MH - 9. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Jory se probudil v měkkých přikrývkách za zvuků uklidňující hudby. Někdo mu zpíval drsným hlasem sladkou ukolébavku. Hlasově to neladilo, ale i tak to bylo milé. V hlavě mu hučelo jako v leteckém motoru a ústa měl tak vyschlá, že poušť proti tomu byla vodní nádrž.

Opatrně otevřel jedno oko. Vedle něj seděl Val a zpíval svým drsným hlasem. Někdo by tu potřeboval pár lekcí zpěvu, ale i tak nemohl zabránit úsměvu, když sledoval svého druha.

„Jsi v pořádku, miláčku?“, zašeptal. Jeho hrdlo mu promluvit hlasitěji nedovolilo.

„Jsi vzhůru, můj poklade.“ Tvář druhého muže rozzářil radostný úsměv. Sáhl po poháru s brčkem. „Dej se trochu šťávy.“

Val podepřel Joryho tak, aby se mohl posadit a napít.

„Mohl bys mi tu dělat společnost“, navrhl Jory po pár locích.

Val se opřel dozadu a opatrně Joryho uložil. Když se znovu otočil, uviděl Jory ve Valových očích utrápený výraz.

„Málem jsem tě ztratil, miláčku.“ Jory uviděl, jak Val bojuje se slzami. „Někdo na tebe šestkrát vystřelil v bezprostřední blízkosti z laserové pistole. Shnal, ten sluha, který byl s tebou, je mrtvý. Kdo to po tobě jde, drobku? Řekni nám to a my se postaráme o jeho smrt.“

Pomalými, opatrnými pohyby Jory vyzkoušel své svaly a zjistil, jak na tom je. Ulevilo se mu, že se jeho tělo zahojilo a vyškrábal se do sedu.

„Opatrně.“ Val ovinul kolem Joryho svou paži.

Jory předstíral slabost a opřel se o Vala. Hlavou se mu otřel o svalnatou paži, položil ji na rameno svého milence a prudce se zakousl do sexy krku, který se mu prakticky nabízel.

„Drahoušku“, zasténal Val a roztřásl se.

„Jak vidím, tak už se cítí lépe.“ Raiova suše pronesená slova Joryho tak překvapila, že cukl hlavou vzhůru.

Rai se posadil na druhou stranu Joryho postele. Pohladil ho po hrudi, jakoby se chtěl sám ujistit, že je Jory v pořádku.

„Bolí tě něco?“

Jory zavrtěl hlavou. „Ne, je mi dobře. Když zajedeš rukou dál na jih, tak zjistíš, jak moc dobře.“

Val se rozesmál. Oproti tomu Raie to očividně nepobavilo. „Ty nevíš, jak hrozně jsi vypadal, když jsem tě našel. Ten tvůj zatracený černý drak mě k tobě nechtěl pustit.“

Jory se začal vyděšeně rozhlížet. „Co jsi udělal s Precious?“

„Nic jsem s tou potvorou neudělal, a to i když na mě plivla jak oheň, tak kyselinu. Je u Maureka, dračího trenéra. Doufám, že ji naučí slušného chování. Odkud máš vůbec dračí královnu?“, zeptal se Rai.

Jory jim vyprávěl příběh jeho setkání s drakem. Oba dva se při jeho vyprávění o pekárně a drakově zálibě v cukru zasmáli.

„Jak jsi mě od ní dostal?“

„Přišla tvá matka.“ Raiův klidný tón Jorymu prozradil, že tato událost byla všechno jen ne normální.

Jory zbledl. „Co to má znamenat, přišla má matka?“ Určitě mu špatně rozuměl. Rai se poškrábal po zarostlé tváři. „Doufal jsem, že vám o své rodině budu muset říct až po ukončení lovu druhů.“

Rai přikývl, jakoby Joryho dilema chápal. „Vím, že během lovu nesmíš o sobě nic prozradit, ale myslím, že skutečnost, že je tvá matka bohyní, se dá těžko ignorovat.“

„Jelikož jsem ji neviděl od mých patnácti, tak to není tak těžké ignorovat“, řekl Jory hořce. Když mu bylo patnáct, tak mu matka vysvětlila, že už je dostatečně dospělý, aby ho mohla zanechat v péči jeho otce. Dovolila svému tělu, aby se vydalo na cestu proměny v bohyni. Po vzestupu se stalo jejím úkolem jako nové bohyně najít planetu, která potřebovala magického reprezentanta. Doteď neměl Jory tušení, kde jeho matka zůstala. Nyní věděl, proč ho jeho otec poslal zrovna na tuto planetu. Nebyla to jeho láska k drakům. Byl to neobratný pokus jeho otce dát Joryho s matkou opět dohromady.

Setřásl ze sebe smutné myšlenky a pohlédl na ty dva chutňoučké muže. Tak blízko a tak moc oblečení. „Už se cítím mnohem lépe.“ Vrhl na Raie svůj nejžhavější pohled, v naději, že muže přiláká blíž.

Odpovědí mu byl malý úsměv a pohlazení po nahých zádech.

„Už se opravdu cítí lépe, Vale. Možná bys měl přijít blíž a přesvědčit se o tom sám.“

Val Joryho jemně políbil na rameno, zatímco Rai se sklonil k Joryho rtům a políbil ho. Jory zasténal, aby ho povzbudil. Ten muž byl sice v jeho posteli, ale přesto příliš daleko.

„Teď si odpočiň. Až se probudíš, tak si spolu promluvíme o tom, kdo tě chce vidět mrtvého.“

Jory si povzdechl. „Nemusím odpočívat, abych vám to řekl. Je to můj bratr.“

Oba muži si vyměnili pohled. „Proč by tě chtěl tvůj bratr zabít?“, zeptal se Rai jemným hlasem.

„Nesmím vám o svém původu nic říct“, připomněl mu Jory.

„Už jsme si tě nárokovali. Od toho okamžiku jsi druh jednoho z nás. Nic, co bychom udělali, nezmění to, co přijde. Jestli je ti to milejší, tak já začnu.“

Jory přikývl. „Ano, myslím, že to tak bude lepší.“

Nehledě na to, že umíral zvědavostí a chtěl se dozvědět o svých milencích víc. Zajímalo by ho, kterého z nich mu jeho matka vybrala. Nepochyboval o tom, že jeho matka už jednoho z nich zvolila jako jeho druha osobně.

„Jsem král Raiston Dragonsbreath, Vládce jižní části planety a toto je vévoda Valer Klarian, třetí v následnictví. Můj vlastní bratr je druhý. Seznámíš se s ním hned, jak se budeš cítit líp.“

„Zatraceně.“ Jory sebou hodil do polštářů za zády. „Doufal jsem, že jste obchodníci, nebo vojáci, i zatracení piráti by byli lepší, ale ne, vy musíte pocházet z královského domu. Otec vás bude milovat.“

Bylo jedno, koho z nich si zvolí, protože oba patřili k vládnoucí třídě.

Rai na něj hleděl a zmateně krčil čelo. „Myslel jsem si, že bys byl šťastný, kdybys měl za potencionální druhy takové vysoce postavené muže. Máme dostatek prostředků, abychom ti zajistili vysokou životní úroveň.“

Jory se rozesmál, ale i on v tom slyšel nádech hysterie. „Ty to nechápeš. Nepotřebuji ani peníze ani prestiž.“ Rukama si třel obličej.

„Samozřejmě, že ne, drahoušku.“ Val ho konejšivě hladil po vlasech. „Nedomnívali jsme se, že bys hledal bohaté muže. Je očividné, že to nepotřebuješ.“

Jory se smál tak moc, že mu z očí tekly slzy. „Och, zatraceně. Nejen, že je má matka bohyně a poté, co se proměnila, tak mi zanechala všechen majetek – je to můj otec.“

Král Jorymu stiskl rameno, aby ho podpořil. „My tě ochráníme.“

„Můj otec je Nejvyšší galaktický král Rufeus Eprion“, vyrazil Jory ze sebe.

„Co!“

Jory hleděl na oba muže, fascinovaný tím, jak podobně zněli, když křičeli. Rozhodl se, že řekne všechno a začal. „Podle informací mého otce se mě snaží zabít můj bratr, abych nemohl nastoupit na trůn.“

Oba dva na něj jen zírali.

„Ty jsi syn krále Epriona?“, zeptal se Val.

Jory přikývl. „Neřekl jsem vám to kvůli pravidlům lovu, ale jsem si skoro jistý, že útočník byl poslán mým bratrem. Jeho tvář jsem neviděl, ale viděl jsem ve městě Brilla, muže mého bratra. Není důvod, aby tu byl.“

Na tvářích mužů se objevil vztek. „Myslím, že bychom měli na tvého bratra nachystat past“, řekl Val.

„Souhlasím. Už i vím, jak“, přidal se Rai.

„Jak?“ Nenapadal ho žádný způsob, jak sem bratra nalákat.

„Budu trvat na tom, že se chci seznámit s celou tvou rodinou ještě před korunovací. Koneckonců jsem významný vládce. Nemohu si vzít jen tak někoho.“

Val zavrčel. „Co tě vede k domněnce, že si tě Jory vezme? Já ho potkal jako první. Ty jsi byl pouze jako druhá volba z důvodu splnění pravidel lovu. Já jsem jeho pravý druh.“

„Hej, kluci. Vzpomínáte si na mě?“

Dva naštvané páry očí obrátily svou pozornost na něj.

„Je to dobrý nápad, ať už se spářím s kýmkoliv. Mohu zajistit, aby otec trval na přítomnost všech členů rodiny. Jen si musíme počkat, čí drak se mi objeví na zádech.“ Momentálně Jory nevěděl, ke komu chce patřit a když mu bůh jednoho z nich vybere za druha, tak značka páření zůstane, nebo zmizí stejně jako tetování, které si nechal vytetovat v osmnácti?