TBL - 16. kapitola

Překlad: Lenuszka

44. narozeniny: Pořídit si psa a nechat si ho až do smrti

Poppy

Zrovna jsem zavírala balkonové dveře, když se otevřely ty do koupelny.

„Cítím se jako nový člověk.“

„Dobře.“ Měla jsem na tváři úsměv, když jsem se otáčela, ale opadl mi, když Cole přešel přes místnost.

Sušil si ručníkem vlasy, neměl na sobě nic, než černé pyžamové kraťasy, které mu visely dole – neuvěřitelně dole – na bocích.

Můj dech se jen nezasekl, on zmizel. Každá molekula kyslíku vyprchala tím jediným pohledem.

Protože Cole byl vymakaný – opravdu vymakaný. Ramena měl tak ostře řezané, že dolíčky mezi jeho svaly připomínaly horské údolí, které jsme dneska viděli na túře. Hodiny by nestačily k tomu, abych všechny ty prohlubně prozkoumala. Hruď měl posetou trochou chloupků, ale znovu dost natolik, abych do nich bořila prsty několik dní. A jeho břišní svaly patřily na obálku nějaké romantické knihy. Očekávala jsem, že má ploché břicho. Jeho trička a polo trička nebyly nikdy uprostřed vypouklé, ani po vydatném jídle. Ale Coleovy svaly nebyly ploché – byly vyrýsované. Kůže pokrývající ty svaly byla tak napnutá, že jeho břicho připomínalo pekáč buchet.

Kdybych věděla, kdo vynalezl karate, poslala bych mu děkovný dopis.

Cole sundal ten ručník a já jsem střelila očima na podlahu, snažila se skrýt ten fakt, že jsem právě slintala nad jeho horní částí těla.

„Nepředpokládám, že máš v té obrovské kabelce nějaké prášky na bolest.“

„Jasně,“ zalapala jsem po dechu, jak jsem se snažila vzpomenout, jak se dýchá. Šla jsem ke své kabelce na posteli, horečně jsem v ní hrabala a vytáhla lahvičku s pilulkami. „Tady jsou.“

„Díky.“ Sundal víčko, nasypal si několik pilulek a popadl jednu z lahví vody, kterou jsem přinesla s sebou.

Šlachy na jeho krku mě fascinovaly, když si ke rtům zvedl lahev a začal hltat. Jako bych sledovala stezku té vody, očima jsem mu putovala dolů po krku, přejela přes jeho klíční kost a dolů k středové linii, která končila mezi prsními svaly a břichem. Sledovala jsem, jak to celé plynulo dolů k tomu véčku, které mu mizelo za pasem jeho pyžama, pak ještě kousek dolů k té vyboulenině, kterou nemohla skrýt žádná bavlna.

Cole sundal tu lahev vody od rtů. Já jsem se otočila ke své tašce, předstírala jsem, že si tam něco skládám, zatímco jsem měla rozpálené tváře. „Bolest hlavy?“ zeptala jsem se, při čemž jsem postrkovala věci v kabelce sem a tam.

„Budu v pořádku.“ Položil lahvičku s pilulkami k televizi a protáhl si krk.

Snažil se to zahrát, ale já jsem věděla, že má bolesti. Dala jsem kabelku stranou a ukázala na konec své postele. „Pojď si sem sednout.“

Bez otázek se ponořil do matrace. Ramena posunul dopředu a svěsil hlavu.

Vylezla jsem na postel za něj, zůstala na kolenou a razila jsem si cestu k jeho zádům. Jemným dotykem jsem mu položila ruce na nahá ramena. Až k loktům mnou projel výboj elektřiny a teplo z jeho pokožky se mi vsáklo do chladných prstů.

Cole se napnul a svaly jeho zad se ještě zvýraznily – taky ten výboj cítil.

Srdce mi zběsile bušilo, ale ignorovala jsem jeho tlukot a začala mu palci masírovat spodní část krku.

„Nemusíš to dělat.“

Přitlačila jsem. „Jen zavři oči a relaxuj.“

Cole přikývnul a pak znovu svěsil hlavu, s každou vteřinou, kterou jsem pracovala na jeho krku, tam a zpátky a pak i přes jeho ramena, se uvolňoval víc a víc.

„Pomáhá to?“

On přikývnul. „Máš kouzelné ruce.“

„Pokud nebude restaurace prosperovat, můžeš být masérkou.“

Z hloubky jeho hrudi vyšel tichý smích, to dunění mi po předloktí vyslalo chvění. „Něco mi vyprávěj. Tvůj hlas je uklidňující.“

Ruce se mi zastavily. Nikdo předtím mi nikdy můj hlas nepochválil. Bylo legrační, jak jeho malá pochvala dokázala, abych na sobě měla ráda něco, co jsem nikdy předtím nepovažovala za zvláštní.

Takže pokud můj hlas pomůže utišit Coleovu bolest hlavy po dlouhém dni, kdy mě doslova vlekl sem a tam, přečtu mu svůj nákupní seznam. „O čem chceš, abych mluvila?“

„O čemkoli. Co třeba tvoje rodina? Jsi si blízká s rodiči?“

Myšlenky na ně mě zahřály u srdce. „To jsem. Moc se nevídáme, ale mluvím s nimi oběma několikrát týdně. A oni vždycky přijedou na Kaliiny a Maxovy narozeniny a taky na Vánoce.“

„Kdy naposledy jsi byla na Aljašce?“

„Před dvěma lety. Přestala jsem tam jezdit krátce předtím, než jsem koupila tu dílnu a začala ji předělávat na restauraci. Strávila jsem tam několik týdnů, kdy mi táta dával rady ohledně mého podnikatelského plánu a moje máma mi pomáhala vymyslet celé menu.“

Zabořila jsem ruce hlouběji do Coleova krku, odstraňovala jsem všechny uzly.

„Co tví rodiče dělají?“

„Táta je pilot. Má svou vlastní leteckou společnost, létá na sever Aljašky. Vybudoval to během let a teď má několik pilotů, kteří pro něj pracují. Už by klidně mohl do důchodu, ale on miluje létání. A máma je soukromá šéfkuchařka v Anchorage.“

„Takže odtud pochází tvoje láska k vaření?“

Usmála jsem se. „Ano. Máma mě naučila vařit.“ Ona svou vášeň pro jídlo zdědila, zatímco táta zaplatil za moje obchodní vzdělání na Montanské Státní. Oba mi dali nástroje k tomu, abych vybudovala svou kariéru.

„A co tví prarodiče?“

Rukama jsem se posunula dolů po Coleově krku a na jeho ramena. S každým zakroužením palců se to napětí mírnilo. „Ti jsou pořád na Aljašce. Tátovi rodiče žijí na stejném místě, jako před padesáti lety, tři bloky od domu mých rodičů. A mámini rodiče jsou v domově důchodců. Už je jim devadesát, ale jinak jsou zdraví. Ačkoli jsou už oba nahluchlí.“

On si povzdechnul. „Je hezké, že je máš pořád všechny. Moji prarodiče zemřeli už když jsem byl mladší.“

„To je mi líto.“

Před Jamiem jsem nikdy nikoho neztratila. Možná to byl z malé části důvod, proč byla jeho smrt tak ničivá. Tak šokující. Byl to takový budíček, že čas, který máme se svými milovanými, je pomíjivý.

Jako by vycítil mou smutnou chvilku, Cole natáhnul ruku a položil ji na moji, jednou mě stisknul, než si ji dal zpátky do klína.

Ještě chvíli jsem mu třela ramena a krk, dokud mě nezačaly bolet prsty. Ale nechtěla jsem se ho přestat dotýkat, takže jsem přiklekla blíž. Rukama jsem mu vyjela po krku, kolem uší a do vlasů. „Zakloň se.“

Cole se na mě podíval zpod tmavých řas, sledoval, jak jsem mu prsty masírovala lebku. „Kouzelné prsty,“ zašeptal, „a krásné oči.“

Rukama jsem neustále pracovala Coleovi ve vlasech, zatímco jsem držela jeho pohled. Intenzita mezi námi rostla s každou vteřinou, odmítali jsme se odvrátit – odmítali jsme mrknout.

A v té chvíli jsem se Coleovi kompletně otevřela. Beze slov jsem mu řekla, jak moc pro mě znamená. Jak poskládal mé zlomené kousky zpátky dohromady. A v jeho něžném pohledu – hluboko v jeho světle-zelených duhovkách – mi on ukázal zranitelnost, kterou jsem nikdy neviděla. Jeho oči mě prosily, abych se postarala o jeho srdce.

Vždycky ho budu chránit.

S každou vteřinou mezi námi rostlo horko, ale pořád jsme měli uzamčené pohledy. Ruce se mi přestaly hýbat a hruď se mi zvedala neklidnými nádechy. Cole seděl nehybně u mě – čekal.

Čekal na můj signál.

Zamrkala jsem, než jsem naplnila plíce rozeklaným dechem. „Uděláš pro mě něco?“

„Cokoli.“

„Polib mě.“

Sundal mi hlavu z ramen, jak se otočil. S pažemi, které mi držely kolena, se Cole naklonil dopředu a přitiskl mi svou nahou hruď na mou. Zvedl ruce z postele, vyjel mi tím nejjemnějším dotekem po bocích. Ty dlouhé prsty se mi otřely zboku o prsa a pak mi přejely po nahých pažích a vzhůru do rozcuchaných vlasů.

Celou tu dobu měl Cole svoje oči přilepené k mým.

Když se naše tváře přiblížily, sjela jsem pohledem k jeho rtům. Měla jsem jen vteřinu na jejich studii, než mě políbil. Ve chvíli, kdy jsme se dotkli, se mi oči s třepotáním zavřely a rty oddělily pro jeho jazyk. Dotkl se špičky mého, než s ním zase vycouval, aby mi přejel po spodním rtu.

Když mě Cole dráždil, ze zadní části hrdla se mi vydral chraplavý vzdech. Oždiboval a nasával mé rty, ale držel se zpátky. Rukama, které jsem měla ochable na bocích, jsem ho chytila za pas, ale on svými boky ucuknul, nenechal mě ho chytit.

„Cole,“ zaprosila jsem, když se odtrhnul.

Lapal po dechu, když hledal v mých očích. „Jak daleko to chceš nechat dojít?“

Ta odpověď přišla bez zaváhání. „Až na konec.“

Zaklonil se, jako by sám sobě nevěřil, že je tak blízko. „Jsi si jistá? Protože jakmile to uděláme, jakmile překročíme tu hranici, nebude návratu.“

Vzala jsem do dlaní jeho čelist. „Jsem si tak jistá, jako nikdy. Tohle. My. Chci to. Chci tě.“

Sotva jsem vyřkla poslední slovo a už jsem na sobě měla Coleova ústa. Tentokrát to nebylo žádné dráždění. Žádné hraní. Žádné držení se zpátky. Cole mě líbal tak hluboce, že jsem byla ztracená pro všechno kromě jeho úst.

Rukama jsem mu zajela na záda, přitiskla jsem si ho blíž. Potřebovala jsem víc. Měla jsem závrať z tepání mezi mými stehny a z nedostatku vzduchu, ale držela jsem pevně, zoufale jsem ho chtěla celého pohltit.

Zamručel, ruce mi vyndal z vlasů a posunul je dolů k mému zadku. Stisknul ho, jak mě zvedl z postele a položil mě na záda. Ani jednou přitom nepřerušil polibek. Když jsem boky přitiskla k jeho, svou tvrdou délkou se mi otřel o můj bolavý klitoris. Prohnula jsem se, sama jsem se třela o tenkou bavlnu, která nás dělila.

Cole mi znovu zajel jazykem do úst, neúnavně je plenil, a zároveň mi rukama mířil k prsům. Stisknul je přes tílko, než ho stáhnul a osvobodil je, takže je mohl potěžkat ve velkých rukách.

Vyklenula jsem hruď do jeho rukou, toužila jsem po tvrdším doteku na svých bradavkách. A Cole nezklamal. Dlaněmi stále držel moje prsa a použil palce, aby třel a dráždil mé tvrdé hroty. Každé zatahání a promnutí vyslalo impulz přímo do mého středu. Moje vlhkost už určitě prosákla přes kalhotky i pyžamové kraťasy. Cole musel cítit, jak moc ho potřebuju uvnitř.

Rukama jsem zajela mezi nás, propracovala jsem si cestu k lemu Coleových trenýrek, ale než jsem mohla vklouznout dovnitř, on se odtáhl a zaklel.

„Kurva. Kurva. Kurva.“

„Cože?“ vydechla jsem.

Zkolaboval mi na hruď, lapal po dechu a pořád klel do polštáře. Když zvednul hlavu, čelist měl zaťatou. „Nemám žádné kondomy.“

Kurva.

Než jsem mohla cokoli říct, Cole se přetočil a natáhl se pro telefon na nočním stolku. „Zavolám na recepci.“

„Počkej!“ Odstrčila jsem mu ruku od sluchátka. Poslední věc, co jsem chtěla, byl poslíček, který nám přinese nějaký kondom, který tu ležel na té staré horské chatě, bůh ví jak dlouho. „Beru prášky a nebyla jsem s nikým od…“

Položil ruku zpátky na postel. „Já mám zrovna po každoroční lékařské prohlídce a každý rok nás testují. Jsem čistý.“

Zvedla jsem hlavu z polštáře a přitiskla své rty k jeho. „Tak na co potom čekáš?“

On se zakřenil, světlo v jeho očích zajiskřilo jasněji, než jsem kdy viděla. „Moje dokonalá žena.“

Srdce se mi zatetelilo tak moc, že to bylo skoro všechno, co jsem mohla cítit. A s tím pocitem přišlo něco dalšího – uvědomění. Neměla bych se cítit vinná za to, že se mi srdce tetelí z někoho jiného, než Jamieho. Měla bych být šťastná – neskutečně, neuvěřitelně, pohádkově šťastná. Našla jsem někoho dalšího, kdo mě přiměl cítit se uctívaná, milovaná a chráněná.

Cole si to srdeční chvění zasloužil.

A měl by ho mít.

Když znovu spojil své rty s mými, zavřela jsem oči a užívala jsem si to uvědomění. Užívala jsem si jeho polibky a to horko mezi námi, které mi ožehlo kůži. Prahla jsem po větším horku, chtěla jsem víc jeho kůže a těla, takže jsem mu zajela rukama za lem trenýrek. Neúprosně jsem chytla do dlaní jeho zadek.

„Poppy,“ zavrčel, když jsem zmáčkla. I když jsem prsty zabořila tvrdě, sotva udělaly v jeho svalech důlek. Coleovo tělo bylo příliš pevné. Příliš tvrdé. Každý jeden kousek.

A já jsem skoncovala s oblečením, které nás dělilo.

Moje ruce samy vyměnily jeho lem trenýrek za svůj. Zahákla jsem palce za své kraťasy a co nejvíc se snažila z nich vyprostit, ale s jeho vahou na mě sklouzly sotva o píď.

Odtrhla jsem rty od Colea a zafuněla.

On se mi usmál do tváře. „To je moje práce.“ Začal na mé čelisti a začal mi posévat polibky dolů po krku.

Vzdala jsem své svlékací snahy a nechala jsem ruce padnout k bokům, užívala jsem si způsob, jakým Coleův jazyk olizoval a jeho ústa nasávala mou kůži.

Posouval se dolů k prohlubni mezi mou klíční kostí, pak ke kopečku jednoho prsu. Horkými ústy našel mou tvrdou bradavku a nasál ji dovnitř, přejel ji jazykem, než ji s poskočením pustil.

To samé udělal s druhou bradavkou a rukama došel k lemu mého tílka. V době, kdy mi ho vytahoval nahoru po těle, jsem se pod ním svíjela. To mučení bylo agonizující. Krásné. Dováděl mě k šílenství, ale nechtěla jsem, aby přestal.

„Cole,“ prosila jsem. „Víc.“

On cosi zahučel a odtrhnul se od mého prsu, konečně mi přetáhl tílko přes hlavu a odhodil ho na podlahu. Zhoupnul se na kolenou dozadu, oči mu ztmavly, když se kochal mou nahou kůží. „Jsi tak krásná.“

Srdce se mi vzedmulo a roztřeseně jsem se nadechla. Bylo toho tolik, co jsem chtěla říct, říct mu, jak speciální se díky němu cítím, ale ztratila jsem slova. Všechno, co jsem mohla dělat, bylo držet jeho pohled, zatímco mě pomalu svlékal z kraťas a růžových krajkových kalhotek.

Ústy se mi vrátil zpátky k pokožce a začal objevovat. Jazykem olizoval kopečky mých prsou, než mě rty polechtal po žebrech na jedné straně. Cole sál a oždiboval jemné křivky mého boku. Líbal vnitřní stranu mých stehen až dolů k ohybu kolene. Pak se pohnul zpátky, aby udělal tu samou věc znovu, tentokrát na straně, kterou zanedbal.

Jeho cílem bylo ochutnat každou píď mé kůže, jen aby zjistil, jestli jedna část chutná jinak, než zbytek. V době, kdy se dostal k mému středu, jedním dlouhým euforickým olíznutím přejel jazykem přes mé záhyby, a každý nerv v těle mi pulzoval zoufalstvím po uvolnění.

 Cole udělal krok od nohou postele a sundal si trenýrky. Když se narovnal, oči mi klesly přímo k jeho tlustému tvrdému péru. Srdeční tep mi přeskočil na další úroveň, když jsem si prohlédla jeho velikost. Bylo to už tak dlouho, co jsem měla sex a Cole byl velký.

Vylezl zpátky na postel a přikryl mé tělo svým, jednu ruku mi dal pod záda a druhou mi zajel do vlasů. Jemně mě políbil na rty a to sladké polaskání zmírnilo mé obavy.

Přejel mi jazykem po spodním rtu, vytáhl mi ruku z vlasů a dal ji mezi nás, aby vzal své péro do dlaně. Přejel jím po mých záhybech, rozmazal mi vlhkost až na klitoris. Boky se mi prohnuly, když to dělal znovu a znovu – mé tělo prosilo o víc.

Konečně umístil špičku k mému vchodu a položil mi ruku zpátky na tvář. Pak mě s jedním hladkým vklouznutím kompletně naplnil. Na chvíli se přestal hýbat, dával mi šanci se mu přizpůsobit, ale pak začal přirážet. Jeho hluboký neúprosný rytmus mě tlačil výš a výš, dokud se mi netřepaly nohy a moje pokožka nebyla jako v ohni.

Nemohla jsem vydržet. I když jsem tenhle neskutečný pocit chtěla prodlužovat, moje tělo převzalo velení. Takže jsem zavřela oči, zablokovala všechno ostatní kromě pocitu Colea v sobě. A pak to přišlo. Zavzdychala jsem, když mě ve vlnách zasahoval orgasmus, moje vnitřní stěny se kolem Colea stáhly, dokud jsem pod ním nebyla jako z želé.

„Bože, jsi dokonalá.“ Cole mě znovu políbil a začal přirážet rychleji.

Čekala jsem, že se brzy taky udělá, ale on prostě pokračoval. Pohyboval se znovu a znovu, čímž mě znovu vzrušil. Tím mi ukázal, že i když byl vyčerpaný, měl výdrž na celé hodiny. Nepřestával přirážet, jeho boky nastavily tempo, které jsem nemohla předvídat, dokud jsem se po ním znovu netřásla, připravená se znovu udělat.

„Pojď, krásko,“ ztěžka oddechoval. „Už to bude.“

S jeho drsným hlasem u ucha a horkými ústy na mém krku, jsem bez dechu vyslovila jeho jméno přesně před tím, než do mě tvrdě udeřil druhý orgasmus.

Pulzovala jsem kolem něj, boky jsem se třela o jeho. On zaklonil hlavu dozadu a hlasitě zamručel, když se ve mně horce a vlhce udělal. Pořád jsem ještě padala, ale přinutila jsem se nechat oči otevřené, abych mohla vidět jeho tvář – jeho dech beroucí tvář.

Stisknul své tmavé řasy. Šlachy na krku se mu napjaly. Zarostlá čelist se sevřela.

Dech beroucí.

Tolik se toho stalo do doby, kdy se Cole vrátil zpátky do mého života. Neustálé vzlety a pády mého emočního kolotoče byly skoro nezvladatelné. Ale nelituju ani vteřiny z té jízdy – ne, pokud je tohle to, kam mě to mělo dovést. Sem, do objetí tohoto neskutečného muže.

Cole se na mě zhroutil, držel mě u sebe, když jsme ztěžka oddechovali. Položila jsem mu ruce na záda a stiskla, nechtěla jsem ho ještě nechat jít, dokud se nakonec naše dýchání neustálilo a místnost se přestala točit. On ze mě vyklouznul a padl na postel hned vedle mě. Pak si mě jedním pohybem přitisknul k hrudi

„Teď už jsem hotový.“

Zachichotala jsem se mu do krku. Po té túře a sexu se vsadím, že do pěti minut nebude vědět o světě. „Půjdu se očistit. Hned jsem zpátky.“ Zlehka jsem ho líbla na tvář, vykulila se z postele a šla do koupelny. Rychle jsem se očistila, chtěla jsem to stihnout zpátky k němu do náruče, než usne.

Cole čekal, když jsem vklouzla pod přikrývky, které mi nachystal. Přitisknul si mě k sobě a zabořil mi nos do vlasů. Pak mě vzal za ruku a propletl si se mnou prsty. „Je to v pořádku? Být tu se mnou?“

Jelikož jsem se po našem prvním polibku kompletně sesypala, jeho otázka mě nepřekvapila. Pravděpodobně ode mě očekával další záchvat pláče. Ale na sexu v Colem nebylo nic, co by mě donutilo k slzám – jedině k slzám radosti.

„Lepší než v pořádku.“ Políbila jsem ho na hruď. „Je mi úžasně. A ty jsi ten jediný, se kterým chci být.“

„Dobře.“ Vydechl úlevou. „Chceš si promluvit o tom, proč už nemáš prsteny?“

Měla jsem vědět, že by mu to nikdy neuniklo. „Bylo na čase.“

„Vždycky o tom se mnou můžeš mluvit. O tom, jak se cítíš. Slib mi, že mi řekneš, pokud to bude příliš.“

„Slibuju, ale tady ne. Tahle postel je místo, které je jenom naše, ano? Tady jsme jen my.“

Políbil mě do vlasů. „Dobře.“

Zavřela jsem oči a přitulila se blíž, byla jsem ráda, že se měl rád objímání. „Dobrou noc.“

Zívnul. „Dobrou noc, moje krásná Poppy.“

Pak jsem usnula vedle druhého muže, se kterým jsem kdy měla sex. Toho muže, který si dal za cíl získat mé zničené srdce. Muže, který ho od té doby uzdravoval.

Tohoto muže jsem viděla, když jsem snila o budoucnosti.

***

Příští ráno jsme měli pomalý začátek.

Jelikož jsem neměla boty, nemohli jsme jít na ranní výšlap, který jsem původně plánovala, takže jsme místo toho lenošili v posteli. Po tom, co mě donutil se udělat – dvakrát – a společně jsme se osprchovali, jsme se donutili oddělit a opustit chatu, přičemž jsme se zastavili u jezera McDonald.

„Viděla jsem tolik fotek toho jezera, ale žádná z nich ho nevystihuje.“ Naklonila jsem se ke Coleovi a nemohla jsem uvěřit, že je tohle místo opravdové.

Třpytivá voda odrážela modré hory v dáli. Některé stromy začaly měnit kabát, jejich žluté a jantarové listy kontrastovaly s okolními věčně zelenými. Ale mou oblíbenou částí byly jezerní kameny. Kulaté, hladké kameny všech barev – červené, zelené, modré a žluté – ležely pod vodní hladinou.

„Jednou se sem chci vrátit a vydat se na jezero na kánoi.“

Cole stisknul pevněji svou paži kolem mých ramen. „Možná se sem můžeme vracet každý rok. Tohle by mohla být každoroční dovolená.“

Usmála jsem se. „To bych ráda.“

Tenhle park pro mě bude vždycky speciální, nejvíc asi proto, že to bylo místo, kde jsme s Colem opravdu začali. Moc ráda se budu vracet každý rok, abychom tu strávili víkend. A milovala jsem, že Cole předpokládal – přesně jako já – že budeme spolu. Že já budu ta, se kterou stráví svou každoroční dovolenou.

„Dej mi svůj telefon. Udělám fotku.“ Pustil mě a odtáhl ruku.

„Dobře.“ Zalovila jsem v zadní kapse a podala mu ho.

Cole couvnul, ale já jsem se hned neotočila. Pořád jsem se dívala na jezero a rozhodila jsem paže do stran. Zvedla jsem bradu, abych nechala slunce zahřát mi tvář.

„Dobře.“ Zakřenil se. „Otoč se a usměj se.“

Nechala jsem ruce klesnout a otočila se, ale místo smíchu jsem Coleovi poslala polibek.

On vyfotil několik fotek a pak mi telefon vrátil. „Chceš zůstat nebo zamíříme zpátky?“

Naposledy jsem se podívala na to jezero. „Raději půjdeme. Je to dlouhá cesta.“

„Dobře.“ Cole se zařadil vedle mě, když jsme šli po prašné cestičce k pick-upu. Otevřel mi dveře a pak přešel ke svým. Jeho pohyby dnes byly trochu prkenné, dostavila se bolest z naší včerejší túry, ale on si nestěžoval.

Jak jsme najeli na cestu, vzal mě za ruku. „Až se dostaneme zpátky, jak dlouho si myslíš, že ti bude trvat sbalit si na několik dní?“

„Sbalit? Kam přesně pojedu?“

„Ke mně.“ Zakřenil se. „Teď jsi v tom se mnou.“

Usmála jsem se Coleovu profilu. Dneska se neholil a jeho čelist vypadala s tím hustým strništěm ještě víc sexy a drsněji. Až se dostaneme k němu domů, můj jazyk se s tou čelistí seznámí blíž a osobněji. Sbalit si na lehko – nebo rychle – mi nikdy moc nešlo, ale dnes večer se pokusím o osobní rekord. „Deset minut. Maximálně patnáct.“

A pokud na něco zapomenu, prostě si pro to skočím zítra před prací. Byla jsem víc než ochotná vstát o třicet minut dřív, když to znamenalo, že budu spát v Coleově posteli ve tvaru saní.

Jedinou tmavou stránkou, kterou jsem musela zaplašit, byl obrázek jiné ženy, která tam spala první. „Jak moc lpíš na své posteli?“

„Mé posteli? No, když uvážím, že jsem ji koupil jen před pár měsíci, tak celkem dost.“

To nebylo to, co jsem čekala. „Ty jsi ji nedávno koupil?“

„Byl čas na změnu. Tahle je zbrusu nová. Proč?“

„Oh, jen jsem zvědavá.“ Zakryla jsem si ústa, předstírala jsem, že zívám, i když jsem ve skutečnosti skrývala široký úsměv. Coleův dome, tady jsem. On to ještě nevěděl, ale já jsem tu postel právě prohlásila za svou.

I jeho kuchyň.

Chvíli jsme jeli v tichosti, ponořeni do scenérie, zatímco jsme projížděli větrnými silnicemi parku, dokud jsme nedojeli na hlavní dálnici, která nás zavedla zpátky do Bozemanu. Cole zastavil na čerpací stanici, aby natankoval a já jsem vyskočila ven, chtěla jsem na cestu domů nějaké pití. „Půjdu pro vodu. Chceš taky?“

On přikývnul, vylovil ze své zadní kapsy peněženku a hodil mi ji.

„Díky, krásko.“

Krásko.

Usmála jsem se nad jeho novým projevem náklonnosti. Krásná Poppy byla pořád moje nejoblíbenější, ale kráska byla těsně na druhém místě.

Spěchala jsem dovnitř, použila toaletu a pak jsem sobě i Coleovi vzala na zbytek cesty vodu, a nějakou lékořici. Právě, když jsem vycházela ven, uslyšela jsem z parkoviště farmářského a rančerského obchodu vedle benzínky kňučení.

Pátrala jsem po tom zvuku a uslyšela ho znovu. To kňučení přicházelo ze starého červeného pick-upu, kde právě nějaká žena dávala vedle pneumatik cedulku.

Štěňata na prodej. 1500 dolarů. Čistokrevní němečtí ovčáci.

Okamžitě jsem změnila směr. Patnáct set dolarů bylo za psa celkem dost, ale jelikož za podívání nic nedám a miluju štěňátka, jedna obhlídka mě nezabije.

„Ahoj!“ Zamávala jsem na tu ženu, když jsem došla k jejímu pick-upu. „Nevadilo by, kdybych se na ta štěňátka podívala?“

Ona se usmála. „Ale beze všeho. Prosím.“

Naklonila jsem se přes zadní dveře a dívalo se na mě pět párů hnědých očí, které divoce mávaly ocásky, jak si lízaly svou kovovou přepravku. „Ó můj bože.“ Teď už mi bylo jasné, proč lidé utratí za psa patnáct set. Jeden pohled a byla jsem zamilovaná. Tahle žena mohla dostat moje auto, pokud by to znamenalo, že se mnou jedno z těch štěňátek může jít domů.

„Pop – a kruci,“ zamumlal Cole, když přišel. Ve chvíli, kdy spatřil ta štěňata, a při pohledu na mou tvář, věděl přesně, co mám v plánu. „Takže tolik k tomu jít do útulku a zachránit nějaké štěně.“

Řekla jsem Coleovi, že si plánuju vzít štěně z útulku, abych splnila Jamieho položku ze seznamu, ale ten plán byl minulostí. Můj příští pes bude z útulku, protože dnes si koupím jedno z těchto štěňat. Navíc… „Tihle psi taky potřebují domov, že?“ zeptala jsem se té ženy, doufala jsem, že mě podpoří.

Ona jen vycouvala a ani se na mračícího se Colea nepodívala.

Hlupačka.

Čekala jsem, že přiskočí a pomůže mi s vysvětlením, proč hodlám utratit směšně velkou částku peněz za štěně.

„Cole, podívej, jak jsou roztomilí.“ Otočila jsem se zpátky ke štěňatům. Jedno z nich – to nejroztomilejší – se schovalo dozadu do klece a lehlo si, zatímco jeho sourozenci pořád olizovali tu přepravku. „Navíc nezáleží na tom, odkud to štěně pochází. Seznam říká jen vzít si psa na celý jeho život.“

Jamieho rodina měla na ranči psy neustále, ale on chtěl vždycky nějaké zvíře. Psa, který mohl dovnitř do domu, nebo kterého by bral na běhání po okolí. Chtěl psa, který se stane přítelem člověka, ne dalším zaměstnancem na ranči Maysenových. Tohle štěně bylo přesně tím typem, kterého by si vybral – pravděpodobně proto, že to byl přesně typ štěněte, kterého bych si vybrala já sama.

Netušila jsem, jak začlením to štěně do svého života, ale to malé vzadu, to, které raději sledovalo dění, než by bylo v jeho centru, bylo mým novým psem.

„Berete kreditky?“ zeptal se Cole té ženy.

Odvrátila jsem se od těch psů, když mi Cole bral z ruky svou peněženku.

Ta žena se usmála. „To beru.“

A jen tak jsem měla štěně.

O hodinu později jsem svého nového psa měla na klíně a zadní část Coleova pick-upu byla plná věcí pro zvíře, které jsme koupili v tom farmářském a rančerském obchodě.

„Jakpak tě pojmenujeme?“ cukrovala jsem na to štěně, usadila jsem ho packami ke dveřím, aby se mohlo dívat z okna. „Myslím… Nazboo.“

„Co to kruci?“ zamumlal Cole. „Ne, Poppy.“

„Co je špatně na Nazboo?“

Zamračil se. „Nechci být venku a volat ‚k noze, Nazboo.‘ ‚Sedni, Nazboo.‘ ‚Nežer to, Nazboo.‘ Vyber nějaké normální jméno.“

Zasmála jsem se a potřásla hlavou. „Ne. Nazboo je roztomilé. Je to jedna z Kaliiných a Maxových kreslených postaviček a je jedinečná.“

„To odmítám.“

„Fajn. Pokud jsi ohledně jmen tak vybíravý, tak si poslechnu tvoji volbu.“

„Hmm.“ Cole si jednou rukou přejel po čelisti a tiše vymýšlel, zatímco druhou rukou řídil.

Zatímco se pokoušel přijít s lepším jménem, pohladila jsem Nazboo po zádech. Byla tou nejvzácnější fenkou, co jsem kdy viděla. Její srst byla skoro černá, ale na dolní části tlapek, na břiše a po stranách hlavy měla pro německého ovčáka typická světle hnědá místa.

A teď byla moje, abych ji mohla opatrovat a milovat až do konce jejich dnů.

„No?“ zeptala jsem se. „Co myslíš, jak bychom ji měli pojmenovat?“

Cole se podíval na mě a mou holčičku a pak potřásl hlavou, než přiznal porážku. „Nazboo.“