UMH - 7. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Eva

Navzdory slavnostní příležitosti a povzbudivé hudbě, která duněla z nadrozměrných reproduktorů, mezi námi čtyřmi visela hustá atmosféra. Harrison byl jako nabitá zbraň, stočená a připravená explodovat každou minutu. Svýho bratra neznám moc dobře; měli jsme v posledních několika týdnech pár společných jídel, ale jsem dobrá v odhadu charakteru. Obvykle. Ušklíbla jsem se, když jsem si vzpomněla na mou nejnovější chybu s mým bývalým, ale aspoň jsem to zachytila v čas a proto to byl můj ex, a ne snoubenec.

Přesto, že se jevil nepříjemně a nebezpečně, měl Ryder zlaté srdce. Byl to jeho přebal pro veškerou bolest, kterou prožil jako dítě. Během těch týdnů mi vyprávěl úryvky z jeho života a většinu času jsem měla ústa dokořán. Život byl opravdu někdy podivnější než fikce – kdybych o tom četla v románu nebo kdybych viděla jeho život zobrazený ve filmu, myslela bych, že je to všechno smyšlené a přitažené za vlasy. Ale Ryderova bolest se na něm zobrazovala, když rozbalil svůj příběh, zpočátku neochotně a váhavě.

Vědomí, že v podstatě vyrůstal bez otce a později i bez matky, jsem se cítila opravdu špatně, protože jsem byla tak tvrdá na svého otce. Bill Ryder mi dal vše, co mé srdce žádalo, zatímco jeho syn procházel peklem. Zatímco moji rodiče mě chránili před šikanováním ve škole, Ryder trpěl nejhorším možným způsobem. Vlastně jsem byla překvapená, že není víc v prdeli, než byl.

Roky na univerzitě v psychologickém oddělení mě naučily v umění naslouchat. Takže kromě několika strategických otázek, které jsem tu a tam položila, jsem mu většinou dovolila mluvit a pomalu z něj dostala jeho příběh. Myslím, že je to pro něj terapeutické, když to konečně může s někým sdílet.

Proto jsem nerozuměla Harrisonovu chování. Pro policistu byl podle mého názoru poněkud nestabilní, bláznivá časová bomba, kdybych ho měla posoudit. Jestli je toto skutečně jeho první skutečná schůzka s Ryderem, co to sakra má za podivný problém?

Jade vypadala sladce. Bylo jasné, že respektovala a uctívala svého bratra. Bylo také jasné, že byla uchvácena Ryderem, a on s ní. Mohli sotva udržet ruce jeden od druhého a jejich toužebné pohledy byly na tom druhém, jako kdyby byli mnohem raději o samotě.

„Hej, omlouvám se, že jdu pozdě.“ Dívka, která políbila Jade na tvář, vypadala podobně jako ona v obličejových rysech, ale tam to skončilo. Byla stavěná, jako by hodně pracovala, svalnaté ruce jako Michele Obama, které jsem tak záviděla a tvrdě na nich pracovala v tělocvičně. Měla krátkou koženou sukni s těžkými botami Doc Martens, úplný opak Jade, která byla jemná a ženská.

„Hej, Lexi. Jdeš pozdě, sestřenko,“ pokárala jí Jade, ale výraz úlevy na její tváři nemohl být popřen.

Harrison se k ní otočil a prohlédl si jí od shora dolů. „Ježíši, sestřenko, kdy jsi dostala všechen ten nový inkoust?“

Nevzrušeně se podívala se na Harrisona, tmavé vlasy způsobily, že její výrazné modré oči vynikly ještě víc. Nepřítomně pokrčila rameny a ignorovala sarkasmus v Harrisonově hlase. Buď to, nebo se nestarala. „Jo, je to docela vtipné, začalo jako jedno malé tetování na noze a pak další na zádech. Netrvalo dlouho, a byla jsem na tom závislá a chtěla víc. Moje kamarádka Ivy pracuje v tetovacím salonu, takže mi vždy ukazuje nové návrhy.“

„Strýček Eric z toho nezešílel?“ Jade se zasmála a vypadala, že se jí ulevilo, že je pro tuto chvíli zaměřen na Lexi a ne na ní a Rydera.

„Kde je Rebecca? Myslel jsem, že přijde s tebou?“ Zeptal se Ryder.

Harrison zúžil oči, když je zamířil na Rydera. Tik v jeho čelisti byl zřejmý i od místa, kde jsem stála. Předpokládala jsem, že Harrison je obvykle ten muž, který dohlížel na svou sestru a sestřenici, a nelíbilo se mu, že si Ryder uzurpuje jeho pozici. Když Jade viděla Harrisonovu tvář, přikrčila se. Byla v obtížné pozici mezi těmito dvěma muži, zoufale chtěla, aby spolu vycházeli. Neměla sakra žádnou šanci. Naši dva bratři nikdy nebudou mít rádi jeden druhého.

Tak to prostě je.

Lexi kývla k předním dveřím. „Becca právě telefonovala, když jsme dorazili. Její kreténský šéf. Předvolal ji do New Yorku. Ona ho teď venku proklíná.“

Všichni se začali smát, kromě Rydera a mě. Nechápala jsem, co na tom bylo legračního. Bylo to trochu nepříjemné, nikoho jsem neznala a nevěděla nic o jejich historii.

„Je sama?“ Zeptal se Ryder.

„Ne. Ratbag trval na tom, že nás dnes večer doprovodí. Je jako bláznivý pes, když jde o Becku. Ani na chvíli ji nechce opustit.“

Ryder vypadal s její odpovědí spokojeně. Ratbag? Jaké to zvláštní jméno. Byla jsem ráda, že jsem se dneska večer rozhodla taky přijít. Místo toho, abych zůstala doma sama v mém bytě, a litovala se po rozchodu s mým snoubencem, setkala jsem s celou skupinou nových zajímavých lidí.

„Kdo je Rebecca? A proč je její šéf kretén?“ Zašeptala jsem k Jade. Chtěla jsem to vědět předtím, než Rebecca přijde.

Jade se zasmála. „Rebecca je sestřenice z Austrálie. V tuto chvíli je zde jen na návštěvě. Šťastná dívka má smlouvu na práci v Evropě pro jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších mužů v New Yorku. Jedinou věcí je, že je debil a ačkoli je ženatý, dělá do Rebeccy. Nenávidí celou jeho podstatu – pochopitelně. A on jí často přivolává do New Yorku. To ji sere.“

„Wow. Kdo je tento muž? Zní to, že je velmi náročný…“

„Chceš to opravdu vědět?“ Ryder zavířil sklenici, když se vložil do našeho rozhovoru.

„Jistě. Zní to… zajímavě.“

Ryder měl v očích pobavený záblesk. „Šéf Rebeccy je Maxwell Grant. Můj bratr a také tvůj.“ Hodil do sebe nápoj a zavolal číšnici, aby naplnila sklenici.

„Opravdu? Teď jsem ještě zvědavější, abych Maxwella poznala.“ Napila jsem se Martini a popřemýšlela o tom, jak zajímavý se můj velmi nudný život stal.

Po celou tu dobu Harrison stál a na každého zíral. Jeho nechuť ke své sestře a sestřenici, které se stýkaly s mým bratrem, byla zjevná jako denní světlo.

„Je to malý svět, nebo ne?“ Jade se zasmála, aniž očekávala odpověď na její poznámku.

„Ne dost malý,“ ozval se Harrison. „Knoxi, připojíš se ke mně venku?“

Jade zbledla, oči velké a kulaté v krásné tváři. Podívala se na Rydera, jako by ho prosila, aby odmítnul.

„Zajisté. Chystáš se mi něco říct?“ Zeptal se Ryder a políbil Jade na čelo, když vstal a následoval Harrisona ven.

„Evo, bojím se. Skončí tím, že zabijí jeden druhého. Možná bych měla jít také ven?“

„Ne, zlato, zůstaň.“

Žvýkla si spodní ret. „Co když to skončí špatně?“

„Oba muži se o tebe starají, Jade. Proto se budou držet na uzdě.“ Na její třesoucí ruce jsem položila ruku a snažila se ji uklidnit, ačkoli jestli mám být upřímná, taky trochu vyšiluju. Nevěděla jsem, jak daleko v této bitvě zajdou.

Rebecca se připojila k našemu stolu a po úvodech jsem se rozhodla jít hledat dva muže, kteří se ještě nevrátili. Jade byla zaneprázdněna svou sestřenicí, která jí říkala, že během několika dní musí jet do New Yorku a zkrátit dovolenou.

Vyšla jsem ven, ale zůstala jsem blízko temné zdi, pozorovala, ale nerušila. Nestydatě jsem odposlouchávala a pravděpodobně by na mě byli oba naštvaní, kdyby mě přichytili.

Harrison mě nevýslovně fascinoval. Chtěla jsem zjistit, co se děje mezi těmito dvěma muži. A upřímně řečeno, v okamžiku, kdy odešel, pocítila jsem jeho nepřítomnost. Byla jsem k němu přitahována takovým v prdeli způsobem, jako nikdy předtím k žádnému muži. Část mne ho neměla ráda kvůli jeho zvláštnímu chování, zatímco druhá část mě se ho nemohla nabažit a bylo chamtivé poznat ho víc. Byl jako droga; Měla jsem jen malou ochutnávku a teď jsem byla zoufalá, abych získala více.

Harrisonův hlas duněl přes hluk z provozu. „Knoxi, naposledy tě varuju: zůstaň pryč od mé sestry. Už tě s ní nikdy znovu nechci vidět. Nechávám to dneska večer být – s obrovskou obtížností, můžu dodat – protože nechci zničit narozeniny Jade.“

„To není tvé rozhodnutí, Summersi. Je moje a Jade.“ Ryder zaťal pěsti a rozevřel je po bocích.

Harrison zavrčel. „Já rozpoutám peklo pro tebe a ten tvůj špinavý klub. Radši bys ses měl pořád dívat přes rameno,“ vyhrožoval Harrison.

Ryderův hlas byl chladný a odměřený. „Ty mě nevyděsíš. V mém životě jsem prožil mnohem horší než mít přilepeného na zadku pomstychtivého policistu.“ Ryder se zasmál a já jsem byl překvapená, že nezněl hořce. On jen uvedl skutečnost.

Zalapala jsem po dechu, když Harrison uchopil Ryderovu košili, otočil ji v ruce a naklonil tvář jen pár centimetrů k Ryderově. „Opusť. Jade. Do. Prdele. Zničíš jí život. Přestaň být sobecký čurak a odejdi, pokud můžeš. Udělej správnou věc, jednou v tvém mizerném životě, než ti rozsekám ta zasraná kolena.“

To se vymykalo kontrole. Oba muži měli prakticky pěnu u úst. Můj srdeční rytmus se zrychlil a vyschla mi ústa. Mám je zastavit? Po páteři mi proběhlo chvění.

„Nikdy. Nikdy Jade neopustím. Seru na tebe a seru na tvé hrozby.“

„Knoxi…“

Než Harrison mohl říct další slovo, vykročila jsem z temnoty. Usmála jsem se, jako kdybych právě vyšla ven a byla překvapená, že je vidím. „Hej kluci, nemáte pro mě některý cigáro? Nechala jsem je doma, ale po několika vínech umírám pro jedno.“

Ryder ustoupil od Harrisona a vyhladil si košili. Projel si prsty vlasy a zúžil na mě oči. „Kouříš? To je pro tebe špatné…“

„Bratři,“ řekla jsem hravě a protočila oči. „Před dvěma lety jsem přestala, ale přesto někdy pořád toužím po cigaretě.“

„Summersi, myslím, že bys měl odjet, než se to stane ošklivé.“ Ryder mě popadl za ruku a obrátil mě ke dveřím. „Vraťme se dovnitř, Evo. Jako tvůj bratr, je mou povinností chránit tě před velkými, špatnými vlky. A Summers je tady ten nejhorší ze všech. Sakra, neexistuje žádný způsob, že bych dovolil, abys s ním dokonce jen mluvila.“

Harrison se nadechl.

Ryder otevřel dveře a držel je pro mne, ale podařilo se mi podívat se tam, kde stál Harrison. Mračil se na mě. Lítostivý úsměv mu skroutil rty, než se otočil a rozešel se po ulici, aniž by se ohlédl zpátky. Můj žaludek klesl.

Ryder mě vedl dovnitř a ke stolu. Pizza byla podávána a dav, který přišel na narozeniny Jade, se do ní pustil.

Ztratila jsem zájem o to, abych tam byla. Rámus v hospůdce se stal hlasitým a hlučným, z čehož mě rozbolela hlava. Měla jsem dost. Chtěla jsem se vrátit domů, v mysli si přehrát dnešní večer a snažit se zjistit, co se to děje.

A víc než cokoli jiného, musela jsem zjistit, jak by muž, tak nepřátelský a zlostný jako Harrison, mohl způsobit, že mám špatné a bláznivé myšlenky o tom, že mě vlastní. Nebo proč, když jsem se mu naposledy podívala do očí, mé jádro se zaťalo a celé tělo chvělo. Chtěla jsem, aby mě šukal. Moc. A to by byl konec obou mužů. Dva muži, každý se snaží udržet svou sestru od toho druhého.

No není to zasraně ironické?