OoB - 33. kapitola

Překlad: Marťa

Brie

„JSME SVĚTOVÍ ŠAMPIONI!“

„Lexi, prasknou mi bubínky,“ řekla jsem a držela si ruce na uších.

„Jako by mě to zajímalo!“

„Všechny jsme nadšené,“ řekla Rosie s drobným úsměvem a snažila se ovládnout své vzrušení.

Bylo to k ničemu.

Dnes odpoledne jsme pro tým USA získali zlato a v okamžiku, kdy nám medaile pověsily na krk, se Lexina schopnost ztišit hlas vytratila. Dokázala jen křičet a křičet, příliš nadšená na to, aby zareagovala, jak ji chtěli všichni ve výtahu praštit.

„Tohle si ale na párty nevezmeš, že ne?“ Zeptala se Molly a ukázala na Lexin hrudník.

Stále jí kolem krku visela zlatá medaile. Byla obrovská a těžká a táhla látku jejich černých šatů dolů, ale vypadala spokojená s tím, že ji měla. „Rozhodně! Vždycky hledám perfektní doplňky a nic se nehodí k černé víc, než zlato.“

Byly jsme ve výtahu a mířily na Hudsonovu párty po nejdelším dni v mém životě. Nechtěla jsem nic jiného, než skočit do postele a spát, ale trvaly na tom, že s nimi musím jít. Předstírala jsem únavu a trvala na tom, že se potřebuji vyspat, ale ani na okamžik tomu neuvěřily.

Pravda byla taková, že jsem chtěla vidět Erika.

Potřebovala jsem ho vidět.

Byl tam s námi celý den a dával nám rady z lavičky. Byl šťastný, když jsme byly i my a sem tam mi dal radu, když jsem se začínala příliš nervovat. Když jsme stály na pódiu během slavnostního ceremoniálu, díval se na nás z okraje žíněnky a byl na nás pyšný. Byl tam, ale kromě rychlého objetí po jedné povedené sestavě se mě nedotkl. Schválně si udržoval odstup. Věděla jsem, že nebyl rád středem pozornosti, ale to neznamenalo, že jsem po něm přestala toužit.

Po potlesku, focení, květinách a hymně jsme celé uslzené sestoupily z pódia, kvůli dalšímu focení. Byl to nekonečný proces, který trval až do večera, a když skončil, Erik byl pryč. Viděla jsem, jak poskytl rozhovor NBC, ale někdy během toho šílenství vyklouzl z arény.

„Nemyslíš, že je divné, že s námi Erik nezůstal, aby se s námi vrátil do vesnice?“ Zeptala jsem se, když se otevřely dveře výtahu ve čtrnáctém patře našeho sportovního komplexu.

Molly pokrčila rameny. „Ne. Pravděpodobně jel dřívějším spojem, než my.“

„Možná teď slaví s ostatními trenéry nebo tak něco,“ řekla Lexi.

Zamračila jsem se. „Vážně si to myslíš?“

Z pomyšlení na to, že byl s Valerií, mě zabolelo na prsou.

„Proč tě to zajímá? V těch modrých šatech vypadáš vážně sexy. Jsi kurva olympijská šampionka a dneska večer nás budou chlapi klátit.“

Molly a Rosie zavrtěly hlavami.

„Ehm, já čekám na Duncana,“ řekla Molly. „Pamatuješ?“

Rosi přikývla. „Jo a já Hudsona sotva znám.“

Lexi zasténala. „Jste nudné, všechny! Nechcete si udělat vzpomínky, které vám vydrží po celý život?“

Molly zasténala. „Myslím, že i herpes je na celý život.“

Sevřela jsem svůj telefon v ruce a snažila se rozhodnout, jestli mám napsat Erikovi nebo ne. Mohl mě kontaktovat, poslat mi blahopřání nebo něco takového. Proč to neudělal?

„Dej pryč ten telefon a připrav se na párty,“ řekla Lexi a objala mě rukou kolem ramen.

Přinutila jsem se k úsměvu, když mě Molly a Rosie tlačily dál chodbou. Sledovaly jsme čísla na dveřích, ale nebylo to třeba. Celé patro bylo tiché, s výjimkou jednoho apartmánu na druhém konci chodby. Sportovci proudili dovnitř a ven a jejich hlasy se ztrácely v hlasité hudbě, která hrála uvnitř.

„Budu divoce hádat, ale řekla bych, že je to tady,“ řekla Lexi a ukázala na dva opilé sportovce, kteří leželi na zemi přede dveřmi.

Když jsme přišly blíž, musely jsme je obejít.

„Měli bychom někoho zavolat?“ Zeptala se znepokojeně Rosie.

Dva muži se váleli na zádech a hystericky se smáli.

„Vypadají v pohodě,“ řekla Molly a překročila je.

Hudson říkal, že to bude malá párty, ale scéna, do které jsme vstoupily, mi připomínala studentské večírky, které jsem viděla v televizi. Nebyli tam jen fotbalové a plavecké týmy. V obývacím pokoji a kuchyni muselo být nejméně sto dalších lidí, nemluvě o plném balkonu a ložnicích.

„Och, Bože,“ zasténala Molly. „To bude…“

„Úžasné,“ dokončila Lexi a mávla na chlapíka, který nesl na podnose pití.

„Co v nich je?“

Usmál se a prohlédl si Lexi dlouhým pohledem od nohou, než se dostal nahoru ke zlaté medaili.

„Tohle svinstvo není pro tebe, zlato, dostaneš něco lepšího.“

Zastřelte mě.

Postavila jsem se za ni a zamávala na něj. „Nebereme si pití od cizinců. Dokonce, i když jsou to sportovci, nedělalo to z nich automaticky andílky.“

Ne. Jeden rychlý pohled po pokoji – přes kluky hrající pivní pong, páry na tanečním parketu, panákující skupinu lidí v kuchyni a ječení, které se ozývalo z ložnic – dokazovalo, že nejsme mezi anděly.

„Rosie!“

Přes dav se ozval hlasitý hlas, a když jsme se po něm otočily, viděly jsme, jak se k nám snaží prodrat Hudson.

Ten kluk v tom byl až po uši.

Rosie se na něj lehce usmála, a když přišel k nám, sklonil se a políbil ji na tvář. To gesto mi málem zlomilo srdce. Byl si dost jistý sám sebou, aby se naklonil a políbil ji přede všemi. Nehrál si s ní. Líbila se mu, pozval ji na večírek a teď se s ní chystal strávit několik hodin, aby ji poznal. Z té jednoduchosti se mi skoro zatočila hlava.

Jaké by to bylo, kdybych přišla na párty, kde by na mě čekal Erik, který by se ke mně sklonil a přede všemi mě políbil? Ta myšlenka mě téměř rozesmála. Byla to 100% lež.

„Chceš tančit?“ Zeptal se a kývl hlavou k parketu.

Začala hrát nová písnička a já napnula uši, abych zjistila, která to byla – „Ride“ od Twenty One Pilots.

„Miluju tuhle písničku,“ řekla jsem a povzbudivě se na Rosie usmála.

Přikývla, Hudson ji vzal za ruku a byli pryč.

„Naše malá Rosie nám vyrůstá!“ Řekla Lexi a teatrálně si setřela imaginární slzu.

Zasmála jsem se a potřásla hlavou, když jsem sledovala Hudsona a Rosie na tanečním parketu. Trvalo mi několik vteřin, než jsem si uvědomila, že jsem na ni žárlila. Chtěla jsem, aby mě Erik odvedl na parket a usmál se na mě tak, jak se usmíval Hudson. Chtěla jsem, aby mi Erik věnoval pozornost, ne proto, že by vymýšlel další tah, ale proto, že se ode mě nedokázal odvrátit.

Od prvního dne, kdy jsem se s Erikem setkala, jsme spolu bojovali. Když jsme spolu nebyli na nože, padali jsme si do náručí. Věděla jsem, že nikdy nebudeme mít takovou jednoduchou lásku a druh náklonnosti, kterou mě nudil Noah. Erik a já jsme si byli naší prchlivostí až příliš podobní. Každý den bychom se navzájem doháněli k šílenství. Den co den bychom se hádali a bojovali spolu, ale mohli bychom zkusit vyhlásit mír ve válce, kterou jsme vedli. Jeden z nás by se musel vzdát a přiznat, že tahle věc mezi námi není zábavná a po Riu by měla skončit.

„Brie, chceš pití?“ Zeptala se Lexi a zatahala mě za ruku, abych ji začala vnímat.

Zatřásla jsem hlavou a mávla jí, aby šla pro pití sobě.

Od začátku jsem věděla, že mě fyzicky přitahoval – které ženě by se nelíbil – ale bylo v tom něco víc. Užívala jsem si čas, kdy jsem s ním trávila. Věděla jsem, že bych si svého nepřítele měla držet blízko, ale nevěděla jsem, že se mi bude tolik líbit jeho společnost a čas, který mi věnoval. Když jsme byli spolu, soustředila jsem se jen na něj. Po měsíci a půl, kdy jsem ho znala, se ve mně hluboko zakořenil a já si nedokázala představit svůj život bez něj.

Vytáhla jsem z kabelky telefon a procházela kontakty.

„Ahoj.“ Ozval se přede mnou mužský hlas.

Vzhlédla jsem a uviděla před sebou stát Owena, fotbalistu, se kterým jsem se seznámila v Klubu sedmi smrtelných hříchů.

Držela jsem v ruce telefon a prst jsem měla připravený k vytočení Erikova čísla.

„Jsi tady s přáteli?“ Zeptal se a rozhlížel se kolem.

Molly a Lexi šly pro něco k pití a Rosie stále tančila na parketu.

Vypadala jsem ztraceně a osaměle.

Ukázala jsem na Rosie a Hudsona. „Jo, právě mě opustili.“ Zasmála jsem se.

Přikývl a usmál se, když si rukou prohrábl krátké světlé vlasy.

„Tak to mám štěstí.“

Ztuhla mi páteř, když sklouzl pohledem na moje nohy. Stáhla jsem si šaty níž a napjatě jsem se usmála. „Jasně.“

„Chceš tancovat?“ Zeptal se a znovu se rozhlédl po místnosti.

„Vlastně, Owene, jsi vážně milý a nechci se tě nijak dotknout, ale právě se tak trochu s někým vídám.“

Zvedl obočí.

„Vážně? Je neviditelný? Protože ho tady nevidím.“

Sevřel se mi žaludek. „Jo, no…“

„Je to ten kluk, co s tebou byl v klubu?“

Kdo? Aha, Noah.

„Ne,“ řekla jsem a o krok jsem ustoupila.

Jeho úsměv se proměnil v něco zlověstného. „No, ať je to kdokoliv, pravděpodobně tě neděláš šťastnou, když jsi přišla na tuhle párty sama… a v takhle oblečená…“ Přistoupil blíž a pohladil mě po paži, až mi naskočila husí kůže.

Zatřásla jsem hlavou, připravená se odtáhnout, ale pak jsem si všimla přicházející Lexi a Molly.

„Lidi!“ Řekla jsem s jasnou úzkostí v hlase.

Jeho ruka spadla z mé a otočil se, aby podíval na moje dvě kamarádky. Lexi mu pokývla hlavou na pozdrav, ale zakroutila jsem hlavou. „Owen právě odchází.“

Molly se zmateně zamračila.

„Rád jsem tě zase viděl,“ řekl s falešným úsměvem a opustil naši skupinku.

Odvrátil se a odfrkl si, protože věděl, že nikam jít nechtěl.

„Byl roztomilý,“ řekla Molly a sledovala ho, jak odcházel.

Nakrčila jsem nos. „Tenhle není z těch hodných, věř mi.“

„Jsi si jistá, že nechceš nic k pití?“ Zeptala se Lexi a nabízela mi svoje pití. Měli jsme den volna před další soutěží, ale neměla jsem náladu. Potřebovala jsem zavolat Erikovi a chtěla jsem být, během našem rozhovoru, při smyslech.

„Vlastně půjdu na záchod. Za chvíli jsem zpátky." Vykročila jsem a opatrně jsem sledovala Owena. Byla na druhé straně místnosti, když jsem vklouzla do koupelny, zamkla za sebou dveře a vytočila Erika.

Zazvonilo to čtyřikrát, než to zvedl.

„Brie?“

Jeho hluboký hlas mě rozechvěl.

„Kde jsi?“ Zeptal se a já se podívala na svůj odraz v zrcadle. Měla jsem rozšířené zorničky. Otočila jsem se, zírala na zeď a čekala na jeho odpověď.

„Ve svém bytě…“

„Mohl bys mě přijít vyzvednout? Chci s tebou mluvit.“

„Nemůže to počkat šest dní?“

Za šest dní skončí Olympijské hry.

Objala jsem se rukou kolem hrudníku, abych se před ním chránila. „Ne. Myslím, že bychom si měli promluvit.“

Srdce mi tlouklo tak silně, že jsem si byla jistá, že to musel přes telefon slyšet.

„Jsi ve sportovním komplexu?“

„Ano.“

„Budu tam za pět minut. Počkej na mě venku u americké vlajky.“

Nadechla jsem se a usmála se.

Přijde za mnou.

Potom, co jsem schovala telefon do kabelky, jsem se otočila k zrcadlu, opravila si rtěnku a načechrala vlasy a zkontrolovala, že nemám pod očima rozmazanou řasenku. Moje šaty byly těsné, srdíčkový výstřih odhaloval mou opálenou pokožku, a když jsem opouštěla koupelnu, sebejistě jsem se usmívala.

Molly a Lexi stály přesně tam, kde jsem je nechala, a ačkoliv nebyly šťastné, když jsem jim řekla, že odcházím, ani jedna z nich se mě nesnažila zastavit. Hádám, že poznaly, jak moc jsem tam nechtěla být.

Výtah byl prázdný, když se otevřely dveře. Ruce se mi třásly, když jsem se naklonila a stiskla tlačítko přízemí. Druhou ruku jsem si přitiskla k žaludku a snažila se uklidnit, ale za všechno bylo vinné moje srdce. Nechtělo se zpomalit. Výtah pomalu klesal a moje nervy rostly tak, že jsem mohla stěží dýchat.

Když jsem procházela halou, zatínala jsem ruce v pěst a na okamžik jsem se zastavila, když jsem skrze prosklené dveře uviděla Erika. Vypadal, jako připravený na válku: sexy rozcuchané vlasy a zamračení, které deformovalo jeho hezké rysy tváře. Na dlouhých nohách měl džíny a přes černé tričko měl zkřížené paže.

Jeho brnění bylo na místě, ale už ho nepotřeboval. Zoufale jsem mu ho chtěla svléknout a slíbat jeho zamračení.

Já budu ta, kdo se vzdá.

Pohled upíral na budovu a pak na mě, když jsem otevřela dveře. Usmála jsem se, a když jsem přistoupila blíž, cítila jsem, jak si mě pomalu prohlíží.

„Jsi tu brzy,“ řekla jsem s odkazem na náš hovor.

Pravý koutek jeho úst se zvedl, ale nepokusil se mě pozdravit, jako Hudson, když se sklonil a políbil Rosie na tvář. Erik tam stál, držel si odstup a čekal na moje vysvětlení.

„Zavolala jsem ti, protože s tebou chci mluvit o…“ Olízla jsem si spodní ret a odvrátila pohled, abych mohla dát dohromady rozumnou myšlenku. „O nás, myslím.“

Svraštil obočí.

„Přiznávám, že jsem nikdy nečekala, že na tebe budu myslet jinak, než na svého trenéra…“

Z budovy za námi vyšla s hlasitým smíchem skupina sportovců. Erik se natáhl a sevřel mi ruku a vedl mě ulicí dál, dokud jsme nezastavili před zavřenou poštou. Bylo tam takové soukromí, jaké jen na ulici může být.

„Poslouchám,“ řekl a pokývl hlavou, abych pokračovala.

Podívala jsem se na místo, kde držel mou ruku - kolem mého bicepsu – a když sledoval můj pohled, uvědomil si, že mě stále drží, ale nepustil mě ani teď. Zalilo mě teplo, a když jsem se na něj podívala, byla jsem si svými city jistější, než předtím.

„Mám tě ráda,“ řekla jsem a další slova se ze mě prakticky vyhrnula. „Až mě to bolí, ale vážně k tobě chovám jiné city, než jen, no, chtíč.“

Když jsme pokračovala, hladil mě palcem po ruce. „Vím, že se většinu času nemůžeme vystát a baví mě tě zlobit víc, než bych si byla ochotná přiznat,“ řekla jsem a skryla jsem svůj úsměv do ramene, než natáhl ruku a zvedl mi bradu, abych se na něj musela podívat.

„ale já už tuhle hru hrát nechci,“ řekla jsem a ukázala prstem na nás dva. „Chci něco skutečného.“

„Eriku? Brie?“

Trhla jsem hlavou doleva a uviděla jsem několik metrů od nás stát na chodníku Valerii.

„Ahoj!“

Erik se ode mě odtáhl tak rychle, že jsem si skoro přivodila vyhřeznutí krční páteře. Valerie se přiblížila a dívala se na nás a na místo, kde mě Erik před chvíli držel. Teď už ne, ale viděla to. Musela to vidět.

„Gratuluji, Brie! Co máte vy dva za lubem?“ Zeptala se a všimla si, že jsem byla oblečená na noc někde venku.

Otevřela jsem pusu, abych jí odpověděla, ale Erik mě předběhl.

„Procházíme si pár věci z finále.“

Věděla jsem, proč lhal. Věděla jsem, že nebyl dobrý nápad, aby ho se mnou někdo viděl během Olympijských her, jak mě držel za ruku. Přestože jsem to chápala, to, že zalhal zrovna Valerii, mě zabolelo tak, jako by mi dal facku.

Usmála se a poplácala Erika po paži. „Ty nikdy nepřestáváš pracovat, viď?“

Řekni jí, ať na tebe přestane sahat. Řekni jí, že se vídáš s někým jiným.

Neřekl ani slovo.

Valerie si odkašlala a ohlédla se přes rameno. „Vlastně jsem šla k tobě. Jsi připravený?“

Připravený?

Na co?

„Ach, to je taková trenérská věc,“ řekla Valerie s protočením očí, když si všimla mého zmatku. „Během posledních několika dní nás tahají po celém Riu. Říkal ti Erik o nejdelším obědě v historii, kam nás včera donutili jít? Museli jsme tam přetrpět přes čtyřicet minut klábosení, než konečně podávali jídlo. Asi bych to nepřežila, kdyby Erik celou dobu nevyprávěl vtipy.“

Zatracený vtipy? Tenhle chlap neuměl vtipkovat. Měl jen jeden výraz: zamračený.

Všichni byli potichu, než jsem si uvědomila, že bych jí měla odpovědět.

„Aha. Jo, to zní zábavně. Jsem ráda, že jste si navzájem pomáhali udržet zdravý rozum.“

Erik na mě přimhouřil oči, a nepodívala jsem se na něj.

Řekni jí, že nejdeš. Řekni jí, že musíš zůstat a být se mnou.

„Každopádně,“ řekla Valerie a usmála se na Erika. „Jsi připravený? Nechci přijít pozdě.“

Prosím, neodcházej s ní.

Prosím.

„Jo.“ Přikývl a odvrátil se. Ten jednoduchý úkon ale způsobil, že mi puklo srdce.

„Pojďme.“

Valerie se zasmála. „Nechceš se rozloučit s Brie?“

Chtělo se mi zvracet. Chtěla jsem chytit Erika za hlavu a křičet na něj, jak byl hloupý. Kdyby ke mně něco cítil, kdyby se o mě nějak zajímal, otočil by se a dal mi to najevo.

A přesto to neudělal.

„No, to už udělal,“ řekla jsem, než jsem se otočila k odchodu.

Slyšela jsem, jak mu něco šeptala, pravděpodobně zmatená mým odchodem, ale bylo mi to jedno. Klidně ať si myslí, že jsem blázen. Když jsem od nich odcházela, držela jsem bradu zvednutou a moje podpatky klapaly po chodníku jistým krokem. Cítila jsem se silná a nezávislá, jako kdybych mu dala facku, ale ve skutečnosti jsem to byla já, koho právě schytal ránu.

Prošla jsem kolem naší budovy a šla jsem dál a pomalu mě opouštěla sebedůvěra. Ramena mi poklesla a bradu jsem sklonila k zemi. Šla jsem ven, abych se sešla s Erikem, abych se mu mohla vzdát, a abych ho měla. Odložila jsem zbroj i brnění a on mě na oplátku bodl do prsou. Byla to léčka.

 Pořád jsem pokračovala v chůzi, dokud jsem neodolala pokušení. Ohlédla jsem se přes rameno a viděla, jak ti dva odcházeli spolu. On měl ruce nacpané v kapsách a ona živě mluvila. Šťouchla ho do ramene a on přikývl.

Logická část mého mozku věděla, že s ní nešel na rande. Nevrátí se do jeho bytu, aby se milovali, ale nejraději bych se na něj vrhla a řekla mu všechno, co jsem si myslela o tom, že právě odcházel s jinou ženou.

Vytáhla jsem z kabelky telefon a napsala mu naštvanou zprávu – Zapomeň na všechno, co jsem ti právě řekla a jdi do prdele – ale věděla jsem, že bych nepřežila jeho ostrou odpověď. Dobře. Fajn. To znělo dobře.

Erik nebyl dobrý chlap. Neběžel by za mnou, aby si vyprosil místo v mém srdci.

Ve skutečnosti jsem pro něj znamenala tak málo, jako před měsícem a půl, a teď, když jsem se konečně vzdala, se mnou pravděpodobně nebude chtít mít už nic společného.

Hra skončila.