TBL - 9. kapitola

Překlad: Lenuszka

43. narozeniny: Jít na film do autokina

Poppy

Třicet minut po jízdě na Zipperu, jsem měla druhé pivo a cítila jsem prakticky euforii. Ta kombinace alkoholu a opadajícího adrenalinového návalu z jízd na atrakcích mi na tváři vykouzlila úsměv, který tam chtěl zůstat celý večer. Navíc mi Finn právě psal, že na pouť vezme děti, a já jsem se nemohla dočkat, až uvidím jejich šťastné tváře.

„Hej, nevadilo by, kdybychom se tu sešli s mým bratrem a jeho dětmi?“

„Samozřejmě, že ne.“ Cole se zakřenil, pak dopil svoje pivo.

Já jsem se usmála a udělala to samé, cestou z letní terasy jsem odhodila plastový kelímek do smetí.

Když jsem prošla brankou, Cole mi položil ruku na spodní část zad. „Veď mě.“

Z jeho konečků prstů mi projel po krku záchvěv z toho neznámého gesta. Jamie mi tohle nikdy nedělal – že by mě naváděl, když jsme šli. On byl spíš tím druhem muže popadl-mě-za-ruku-a-táhl-za-sebou.

Ale tohle se mi s Colem líbilo. Líbilo se mi, že to bylo jiné. Líbilo se mi, že to bylo decentní. Líbilo se mi, že nás to v tom moři lidí spojovalo dohromady. A když o několik kroků dál jeho ruka klesla, chyběl mi ten tlak jeho prstů, když jsme procházeli pátečním davem zpátky k atrakcím.

Na rozdíl od chvíle, co jsme na pouť přijeli, mi výhled na zářivá světla a otáčející se kolotoče nezpůsoboval nevolnost. Teď, když jsme skoncovali s touhle další jednou položkou ze seznamu, ze mě spadla enormní váha. Od teď už se nikdy nesvezu na ničem jiném, než na vyhlídkovém kole.

„Ještě jednou díky, že jsi dnes se mnou šel.“ Kdyby nebylo Coleovy pomoci, pochybuju, že bych to zvládla.

„Jistě.“ Šťouchl do mě loktem. „Díky, že jsi mě nepoblinkala.“

Zasmála jsem se, když jsem zrovna spatřila Finna, jak stojí před branou před malým vláčkem s námětem dinosaura. „Tady jsou.“ Ukázala jsem a změnila směr.

„Uh,“ zamručel, zíral na ty dinosauří vagónky.

Sotva se do nich při naší jízdě vměstnal. Musel sedět sám ve služebním voze vláčku, protože jedině ten byl dost velký na jeho dlouhé nohy. A i pak měl kolena skoro u brady. Ale vydržel to po čtyři pomalá kola, a když jsme míjeli dav dospělých, kteří na něj zírali s rozpačitými tvářemi, Cole se jen usmál a zamával, choval se, jako by to nebylo nic velkého, že dospělý muž sedí v dětském vláčku.

„Tahle se ti nelíbila?“ žertovala jsem. „Myslím, že to byla dneska moje nejoblíbenější jízda.“

Cole si odfrknul. „Moje oblíbená část byla, když jsem se tam zasekl, jak jsem zkoušel z toho zatraceného vozítka vystoupit.“

Já jsem se zasmála. Musela jsem mu z toho pomoct tím, že jsem ho držela za paži, takže mohl balancovat, když poskakoval na jedné volné noze. „Omlouvám se. Neměla bych se smát.“ Snažila jsem se to mít pod kontrolou, ale nemohla jsem přestat myslet na obrázky tváří těch rodičů, kteří přihlíželi. Museli být jako na jehlách, když sledovali Colea klít u triceratopse. „Viděl jsi tu jednu matku? Dívala se, jako by na tebe chtěla zavolat poldy.“

„Díky Bohu to neudělala.“ Potřásl hlavou. „Nikdy by to na stanici nepřekousli.“

Usmála jsem se na něj, naznačila mu tiché díky. Bylo těžké věřit, že jsem dneska prožila tak hrozný oběd s Jamieho rodiči. Cole obrátil celý můj den k lepšímu tím, že mě sem přivedl.

On, a to, že tohle dělá pro Jamieho.

Ačkoli byli jeho rodiče proti, dneska jsem posílila své rozhodnutí, že ten seznam dokončím. Bez ohledu, kolik toho Debbie a Kyle namítali, já jsem to prohlédla. Před rokem by po takovém zlém setkání s Kylem a Debbie nic nepomohlo. Nechala bych si zničit den, pravděpodobně celý týden. Ale udělat něco zábavného, něco pro Jamieho, způsobilo, že to všechno odplulo.

„Teto Poppy!“ vypískla Kali, divoce mávala ze svého sedadla v dinosauřím vláčku.

„Kali!“ Zamávala jsem zpátky, když jsem došla k Finnovi. Můj bratr mě rychle objal, než jsem se sklonila k Maxovi v jeho kočárku. „Jak se má můj Max?“ políbila jsem ho na tvářičku.

„Pop, Pop.“ Ukázal na Kali. „Vívej.“

„Já vidím. Není to prima?“

Zíral na svou sestru otřeseným pohledem, pravděpodobně přemýšlel, co to dělá, nebo si přál, aby byl dost starý na to, aby tam mohl taky.

Usmála jsem se a znovu ho políbila, pak jsem se postavila přesně ve chvíli, kdy si Cole a Finn třásli rukama.

„Já tě znám,“ řekl Finn.

Cole přikývnul. „Cole Goodman.“

„Správně.“ Finn se podíval na mě a pak zpátky na Colea, pustil jeho ruku.

„No, je hezké tě znovu vidět za lepších okolností.“

„Nápodobně. To je tvůj syn?“

„Tohle je Max.“ Poplácala jsem kočárek, pak jsem ukázala na vláček. „A tady to je Kali.“

„Ta mini-Molly?“ zeptal se Cole.

Usmála jsem se. „To je ona.“

„Co vy dva tu děláte?“ Podle Finnova nakrčeného obočí si nebyl celkem jistý, co si s námi počít, ale vysvětlím mu to později.

„No, tvoje sestra strávila lepší část odpoledne tím, že mě zatáhla na každou jednu atrakci na pouti. Každou. Jednu. Atrakci.“ Cole zakroužil prstem dokola, naznačoval na všechny dětské kolotoče, které nás obklopovaly.

„Páni.“ Finn se zakřenil. „Jak jsi to zvládnul?“

Cole a já jsme se na sebe podívali, a pak vyprskli smíchy. „Finne,“ nekontrolovatelně jsem se smála, „Měl jsi ho vidět, jak se snaží dostat na toho malého létajícího čmeláka. Musel poprosit toho chlapa, co to provozoval, aby ho to nechal aspoň zkusit. Pak museli ten kolotoč vyvážit mnou a hloučkem dětí na opačném rameni. Všichni lidi stáli okolo a zírali na Colea, jako na otravu. Bylo to k popukání.“

Cole zatřásl hlavou nad mým popichováním. „Věděl jsem, že jsem měl vyfotit tvůj zelený obličej, když jsme byli na Zipperu.“

„Promiň, detektive. Propásl jsi šanci, protože tohle už se nebude opakovat.“

„Ty jsi ji dostal na Zipper?“ Finn rozšířil oči. „Jsem ohromen.“

Cole pokrčil rameny. „Tolik chvály nemůžu přijmout. Ona by měla odvahu i beze mě.“

Netušil, jak moc jsem na něm dnes byla závislá, ale o tomhle jsem nehodlala mluvit před svým bratrem.

„Takže teď jsi detektiv?“ zeptal se Finn Colea.

„Jo. Povýšili mě před rokem. A co ty? Co děláš?“

„Vlastním tady ve městě firmu na úpravy terénu. Nejčastěji děláme nové výstavby, sekáme tady a támhle.“

„Finn je skromný,“ řekla jsem Coleovi. „Alcott Landscapping je jedna z největších firem na úpravu terénu v Gallatin Valley. A když říká nové výstavby, myslí tím, že upravuje krajinu pro některé z největších domů v oblasti.“

Finn jen pokrčil rameny. „Platí to účty.“

Byl jsem na Finnův úspěch hrdá, ale něco to stálo. Podle mě to byla v prvé řadě právě jeho oddanost firmě, která mezi něj a Molly vrazila klín. Brával na večeře své designérské asistenty místo své ženy. Ujistil se, že trávníky všech budou posekané, ale zapomněl na svůj vlastní, nutil Molly, aby to dělala sama. Trávil do noci čas se svým laptopem, místo aby spal v posteli vedle ní.

Alcott Landscaping předčil všechno, až na děti. Finn by možná nevyhrál cenu za manžela roku, ale byl to skvělý táta. I když byli rodiče rozvedeni, Max a Kali měli dva rodiče, kteří je bezpodmínečně milovali.

„Tati! Teto Poppy!“ ječela Kali, když se jízda chýlila ke konci. Vystoupila ze svého fialového brontosaura a seběhla z nástupiště a výstupní bránou. „Viděli jste mě? Viděli jste mě?“ Vrhla se na Finna, chichotala se, když ji zvednul do vzduchu.

„Byla jsi skvělá! Byla to legrace?“

Ona divoce přikývla. „Můžu ještě znovu?“

„Jasně. Chceš znovu na dinosauří vláček nebo zkusíš něco jiného?“ Finn se zakřenil na Colea. „Kamarád tety Poppy říkal, že jízda na čmelákovi byla celkem zábavná.“

Kali se podívala na Colea, ale naprosto ho zazdila, mnohem víc se bála o své pouťové jízdy, než o dalšího dospělého v našem hloučku. „Hmmm.“ Poklepala se po bradě – něco, co bylo tak strašně rozkošné, že jsem to stěží vydržela. „Čmelááááci!“

„Čmeláááci!“ Finn a já jsme skandovali, když Cole mumlal, „Čmeláci.“

Smála jsem se a chytila madlo Maxova kočárku, vedla jsem nás k další atrakci.

O hodinu později už Kali absolvovala všechny dětské kolotoče, a já jsem strávila krásné chvilky s mým synovcem, a Cole a Finn se dohodli, že si příští týden zajdou na pivo. Můj bratr se do Colea zamiloval. Těžce. A já jsem se nemohla dočkat, až si z něj za to budu později utahovat.

„Tati, můžu zkusit tamten? Prosíííím?“ Kali ukázala na Tilt-A-Whirl (pozn. pro představu koukněte sem: https://www.dreamstime.com/royalty-free-stock-images-tilt-whirl-ride-w-classic-carnival-has-been-around-years-image36452189).

Finn potřásl hlavou. „Na tohle musíš být větší, zlato.“

„Ale tam je nějaké dítě.“ Kali zaměřila oči na dítě, které nebylo o moc větší, než ona, které tam jezdilo se svým otcem.

„Ty´s ho viděla, že?“ zamumlal Fin a klekl si, aby se podíval na svou dceru. „Na takovou jízdu nemůžeš jít sama, a já jsem si nekoupil žádný lístek. Je mi líto.“

„Finne, já mám pár navíc,“ řekl Cole. „Můžeš si je vzít, nebo ji tam vezmu já.“

„Jaj!“ vypískla Kali. „Můžu jít? Můžu jít, tati? Prosííííím?“

Finn potřásl hlavou a poplácal Colea po rameni. „Je celá tvoje. Hodně štěstí.“

Cole se zakřenil, jak ho Kali popadla za ruku a táhla ho k atrakci. Usmál se na mě, když ho má neteř nepřestávala tahat. „Aspoň se na tenhle vejdu.“

„Bavte se!“ zavolali jsme s Finnem směrem k jejich zádům.

Když se Cole a Kali postavili do fronty, Finn ke mně přistoupil blíž. „Líbí se mi.“

„Ne.“ Předstírala jsem šok. „Opravdu? To se nedalo poznat podle toho, jak jsi mu prakticky obskočil nohu.“

„Žertuj si, jak chceš. Taky se ti líbí.“

Cole neustále držel Kali za ruku, usmíval se na ni, když čekali v řadě. „Jo. Taky se mi líbí. Je to přítel.“

„Přítel? Ale no tak. O co mezi vámi dvěma jde?“

Pokrčila jsem rameny. „Narazila jsem na něj na hodině karate minulý měsíc. Několikrát jsme spolu povečeřeli, a on mi pomáhá s nějakými věcmi z Jamieho seznamu.“

„A.“

„A taky se dívá na případ jeho vraždy.“

„A.“

„A… to je všechno. Nic víc. Jak říkám. Je to přítel.“

„Poppy,“ vynadal mi Finn.

Napodobila jsem jeho tón. „Finne.“

„Buď upřímná.“

Stinná stránka toho, že jsem si byla s bratrem extrémně blízká, byla ta, že mu nikdy nic neuniklo. „Upřímně? Já nevím.“

„To je fér.“ Finn zamával na Kali, která se na něj smála z kolotoče. Seděla přímo vedle Colea, rukama se držela tyče přes jejich klíny. A Cole se smál na mě.

Jízda začala a já jsem na ně mávla, když se začali otáčet.

„Taky se mu líbíš. Víc, než jen jako kamarádka.“

Povzdechla jsem. „Já vím.“

Nechtěla jsem Colea vodit za nos. Věděla jsem, že ke mně chová city, přesně jako já k němu. Ale jelikož jsem si nebyla jistá, jak s nimi naložit, bylo bezpečnější ho klasifikovat jako kamaráda.

Finn mi hodil ruku kolem ramen a přitisknul si mě k boku. „Je v pořádku, že budeš vždycky milovat Jamieho.“

„To vždycky budu.“ Vždycky.

„Ale možná můžeš milovat i někoho jiného.“

Před dvěma lety bych řekla naprosté ne. Řekla bych, že moje láska k Jamiemu byla vše-pohlcující a já ve svém srdci nikdy nenajdu prostor pro nikoho jiného. Ale teď jsem si nebyla jistá. V určitém bodě jsem od svého života chtěla víc.

Rodinu. Děti. Lásku.

Takže místo absolutního ne, jsem zašeptala, „Možná.“

Finn mě stiskl pevněji. „Něco k přemýšlení. Jelikož byl Jamie můj nejlepší kamarád na světě, cítím se kvalifikovaný to říct. Cole by se mu líbil taky.“

Finn má pravdu. Líbil by se ti, Jamie.

Zůstali jsme zticha, jak jsme sledovali jízdu Kali a Colea. V době, kdy se vrátili zpátky, Kali si Colea přivlastnila, prosila ho, aby ji vzal ještě na jednu poslední jízdu. Tu taky podnikli, dokud všechny zbývající lístky nezmizely a my nebyli na půl cesty pro nějaké pití a pozdní dětskou svačinu.

„Raději už asi půjdeme,“ řekl Finn po tom, co se po minikoblihách a čerstvě vymačkané limonádě zaprášilo.

Kali kolem nás běhala v kruzích – doslova se nám hnala kolem nohou – ale Max byl půl minuty od usnutí ve svém kočárku. A podle kruhů pod očima byla Finnova energie také na dolní hranici. Pravděpodobně většinu včerejší noci pracoval.

„Chceš pomoct s ukládáním? Můžu se stavit a pomoct s koupáním.“

Finnova tvář se rozsvítila. „Nevadilo by ti to?“

„Vůbec ne. Můžeme strávit nějaký čas tím, že si popovídáme.“

„Beru tě za slovo. Jsme trošku pozadu.“

To nebylo překvapivé. Zatímco měla Molly od rozvodu více volného času, Finn bojoval, aby držel krok v práci. Nikdy bych to neřekla nahlas, ale tohle pro něj byl dobrý budíček. Bral jako samozřejmost to, co všechno musela Molly dělat, aby zvládla děti a vedla domácnost. Teď to musel všechno dělat sám – být panem Mámou tři dny v týdnu a Finnem Alcottem, krajinným designérem a podnikatelem.

Ale pořád to byl můj bratr a já jsem mu chtěla pomoct, než se utahá.

„Já vás doprovodím.“ Cole mi položil ruku na záda, když jsme se všichni vydali k štěrkovému parkovišti.

Znovu jsem se zachvěla, stejně jako předtím, když se mě tam dotkl, podruhé se mi to líbilo víc, než poprvé.

Když jsme došli na parkoviště, Finn naznačil bradou k dlouhé řadě aut.

„Já jdu tudy.“

„Uvidíme se příští týden v R Baru.“ Cole si s ním potřásl rukou.

„Těším se.“ Finn se usmál. „Rád jsem tě zase viděl.“

„Nápodobně.“ Cole se podíval na Kali a spícího Maxe. „Čau, děcka.“

Kali přiběhla a objala ho kolem kolen. „Čau, Cole!“

S posledním mávnutím na rozloučenou jsme se s Colem otočili a křupali po štěrku směrem k místu, kde jsme měli zaparkované naše vozy.

„Ještě jednou díky, že jsi šel se mnou. Byla to sranda.“

„Není zač.“

Došli jsme k mému autu a já jsem se zastavila u kufru. „Tak, co tam máme dál?“

„Co třeba večeře?“

Zaváhala jsem. Když jsme spolu trávili čas kvůli tomu seznamu, měla jsem výmluvu, abych Colea viděla. Ale večeře? Způsob, jak se zeptal, vypadal spíš jako rande. Ale než jsem mohla vymyslet, jak se tomu vyhnout, Cole promluvil jako první.

„Je to jen večeře, Poppy.“

Jen večeře. Měl pravdu. Dělala jsem z večeře víc, než to bylo. „Jasně. Až budeš mít přes týden volný večer, dej mi vědět. Buď se můžeme najíst v restauraci, nebo někde jinde.“

On se zakřenil. „Ne mnoho restaurací se dá srovnávat s tou tvou. Ve skutečnosti jsem ztratil chuť na cokoli, co se neservíruje v dóze.“

Usmála jsem se. „Pak se uvidíme příští týden.“

„To je rande.“

Přesně jako posledně, když ta tři slova řekl, mé srdce poskočilo.

A možná jednoho dne zmizí to bodnutí viny, které s tím přichází.

***

„Ahoj!“ Pozdravila jsem Colea, když si to nakráčel do restaurace.

Už to byly tři týdny od pouti, a Cole se stal mým oblíbeným společníkem při večeři. Když jsme spolu nejedli v restauraci, setkali jsme se u Brada a Mii po mých hodinách ukulele.

Tři týdny, a jen párkrát se stalo, že jsme večeřeli každý zvlášť.

Způsob, jakým se mi zadrhával dech, když se usmál, už mě neděsil. Užívala jsem si to chvění, které mi působil nejjemnějším dotekem. A začala jsem si užívat způsob, jakým přiměl mé srdce divoce bušit, když se na mě žhavě podíval těma zelenýma očima.

Být s Colem byla jízda. Jízda, kterou jsem se učila si užívat.

„Je tu brzy.“ Ne, že bych byla nešťastná, že jeho krásnou tvář vidím, ale byl tu několik hodin před naší normální dobou večeře v sedm.

„Změna plánů.“

Můj úsměv opadl, když jsem viděla, jak se mračí. „Uh-oh. Je všechno v pořádku?“ Ztuhla jsem, doufala jsem, že tady není proto, aby mi přinesl špatné zprávy kvůli Jamieho případu.

„Pamatuješ si, jak jsem ti minulý týden říkal, že jsem našel to autokino?“

Vydechla jsem úlevou, že tady byl kvůli seznamu, něčemu, co chtěl dokončit tak moc, jako já. „Jo. Nechceš jít příští víkend? Chceš to přesunout?“

„Něco takového. Půjdeme teď.“

„Teď? Teď jít nemůžu.“ Bylo mě potřeba v restauraci.

„Je to teď nebo nikdy. Kontroloval jsem jejich dnešní program, jen abych se ujistil, že to příští týden klapne, a viděl jsem na jejich webové stránce, že na léto zavírají. Asi mají v rodině nějaký urgentní případ a až do příštího léta nebudou promítat.“

„Cože? Ne!“ To autokino, které našel, bylo jediné ve státě, tři hodiny od Bozemanu v malém městečku zvaném Lewistown. Pokud se na ten film nestihneme podívat tam, pak bude odškrtnutí téhle položky ze seznamu mnohem těžší.

„Musíme odjet,“ podíval se na hodinky, „do deseti minut.“

„Kruci.“ Rozhodila jsem rukama. „Nemůžu do deseti minut odejít. Molly má dnes večer děti a já musím zavřít.“

„Co Helen?“ Cole naznačil bradou k vysokoškolské studentce na částečný úvazek, kterou Molly najala před několika týdny. Helen uklízela stůl a červenala se, když spatřila, jak se Cole dívá jejím směrem.

„Nikdy předtím sama nezavírala.“

„Myslíš, že to nezvládne?“

Pokrčila jsem rameny. „Jo, myslím, že jo.“ Školila jsem ji, jak zavřít, ale většinou jsme tu jen pro případ byly já nebo Molly.

„Tak ji nech. Co nejhoršího se může stát?“

„No, moje restaurace může vyhořet.“

On se usmál. „To je riziko, které musíš podstoupit, jestli máme stihnout to promítání.“

Povzdechla jsem si, zvažovala možnosti: Věřit své zaměstnankyni, nebo zklamat Jamieho.

Nebylo z čeho vybírat.

„Dobře, půjdeme. Ale potřebuju pár minut, abych to s ní všechno prošla.“

O deset minut později byla Helen nadšená, že dnes povede show a já jsem jen pro případ zavolala ještě dalšímu brigádníkovi. Ti dva by měli být schopni zvládnout rušný páteční večer, a já jsem jen doufala, že jsem až do zítřejšího rána udělala dostatek jídla.

Vyšla jsem z kuchyně, hodila jsem si kabelku přes rameno a připojila se u pultu ke Coleovi. Mluvil s nějakým mužem, který musel přijít, když jsem byla vzadu.

Nechtěla jsem je rušit, jen jsem se usmála, ale ten cizinec mě vtáhnul do rozhovoru.

„Čau.“ Natáhl ke mně ruku, ale díval se mi na hruď. „Odkud znáš Colea?“

Než jsem mohla odpovědět, Cole do toho vstoupil. „Tohle je Poppy Maysenová, moje přítelkyně. Vlastní to tu.“

Ten úsměv na mé tváři opadl, když jsem si s tím mužem potřásla rukou. Řekl Coleovi ještě něco dalšího, ale já jsem to neslyšela. Jediná věc, která se mi ozývala v uších, bylo slovo přítelkyně, kterou vyslovil Coleův hluboký hlas.

„Raději bychom měli jít. Uvidíme se.“ Cole tomu muži pokývnul, a pak mi položil ruku na spodní část zad, jak mě vedl ke dveřím.

„Debil,“ mumlal si pod vousy.

Byla jsem příliš otřesená, abych promluvila, tak jsem šla přímo ke dveřím, zatímco mi to slovo pořád znělo v uších.

Přítelkyně.

Byla jsem jeho přítelkyní? Ne, nemohla jsem být jeho přítelkyní. Na to bylo příliš brzy. Byla jsem vdaná. Byla jsem něčí ženou. Manželky nebyly přítelkyněmi.

Nemohla jsem to Jamiemu udělat.

„Poppy,“ Cole pro mě otevřel dveře svého pick-upu, když jsme vyšli ven, „Helen to dnes večer zvládne. Nemusíš si kvůli tomu dělat starosti.“

Zamrkala jsem na něj, ale pořád jsem neměla co říct, takže jsem nastoupila do vozu.

On si myslel, že mám obavy o restauraci. Netušil, že na mě právě hodil bombu. Že tím jedním slovem vymazal všechnu útěchu a pohodlí, které jsem v něm v posledních týdnech našla.

Že právě vrátil příval zničující viny.

Viny, která mě pojídala, když jsme jeli tři hodiny v naprostém tichu.

V době, kdy jsme přijeli na parkoviště kina, byla jsem připravená se sesypat.

Srdce mi bušilo a žaludek se kroutil. Byla jsem na hraně toho, abych vyskočila z jeho auta a šla zpátky do Bozemanu jen proto, abych dokázala, že jsem loajální k svému muži.

Moje hlava byla ve stavu zmatení, sotva jsem si všimla, že za nás Cole zaplatil lístky, zaparkoval na prázdném místě a na okno zavěsil rádio. To, čeho jsem si ale všimla, bylo, že dal ruku přes středový panel a opatrně mi vypáčil prsty z džínů.

„Poppy, podívej se na mě.“

Otočila jsem se k němu a našla jeho čekající jemné zelené oči. Byly plné pochopení. Soucitu. Z toho se mi chtělo brečet ještě víc.

„Ten chlap v restauraci byl debil. Chodil jsem s ním na vysokou, a poslední věc, kterou jsem chtěl, bylo, aby to na tebe zkoušel nebo začal chodit pravidelně do restaurace, protože si myslel, že jsi k mání.“

„Dobře.“ Trochu jsem se uklidnila, byla jsem ráda, že Cole uhádnul, proč jsem byla zamlklá.

„Jednoho dne bych tě rád nazýval svou přítelkyní a ty přitom neupadneš do kómatu, ale vím, že tam ještě nejsme, takže dýchej.“

Poslechla jsem, držela přitom jeho pohled a nechala zmizet trochu napětí.

„Já vím, že jsem tě vyděsil k smrti. Vím, že jsi tady tři hodiny seděla a dělalo se ti zle. Ale Poppy,“ stisknul mi ruku, „Tohle je jen film.“

Cítila jsem pálení v krku a štípání v nose. „Není.“ Moje city ke Coleovi z toho dělaly mnohem víc, než jen film.

„To je. Dnes večer je to jen film.“ Propletl si své prsty s mými a otočil se k obrazovce.

Zírala jsem na jeho profil, když rádio zaplnilo kabinu zvukem.

Jen film. Co se stane po filmu? Co se stane, když to nebude jen oběd nebo večere nebo film? Co se stane, když bude chtít víc?

Budu připravená?

Odvrátila jsem pohled od Coleovy krásné tváře a otočila se k obrazovce, zablokovala jsem ty nevyřčené otázky.

Dnes večer je to jen film.

Až na to, že jsem se ani nepokusila svou ruku Coleovi vytrhnout.

A on mě nepustil.