Fawn - PROLOG

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Anceli,

lidi mluví o tom, jak jsou na podzim krásné stromy. Přehlídka oranžové, žluté a červené, které padají pomalu z větviček na zem. Barvy tak živé, že v jejich porovnání je svět zcela mdlý.

Vždycky jsem přemýšlel nad tím, proč nikdo nemluví o kráse zimy. Nebo léta. Nebo těch kátkých období mezi nimi.

Zima přináší krystalky ledu na trávu, která akorát začíná měnit barvu. Vzduch začíná být chladný a v krátkém kouzelném momentu můžeš vydechnout plné plíce vzduchu a vidět ledovou barvu svého dechu.

Léto je plné života. Život ale není dostatečně velké slovo pro léto, protože léto s sebou přínáší všechno. Přináší velké bouřkové mraky, které zakryjí sluneční svit a mnoho odstínů zelené, které bych nemohl spočítat za celý svůj život i kdybych začal teď a v životě už neudělal nic jiného.

A pak tu jsou ty krátké období mezi.

Období, kdy se mísí chladný vzduch s čerstvou jarní trávou. Nebo období, kdy se na horní hladině jezer vytvoří vrstva teplejší vody. Nebo období, kdy vítr volně profukuje trávou a rákosím a točí se kolem polí tak, že máš pocit, že jde o začínající hurikán.

Ty? Ty jsi všechny tyhle speciální období mezi.

Jsi ty momenty, kdy lidé zapomenou dýchat. Jsi to, pro co se natáhnu, ale nemůžu se dotknout. Jsi ty nekonečné hodiny ticha, které se natahují a natahují tak dlouho, dokud z nich nic nezbyde, až na mdlou vzpomínku na Bylo nebylo.

Ale neboj se – Já na tebe nezapomenu, jako jsi ty zapomněl na mě.

Nemůžu přestat toužit po vzpomínce na tebe.

Rust