UMH - 3. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

Vtrhl jsem do kanceláře Cobry a otevřel dveře bez klepání. „Musíme si promluvit,“ zavrčel jsem, nasranej jako kurva. Celou noc jsem se převaloval – přemýšlel o Summersovi a Jade, a tom, co říkala Mia – to se mi točilo v hlavě, až mě to přivádělo k šílenství.

„Co se děje, bratře?“ Zeptal se Cobra, nohy na stole, vyfukoval vzduch z doutníku, který kouřil. „Proč jsi tak nasranej?“

„Do prdele. Neposílej na mě Miu s takovýma věcma,“ řekl jsem a odmávl dým z mé tváře. Co bych dal za doutník… ale měl jsem na mysli mnohem důležitější věci.

„No tak, zavři ty zasraný dveře, debile.“ Ušklíbl se a přikývl k židli před stolem, abych se posadil. „Každopádně jí jen řeknu, že jsi to byl ty, kdo tu teď kouřil.“

„To je opravdu chytré, sráči, protože bude cítit kouř na tvém oblečení a z dechu. Měl bys s těmahle sračkama přestat. Není to dobré pro tvé plíce. Nemyslím, že ti musím připomínat, že ti kvůli přestřelce chybí polovina plic.“

„Teď vidíš, že nesouhlasím. Kdybych přestal kouřit ty kubánské děti, znamenalo by to, že ten sráč vyhrál. Nikdy jim nedám takové uspokojení.“ A znova si zhluboka potáhl.

Chápu to. Tohle byl Cobrův způsob, jak jim dát najevo, že se nic nezměnilo. Ale změnilo. Nic nebylo stejné jako před nájezdem. Nic.

Když jsem klesl do židle, zavřel jsem oči. Max vždycky říkal, že jsem přemýšlivý muž, ale v poslední době jsem vyčerpal způsob, jak to zvládnout. Třel jsem si spánky a snažil se najít ta správná slova, než jsem promluvil.

„Summers. Musím vymyslet způsob, jak ho zabít. Jeho činy rozrušují Miu… a Jade taky.“

Cobrovo obočí se zvedlo až k vlasům. Zhluboka si potáhl z doutníku a vyfouknul do vzduchu pět dokonale souměrných kruhů. „Rydere. Ser na doutníky, bratře, neříkal jsem ti, abys to s Jade ukončil?“ Tón jeho hlasu byl tvrdý.

„Kvůli tomu jsem přišel, abych si o tom promluvil. Nemůžu se jí vzdát.“ Pokrčil jsem rameny. „Více k věci… neudělám to. V tomto životě se to nestane.“

Zamračení na jeho tváři se prohloubilo. „Kdo je teď chytrý? Roztrháš nás všechny na zasrané kousky, dlouho předtím, než zemřu na rakovinu plic s těma sračkama s tou tvojí mrchou.“ Zvedl se a opřel se pěstí o stůl, klouby bíle. Na dřevo spadl velký kus popela, když sevřel doutník mezi rty.

Zúžil jsem oči. „Jade. Jmenuje se Jade. A ano, je to moje žena. A nikdo to nezmění, Cobro. Ne ty, ne klub, a ne její zasraný bratr. Chci, abys to pochopil.“

Vytáhl doutník z úst a zarazil konec do popelníku. „Bratře. Ty jsi úplně mimo. Mohl bych poslat Oxe, aby tě dostal. To je zasraná zrada. Klub je na prvním místě. Vždy byl a vždy bude. Jako tvůj prezident to požaduji.“

Nasál jsem dech. „Malone, víš, že tě miluju, jako bys byl moje vlastní tělo a krev. Víš, že kvůli tobě půjdu do pekla a zpět. Ale tohle je jediná věc, kterou na mě nemůžeš žádat. No ták, nebude kvůli tomu přeci bouřit krev, brácho.“

Cobra potřásl hlavou a ústa stisknul do tenké linie. „Ty jsi ten, kdo tady dělá sračky. Jsi ten, který ohrožuje klub. To nemůžu dovolit.“

„Dnes mluvím s tebou jako s přítelem – bratrem,“ prosil jsem.

Proč to nevidí z mého pohledu?

„Kurva, nemluv semnou takhle Rydere. Mým úkolem číslo jedna je být prezident klubu. Musím umístit potřeby skupiny nad všechny jednotlivé osoby. Ty to víš.“

Zvedl se a jeho velké tělo se třáslo vztekem, když se na mě podíval. „Možná bys měl vypadnout z toho klubu, než tě zabiju,“ vyplivl.

Moje oči se zúžily. Nemohl jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Po všech těch sračkách, kterými jsem pro něj a jeho rodinu prošel, odepřel mi tuhle jednu věc, kterou jsem chtěl víc než cokoli jiného?

Ohromeně jsem se postavil a nahnul se k němu přes stůl, tváří jen pár centimetrů od jeho.

„Kurva. Nikdy jsem si nemyslel, že mě donutíš, abych si vybral mezi klubem a mou ženou.“ Sevřel jsem pěsti po stranách, jak mi ve střevech bobtnal hněv. „Zdá se, že jsi zapomněl, co jsem udělal, abych ti pomohl dostat Miu. Zapomněl jsi, jak jsme riskovali klub, abys ji zachránil, protože ses rozhodl, že ona je pro tebe ta pravá? Teď, když jsem přišel za tebou – bratr k bratrovi – abys mi pomohl najít řešení, chceš mě dát odstřelit za zradu?“ Vykřikl jsem do Cobrovo tváře, neschopen ovládat svůj vztek. Kdyby ten sráč nebyl zraněný z přestřelky, tak bych ho položil a vrazil mu pár pěstí.

Jeho kůže byla popelavá a oční bulvy mu lezly z důlků. Na jeho silném krku mu tepala žíla. „Zasraně jsem ti zachránil život, sráči. Můžu ti ho vzít stejně snadno a já to udělám. Nenuť mě, abych to udělal.“ Jeho tvář byla tak blízko k mojí, cítil jsem, horký, kouřový dech ovívat na kůži. „Opusť tu mrchu. Je to naposledy, co ti to zasraně říkám. Její bratr je nebezpečný. Démoni L. A. mají něco za lubem. Skoro jsem přišel o život, jenom před pár měsíci. Věci jdou doprdele – a všechno, na čem tobě záleží, je tvůj pták.“

Narazil jsem hrudí do Cobry. „Ty kulky tě museli udělat zasraně šíleného. Jsi si jistý, že jsi neměl lobotomii, když jsi byl v nemocnici? Seru na tebe a seru na klub.“ Strčil jsem ho do židle, abych se zastavil před tím, abych mu neubalil.

Co Cobra dosud nepochopil, bylo to, že tahle noc byla poslední, kdy jsem plánoval pravidelně pobývat v klubu. Už jsem to měl všechno uspořádané, než mi řekl, abych z klubu vypadnul. Stěhuju se do Maxwellova domu v Malibu. Jeden z důvodů, proč jsem tady vlastně byl, bylo vyzvednout si nějaké oblečení a další věci, které jsem potřeboval.

Sarkasticky jsem ho informoval o svých záměrech. „Budu pryč z tvé cesty dost brzy. Max mě požádal, abych se postaral o jeho dům v Malibu, dokud nenajde nové nájemníky. Zachrání mě to, abych se každý den nemusel dívat na tvůj pokleslej ksicht.“

Než mohl říct další slovo, vyskočil jsem z jeho kanceláře, abych získal své věci a dal mezi nás vzdálenost, než bude někdo zraněn.

Nikdo mi nebude říkat, abych se vzdal Jade.

Nikdo.