SF - 12. kapitola

Překlad: Luciana

Mac usoudil, že staré přísloví čím více se věci změní, tím více zůstávají stejné, stále platí, když mohl vidět, že není velký rozdíl mezi festivalem jídla jedenáctého století a grilovačkou století dvacátého prvního. Ve skutečnosti, toto večerní shromáždění mohlo být přeneseno i do doby, kdy lidé žili v jeskyních, protože oheň, jídlo, rodina a přátelé, jsou nadčasovou směsicí.

Doprovázeno pitím, samozřejmě; jen dnes večer to znamenalo džus pro děti, pivo pro muže a víno pro dvě ženy, které vypadaly velmi spokojené, že byly odsunuté stranou a nechaly muže udělat všechnu práci a děti se zabavily samy.

Mac se obával, že by si mohl zvyknout na tento způsob života.

Předpokládal, že Olivie by si mohla zvyknout taky, když vypadala být úplně jinou osobou v nepřítomnosti Eileen: dost divoká a uvolněná a upovídaná a dokonce koketující. Ačkoliv to mohlo mít víc co do činění s vínem, které hojně konzumovala, než se vzrušením, že měla Inglenook celý jen pro sebe.

V průběhu dějin viděl Mac nejednu ženskou živost, zastavenou dominantní tchýní, a ačkoliv nerozuměl tomu, jak mohly vydržet ty roky rodinného pohrdání, rozuměl proč. Stejně jako bylo nadčasové shromažďování kolem otevřeného ohně, tak generace mladých žen trpělivě čekaly, než na ně přijde řada a získají svou matriarchální moc, která vládne mezi nimi. Ale i přes to, co samy zažily v rukou svých tchýní, spousta těchto mladých dam se stala těmi stejnými ženami, které jimi léta pohrdaly.

A pokud jde o děti, i to jsou nadčasoví tvorové, nejvíce se starající o to, aby si užívaly život naplno, bez ohledu na zvraty, které je mohou potkat cestou do dospělosti. A dnes večer, Pegiiny čtyři, Henry a Sophie, odvedli dobrou práci v bytí dětmi: zašpinění oblečení tím, že jedli všechno, na co mohly jejich ulepené ruce dosáhnout, běhání kolem vyvýšené jámy ohniště jako víly a zapojení se do drobných šarvátek o to, kdo je na řadě s opékáním marshmallow, pod pečlivým dohledem Caleba a jeho party.

Mac byl skoro překvapený, když si uvědomil, že děti vypadají, že mají talent na žití v přítomném okamžiku a přemýšlel, jestli by si spousta dospělých nemohla z nich vzít příklad. Napil se piva – což nebylo nic jiného, než naředěná medovina – a rozhodl se, že možná někdy brzo by mohl mít malou diskuzi s Olivií, aby viděl, jakou další perlu moudrosti by on mohl sdílet s ní, o žití přítomným okamžikem.

Tedy, za předpokladu, že s ní bude sám.

A také za předpokladu, že by si od ní udržel ruce, kdyby k tomu došlo.

Což ho nutilo přemýšlet, jestli alespoň částečně je důvodem k tomu, že si Olivie dává na čas s vrácením jeho bundy to, že se nemůže rozhodnout, jak s ním být sama. Nemohli dost dobře posadit děti na polici a říct jim, aby se ani nehnuli, zatímco si máma a táta odběhnou na malé dostaveníčko na seník, že? Možná Olivie zjistila tu samou věc a zkouší vymyslet, jak by se to mohlo stát.

Svatý Promethee, doufal, že to je důvod, proč jí to tak dlouho trvá.

Zkřížil si kotníky po tom, co Jacob proběhl okolo ke své matce, Mac ztuhnul se svým pivem na půl cesty k ústům, když Olivie vyskočila na nohy a nahlas zalapala po dechu.

„Ó, můj Bože, já jsem ale idiot!“ vykřikla; očividně příliš zaneprázdněná tím, aby ukázala svou sklenkou na Peg, než aby si uvědomila, že vyšplíchla víno na sebe. „Peg, ty jsi perfektní!“

Peg přestala utírat svému mladšímu dvojčeti nos. „Prosím?“ řekla a narovnala se, aby pohlédla na muže, když si zastrčila loknu za ucho. Věnovala Olivii tázavý pohled. „Proč ty jsi idiot a… um, jak jsem já perfektní?“

„To ti můžu zodpovědět,“ vstoupil do toho Caleb a použil hořící marshmallow k ukázání na Olivii. „Tady Livy si právě uvědomila, že je idiot, když snáší tchýni, která si myslí, že ví něco o řízení tohoto podniku.“ Pak použil klacek a ukázal na Peg. „A ty, má drahá, jsi perfektní, protože si nenecháš od nikoho nic líbit.“ Namířil zčernalý marshmallow na jednoho z mužů, kterého přivezl sebou. „Včetně mého pitomého synovce, kterého hodlám vykastrovat v momentě, kdy dorazíme domů.“

Mac si myslel, že se Peg docela dobře vypořádala s nevhodným chováním toho hloupého mladého muže, který ji plácl po zadku, když měla v náručí plačící dítě. Peg se jednoduše zastavila, posadila mu plačící dítě na klín a pokračovala ve své cestě, jakoby se nic nestalo.

„Ne!“ vykřikla Olivie. „No, možná něco z toho, co Caleb řekl, ale ne všechno. Já jsem idiot, že jsem neviděla, jak perfektní poradce bys byla.“ Křivě se usmála. „A já právě hledám perfektního poradce a ty právě hledáš perfektní práci.“ Pokrčila rameny. „Což to dělá perfektní.“

Peg dokončila otření nosu svému dítěti a poslala ho pryč s poplácáním po zádech. „A ty jsi buď tak opilá, že nevíš, co říkáš,“ řekla Peg protáhle, „nebo šílená.“ Odfrkla si a Mac předpokládal, že zakrývá červenání. „Na rozdíl od tvé perfektní tchýně, já nevím ani jedinou věc o tom co tady v Inglenooku lidi děláte. Ale jsem si naprosto jistá, že všichni tvoji poradci, mají vysokoškolský titul, zatímco já prošla střední s odřenýma ušima.“

Olivie si odfrkla hned po ní, znovu vylila trochu svého vína, když udělala odmítavé gesto. „Dobrý Bože, Peg, ani já nevím nic o tom, co tu děláme. Já jsem jen oslavovaný poskok. A vypadla jsem z vysoké po čtyřech semestrech, abych se vdala. Ale ty,“ řekla a napřáhla svou skleničku na víno znovu, „ty pravděpodobně víš víc o tom, jak zařídit, aby rodina fungovala, než všichni mí poradci a Eileenina hromada knih dohromady.“

Mac předpokládal, že Peg měla pravdu v tom, že Olivie měla trochu moc vína, když postřehl, že její vnitřní půvab byl trochu nejistý, když přešla ke své vyjevené přítelkyni. „Pojď pracovat pro mě, Peg. Plat je lepší, než kdekoliv jinde tady v okolí, máme plán zdravotní péče, do kterého se můžeš zapsat a je to práce na plný úvazek a celoroční.“

„Ale já nemůžu najít hlídání pro dvojčata,“ namítla Peg. „A v létě budu potřebovat najít někoho, kdo bude dávat pozor na všechny čtyři mé děti.“

Olivie znovu mávla svou skleničkou.

„Proboha, my jsme hlídání. Prostě je vezmi sebou do práce a strč je do řemeslného nebo plaveckého programu a do všech ostatních aktivit, které tu jsou. Co si myslíš, že dělá Sophie celé dny v létě? Pche, mám doma tolik výrobků, že bych mohla být matkou všech výprodejů. Pojď,“ naléhala a šťouchla do Peg skleničkou. „Pojď pracovat pro mě.“

Mac viděl plamínky naděje zažehnout se v očích Peg. „Myslíš to vážně?“ zašeptala a rozhlédla se po svých, najednou tichých dětech, než pomalu vrátila pohled k Olivii. „Můžu je vzít sebou do práce?“ Ale pak to světlo zhaslo stejně rychle, jako se objevilo a ona zavrtěla hlavou. „Eileen by nikdy nebyla pro.“ Přistoupila blíž k Olivii, tváře opět ztmavlé. „Ona mě nikdy neměla ráda víš, zvlášť kdy jsem… um, když jsem randila s Keithem na střední,“ řekla tak tiše, že Mac hádal, že byl jediný, kdo ji mohl slyšet.

No, a Olivie, která najednou přitiskla ruku na svou hruď a zalapala po dechu. „Ty jsi chodila s Keithem?“ vykřikla. „Oh, Peg, omlouvám se.“

Jo, ta žena rozhodně měla moc vína.

Ačkoliv se zdálo, že jí to pomáhá posilovat její odvahu, soudě podle toho, jak Olivie najednou pohodila rameny a usmála se na svou zmatenou přítelkyni – která se očividně nemohla rozhodnout, jestli Olivii bylo líto, že randila s Keithem, nebo že ji Eileen neměla ráda.

„Nenechám Eileen vyhrát všechny bitvy,“ prohlásila Olivie. „Jen ty, které mi jsou jedno, že prohraju. Pojď pro mě pracovat, Peg, a já přidám oběd pro tvou tlupu divochů.“

„Paní Olivie,“ řekl Henry, když přiběhl k ní. „Nemůžete je nazývat divochy,“ zašeptal, dívajíc se na Peg, než zatahal Olivii za paži, aby se k němu sklonila. „Nikdy nebude souhlasit, aby pro vás pracovala, když budete její děti nazývat ošklivými jmény.“

„Ano, paní Olivie,“ řekl Mac, aby upoutal její pozornost. „Jste tak ovíněná, nebo je to další z vašich perel moudrosti?“ zeptal se a potlačil úsměv, když nasála vzduch – snad proto, že si vzpomněla na své odpolední setkání s jeho nahou hrudí.

Se zmateným pohledem, opět, se Peg usmála. „Ale Henry, oni jsou moje tlupa divochů. Olivie mě slyšela jim tak říkat každou chvíli, protože takhle jim říkal jejich tatínek.“

Henry se na ni zamračil. „A říkal také svým synům Pete a Repeat, i když jejich jména jsou Peter a Jacob?“

Peg se skrčila k němu. „Bylo to pro ně něžné oslovení, Henry. Po tom, co jsme měli dvě úžasné holky, můj manžel chtěl syna, jenže Bůh se rozhodl nás překvapit dvěma chlapci najednou. Mysleli jsme si, že budeme mít jen Petera, ale když se najednou objevil další syn, Billy vykřikl „Pete a Repeat!“ přímo na porodním sále.“ Postavila se a pocuchala mu vlasy. „A už jim to zůstalo. Ale můžeš mu říkat Jacob. Slyší na oboje.“

Peg potom natáhla ruku k Olivii. „A pokud to budeš cítit stejně i ráno, až budeš naprosto střízlivá,“ řekla s úsměvem, „pak přijmu tvou nabídku zaměstnání.“ Použila potřesení rukou, aby přitáhla Olivii blíž. „Ale jen, když se dostanu s hosty na výlety,“ dodala přes výbuch najednou vzrušených dětí.

„Jupíí!“ vykřikla Charlotta a popadla Sophiinu ruku, aby vyskočila na místě. „Budeme táborníky v Inglenooku!“

Isabel popadla Henryho a objala ho tak silně, až vyjeknul. „Henry-Henry-Henry!“ zpívala a málem je oba porazila, jak skákala nahoru a dolů. „Uvidíme se každý den!“ Dívka políbila Henryho přímo na jeho vylekaná ústa. „Můžeš být můj přítel a můžu tě vzít do školy, ukázat, a povědět to!“

Henry najednou vypadal, jako by on potřeboval pořádnou dávku vína.

A ačkoliv Mac pochyboval, že malý Pete a Repeat rozumí všemu tomu vzrušení okolo, chlapci odmítli být překřičeni a začali běhat kolem terasy, zase jako křičící malí skřítci.

„Myslím, že tohle volá po oslavě,“ řekla Olivie, přes kakofonii křičících dětí a smějících se mužů, když kráčela zpátky ke svému sedadlu a zvedla láhev vína. „Zatraceně, je prázdná.“ Zamířila k budově a mávla přes rameno. „Nehýbejte se nikdo; budu hned zpátky.“

Mac ji tam předběhl, ale pak ji musel chytit za ramena, když do něj narazila. „Promiň,“ zamumlala a sevřela jeho paže – jen aby zatnula prsty do jeho svalů, když na něj zamrkala. Zvedla jeden koutek úst. „Chceš, abych ti přinesla tvou bundu dnes večer?“

Mac skryl úsměv za povzdechnutí. „Nevadilo by mi, kdybych ji dostal zpátky ještě v tomto století, ale raději bych, abys to rozhodnutí udělala ty a ne lahev vína.“ Vzal ji za bradu a zvedl její pohled, který spadl na jeho hruď, kterou teď mnula. „A očekávám, že ji budeš mít na sobě, ale nic víc.“

Zvedl ji do náruče, když se najednou zhroutila na něj a odnesl ji do kuchyně. „Proč paní Olivie, proč si myslím, že jste omdlela, jako panna,“ řekl s úsměvem, když ji posadil na ostrůvek linky. Vklouzl mezi její stehna a vzal jí obličej do dlaní. „Máš představu, do jakého pekla jsi mě dostala během týdne, když jsem ležel v posteli v noci a představoval si tebe, ležící ve tvé, oblečenou jen v mé bundě?“

Samolibě se usmála a vážně přikývla.

„Když tě konečně políbím, přestaneš mi zatínat své tygří drápy do hrudi?“

Přikývla znovu, i když ho přitáhla blíž.

Ale Mac se zastavil těsně před tím, než ji políbil. „Řekni mi, co chceš, Olivie.“

„Tebe,“ zašeptala napjatě, tahajíc znovu za jeho svetr.

A stále se držel dál. „Už ses rozhodla, čeho se bojíš?“

„Tebe.“

Povzdechl si a opřel si své čelo o její.

Olivie vklouzla pažemi kolem jeho pasu a přitáhla si jeho boky víc intimně k sobě, když přiblížila svá ústa, že se ho málem dotkla. „Ale ani zdaleka ne tolik, jako se bojím, že budu ztracená ve stínech napořád. Prosím, Macu, nenech mě zmizet.“

Místo aby ji políbil, udělal krok zpět, ale musel ji chytit za paži, když málem spadla z linky, když se otočil ke dveřím.

„Henry právě prohlásil, že začne pršet,“ řekl Caleb, když vešel do kuchyně – jen aby se prudce zastavil. „Oh, pardon,“ zamumlal a tvář mu zčervenala, i když oči mu zasvítily. „Um, pokud mi řeknete, kde najdu klíče od auta, zmizím a nechám vás lidi, pokračovat s tím, co jste dělali.“

„My nic nedělali!“ vykřikla Olivie.

„Jo, ok,“ řekl Caleb s odfrknutím a věnoval Macovi omluvný pohled. „Jsou klíče v autě, Livy?“

„Proč?“

„Pojedu za Samem, zatímco poveze Peg domů, abych ho přivezl zpátky.“

„Proč?“

Přistoupil blíže. „Protože Sam a já jsme se rozhodli, že by neměla řídit, po tom co pila celý večer víno. Není sice ještě opilá,“ dodal rychle, „ale budeme se cítit lépe, když se ujistíme, že se všichni dostali v pořádku domů.“ Zamračil se na Maca. „Tvůj syn právě řekl, že bychom měli dát všechno dovnitř, protože za pár minut začne pršet.“ Pokrčil rameny. „Neslyšel jsem, že by předpovídali déšť. Ale Peg říkala, že potřebuje stejně jet, protože už je pozdě pro děti.“

„Myslím, že máme dobrou půl hodinu, než bouře přijde,“ řekl Mac a pustil Olivii, když teď už byla dost stabilní. „Jenomže bude sněžit, ne pršet.“

Caleb se zamračil víc. „Jak tohle víš? Poslouchal jsem rádio na cestě sem, dnes ráno a neslyšel jsem ani slovo o sněhové bouři dnes večer.“ Mávl ke dveřím za ním. „A je zatraceně moc teplo na sněžení.“

Olivie odpověděla dřív, než mohl odpovědět on. „Mac a Henry prostě vědí tyhle věci,“ řekla, seskočila z linky, jenže přepadla znovu dopředu, což donutilo Maca, aby ji znovu chytil. „A když říkají, že bude sněžit,“ pokračovala, svírajíc jeho paže, „pak bude lepší, chlapi, když vezmete Peg domů. Klíče jsou v autě.“

„Možná bys taky měla mít někoho, kdo tě vezme domů,“ řekl Caleb protáhle.

Odstoupila pryč, uhlazujíc si svou, vínem politou bundu. „Taky nejsem opilá.“ Usmála se. „A i kdybych byla, mám to domů jen na krátkou procházku.“

„Slyšel jsem, že tyhle záludné stromy, mohou vyskočit chodci do cesty, stejně jako vozidlo,“ kontroval Caleb s úsměvem.

Dveře se otevřely a jeho muž vešel dovnitř, naložený zbytky z jejich grilování. „Zvedá se vítr, řekl ten zadky-plácající synovec a odložil své břímě na linku. „A přísahám, že teplota klesá.“

„Mami, můžu jít spát dnes k Charlottě?“ zeptala se Sophie, deroucí se dveřmi, s Charlottou v závěsu.

„Dnes večer ne, miláčku.“ Olivie se podívala za dceru, když Peg vešla za dívkami. „Ale některou noc, velmi brzy.“

Sophie sevřela svou malou hruď se zalapáním po dechu. „Slibuješ?“

„Slibuji,“ ujistila ji Olivie, ačkoliv se stále dívala na Peg. „Protože si myslím, že jsi už dost stará, abys mohla strávit noc u kamarádky doma.“

„A Henry může přijít přespat také!“ vykřikla Isabel, když uvolnila od své matky a běžela k Macovi. Její zářivě modré oči se zvětšily, když smykem zastavila a zaklonila krk, aby se na něj podívala. „Wow, vy jste velký, jako strom.“

Mac si okamžitě skrčil na kolena. „A ty jsi hezká, jako mořská panna.“

Holčička vykulila oči ještě víc. „Znáte Ariel? Mám její film. Znáte Sebastiana a Floundera, taky?“

To ho mělo poučit, aby dával dívce kompliment. „Promiň, neznám ani jednoho z nich osobně,“ řekl se smíchem. Ačkoliv věděl o panickém pohledu v očích svého syna, zatímco chlapec stál za Isabelou a tiše prosil, aby byl zachráněn před svoum zanícenou, malou  ctitelkou. Mac věnoval Isabele jemný úsměv. „Na rozdíl od Sophie, myslím, že Henry je ještě moc malý.“

Dívka si odfrkla. „Mě je šest a chodím na přespání už roky.“

„Jdeme, Isabel,“ řekla Peg a zvedla své starší, usínající dvojče na bok, když natáhla ruku. „Potřebujeme se dostat domů, před změnou počasí.“

„Ale mamííííííí,“ kňourala Isabela a nepohnula se ani o píď, když si otřela vlastní ospalé oči, roztírajíc si tak čokoládu, kterou měla u pusy. „Když Henry nemůže jít k nám domů, pak já chci zůstat tady.“

„Pohni se, mladá dámo,“ zavrčela Peg, ukazujíc na podlahu před sebou.

„Psst, Henry,“ zašeptala Olivie nahlas. „Dáváš pozor? Takhle se dělá opravdové kňourání,“ řekla, ukazujíc na Isabel.

Mac se postavil a sebral Isabelu do náruče. Předal dívku Calebovu synovci a podal mu ji právě, když hrom zaburácel v horách.

Caleb pohlédl na Maca. „Dělal sis srandu, že jo? Díval ses na program s předpovědí počasí a tak jsi věděl, že bouře přichází.“

„Jediná televize se satelitem, je v mém, Johnově a Eileenině bytě,“ řekla Olivie, ačkoliv se taky podívala na Maca s úžasem.

Pokrčil rameny. „Já tu bouři nezpůsobil, jen jsem ji cítil přicházet.“

Sam vešel dovnitř. „Odjedeme ještě dneska večer? Ve vzduchu je cítit sníh a soudě podle toho hromu, čeká nás divoká noc, takže bych rád dostal Peg domů dřív, než to udeří.“

Všichni se pohnuli najednou: Caleb popadl mladší dvojče, Sam vzal Charlottu za ruku, Sophie se rozběhla ke své matce a Henry vypustil silný úlevný povzdech, když všichni zamířili ven.

„Vypadá to, že všechno je uklizené,“ řekla Olivie, když se rozhlédla po terase. Zvedla ruce nad skomírající oheň, proti chladnému vzduchu. „Nashle, Peg!“ zavolala, když Peg a její tlupa, v doprovodu mužů, zamířila po cestě kolem budovy. „Uvidíme se v pondělí ráno.“

„Budu tady, vyspaná a načesaná!“ zavolala Peg přes rameno s mávnutím. „Spolu s Petem a Repeatem.“

Olivie si sedla na židli vedle ohniště. „Dobrý Bože, přísahám, že tenhle večer byl víc chaotický, než kemp v plné sezóně.“ Přitáhla si Sophii na klín a usmála se, když se Mac posadil na židli vedle nich a udělal to samé s Henrym. „Tak, mladý pane Ocenane,“ řekla Olivie, „viděl jsi, jak se kňourání a špulení pusy opravdu dělá? Myslím, že jsi měl to potěšení, vidět kňourajícího profesionála v akci.“

Henry se zarazil v půlce zívnutí a pohlédl na ni. „Já si opravdu nemyslím, že to byl vhodný čas na kňourání, paní Olivie. Ne, s přicházející bouří. A neumím si dobře představit, že bych kňoural a prosil před ostatními. To není moc mužné.“

Mac přitáhl se smíchem syna k hrudi, strčil si chlapcovu hlavu pod bradu a střelil po Olivii samolibým úsměvem. „To je pravda, Henry; Oceanovy muži neprosí, nebo nešpulí pusu, nebo nežadoní – zvlášť co se týká žen.“

„Nemusíš být Isabelin přítel, Henry,“ řekla Sophie, když se uvelebila u své matky, nohy jí visely skoro k zemi. „Isabel tě pronásleduje, protože je už vyděšená ze všech kluků v její třídě. Až tě příště zkusí políbit, prostě… Mami! Držíš mě moc pevně.“

„Jsem si jistá, že Henry se dokáže vypořádat s Isabel sám, svou gentlemanskou cestou,“ řekla Olivie. „A když bude potřebovat radu, může ji dostat od svého otce.“

V dálce se zablesklo, zářivě bílé světlo osvítilo hory a bylo následováno krátým, hlubokým rachotem.

„Pan Sam říkal, že vzduch je cítit sněhem,“ řekla Sophie a zaměřila pohled na tyčící se hory, zastíněné blesky. „Může bouřit, když sněží? Já myslela, že se to děje jen v létě.“

„To se může stát kdykoliv během roku,“ řekla Olivie. „Nemám pravdu, pane Macu?“

„Myslím, že podmínky, které způsobují blesky, mají víc co do činění s protichůdnými tlakovými systémy, než s ročním obdobím. Je to jen více obvyklé v létě, když studená fronta naráží na masu vlhkého vzduchu.“

„Ale nepřicházejí všechny naše bouře odtamtud?“ zeptala se Sophie, ukazujíc na západ. „Tam když se nebe zatáhne v létě, tak musíme hned rychle ven z jezera.“

„Tato přichází z Mainského zálivu,“ řekl Mac, než mohla Olivie odpovědět. Zablesklo se znovu a blesky naplnily oblohu nad hlavou, když se odrazily od převalujících se mračen. „Myslím, že čas, abychom já a Herny, odvedly vás, dámy, domů,“ řekl a poslední slova se ztratila v následném hromu, který jemně otřásl půdou pod jejich židlemi.

Olivie postavila Sophii na nohy a sama si také stoupla. „Myslím, že máš pravdu.“ Popadla pohrabáč a prohrábla skomírající uhlíky a pak na ohniště dala těžký, půlkulatý poklop. „Myslím, že to nebude trvat dlouho, než začne sněžit. Vzala Sophii za ruku a zamířila ke straně budovy, ale zastavila se u dveří a nahlédla dovnitř. „Měla bych uklidit ten nepořádek, ale není to nic, co by nemohlo počkat do rána,“ řekla a dala se do pohybu.

Mac srovnal krok vedle ní, držel Henryho za ruku a pak vzal za ruku i Olivii, když se ocitla ve tmě. „Tvé oči si za okamžik zvyknou,“ řekl a usmál se, když obtočila své prsty kolem jeho, odmítajíc se pustit.

„Mami, jsi opilá?“ zeptala se Sophie a její tón byl spíš zvědavý, než obviňující.

„Skoro, miláčku. A co ty? Jsi opilá?“

Sophie se zachichotala. „Jak to, že jsi řekla paní Peg, že nenecháš babičku vyhrát všechny bitvy? Zněla jsi, jako by jsi ty a babička pořád bojovaly.“

„To bylo jen slovní přirovnání. A ty víš, že babička a já jsme často paličaté, když jde o řízení Inglenooku. Ve skutečnosti, ty jsi souhlasila se mnou, abychom tady měli koně, i když Eileen si nemyslela, že mohou něco přinést do programů.“

„Ale je s nimi zábava. A táborníci je mají rádi.“

„Přesně. A to, že jsem si nechala koně, znamenalo, že to byla jedna z bitev, které jsem odmítla prohrát.“

Byla jsi překvapená, že paní Peg chodila s tátou?“ zeptala se Sophie, když se přiblížili k linii soukromí, kterou Olivie doslova vytáhla z prachu tím, že postavila plot.

„Ani ne. Konec konců, chodili spolu do školy. Dovedu si představit, že tvůj táta chodil s mnoha ženami tady z okolí, než jsme přišli z vysoké.“

„Ale i tak jsi ji najala. Nežárlíš?“

Olivie zastavila Maca tím, že odmítla pustit jeho ruku. „Očekáváš, že budeš první přítelkyně muže, kterého si vezmeš, nebo že tvůj táta byl můj první přítel?“

„No, ne.“

Olivie se znovu rozešla. „A skutečnost, že paní Peg je úžasná osoba, jen ukazuje na to, jak dobrý vkus tvůj otec měl.“

„Ale oženil se s vámi, paní Olivie,“ vložil se do toho Henry. „To ukazuje, že Sophiin táta, měl opravdu dobrý vkus.“

Olivie se podívala na Maca a usmála se. „Wow, děkuji Henry, za povšimnutí.“

Tentokrát to byl Henry, kdo se zastavil a donutil tak zastavit všechny. „Paní Olivie, jak to, že jste se znovu nevdala?“

Mac si povzdechl, hádal, že chlapec si konečně uvědomil, že právě našel kandidátku, která by nahradila Gadzalinu. „Ano, paní Olivie,“ řekl Mac. „Proč ne?“

„Protože nejdřív potřebuje přítele,“ odpověděla Sophie, otočila se, aby mohla mluvit k Henrymu. „A všichni muži ve Spellbound Falls se bojí pozvat mamku na rande.“

„Můj táta by se nebál ji pozvat. On se nebojí ničeho.“

„Tak proč ji nepozval, aby si s ním vyšla?“

„Sophie!“ vyštěkla Olivie, právě když se zablesklo a odhalil se tak bouřlivý pohled, který věnovala své dceři. „Co jsem ti říkala o strkání nosu do cizích věcí?“

„Henry s tím přišel,“ odporovala dívka a musela křičet přes hromobití.

Olivie pustila Macovu ruku. „Děkuji, že jste nás doprovodili domů,“ řekla a vedla Sophii po cestě.

Mac zazvonil na zvonek na plotě. Olivie se zastavila a otočila se k němu a další kolo blesků odhalilo její červenání. Ano, mohla být blízko tomu, začít si aférku, ale zjevně ta žena nebyla vůbec připravená s ním otevřeně chodit.

„Strávili jsme příjemný čas na vašem grilování, Olivie. Děkujeme za pozvání,“ řekl Mac a šťouchnul do Henryho.

„Ano, paní Olivie. Užil jsem si dělání s´mores, stejně jako mi pak chutnaly.“

„Nemáte zač,“ odpověděla tiše a zaváhala, než se otočila a zamířila znovu pryč, s dcerou v závěsu.

Henry vyrazil k jejich chatě, ale Mac ho zastavil. „Počkáme, dokud ženy nebudou uvnitř a my uvidíme, jak se rozsvítí.“

„Jak to, že se paní Olivie naštvala, když Sophie navrhla, abys pozval její mámu na schůzku?“ zeptal se Henry.

„Myslím si, že je to proto, že si Olivie nemyslí, že by si děti měly hrát na dohazovače svých rodičů.“ Dřepl si, aby mu byl blíž. „A nejspíš jí bylo trapně, když Sophie dostala nás oba do téhle situace, když navrhla, že bych měl Olivii pozvat.“

„Ale ty máš rád paní Olivii, že ano?“

„Ano, mám.“

„Tak proč jsi ji nepozval na večeři?“ zamračil se. „Jenže to by nebylo opravdové rande, kdybychom Sophie a já šli s vámi, že ne?“

„Ne. Myslím, že když jsou zapojené i děti, musí se najmout hlídání.“

„Já vím: pan Sam nás může ohlídat, zatímco vezmeš paní Olivii na večeři.“

„Nebo tvoje teta Carolina může pohlídat tebe a Sophii,“ řekl Mac, zvedl Henryho do náruče a postavil se. „Možná zítra večer.“

„Teta přichází?“ řekl chlapec se zalapáním po dechu a série blikajících blesku odkryla jeho překvapení.

Mac ale musel počkat, až utichnul následný hrom, než mohl odpovědět. „Připadá ti to jako přirozená bouře?“ zeptal se. „Nebo jako něco víc… oh, řekněme melodramatického, třeba?“

Henry připlácl ruce na Macovy tváře, se širokánským úsměvem. „Dnes večer?“ zašeptal. „Teta přichází s bouří?“

Mac pohlédl k Oliviinu domu a viděl spoustu rozsvícených světel a vykročil k jejich chatě s těžkým povzdechem.

„Caro nikdy nebyla ta, která čeká na pozvání a jistě si užívá svůj příchod.“