UMH - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Harrison

Můj pohled se upřel na elegantní brunetku, která byla na tomto místě úplně mimo. Seděla sama u vysokého stolu, zády u zdi. Nohy zkřížené a na klíně si přitiskla kabelku, jako by to bylo záchranné lano. Způsob, jakým odhodila vlasy, ležérně a přesto sebejistě, držela mou pozornost na ní. Ani jedno tetování nebo piercing, ona byla připravená a sebejistá, rozhodně z dobrého chovu.

Dívala se na lidi kolem sebe, popíjela si ze svého nápoje a položila ho zpátky před ní na stůl, aniž by se dotkla lepkavého povrchu. Opřel jsem se o bar, nohu na kovové opěrce, jak jsem na ní neustále zíral, neschopný od ní odrhnout svý zasraný oči. Vyndala si z kabelky mobil a něco psala palcem, který letěl přes obrazovku. Usmál jsem se – je levák, jako já.

Pak konečně vzhlédla a přímo mě do očí, jako by cítila, že ji pozoruju. Její ocelově šedé oči se na zlomek vteřiny rozšířily a nosní dírky se mírně rozšířily. Uzamkla oči s mýma, její znuděný výraz se změnil na zábavný. Šokovaný reakcí, kterou jsme na sebe měli navzájem, jsem si nemohl pomoct a usmál se. Líbí se mi.

Jak jsem to věděl, aniž bych s ní mluvil? Jedna z mých specialit je, že umím číst mikro-výrazy. Byl to univerzální jazyk. Každý člověk na planetě komunikoval podvědomě prostřednictvím výrazů na svých tvářích, které trvaly několik vteřin, ale odhalily jejich pravé emoce. Bylo to vrozené a nekontrolovatelné. Všichni jsme to dělali, i když jsme o tom nevěděli. Naučit se číst a interpretovat tyto signály byla dovednost, která by mohla zachránit život – to bylo důležité, když bylo třeba udělat bleskové rozhodnutí a chyby by byli fatální.

Líbilo se jí to, co viděla, dobře. Její tělo se ke mně nenápadně naklonilo a překřížila nohy. Způsob, jakým si hrála s vlasy, zatímco si olízla rty, naznačoval, že mě také považovala za sexuálně atraktivního. Vhodným partnerem, se kterým se může spojit. Vedle mikro-výrazů jsem byl odborníkem na čtení jazyka těla.

Můj pohled se zaměřil její tělo, dlouhé, štíhlé končetiny, zlatou, sluncem políbenou kůži a nejkrásnější prsa, které jsem měl to potěšení, kdy vidět. Byl jsem prsní muž – miluju na nich všechno, včetně lízání a obzvláště šukání jich.

Mimořádně krásná tvář, každý rys v perfektním poměru k ostatnímu, doplnila její štíhlé tělo. Tak tohle měl Leonardo Da Vinci na mysli, když popisoval dokonalou tvář – vždycky jsem o tom přemýšlel… Navíc její mírně zašpičatělá brada a srnčí oči, spolu s vysokými lícními kostmi a velkorysými ústy s plnými rty, to bylo něco, pro co by startující modelky zabíjely.

A její dlouhé, bohaté, espresso-hnědé vlasy jí rámovaly obličej a padaly po zádech, prostě jí sklouzly až zadek, takže muž jí chtěl, odtáhnout za vlasy do své jeskyně a vyšukat jí mozek z hlavy. Všechno na ní mě nutilo, abych se s ní spojil prvotním způsobem.

Potřásl jsem hlavou a na několik vteřin zavřel oči. Určitě se mi to nezdá? Ženy jako ona jsou mýtus. Nemohla být skutečná.

Její měkký smích se ke mně přenesl přes ostatní hlasy a znělo to jako malé zvonky v uších. Ježíši Kriste, mám halucinace. Tohle udělá člověku, příliš mnoho kávy a příliš málo spánku.

Plně očekávajíc, že vidění zmizí, když otevřu oči, jsem se nadechl, když jsem se znovu podíval a ona stále ještě zírala na mě, ruce překřížené na jejích působivých prsou a její jasné oči se zavrtávaly do mých, neochvějně. Přišoural jsem o pár kroků blíž, toužíc se dostat co nejblíže k ní, alespoň v rozhovoru…

„Vypadáš, jako bys viděl ducha.“ Její hlas byl melodický a zněla pobaveně.

„Omlouvám se. Chvíli jsi mi připomněla někoho, koho jsem znal.“

„Jo, mám běžnou tvář. Lidé si vždycky myslí, že mě znají.“ Pokrčila rameny, jako by jí cizinci vždycky říkali takové věci.

Kurva. Byla něco víc než obyčejná. Pochybuji, že jsem kdy v životě viděl krásnější ženu.

„Tak co žena, jako jsi ty, co děláš na takovém místě?“ Ukázal jsem kolem nás, stále překvapený, že tu vidím někoho jako ona. Dobře, tohle nebylo přesně to nejhorší místo v LA – viděl jsem spoustu věcí – ale nebylo to místo, kde bych očekával ženu s tak zjevně z vyšší třídy. Toto božské stvoření dnes večer poklesalo a já poděkoval svým šťastným hvězdám, že jsem tu, abych toho byl svědkem.

Jemně se zasmála. „Mohla bych se tě zeptat na stejnou otázku. Máš celou tu věc špatného chlapce. Tetování. Velká svalnatá ramena – kontrolu. Zabijácký úsměv. Oblečený celý v černém. Přesto se sem nehodíš. Je tu něco na tobě… něco jiného.“

Kurva. Strávil jsem roky zdokonalováním mé tajné osobnosti, která se mísila s davem, ale ona mě během několika minut prokoukla. Buď ztrácím svůj kontakt, nebo je to sakra chytrá žena.

„Moje sestra mě pozvala na pár nápojů. Dnes má narozeniny. Jak bych mohl odmítnout?“

„Aww, to je sladké.“ Mrkla na mne a mně se zasraně stáhnul hrudník. Bylo to, jako bychom byli jediní dva lidé v přeplněné místnosti.

„Co tě přivádí na takové místo?“ Musel jsem vědět, jestli má muže, který ji prohlásil za svou. Najednou to byla nejdůležitější otázka v mém životě. Byla zadaná? Byl by to zasraný zázrak, kdyby nebyla. Proč se vůbec starám? Kurva.

Podívala se na hodinky, než odpověděla. „Můj bratr chtěl, abych se seznámila s jeho novou ženou. Což je poněkud zvláštní, protože sotva znám svého bratra. Půl-bratr, vlastně. Poprvé jsme se setkali teprve nedávno. Ale blábolím. Je to proto, že jsem nervózní a já vždycky blábolím, když jsem nervózní. Prostě budu zticha a jen na ně počkám. Mimochodem mají zpoždění deset minut.“

Pohlédl jsem na hodinky. „Podivný. Moje sestra taky. Přibližně deset minut, myslím. Můžu koupit pití, zatím co budeme čekat?“

„Nepřijímám nápoje od cizinců. To mě táta naučil už dávno.“ Zdálo se, že je smutná, když se zmínila o otci. Zajímalo by mě, proč.

„No, nejsem cizinec, pokud znáš mé jméno.“ Podal jsem jí ruku. „Jsem Harrison.“

„Stejně jako Harrison Ford? Oh, omlouvám se, musíš to slyšet často?“ Položila si ruku na ústa, jako by si přála, aby mohla vzít svá slova zpět.

Zaklonil jsem hlavu a zasmál se. Ve skutečnosti jsem tuto otázku dostával hodně. A obvykle mě to obtěžovalo. Chci říct, neříkám „Marilyn jako v Marilyn Monroe“, když se mi představí ženy se jménem Marilyn. Ale nějak se mi zdálo sladké, když se zeptala.

Zvedla ruku – dokonale zapadla do mé. Její kůže byla tak jemná a teplá, že jsem ji nikdy nechtěl pustit.

Zamrkala na mě. „Eva,“ řekla a sladce se usmála. „Těší mě, že tě poznávám, Harrisone. Dám si Martini, žádné olivy, díky.“

Objednal jsem nápoje a obrátil se k ní. Kurva, nevadilo by mi, kdyby se Jade vůbec neukázala. Poprvé v mém dospělém životě jsem byl úplně v úžasu z ženy, kterou jsem právě potkal. Všechno na ní mě fascinovalo. Způsob, jakým se na mě podívala z poza jejích dlouhých, hustých řas, byl pravděpodobně způsob, jakým se Eva podívala na Adama, než se kvůli ní dopustil konečného hříchu. Měl jsem bláznivou představu, že kdyby se mě Eva zeptala na něco – cokoli vůbec – rád bych ji vyhověl, abych se na mě takhle znovu podívala.

Chvíli jsme spolu mluvili; nebo alespoň ona mluvila a já poslouchal její melodický hlas, který mě okouzloval, jako by mě hypnotizovala.

Dívala se na tetování na mém předloktí. „Váhy spravedlnosti… je tvoje hvězda ve znamení Vah?“

Zasmál jsem se. „Ano, mám narozeniny v září.“

Zúžila oči a hlasitě četla: „Spravedlnost pro všechny.“ Podívala se na mě a pak do očí, nedávajíc mi možnost zalhat. „Co to pro tebe znamená, Harrisone?“

Takže se chtěla dostat hluboko. „Spravedlnost nad milosrdenstvím. Jsem policajt a beru to vážně.“

„Jsi policajt, jo? Mohl jsi mě oklamat.“

Eva právě objednala naše druhé kolo nápojů, když se podívala přes rameno a usmála se. „Tady je. Přišel můj bratr. Popřej mi štěstí.“ Vstala a uchopila kabelku. „Díky za nápoj, Harrisone, ale musím jít.“

Kurva. Nestačil jsem požádat o její číslo. Hodil jsem do sebe svou skotskou. Vypálila se mi po krku a dodala odvahu, kterou jsem potřeboval. Nikdy předtím jsem to neudělal. Po smrti Amy jsem se ženami spojil jen tehdy, když jsem měl potřebu zašukat si. Jediná noc, jediná šukačka. Nikdy jsem je nepožádal o číslo a nikdy jsem nevolal. Ale Eva – nemohl jsem ji nechat jen tak odejít.

Musím ji znovu vidět.

Než jsem mohl jít za Evou, slyšel jsem, jak Jade volá mé jméno. Otočil jsem se a zasténal. Jade tam stála a sladce se na mě usmívala. Ale nebyla to ona, na kterou jsem se díval. Eva měla ruce kolem mužského krku, stojící na prstech u nohou, aby ho objala. Nemohl jsem vidět jeho obličej, ale jeho ruce byly na Eviných bocích. Kurva. Je to její bratr nebo ne?

Jadein hlas se ke mně proplétal mrakem. Snažil jsem se soustředit se na její slova.

„Harrisone, neslyšíš ani slovo z toho co říkám. Chci tě seznámit s mým… přítelem.“

Muž pustil Evu a položil majetnicky ruku kolem pasu Jade. Byl to Ryder. Ryder Knox. Zapřisáhlý nepřítel, rozhodně není muž, kterého jsem chtěl vidět dnes večer.

Eva na mě taky zazářila. O co tady kurva jde?