D&D - 13. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Doslova dokonalá vražda. A že by se nám rýsoval viník toho všeho, co se v mafii v Chicagu děje? Nicméně ať už tomu budete chtít věřit, či ne, knížka i celá série připravuje ještě nespočet dalších tajemství a překvapení…                            Sinnel

Damian procházel klidným krokem s hlavou skloněnou tichou místností jednotky intenzivní péče. Z opěradla židle jednoho z ošetřovatelů, ukradl bílý lékařský plášť. Bylo to víc než snadné. Damian vypadal, jako by se plně soustředil na kartu nějakého pacienta, kterou ukradl ze stanice mimo jednotku intenzivní péče. Ve skutečnosti však pozorně sledoval lidi kolem sebe.

Když procházel nemocničním oddělení v bílém plášti, tmavých kalhotách a stetoskopem, který měl nedbale zavěšený kolem krku přesně tak, jako by to měl každý dobrý lékař, jako obvykle si ho stěží někdo všiml. Sestry, které měly službu, byly zaměstnané svou prací, pacienty, návštěvníky a neustále se pohybovaly z jednoho místa na jiné. Neměly čas na to, aby zpovídaly neznámého lékaře, který se na tomto podlaží objevil, a který tam mohl být jednoduše na žádost jiného lékaře nebo rodiny některého z pacientů.

Ben, jako vysoce postavený člen mafie, dostal na Terrancovu žádost stráž, ale Damian sledoval i tohohle muže. Kolem oběda měl ve zvyku seběhnout dolů do jídelny, aby si popadl něco k jídlu. Kolem večeře pak byl vystřídán dalším mužem. Málokdy byl bez dozoru na déle než deset, patnáct minut.

Ale stále to bylo víc než dost času.

Když Damian vstoupil do pokoje 6B a zavřel za sebou dveře, stažené žaluzie mu poskytovaly trochu soukromí. I když nevěřil, že by ho mohl někdo vyrušit, zamkl dveře. Damian se neobtěžoval s tím, aby v pokoji rozsvítil. Rozhlédl se po pípajících strojích, které monitorovaly životní funkce a vydávaly své obvyklé zvuky. Prostorem se neslo i stálé syčení kyslíku a dýchací masky.

Ben DeLuca ležel pod ostře bílým prostěradlem, které kolem něj bylo pevně zastrkáno do matrace. Mužovy oči byly zavřené. Když Damian přešel o pár kroků blíž, aby na něj získal lepší výhled, mužova pozice na posteli se ani trochu nezměnila. Trubka, která vedla do Benova krku, byla napojena na ventilátor, který za něj dýchal a udržoval ho naživu.

Pro teď.

Komatózní.

No, lékaři ho tak jako tak plánovali udržet v tomto stavu. Tři kulky rozdrtily muži obratel, další ošklivě protrhla pravou plíci a další mu prošla hlavou těsně nad spánkem. Pravděpodobně už by nikdy neměl chodit. Měl by zůstat ochrnutý od ramen dolů a jeho život už by nikdy neměl být takový jako v době, kdy byl králem DeLuca.

Ale byl naživu.

Koma bylo uměle navozené na základě rozhodnutí lékařů, aby se Benovo starší tělo mohlo zotavit bez bolestí, emočního strádání a rozptylování. Ventilátor byl potřebný k tomu, aby podpořil Benovy poškozené plíce. Podle Dina Benova manželka Carnela podepsala papíry, kde souhlasila s pokračováním uměle navozeného koma, aby měl Ben větší šanci na dlouhodobé zotavení – v rámci možností.

Tohle se nesmělo stát.

Lily DeLuca musela být ve všech ohledech v bezpečí.

Když na to přišlo, Ben představoval problém. Sakra, ten muž byl problém jednoduše tím, že se rozhodl, že se mu Damian nelíbil. Ten muž mohl způsobit problémy i z nemocničního lůžka. Moc křehkého manipulativního člověka by se nikdy neměla podceňovat.

Zvlášť poté, co by vše zjistil. Lily bude vždy v bezpečí. Damiana by cokoli jiného nasralo.

Pokaždé, když si vzpomenul na těch osm děr po kulkách, které zůstaly v zadní části Lilyina Maserati, se v něm vařil vztek, který hrozil, že ho svým horkem otráví. Příliš blízko. Tohle bylo příliš blízko.

Damian odložil nepotřebné desky a rozepnul si košili, kterou měl pod ukradeným lékařským pláštěm. Benův hrudník stále stoupal a klesal v pravidelném tempu, kterému velel plicní ventilátor.

K monitoru, který sledoval Benův srdeční tep a dech, vedly tři dráty, které byly připevněny na jeho hruď. Teď se svým způsobem staly Damianovou hračkou. Každou minutu či tak nějak se displej vypnul a samovolně restartoval. To poskytovalo několikavteřinový interval, kdy Benovy důležité životní funkce nebyly monitorovány.

Ventilátor byl připojený na jiný monitor. Damian neviděl žádné kabely, které by vedly k tomuto konkrétnímu zařízení, nicméně věděl, že pokud by se nějak vypnul, vyslal by varovnou zprávu přímo k staniční sestře.

Damian neměl v plánu vypnout ho.

Damian bez jakéhokoli váhání či obav pokračoval ve sledování monitoru a Benovy postavy, která jako by byla bez života. Jeho vlastní srdeční tep byl klidný. Pevně dýchal. Nikdo se při zabíjení necítil tak naprosto přirozeně jako Damian. Dřív než se pustil do práce, si toho o oběti vždy hodně zjistil a myslel na ni. V tomto případě to samé necítil.

Samozřejmě, že s tím hodně co do činění měla Lily.

Když monitor opět zablikal a jeho displej se resetoval, Damian rychle odpojil kabely, které vedly k Benovu hrudníku. Dřív, než mohl přístroj zaznamenat, že dráty neměly co sledovat, Damian zapojil do přístroje jinou sadu. Tu, kterou ukradl v místnosti se zásobami sanitárního materiálu ještě předtím, než získal lékařský plášť se jmenovkou.  Našel tam i důležité instrukce, jak věci použít. Rychle, aby nemohl být přichycen, postupoval podle návodu na to, jak použít spodní přilnavé vodiče a všechny tři kabely si připevnil ke svému hrudníku a břichu. Když monitor konečně znovu naskočil, Damian sledoval, jak se na jeho displeji zobrazovaly jeho vlastní životní funkce. Mezi jeho a původní Benovou tepovou frekvencí nebyla žádná změna. Sledoval ventilátor, který dýchal za Bena, nadechoval se a vydechoval ve stejném rytmu s přístrojem, takže ve stejné linii zůstala i zelená linka, která monitorovala dýchání. Pokud budou monitory nadále tvrdit, že je vše v pořádku, ventilátor bude v klidu a nebude vydávat žádné varování.

Damian počkal na další reset přístroje. Když se to stalo, sundal z Benova prstu monitor kyslíku a nasadil si ho na svůj vlastní. Teď už ani jeho modrá čára, která sledovala nasycenost těla kyslíkem, nemohla číst nic jiného.

„Budeš to mít zatraceně mnohem jednodušší, než měla většina mých cílů, Bene,“ řekl Damian, i když věděl, že ho ten muž tak jako tak nemohl slyšet.

Damian se natáhl a z trubky, která vedla do Benových úst, odpojil hadičku ventilátoru. Z hadičky vyšlo zasyčení vzduchu, protože stroj jí neustále tlačil stálý proud kyslíku. Benův hrudník se ihned díky nedostatku vzduchu stáhl.

Damian teď pokračoval v dýchání ve stálé synchronizaci s teď již zbytečným zařízením. Na monitorech se nic nezměnilo. Nevydaly žádné varování, které by hlásilo poplach, že pacient ve své posteli umíral.

Před Benovým pokojem se teď objevil v zastíněném sklu stín. Nicméně pokračoval dál. Damian počkal dobré tři minuty a pak ještě další dvě. Celou tu dobu stabilně dýchal. Ve svém rozhodnutí nezakolísal.

Když si byl jistý, že srdce Bena DeLucy přestalo bít, případně byly funkce jeho mozku vážně ovlivněny nedostatkem kyslíku, Damian počkal na další reset přístrojů. Pak z něj odpojil své kabely a znovu je nahradil těmi Benovými. Z ukazováčku si sundal monitor kyslíku a znovu ho nasadil Benovi. Damian mu na prst přitiskl dost silně, aby z toho silného kaučukového materiálu zničil jakékoli doklady o otisku svého prstu, případně ho důkladně zničil Benovým. Pak do Benových úst znovu nasadil přívod kyslíku. Mužova hruď díky pomoci přístroje znovu začala pravidelně stoupat a klesat, ale Damian věděl, že už bylo příliš pozdě.

Přístroje konečně začínaly pípat se svými varováními. Všechny ukazatele životních funkcí se srovnaly do rovných čar.

Žádné známky života.

Žádný srdeční tep.

V pokoji staniční sestry by se měla zobrazit stejná varování, ale vždy s mírným zpožděním. Když sem s Lily přicházel a odcházel na návštěvy lidí, kteří to schytali při střelbě před domem Trentinů, Damian to tu již několik posledních pár dnů pozoroval.

Jak snadno tu lze přehlédnout vraha. Damian se už o nic dalšího nestaral. Být schopen splynout znamenalo, že se dokázal stát jen další tváří v davu. Navíc jeho úkol byl mnohem jednodušší, protože ostatní dělali pitomé chyby.

Damian, stále lhostejný a klidný, si znovu zapnul košili, popadl desky a opustil místnost. Když vyšel ven, nezavřel dveře. Otočil se a odešel chodbou stejným směrem, ze kterého přišel. Pohledem při chůzi sledoval papíry neznámého pacienta, které držel v ruce. Když vyklouzl dveřmi ven z jednotky intenzivní péče, ohlédl se právě včas, aby uviděl, jak do pokoje Bena DeLucy běžely sestry.

Pro útok na Bena DeLucu si Damian pečlivě vybral ten nejvhodnější čas. Pět minut po poledni, kdy v nemocnici teprve začínal její polední ruch. Zaměstnanci řešili pacienty mimo jednotku intenzivní péče, ostatní zdravotní sestry, lékaři a zaměstnanci nemocnice se v tu dobu vydávali do přízemí, kde byla kavárna. Zároveň tu bylo množství rodinných příslušníků pacientů, kteří ve velké nemocnici proudili tam a zpět.

Výtahy byly plné lidí a Damian se v nich ztratil. Už si sundal plášť, složil ho a zastrčil si ho pod paží. Desky pacienta hodil do tašky nic netušící sestry, za kterou stál ve výtahu. Když se nikdo nedíval, sundal si svou světlehnědou krátkovlasou paruku, otočil ji naruby a poté, co spolu s dalšími pěti lidmi vystoupil z výtahu, ji hodil do popelnice.

Jen další tvář.

Další rodinný příslušník některého z pacientů.

Aniž by se byť jen jedinkrát ohlédl za sebe, Damian vyšel z nemocnice ven.

********

„Pěkné,“ zhodnotila Lily a rukama uhladila klopy Damianova smokingu.

„Ano?“

„Velice.“

Lilyin plachý úsměv vyslal vlnu chtíče přímo do jeho penisu. Chovala se tak, jako by o tom neměla ani tušení.

Damian zůstal klidně stát. Lily zatím kontrolovala knoflíky jeho smokingu. Věděl, že to nebylo nutné. Tohle bylo potřetí, kdy s ní šel na zkoušku. Ta dívka byla, zvlášť co se týkalo svatby, doslova posedlá. Vypadalo to, že plánování svatby a ladění posledních detailů, které probíhalo na poslední chvíli, pro Lily představovalo určité uvolnění od stresu. A Damian byl víc než ochotný vyhovět jí v tom. Když předtím dorazila do jeho bytu, udělal vše, co mu řekla, jen aby se mohla zaměřit na něco jiného než na lidi, kteří byli v nemocnici a ten zmatek v mafii.

„Dneska volal Dino,“ řekla Lily tiše.

„Ano?“ zeptal se Damian.

„Ano.“

„Kvůli čemu?“

Lily se na něj skrz řasy podívala. „Říkáš, že to nevíš?“

„No, zeptal jsem se, že?“

Pokračovala s dalším uhlazováním jeho smokingu. Nic víc neřekla.

„Lily,“ řekl Damian.

„Hmm.“

„Řekni mi, proč volal.“

„Ben.“

Aha.

„Slyšel jsem o tom,“ řekl Damian.

Lily poklepala prsty na jeho hruď a podívala se mu do očí. „Je to prakticky nevysvětlitelné. Záznamy ukazují, že vše fungovalo správně a pak najednou...“

„Rovná linka.“

„Teta Carmela panikaří.“

„Jak dlouho spolu byli?“ zeptal se Damian a pomohl jí s uzlem na jeho kravatě.

„Třicet sedm let,“ odpověděla Lily.

„To je dlouhá doba.“

„Mnohem víc, než jeho smrt, ji zajímá jeho poslední vůle a závěť. Podle Thea už volala právníkům.“
Damian si povzdechl. „Smrt s sebou přináší chamtivost.“

„Něco na ten způsob.“ Když Lily znovu přejela prsty po jeho smokingu, ztichla. „Zahájili vyšetřování Benovi smrti. Říkají, že je to podezřelé.“

Neměl obavy. Nic by se nenašlo.

„Ze strany nemocnice?“ zeptal se.

„Zjevně.“

„Možná zanedbání lékařské péče.“

Lily přikývla. „Možná. Ale možná by ses měl zbavit toho lékařského pláště, který máš v pytli na odpadky, Damiane.“

Damian zkameněl. Už dříve ten plášť vyhodil. Plánoval ho spálit spolu s dalšími sračkami, které potřeboval, aby zmizely. Lily se u něj doma nečekaně objevila v den, který měla celý strávit s Dinem, takže mu zničila jeho plány. Vešla do jeho bytu s jedním z těch frivolních kávových nápojů, které měla tak ráda, takže pytel hodil k těm, co měl už připravené a dočasně ho tam nechal.

Dokonce si ani neuvědomil svou chybu.

Bože.

Damianovi nebylo podobné dělat takové chyby.

Když se před Damianem objevila Lily, jeho myšlenky se nabraly úplně jiný směr. Ona ho pohlcovala. Nevěděl, zda to bylo dobré, či nikoli. Nic v jejích slovech mu nenaznačovalo, že by byla kvůli nalezení toho pláště znechucená nebo rozzlobená. Ani se od něj nesnažila ze všech sil dostat co nejdále, jak jen by to šlo.

Tohle nebyla Lily, kterou si Damian myslel, že znal. Nemohl popřít, že se mu líbil tenhle její postoj, který dávala najevo. Že ji to nevyvedlo z míry. Pokud se jejich životy díky manželství trvale spojí, bylo pravděpodobné, že to nebylo naposledy, co objevila něco, co by ho spojovalo s úderem. A i kdyby nic takového nenašla, tahle dívka věděla, čím byl.

„Lily -“

„Nic jsem neviděla,“ zamumlala Lily a pod jeho pudrově modrou vestu zastrčila kravatu. „Kvůli tobě nic nevidím.“

No, tedy…

„Nechceš vědět proč?“ zeptal se Damian.

„Jak jsi mi jednou řekl – smrt vždy pro někoho něco znamená. Pro mě znamenal jen velice málo, takže ne, nestarám se proč. Jsem spíš zvědavá jak.“

Damian chytil její ruce, které přejížděly po jeho těle. Potřeboval, aby se na okamžik uklidnily. „Duch.“

Když odpověděla, ani na vteřinu neuhnula pohledem. „Myslela jsem si to.“

„Proč?“ zeptal se Damian.

„Proč co?“

„Proč je ti jedno, že jsi našla něco takového.“

Lily pokrčila rameny. „Protože mi na tobě záleží.“

Aha.

Když její ruka popáté doputovala k rozkroku jeho kalhot, Damian se ušklíbl. Udělala víc než dost, aby měl penis tvrdý. Jeho erekce se vzpínala vůči hladké látce. Bez pochyb cítila, co s ním její lehké doteky dělaly.

„Co to tu hraješ za hru, Lily?“

Svýma hnědýma očima se zadívala přímo do jeho. Úsměv, který měla na rtech, byl vším, jen ne nevinným. Ta dívka věděla naprosto přesně, co dělala. „Hmm?“

„Dneska jsi sem přišla na zkoušku a oba přitom víme, že mi ten zatracený oblek sedí naprosto dokonale. Takže proč jsme ve skutečnosti tady?“

Lilyiny prsty zajely pod jeho kalhoty. Zajela pod vršek jeho boxerek a prsty se dotkla tmavých chloupků, které směřovaly přímo k jeho penisu. Damianovi stačilo cítit její ruce poblíž penisu a každou vteřinou ho měl čím dál mohutnější.

„Poslední dobou jsi velice zaneprázdněný,“ řekla Lily.

„Omlouvám se.“

„I já jsem zaneprázdněná.“

„To ano,“ souhlasil.

„Takže jsem potřebovala výmluvu, abych tě viděla. Tohle mi přišlo jako dobrá záminka a fungovala, aby ses mi na hodinu věnoval.“

Damian se podíval na své hodinky. „Ve skutečnosti na dvě.“

„Můžeme to dělat denně?“ zeptala se Lily sladce.

Když Lilyiny ruce zajely do jeho kalhot ještě hlouběji a obkroužily jeho bolavou hřídel, v Damianově krku uvízlo silné, opojné zasténání. Na citlivé pokožce jeho penisu byla její dlaň jemná a teplá. Přejela po jeho délce. Za celou tu dobu se mu přitom dívala přímo do očí. Zuby si přejela po spodním rtu v tom nejvíc sexy způsobu a jeho penis tiskla přesně tak silně, až mu unikl všechen vzduch z plic.

„Do prdele,“ zasyčel Damian.

Jak to bylo dlouho, co naposledy spal nebo aspoň pod sebou tuhle nádhernou dívku cítil?

Až příliš dlouho.

Měla pravdu. Oba byli příliš zaměstnaní svými životy a všemi nesmysly.

„Zasraně, udělej to,“ požadoval Damian, když Lily jeho penis pustila.

„Co třeba něco jiného?“ zeptala se Lily s mrknutím.

Dřív, než se Damian mohl zeptat, co tím myslela, už byla Lily na kolenou. Když mu rozepnula kalhoty a stáhla je dolů kolem boků, ztratil zatracenou schopnost mluvit. Jeho boxerky rychle následovaly kalhoty. Jeho délky se dotkly Lilyiny hedvábné, růžové rty a Damian hledal tu nejbližší věc, o kterou by se mohl opřít. Shodou okolností to byly právě její vlasy. Když do pěstí sevřel její blonďaté prameny, nevypadalo, že by jí to vadilo. Prostě se usmála ještě hříšněji a blýskla po něm svými bílými zuby. Pohled se jí leskl chtíčem.

Zatraceně.

„Můžeme to dělat denně?“ zeptala se a rukou objala kořen jeho penisu. V jejím hlase bylo cosi ostýchavého i zlomyslného. Nízký, chraplavý tón jejích slov se mu zabodl přímo do hrudi. V ruce jí ztvrdl na kámen. Když ho jemně hladila, ačkoli přitom špičkou pěstěného nehtu přejížděla po pulzující žíle na spodní části jeho erekce, zachvěl se.

Bože.

„Damiane...“

Mrknutím se vytrhl z omámení. „Jo, můžeme to dělat denně, srdíčko.“

„Dobře. Když saju, ráda si hraju.“

Damianovi vyschlo v krku. „Hraješ si?“

„Dostaneš to, co mi dáváš. Takže zatímco tě šukám svými ústy, zároveň šukám i sama sebe. Zní to dobře?“

„Zní to dokonale,“ řekl Damian. Stěží se ubránil zasténání.

S těmi slovy zmizela její volná ruka pod sukní jejích šatů. Damianovo srdce se rozbušilo jako o závod, protože její hedvábné, teplé rty pohltily celou jeho délku. Její ústa představovala horký, mokrý ráj. Neuvěřitelně se podobaly její zatracené kočičce. Lily ho sála. Nejdřív pomalu, zatímco rukou ve stejném rytmu pracovala na kořeni jeho penisu. Pak ho nasála ještě silněji a své sevření ruky zesílila. Žaludek se mu svíral příslibem očekávání.

Vidět ji a pozorovat takhle na kolenou, zatímco měla jeho penis ve svých ústech – na tom něco bylo. Ty nádherné pocity, když jazykem přejížděla po žíle zespodu na jeho penisu, zatímco zuby škádlila jeho nateklou hlavičku… Damian už byl blízko hrany.

Dobrý bože. Lily dokázala penis neuvěřitelně sát.

Damianovo sevření Lilyiných vlasů ještě zesílilo. Další neklamnou známkou bylo to, že Lilyina masturbace začala vydávat podobné zvuky jako sání jeho penisu. Tiché mokré prsty byly v její vlastní kočičce tak zatraceně skvěle slyšet, že ho to dohánělo k šílenství.

Ani na okamžik od něj neodvrátila oči.

Lily pustila na vteřinu jeho penis a vytáhla si svou vlastní sukni výš. To mu poskytlo výhled na její kalhotky, které měla odhrnuté stranou. Zas a znovu se bořila svými prsty do vlastní kočičky. Prsty měla plné vlastní šťávy. Stehna se jí třásla.

„Zatraceně, to je tak žhavé,“ podařilo se Damianovi zamumlat. „Pusť mě na okamžik.“

Lily se usmála tím nejlepším úsměvem, na který se zmohla. Pak s hlasitým pop uvolnila jeho penis. „Proč?“
Neodpověděl jí. Prostě vzal svůj penis a nasměroval ho zpátky do jejích úst. Lily je otevřela a jeho penis vklouzl do jejích buclatých rtů a pak přes jazyk. Bez jakýchkoli problémů ho pojala.

„Zavři ústa,“ přikázal Damian.

Lily kolem jeho penisu ústa uzavřela. Cítil, jak se jí při tom sevřelo hrdlo.

Tvrdě, ale ne tak rychle, jako když ho sála, Damian šukal její ústa, zatímco v pěsti svíral její vlasy. Její hrdlo se uvolnilo. Oči jí potemněly a ona si znovu začala prsty dráždit svoji kočičku.

Celý penis měl pokrytý jejími slinami. Z koutku úst jí začínal unikat jejich tenký pramínek. Cítil, jak se udělal a přitom mu srdce v hrudníku divoce bušilo. Ruce měl ukryté v jejích vlasech a celé se mu třásly.

„Zatraceně nádherná,“ zasténal Damian.

Lily zamrkala. Její ústa se kolem jeho penisu sevřely tím nejlepším způsobem.

Damian stěží dokázal dýchat. „Kurva, kurva, kurva.“

Udělal se mnohem tvrději, než čekal, ale Lily dokázala pojmout každou jeho kapku. Páteří mu projela intenzivní horkost. Záda se mu napjala. Právě, když Lily viditelně zachvátil její vlastní orgasmu, uvolnila jeho penis. Damian se vpíjel do jejích otevřených úst, které byly vlhké jejími slinami a jeho semenem. Ona měla zavřené oči, celé tělo se jí díky práci její vlastní ruky třáslo.

Jo, tak zatraceně nádherná.

Když Lily přejela svými mokrými prsty po hlavičce Damianova penisu, olízla si spodní ret. Byl stále tvrdý. Tohle s ním dělalo pouhé pomyšlení na tuhle ženu.“

„Denně?“ zeptala se tiše.

„Celý den,“ řekl Damian.

***********

„Jsme v pohodě?“ zeptal se Damian.

„Jo, jen jsem prováděl kontrolu,“ řekl Dino z druhého konce telefonní linky. „Lily byla naprosto mimo. Bože, stěží se dokázala dostat do své ložnice. Co jste vy dva dneska prováděli?“

Damian se ušklíbl. Na tuhle otázku na žádný zatracený pád nemohl odpovědět. Dino rozhodně nechtěl vědět, co Damian dělal, že Lily byla tak zatraceně unavená, že na celý den a večer odpadla. Dinovi by se pravděpodobně nelíbilo vědět to, když vzal v úvahu, že to zahrnovalo postel, žádné oblečení a spoustu sladkých zvuků, které Lily vydávala.

„Pojďme k práci,“ řekl Damian místo toho.

„Dobře. Otevřu ti bránu. Setkáme se vzadu. Mám to tam, takže si nech sračky pro sebe, než se tam dostanu. Zní to dobře?“

„Dokonale, chlape.“

Damian ukončil hovor a hodil svůj telefon na sedadlo spolujezdce. Ani ne o pět vteřin později se otevřela elektronicky ovládaná brána. Když vjel na Dinovu dlouhou příjezdovou cestu, zhasl světla svého Porsche. Nechtěl riskovat, že by Lily mohly nějak probudit. Tahle noc bude dlouhá, ale Damian chtěl, aby pokud možno neskončila v zatraceném chaosu. Takže to znamenalo, že udělá práci pro Dina rychle, tiše a tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Nikdo, včetně Lily.

Damian na příjezdové cestě zaparkoval svůj vůz na stejném místě jako obvykle a vypnul motor. Jakmile si byl jistý, že dům zůstal tmavý, z auta vystoupil a oběhl celý dům DeLuca. Vzadu na dvoře měl Dino velkou budovu pro skladování, která nebyla součástí garáží ani domu jako takového. Nad vstupem do dveří svítilo jediné malé světlo, které bylo nad kovovými bočními dveřmi. Damian jimi vstoupil dovnitř.

Uvnitř budovy, která byla o něco menší, než klasická dvojgaráž, Damian čekal na Dina. Ani se neobtěžoval s tím, že by rozsvítil, protože netušil, kde sakra byly vypínače.

Teď se znovu otevřely dveře a ve světle z venku uviděl Dina. Dino rozsvítil, díky čemuž prostor dostal své barvy. Damianův pohled se hned stočil k velkému dlouhému předmětu, který byl zakrytý tmavou plachtou.

„Připravený udělat to?“ zeptal se Dino.

„Naprosto,“ odpověděl Damian.

„Všechny nástroje, které k tomu potřebujeme, jsou tady v garáži. Rozmlátíme to na něco, co ani vzdáleně nebude připomínat tuhle věc. Skončí to jen v hromadě zkrouceného plechu. Jakmile z toho nebude nic, než jen plechy a součástky, tak zavolám svému příteli, aby přišel sesbírat kousky a odvezl je na smetiště.“

Damian přikývl. „Dokud bude držet jazyk za zuby.“

Dino se zasmál. „Až s tím skončíme, tak se to ani zdánlivě nebude podobat tomu, čím to bylo. Jak jsi na tom s mechanickými pracemi?“

„Dobře. Zvládnu si vyměnit olej a vyměnit pneumatiku.“

„Zvládneš práci s klíčem?“

Damian si odfrkl. „Copak sakra vypadám jako ty, nějaké dítě, které vyrůstalo ve městě?“

„Ty jsi vyrostl ve městě,“ řekl Dino.

Pravda.

To však neznamenalo, že byl Damian nějaký zatracený blázen.

„Můžu se do toho pustit klíčem,“ zamumlal Damian.

„Elektrické nářadí?“ nabídl Dino.

Damian povytáhl obočí. „Ano.“

„Dokonalé.“

Dino popadl okraj temné plachty a prudce zatáhl. Pod plachtou se objevilo důvěrně známé černé auto. Při pohledu na auto se znovu vynořil Damianův hněv na Dinovu neopatrnost při střelbě na dům Trentini.

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsi skoro -“

„Ach, sklapni,“ vyštěkl Dino a dřív, než stihl jeho společník dokončit větu, ukázal mu vztyčený prostředníček. „Zasraně jsem ti řekl, že to všechno bylo v pohodě.“

„Rozstřílel jsi její auto!“

Dino protočil oči. „D, proboha, na té příjezdové cestě nemohlo její auto jako to jediné zůstat bez dírek po kulkách. Nemyslíš si, že by to pak vypadalo trochu podezřele?“

„Stáli jsme hned vedle něj,“ zavrčel Damian. „Na příjezdové cestě byl i Theo!“

„Theo má třešňově červené Stingray se závodními pruhy. Lilyino auto je z nějakého zasraného důvodu jasně žluté. Mířil jsem správně. Věděl jsem, kde jste byli. Věděl jsi, že se tam chystám, a zvládl jsi to přesně tak, jak jsme čekali. Takže Damiane, v čem je problém?“

I když Damian nechtěl Dinovi nahlas přiznat svou chybu, věděl naprosto přesně, v čem byl problém. V domě Trentini si dovolil nechat se Lily rozptylovat, takže si skoro nevšiml Dinova příchodu. Protože kvůli tomu byla Lily málem zraněna. Přes ten hněv, který dával Dinovi najevo, Damian cítil vinu.

„Tohle není to, kam mířím, Dino.“

„Vážně, co se to do pekla s tebou děje?“ zeptal se Dino.

„Nic. Pojďme se dát do práce.“

„Tohle je o Lily, že?“

Zjevně, pomyslel si Damian.

„Vypadá to, jako bys na ni ani nemyslel, Dino,“ řekl Damian. „Pomyslel jsi na to, když ses na tu velkou věc chystal? Myslel sis, že to bude tak špatné? Uvědomoval sis, jak rychle by se ta spirála mohla vymknout jakékoli kontrole?“

Dino potřásl hlavou. „Máš pravdu. Přešlo to v mnohem větší věc, než jsem si myslel, ale ani na tak na tom není vůbec nic špatného. Je to hotovo. Jdeme dál.“

Damianova frustrace jen vzrostla. „Ben je mrtvý. Dostal jsi, co jsi chtěl, Dino.“

„Jo, ale ty jsi dostal, co jsi chtěl?“ zeptal se Dino.

Jak by na tuhle otázku mohl pravdivě odpovědět? Stačilo pár krátkých měsíců a věci, které Damian chtěl, se změnily. Stále byl plně přesvědčen o tom, že byl šťastný se svou rolí, kterou v mafii měl. Nedíval se výš, nechtěl víc kontroly. Ale pak se mu v mysli vynořila Lily a nemohl si pomoci a musel vzít v úvahu i ji.

Svatba nikdy nebyla trikem. Od okamžiku, kdy Dino nastínil Damianovi své plány, bylo naprosto jasné, že kvůli Lily muselo dojít na manželství. Dino chtěl, aby byla jeho sestra v bezpečí. Chtěl, aby o ni bylo pečováno, a proto, aby byla vždy zaručena její ochrana a štěstí, věřil, že musí být usazena v bezpečném manželství s dobře postaveným mužem.

Protože ať už Lily chtěla, nebo ne, byla spojena s mafií a vždy existovalo riziko, že pokud by Dino nemohl, tak by se mohl pokusit převzít kontrolu někdo jiný. A právě proto do toho vstoupil Damian.

Ale ta dívka… ta žena se vůbec nepodobala ničemu, co si představoval. Místo toho, aby se jednoduše smířil s tím, že Lily a manželství byla povinnost, jak měla původně být – splátka, kterou musel Damian zaplatit, tak to nakonec nebylo. Tím nejlepším možným způsobem se mu dostala pod kůži a usadila se tam a teď v tom zatraceně uvízl.

Damian chápal loajalitu mnohem lépe, než většina ostatních lidí. Dino získal tu Damianovu již dávno, ale teď přemýšlel, jestli za tu cenu stála.

„Je to o víc věcech, než jen Ben,“ řekl Dino pevně. „Vždy to bylo o víc, než jen o Benovi.“

„Pro tebe nebo pro mě?“ zeptal se Damian.

Dino se chladně usmál. „Pro oba.“

Damiana to nepřekvapilo. Nikdy si nemyslel, že by Dino odpustil lidem kolem sebe to, co jim udělali, když byl on a jeho sourozenci menší. Vzhledem k tomu, že byl inteligentní, trpělivě čekal a pak udeřil.

„Myslel jsem si, že to právě ty jsi Lily řekl, že na vině není zbraň,“ řekl Damian tiše.

„Právě teď jsou lidé zbraně. Já jen napravuji ty sračky, než se změní na něco ještě horšího.“

Dělal to?

Damian už nevěděl, čemu měl věřit.

„Pojďme to prostě dokončit,“ řekl Dino a kývl na černé auto.

„Jo, pojďme na to.“

Damian si vzal elektrický šroubovák a stiskl jeho spoušť, aby ji otestoval. S hlasitým zvukem zabzučela. Byla připravena odvést svou práci.

„Pustím se do odstranění dveří, kapoty, nárazníků a zadku,“ řekl Dino. „Ty začni pracovat na interiéru a pneumatikách.“

Damianovi to bylo jedno. „Jak chceš.“
O dvě hodiny později už byly z auta odstraněny téměř tři čtvrtiny jeho hlavních částí. Byly odloženy stranou. Teď už to nevypadalo jako nic víc, než jen skořápka. Jakmile zbyl už jen rám a podvozek, tak Damian s Dinem vzali pilky na ocel a oddělili to od sebe. Pak už skutečně nezůstalo nic víc než kovový odpad, který měl být odvezen.

Nic, co by se dalo zajistit.

Vše zmizelo.

Damian si z obličeje zvedl masku. Nasadil si ji už dříve, aby při práci zbytečně nevdechoval příliš mnoho prachu a špíny. „Jak se ti ten den podařilo ztratit se policajtům?“

Dino právě likvidoval střechu. Ani od ní nezvedl oči. „Rychle jsem uhnul na temnou silnici a jel rychle dál, až jsem byl čistý. Museli se vydat jinudy. Ani jednou jsem je nezahlédl.“

„Šťastlivec,“ řekl Damian.

„Něco takového.“

„Myslíš, že to Theo ví?“

Damian se uchechtl. „Theo má podezření, že jsem měl v určitých věcech prsty. Nebo spíš věří, že jsem měl prsty v zatlačení na určité osoby. Nikdy jsem nic nepotvrdil ani nepopřel.“

Stejně jako Damian nikdy nelhal. Jen si prostě spoustu věcí nechával pro sebe. Spoustu toho spolu o těch sračkách probrali. Jistě, jeho hra byla dobrá. Lži na to neměly vůbec žádný vliv.

Dino se otočil a přes rameno se podíval na Damiana. „Máš ještě něco na srdci?“

„Ano.“
„Sem s tím, D.“

Damian si drsně vydechl. „Takže jsi zaútočil na restauraci, což dopadlo díky Miině smrti a Rileyho hrozbám odplaty ve tvůj prospěch. Teď se ti podařilo dostat rodinu Rossi do boje s rodinami Conti a Trentini.“

Dino vyštěkl smíchy. „Za ten nepořádek s Rossi můžeš ty, Damiane.“

To byla pravda.

„Chtěl jsi tu propast rozšířit,“ řekl Damian.

„A ty jsi to mohl udělat miliony různými způsoby,“ argumentoval Dino. „Přesto sis vybral podělat to s tetou a strýcem. Proč?“

Damian na to odmítl odpovědět.

Vypadalo, že Dino odpověď ani nečekal. „Neobtěžuj se. Oba to víme. I ty jsi chtěl vyhrabat jejich sračky. A fungovalo to, takže sklapni. Ty, Damiane, nejsi o nic lepší než já. Jen jsi v tom mnohem záludnější. Sleduj to, nebo tě to možná jednoho dne kousne do zadku.“

Jo, o tom Damian pochyboval.

„Strana DeLuca si stále ještě nezvolila ani jednu stranu,“ řekl Damian. „Ben je pryč a předěl mezi čtyřmi rodinami je tak velký, že bys mohl hodit kamenem a stejně bys nedohodil na druhou stranu.“

„Kolem čeho teď tancuješ?“ zeptal se Dino.

„Co zbývá? Kdo zbývá?“

„Boss.“

Damian to musel vědět.

Když Dino poprvé probíral své plány s Damianem, tak tam nebyla žádná zmínka o rozdělení rodin. Ne, že by s tím tak jako tak skončili. Problém s úderem na Poletti jednoduše naklonil váhy v Dinův prospěch.

To poskytovalo ospravedlnitelný, rozumný důvod, jak svést střelbu v restauraci na práci někoho zevnitř. Dino se s tím rozhodl pracovat. A Damian neměl jinou možnost, než to následovat. Stejně tak jako se vším ostatním, ten problém jen narůstal. Paranoia narůstala. Hněv Rileyho Contiho jen pomáhal zakrýt další Dinovy a Damianovy kroky.

Nikdo nevěděl, že bojovali pro nic za nic.

Dobře. Ne pro nic za nic. Jen prostě nebojovali kvůli těm správným důvodům.

„Půjdeme po něm kvůli mně nebo kvůli tobě?“ zeptal se nakonec Dino. Zopakoval tím svá předchozí slova.

„Kvůli oběma.“

Dobře, to mluvilo za vše, že?

Teď už se Damianův hněv kvůli střelám v Lilyině auta přelil přes okraj. Už ho dál nedokázal ovládnout.

„Osm!“ vykřikl Damian.

Dino s sebou při Damianově projevu vzteku ani nehnul. „Osm čeho?“

„Osm děr po kulkách v nárazníku jejího Maserati. Další dvě prošly skrz čelní sklo!“

„Damiane, je to jen auto. Opravíme to.“

„To není to, kam zasraně mířím,“ zasyčel Damian.

„Teď se pohybuješ po hodně tenké linii,“ varoval ho Dino.

Damian byl zatraceně víc než připraven vystartovat a poslat ho přímo do pekla.

„Příliš blízko, Dino. Tohle bylo až příliš blízko, než aby to bylo příjemné.“
„Jak jsem už řekl -“

„Příliš blízko.“

Dino si povzdechl. „Její auto nebylo to jediné, které skončilo s dírami po kulkách.“

„Mohla být uvnitř.“

Copak si to Dino neuvědomoval?
„Nebyla!“

„Mohla být!“ zaječel Damian. Už se vařil vzteky.

„Ujistil ses, že nebyla.“