekla s naprostým nedostatkem emocí. „A potížisté nepřekročí šest měsíců.“

„Mohou zůstat kde?“

„Se svými pěstounskými rodinami.“

Mac zakryl své obavy tím, že se zaměřil na puls na jejím krku. „Kolik ti bylo, když tvoji rodiče zemřeli?“

„Čtyři, když umřela máma. A… a nevím, kdy zemřel můj otec, protože naposledy, když jsem ho viděla, mi bylo pět.“

„A neměla jsi žádné příbuzné, ke kterým bys mohla jít a byla vychována v pěstounské rodině?“

„V rodinách, množné číslo. Žila jsem ve čtyřech různých domovech přes čtrnáct let, co jsem byla v péči státu.“ Otestovala jeho držení, ale jen se roztřeseně nadechla, když ji odmítl pustit. „O co ti jde, doktore Oceane? Co má analýza mého dětství společného s naší aférkou?“

Pohladil prstem její bledou tvář. „Máš představu, jak je těžké se milovat se stínem, marita?“ zašeptal. „V jeden okamžik jsi tu se mnou a vzápětí se pohroužíš do sebe.“

„Co znamená ma-rí-ta?“

Usmál se na ni. „Slibuji, že ti to řeknu už brzy. Takže, zjistila jsi, že když budeš neviditelná malá dívka, tak… co? Nebyla jsi spakována a poslána do další pěstounské rodiny?“ Ale pak se zamračil. „Řekla jsi, že tvoje matka zemřela, když ti byly čtyři, ale že jsi otce naposledy viděla, když ti bylo pět. Žila jsi s ním ten rok?“ Jemně ji sevřel, když nic neříkala. „Možná si vzpomínáš, že jsem známý svou trpělivostí?“ zeptal se a skryl úsměv, když viděl, jak vykulila oči při jeho tónu. „No, pokud chceš opustit tuhle postel někdy před tím než Inglenook začne novou sezónu, měla bys zase začít mluvit.“

Pohled, který mu věnovala, by uhasil i oheň v krbu, dokud si neuvědomila, že neblafuje. „Moji rodiče se nikdy nevzali a můj otec neslyšel o smrti mé matky téměř rok. A když najednou spadl z nebe, bylo to poprvé, co si pamatuji, že jsem ho viděla.“

Pokrčila jedním svým drobným ramenem, zjevně ve snaze aby si myslel, že je jí to jedno. „Moje matka říkala, že mě chodil navštěvovat pokaždé, když byl ve městě, ale já byla moc malá, abych si to pamatovala. Každopádně,“ řekla klidně, „když se konečně objevil po tom co zemřela, navštěvoval mě každý den na tom místě, kde jsem byla, několik týdnů. Ale pak jeden den mi řekl, že musí odejít.“ Sklopila pohled na jeho bradu. „Řekl, že si mě nemůže vzít sebou, kvůli práci, kterou dělá, ale že by… řekl mi, že pohne nebem, zemí a horami, které se mu dostanou do cesty ke mně,“ řekla šeptem.

„A už jsi ho znovu neviděla?“

Oči se jí zalily slzami. „Každý večer, skoro tři roky, jsem ležela v posteli, čekajíc, že ucítím zemětřesení, způsobené horami, kterými pohnul. Dokud mi nebylo osm a neuvědomila jsem si, že on… že nikdy pro mě nepřijde,“ dokončila a slzy se jí řinuly z očí.

Mac se překulil na záda a stáhl ji sebou a přitiskl si ji k boku. Zíral na strop a držel Olivii v bouři, kterou vynesl na povrch a vzpomněl si na něco, co mu řekl Henry v pátek. Jeho syn přišel ze svého ranního rozhovoru s Olivií o pannách – a zjevně i o bastardech – a hrdě Macovi řekl, že být nelegitimní, není nic špatného v tomto století a že Olivie mu také řekla, že ví, že jeho otec ho miluje tak moc, že by pohnul nebem, zemí i horami, kdyby se mu postavily do cesty k němu.

Na rozdíl od jejího vlastního otce, který nechal malou holčičku čekat tři roky, jestli ucítí zemětřesení, které jí bude signalizovat, že si pro ni jde.

Ještě stále čekala? Nebo se to osmileté dítě, které se naučilo mizet, aby nebylo přesunováno z jednoho domova do druhého, prostě rozhodlo, že ona nestojí za tu námahu, kterou by stálo uspořádání nebe a země? Nebo je to důvod, proč zůstává ve Spellbound Falls, že chce být blízko horám, kdyby se někdy začaly hýbat?

Slíbila Macovi, že se do něj nezamiluje, když jí řekl, že si zaslouží něco lepšího, než co jí může nabídnout on a za to nesl vinu její poslední manžel. Milovala Keitha Baldwina jen proto, aby ho nechala ji opustit, což v důsledku jen zvýšilo její pocit méněcennosti? Svatý Promethee, měl pocit, že mu pořád chybí kus skládanky. Co se stalo před šesti lety, když její manželství skončilo celé dva roky před manželovou smrtí?

Ale co bylo důležitější, jak mohl dokázat Olivi, že ona stojí nejen za přeskupení nebes, země i nějakých hor, ale i celé struktury života? Protože ať už to ví, nebo ne, to přesně ona tuto noc udělala, když jako zemětřesení, které způsobila, zasáhla Maca až do morku kostí a šepot domova, který slyšel minulou neděli na jezeře, narostl do ohlušujícího výkřiku.

Jeho jediná otázka nyní byla, jak udržet tu ženu od naprostého zmizení, až jí nakonec představí opravdovému Maximiliánovi Oceanovi.