MH - 8. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Něco ho poškrábalo na kůži. S přicházejícím vědomím si Jory uvědomil, že mu na břiše sedí něco tvrdého a tiše mu tam vrní.

Zatímco se probouzel, dostihly ho vzpomínky z minulého dne. Nikdy nebyl mužem, který by se probíral rychle a tak potřeboval nějakou dobu, než to šupinaté černé stvoření na svém břiše identifikoval.

„Dobré ránko, Precious.“

Precious kouzelně zacvrlikala. Velké zlaté oči na něj zíraly, jakoby ho chtěly k probuzení přinutit.

Pohlédl stranou a zjistil, že je ve velké posteli úplně sám. Na polštáři vedle něj ležel kousek papíru.

Poklade, musel jsem jít vyřídit pár věcí. Sejdeme se na oběd. Vyhýbej se potížím.

Tvůj Val.

Zvedl dráčka a posadil se. Poté vklouzl do kalhot z minulého dne.

„Zavolám Britsonovi a zeptám se ho, jestli už je mé oblečení na cestě a poté si promluvíme s někým, kdo by ti našel nějakého rozumného páníčka,“ řekl malému dráčkovi. Jako odpověď se ozvalo tiché zapískání. Jakmile byl oblečený, přiletěl mu drak na rameno, a aby udržel rovnováhu, omotal ocásek kolem Joryho krku.

Ozvalo se zaklepání. Otevřel je a uviděl Z s táckem v ruce. Prošel dovnitř kolem Joryho, jakoby tam byl doma.

„Jory, propásl jsi vzrušující novinky. Proslýchá se, že král našel svého druha.“ Zellynovy oči spekulativně pohlédly na Joryho nahou hruď. „Přišel jsem, abych zjistil, že se s tebou minulou noc stalo. Najednou jsi zmizel.“

Z se přiblížil dle mínění dráčka příliš blízko.

Zasyčel. Vzduchem proletěl zelený plivanec, přistál na koberci před Z a propálil tam díru.

„Ááaa!“, začal křičet, Z. Rychle odložil tác na noční stolek.

„Promiň, Z, nevěděl jsem, že zaútočí.“

Z drobného tělíčka se ozývalo hluboké vibrato. Tentokrát věděl, že se nejednalo o vrnění, ale o varování.

„Klid, Precious.“ Hladil ji po zádech, dokud vibrato neznělo tak hrozivě.

Když Zellyn uviděl černého draka, jeho obličej získal svou barvu nazpátek. „Jak ses dostal k tomu drakovi?“

„Když jsem včera opustil bar, tak jsem ho našel v jedné postranní uličce.“

„Měl ses nechat ošukat, ne sbírat domácí mazlíčky,“ řekl Z zamračeně. Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si Precious.

„Divocí draci jsou strašně vzácní. Jak jsi k němu přišel?“

Jory mu vyprávěl celý příběh. Z tam jen stál a zíral na něj s otevřenou pusou. „To je osud. Byl jsi předurčen k tomu stát se jejím majitelem. Ještě nikdy jsem o černém drakovi neslyšel. Zajímalo by mě, jestli umí chrlit i oheň, nebo jen kyselinu. Někteří draci umí obojí.“

Jory pokrčil rameny. „Zatím jsem to u ní neviděl.“

„Jiné téma; jaký byl ten muž, se kterým jsi byl včera v noci? Moc dobře jsem ho neviděl. Kdo to byl?“

Jory se začervenal. „Jeho jméno bylo Rai. Byl úžasný. Ale to je Val také. Nevím, koho bych chtěl za druha raději, ale mám pocit, že to bude jeden z nich. S Raiem to bylo intenzivní, ale u Vala se cítím bezpečněji.“ Zvláštní, protože si nikdy nemyslel, že by si přál, aby se o něj nějaký muž staral.

Na Zellynově tváři se objevil divný výraz. „Buď opatrný, Jory. Drakodlaci jsou trochu majetničtí, když jde o jejich druhy. Během doby páření blázníme tak trochu všichni, ale drakodlaci jsou ti nejhorší.“

„Odkud víš, že jsou oba drakodlaci?“

Z pokrčil rameny. „Copak nejsou?“

Jory se zavrtěl. „Myslím, že jsou oba draci. Neptal jsem se, ale oba mě kousli.“

„Prostě buď opatrný. Měl by ses vyhýbat tomu, abys je naštval tak, že spolu budou chtít bojovat o dominanci.“

„S tím majetnictvím máš asi pravdu. V jednom okamžiku řekl Val, že je rád, že je kvalifikace uzavřena a v druhém si chtěl toho chlapíka podat. Jaká byla tvá noc, když jsem odešel? Byl to ten pravý?“

Z se s povzdechem zhroutil do jedné z židlí. Zvedl poklop z jednoho talíře a vzal si toast.  „Ne.“ Zatímco ho trhal na kousky, ani nevzhlédl. „On se lovu druhů nezúčastní. Chtěl si jen zatancovat.“

Oba muži na sebe pohlédli a vybuchli smíchem. Zellynovi po tvářích tekly slzy a snažil se popadnout dech.

„Byl v tom hrozný.“ Zachichotal se.

Jory se smál s ním. Už to bylo dlouho, kdy se uvolnil tak, že se jen tak smál s přítelem. Napil se trochu šťávy, aby si zvlažil hrdlo.

Zapískání Precious mu připomnělo povinnosti dnešního dne.

„Zatraceně. Musím zavolat tvému strýci a zeptat se, jestli už má pro mě připravené nějaké šaty a bylo mi řečeno, že s hledáním domova pro Precious by mi mohl pomoci Maurek.“

„Maurek je dobrá volba,“ souhlasil Zellyn. „Má na starosti všechno kolem draků. Mohl by ti poradit, co bys měl udělat.“

„Velmi dobře. Val říkal, že se se mnou chce setkat na oběd, tak bych si měl pospíšit.“

„Nezapomeň si zaregistrovat své páření.“

„Nezapomenu.“ Jory šel do koupelny si vyčistit zuby. „Pokecáme později, Z a děkuji za snídani.“

„Není zač. Chtěl jsem vědět tvoje novinky.“ Z vstal, dal mu mlaskavou pusu na tvář, a zatímco na něj drak syčel, utíkal ke dveřím.

Jory se rozesmál a zavřel za ním.

Apropo, novinky… Jory se ujistil, že jsou dveře zajištěné, vytáhl komunikátor a vyťukal speciální kód.

Několik pípnutí za sebou signalizovalo spojení. Přední část komunikátoru se rozsvítila a Jory pohlédl do tváře svého dobrého přítele, Zara.

„Buď pozdraven, můj princi,“ zahájil rozhovor Zar. Na obličeji měl svůj typický úsměv. Jako intergalaktický pirát byl proslavený útoky na otrokářské lodi a tím, že odlehčoval pašerákům od jejich nakradeného zboží. Co vědělo jen málo lidí; pracoval pro Joryho.

„Buď pozdraven, můj pirátský příteli. Strýc bude pašovat příští měsíc zboží do čtvrti Villio. Budou to tři lodě s různými věcmi, pár otroků, hotovost a velké množství drahokamů z galaxie Marl. Zvýšil bezpečnostní opatření, takže musíš být obzvlášť opatrný.“

„Líbí se mi tvůj nový outfit.“ Pirát si se zalíbením prohlížel Joryho nahou hruď.

Jory se zasmál. „Čekám na šaty. Brzy by měly dorazit, a jestli je tu něco, co by se ti líbilo, tak se musíš postavit do fronty. Momentálně jsem kořistí dvou mužů a oba mě chtějí jako svého druha.“

„Vol pečlivě, Joriah,“ varoval ho Zar s nezvykle vážnou tváří. „Bylo by mi líto, kdyby ses připoutal ke špatnému druhovi.“

„To udělám, můj příteli. A ty si dej pozor na piráty.“

Zar se usmál. „To v každém případě.“

Krátce poté, co hovor ukončil, se ode dveří ozvalo zaklepání.

Rychlý pohled kolem mu ukázal, že Precious zase zmizela. Okno bylo opět otevřené. Zvláštní, že si nepamatoval, že by ho otevíral. Pokud se drak neobjeví, než se vydá na cestu, tak budou muset vyhledat strážce draků jindy.

Otevřel dveře a tam stála Lila se svůdným úsměvem. „Nenech se mnou vyrušovat. Předpokládám, že jsi nahý jen napůl.“ V ruce držela hromadu ramínek s oblečením, zakrytým v plastikových sáčcích.

Jory jí úsměv opětoval, dokud neuviděl její obličej. Pečlivě nanesený make-up sice skryl hodně, ale i tak mohl vidět pod nánosem pudru nové podlitiny.

Když si představil, že někdo mlátí tuto jemnou ženu, vzedmula se v něm vlna vzteku. „Kdo to byl?“

Lilin úsměv zmizel. „Nevím, o čem to mluvíš. Pojď si prohlédnout své nové šaty. Slíbila jsem Britsonovi, že je k tobě hned odnesu.“

„Lilo,“ Jory položil své ruce na Liliny rameny a jeho vztek zesílil, když sebou při tom doteku cukla.  „Řekni mi to.“

„Nestihla jsem uvařit večeři.“ Lila začala vzlykat a mnula si u toho zoufale ruce. „Říkal mi to znovu a znovu, že když přijde domů, tak má rád teplé jídlo. Ale já neposlouchala.“ Vrtěla hlavou tak prudce, že jí lesklé vlasy poskakovaly kolem obličeje. „Kdybych nebyla tak hloupá, tak by mi nemusel ubližovat.“

Fialové oči měla doširoka otevřené a upřímné.

Jory zuřil, vztek ho doslova pohlcoval. Sklopil oči, aby nezahlédla jeho výraz a zeptal se: „Jak se jmenuje tvůj přítel?“

„Wesland. Je jedním z králových vojáků,“ zašeptala, hlas plný strachu.  „Nic mu neříkej, ano? Je pod hrozným tlakem, aby dokázal, že je stejně tvrdý jako ostatní. Nemyslí to tak a poté je mu to líto. Je to opravdu skvělý chlap.“

Skvělý chlap, to určitě. Ten hajzl potřeboval někoho, kdo by ho naučil slušným způsobům.

Jory si převzal oblečení a položil ho na postel. Poté Lilu opatrně uchopil za ruce a zavedl ji k jedné z židlí, aby se posadila. Když ji Jory jemně stiskl, ruce se jí začaly třást.

Vyrazila ze sebe křečovitý smích. „Řekl, že je mu to líto a poslal mi tucet mých oblíbených květin – denních růží.“

„To je milé.“ Doufal, že jeho hlas zněl dostatečně neutrálně. Nechtěl ji rozrušit ještě víc. Stálo ji to hodně odvahy, aby týrání přiznala. Jory tyhle typy znal.

„Máš ještě další zranění?“

Lila zvedla svou halenku, aby mu ukázala břicho. Bledou kůži pokrývaly odporné značky. Vypadaly jako od biče.

Stále udržoval svůj hlas neutrální a řekl jí, že by měla vyhledat léčitele. „Mohlo by se to zanítit.“

Lila přikývla. „Vyzkoušej si šaty a pošli nazpátek ty, co se ti nebudou líbit. Britson říkal, že ti bude účtovat jen ty, které si necháš.“

„To udělám.“ Když ji Jory vedl ke dveřím, tak se na ni snažil nezírat a přinutil ji ke slibu, že vyhledá léčitele. Poté se mohl svému vzteku poddat. Neexistovalo nic, co by nenáviděl víc, než tyrany. S ještě třesoucími prsty otevřel Jory balíčky a vytáhl kožené kalhoty, modrou síťovanou košili z něčeho kovového a pár měkkých vysokých bot, ve kterých vypadaly jeho staré jako z nějaké skládky. Než opustil pokoj, zasunul své nože do pouzder a skryl je pod dlouhý kabát.

Nadešel čas navštívit Weslanda.

Jeho malý dráček si ho v případě potřeby najde sám.

***

Jen dvakrát se zastavil, aby se zeptal na cestu. Než došel k tréninkové ploše, musel přátelsky odmítnout tři pozvání na rande. Prvního vojáka, kterého potkal, se zeptal: „Hledám Weslanda.“

Chlapík pohlédl zvědavě na Jory, ale ten mu žádné vysvětlení nenabídl. Po chvíli ticha ukázal na skupinu vojáků, kteří cvičili jakýsi manévr.

„Ten v modrém se stříbrným náramkem.“

Jory přikývl. „Děkuji.“

Když se přišel blíž, uviděl, proč se ten chlap Lile líbil. Wesland byl neskutečně přitažlivý. Měl dlouhé černé vlasy a statnou postavu vojáka. Ale jeho pěkný vzhled nedokázal zakrýt záblesk krutosti, který Jory v jeho očích uviděl těsně před tím, než Wesland bez varování zabořil svou pěst do obličeje svého protivníka.

Jory čekal, jestli ten druhý muž vstane. Když to vypadalo, že je Weslandův sparing partner opravdu poražený, udělal krok dopředu.

„Ty jsi Wesland?“, zeptal se Jory pro jistotu. Nechtěl zmlátit špatnou osobu.

Než se výsměšným hlasem zeptal, tak si Joryho přeměřily ledově modré oči: „Co je ti po tom?“

„Tohle.“ Jory využil momentu překvapení, vrazil svou pěst do tváře druhého muže a bez emocí sledoval, jak svalnaté tělo padá na zem. Překvapivě nikdo z ostatních vojáků nezasáhl, aby ochránil svého kamaráda.

Jory je ignoroval a kovovou špičkou svých nových bot nakopl toho bastarda do žeber. Zaskřípění, stejně jako Weslandův křik ho trochu uspokojily.

Než se mohl Wesland pohnout, tak Jory vytáhl své nože, jeden přiložil ležícímu muži na krk a druhý mu přitlačil k rozkroku…

„Jestli se dozvím, že jsi své přítelkyni zase ublížil, příště už nevstaneš.“

Když Wesland ucítil píchnutí nožů na citlivých místech, uviděl Jory ve Weslandových očích strach a tělo pod ním se začalo třást. Nechal dojem ze svých nožů ještě chvíli působit.

„Budeš si to pamatovat, že ano, Wesi?“

„A... ano.“

„Dobře, protože Lila je má dobrá kamarádka a já na své přátele dávám pozor.“

Uvnitř Joryho ještě stále pulsoval vztek, a to i když mu Wesland ležel u nohou. Nic to nezměnilo na tom, že jeho kamarádka musela žít ve strachu před takovým hajzlem. Ozvalo se tiché plomp a přes tvář mu přejel mokrý jazyk.

„Ahoj, Precious. To je Wesland. Zmlátil mou přítelkyni Lilu,“ řekl Jory svým nejklidnějším tónem, zatímco vnitřně se chvěl vztekem.

„Měl dojem, že ho neobsloužila dostatečně rychle. Co myslíš, bude ho chtít, když ho rozřežu na malé kousíčky?“

Wesland se pod Joryho noži kroutil a objevila se první krev.

„Opatrně. Určitě bys nechtěl, abych ti prořízl hrdlo.“

Zajímalo by ho, jak dlouho asi bude trvat, než se do toho vloží ostatní vojáci. Vlastně ho překvapilo, že už to dávno neudělali. To mu potvrdilo, že se Wesland choval jako hajzl ke každému.

Když drak natáhl svou štíhlou černou hlavu přes Joryho rameno, Wesland se roztřásl ještě víc. Stvoření se otíralo tváří o Joryho jako nějaká přítulná kočička.

„Plive kyselinu,“ sdělil Wesovi s potěšením v hlase.

Drak tiše zavrčel.

Jory ji pohladil. „Buď hodné děvče. Nechceme ho zabít. Jen musí dostat na vyučenou.“

Wesland se třásl takovým způsobem, že Jory musel nože trochu nadzvednout, jinak by ho vážně podřízl.

Cítil, jak drak opustil jeho rameno. Ale v další sekundě ucítil jiný teplý dotek. Kam ten drak, k čertu, zmizel?

Do nosu mu stoupla vůně žhavého muže, kořeněná. V kalhotách mu ztvrdl penis, jakoby byl na tento pach vycvičený.

„Nějaký problém, miláčku?“ Zatímco Jorymu masírovala krk silná ruka pomalými, smyslnými pohyby, zazněl mu u ucha Raiův svůdný hlas. Bylo to, jakoby chtěl masáží uchlácholit jeho vnitřní bestii, což bylo směšné, koneckonců byl člověk. Pod Joryho povrchem nečíhal žádný drak, ale zajímalo by ho, kde byl jeho malý dráček.

„Nemůžu vystát lidi, kteří týrají ty, co jsou slabší než oni,“ řekl skrz zaťaté zuby.

„Tento voják se bavil tím, že ubližoval své přítelkyni. Na břiše měla krvavé šrámy od bičování.“

Rai se svými krouživými pohyby pokračoval. „Už je dobře. Promluvím s odpovědnou osobou a najdeme pro něj nové umístění, aby ses už na něj nemusel dívat a on nemohl ubližovat své přítelkyni. Postarám se o to, aby byl přiměřeně potrestán a podstoupil terapii.“

„Velmi daleko,“ zdůraznil Jory.

„Ano, velmi daleko. Slyšel jsem, že Jižní království potřebuje vojáky.“

„Nebo by ho mohl dostat můj drak. Mohli bychom pozorovat účinek pořádné dávky kyseliny na jeho pěknou tvářičku.“

Rai dál hladil Joryho záda. „Klid, drahoušku. Nevím, o jakém drakovi mluvíš, ale pošlu Wese do takové části království, kde není nic kromě písku a hadů.“

Ano, to by šlo.

Raiova uklidňující ruka ho hladila i nadále, dokud neucítil, jak se jeho vztek uklidňuje.

„Ano, miláčku, uvolni se. Necháme Weslanda přeložit. Není třeba ho zabíjet.“

Jory se narovnal a zastrčil nože zpátky do pouzder.

Otočil se a pohlédl do Raiových starostlivých očí. „Postaráš se o jeho přeložení?“

Rai přikývl.

„Dobře.“

***

Raiston kývl na okolo jdoucího sluhu. „Zaveď Joriaha do mých pokojů a napusť mu horkou vanu, aby se uvolnil.“

Poslušně jako štěně se Jory nechal odvést sluhou pryč a Rai se zhluboka nadechl, poprvé od chvíle, kdy objevil svého křehkého milence, jak málem podřízl hrdlo muži třikrát tak většímu, než byl on sám.

„Co se tu, k čertu, stalo?“ Strach o Joryho způsobil, že jeho hlas jen řezal. Kdyby se jeho druhovi něco stalo, tak by neručil za počet mužů, které by zabil.

Tilden, jeho kapitán, předstoupil.

„Váš muž viděl podlitiny u Weslandovy přítelkyně.“ Oči válečníka sledovaly Joryho, jak kráčí přes pole a poté vrhl na muže, ležícího na zemi, pohrdavý pohled.

„Praštil Weslanda do obličeje, kopl ho do žeber a vyhrožoval, že ho rozřeže na kousíčky, jestli se někdy doslechne, že jí znovu ublížil. Ten muž je možná malý, ale je to drsňák.“

Rai uviděl v očích vojáka hluboký respekt a cítil, jak jeho hrdost na Joryho roste.

„Ten muž je můj druh, takže každý, kdo by jen pomyslel na pomstu, tak by si to měl dvakrát rozmyslet. Abych ho ochránil, nebudu váhat zabíjet.“

Poté, co nechal zavolat léčitele pro Weslanda a zařídil jeho přemístění, šel do svého pokoje, aby se podíval po svém druhovi.

Který tam nebyl!

Rychlý pohled po pokojích, mu potvrdil, že jeho apartmán byl absolutně prázdný. Stiskl tlačítko na komunikátoru a zavolal sluhu. „Kde je Jory?“

„Kdo, Vaše Výsosti?“

„Joriah, ten krásný muž s blonďatými vlasy a nádhernýma stříbrno modrýma očima?“

Sluha zavrtěl hlavou. „Nikdo tu nebyl, Vaše Výsosti.“

Přepadl ho strach, ale pak ho něco napadlo. Už věděl, kam jeho druh zmizel.

Rai vyťukal Valovo číslo.

„Jak vám mohu pomoci, Vaše Výsosti?“, zavrčel Val, když se na displeji objevila jeho tvář.

Raiston věděl, že vévodu ničilo pomyšlení, že by mohl svého druha ztratit ve prospěch Raie, kdyby se tak Borl, bůh páření, rozhodl.

„Mohl bys mi vrátit mého druha.“

„Do dne odhalení to není tvůj druh a jsem si jistý, že i poté bude můj.“

„Dobře. Vrať mi mého druha a já nedám vyhlásit po celém království, že zoufale hledáš družku.“

Val přimhouřil své světle zelené oči. „Co tím myslíš, vrátit? Myslel jsem, že je venku, aby si prohlédl okolí nebo tak něco. Měli jsme se sejít na oběd.“

Rai zavrtěl hlavou. „Rozhodl se, že nejdřív navštíví kasárny a zmlátí Weslanda. Poslal jsem ho do svých pokojů, aby se mohl uklidnit.“

Na Valově tváři se objevil výraz hrdosti. „Zmlátil Weslanda? Vždycky jsem byl toho názoru, že ten bastard by potřeboval pár pořádných kopanců do zadku.“

„Ale teď Jory zmizel.“

„Jen klid. Můj druh bude někde poblíž.“

Rai zavrčel. „Jednou si to budeme muset ujasnit, Vale, ale nejdřív ho budeme muset najít.“

„Souhlasím. Sejdeme se před jeho pokojem.“

„Nechám vysledovat jeho pohyb.“

Oba muži ukončili hovor a Rai se rozběhl. Jakmile byl venku, zavřel oči a soustředil se na proměnu. Představil si své zelené šupiny, zlaté oči a masivní tělo a už cítil, jak proměna začíná. Máchl ocasem, přitiskl nos na zem a hledal Joriahův pach. Od poslední noci měl vůni toho krasavce vypálenou hluboko v duši.

S tichým zavrčením se vznesl do vzduchu, aby měl lepší výhled. Jeho pozornost upoutal hlasitý křik. Pod ním kroužil malý dráček a vydával ze sebe zoufalé pískání. Zvláštní. Soustředil se na malé stvoření a tvrdě přistál. Černého draka ještě nikdy neviděl. Myslel si, že tato stvoření jsou jen v dětských pohádkách.

Jory ležel na zemi, tichý jako mrtvý. Rychle se rozhlédl a uviděl sluhu, kterého poslal s Jorym, ležet mrtvého vedle něj. Jeho mozek byl všude kolem.

Rai se rychle proměnil zpět do své lidské podoby. Svou nahotu ignoroval a spěchal ke svému druhovi.

Jakmile se přiblížil, malý drak přistál a postavil se před Joryho.

„Klid, maličký. Musíš uhnout, abych se dostal k Jorymu,“ řekl ve snaze malou bestii upokojit, aby mohl posoudit Joryho stav. Nechtěl to zranit, protože divoké stvoření očividně ležícího muže ochraňovalo.

Malý dráček otevřel tlamu a vyplivl plamen třikrát tak větší, než byl on sám. Raiston instinktivně uskočil, aby se ohni vyhnul. Díky jeho dračí krvi mu to kůži spálit nemohlo, ale jeho lidské oči byly v ohrožení.

„To by stačilo! Jdi mi z cesty.“

Zavrčelo to na něj, ve zlatých očích se zablýskla zloba. Poté otevřel znovu svou tlamu. Rai se připravil na to, že bude muset zase uskočit z cesty, ale ta malá potvora na něj plivla jakousi tekutinu. Jak dopadla na chodník, zasyčelo to a udělalo pěknou díru.

Svatá matko!

Jory zasténal.

Rai nemohl dál ztrácet čas. Pokud to bude zapotřebí, tak malého draka zabije, aby se dostal ke svému druhovi. Rai se zrovna začal znovu proměňovat, když dvorem zavál prudký vír.

Vedle Joriaha se zastavil zářící vír a z jasného světla vystoupila žena. Měla dlouhé blonďaté vlasy a povědomé stříbrno modré oči. Rai ji okamžitě poznal. Byla to bohyně, kterou uctívali vojáci; Katla, bohyně štěstí. Její příchod na planetu znamenal pro Raie požehnání, protože se objevila krátce po smrti jeho otce a lidé v ní viděli znamení, že Rai bude dobrý král.

„Kdo zranil mého syna?“ Hlas ženy zněl v jeho uších jako poplašný zvon. Hlas, který byl normálně používán na jemná slova a zpěv, byl chladnější než severní pól.

Syn?

„Ano, syn,“ odpověděla, jakoby to vyslovil nahlas. „Přece jsi nevěřil, že bych se objevila na planetě drakodlaků náhodou, že ne? Hledala jsem potencionální druhy pro mé jediné dítě. Naštěstí jsem našla hned dva.“

Odsunula malého dráčka stranou a nadlidskou silou zvedla svého syna. „Naštěstí se hojí rychle. Chybou bylo, že ses o něj nepostaral. Možná ho budu muset přece jenom přenechat výhradně tomu druhému. Myslela jsem, že budeš schopný se dělit, ale teď už si tím tak jistá nejsem.“

Bylo to, jakoby Raiovo srdce sevřela ledová ruka, ale neodvážil se promluvit. Všechno, co by teď řekl, by mohlo být špatně pochopeno a to poslední, co by teď potřeboval, bylo, aby naštval bohyni, obzvlášť když se jednalo o jeho budoucí tchyni.

Spolkl slova, která se mu hrnula na jazyk a potichu ji následoval k zámku, potěšený, když zamířila k jeho pokojům a ne k tomu, který dostal Joriah přiřazený.

„Postarej se, aby mu napustili vanu. I když už se mu rány hojí rychle, bude velmi vyčerpaný a až ta krev uschne, tak by se mu košile přilepila na kůži.“

„Ano, bohyně.“ Rai si pospíšil, aby její požadavky splnil. Jeho drak chtěl vrčet, vztekat se a obejmout svého druha, ale jeho racionální lidská polovička měla strach naštvat bohyni, která byla navíc Joryho matka.