D&D - 14. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Lily vešla do temné, prázdné kuchyně. Z kredence si vytáhla skleničku, dala ji pod vodovodní kohoutek a pustila vodu. Z tvrdého spánku ji probudilo neskutečné sucho v krku a potřebovala se napít.

Když pila vodu, zadívala se z okna kuchyně na příjezdovou cestu. Do oka ji okamžitě padlo známé modré Porsche. Tu zatracenou sklenici skoro upustila. Vedle jejího auta bylo zaparkováno to Damianovo a podle kapek rosy, které ulpěly na jeho modré barvě, tam už určitě nějakou dobu stálo.

Nezmínil se, že by měl přijet. Ve skutečnosti byla Lily přesvědčená o tom, že Damian řekl, že měl nějakou práci a že možná nedorazí ani druhý den. Jejich svatba měla proběhnout už za dva týdny, takže Lily nevadilo, že musel za svou prací, protože aspoň tak mohla plně využít dny k tomu, aby se spolu se dvěma koordinátory svatby, které Dino najal, ujistila, že všechno probíhá hladce. Navíc Lily ještě měla v letní škole dva předměty, které potřebovala k tomu, aby na podzim mohla dodělat školu.

Měla před sebou spoustu zařizování.

A Damian taky.

Proč jí neřekl, že sem dorazí?

Hodiny na mikrovlnné troubě ukazovaly, že byly čtyři ráno. Lily, ještě zmatenější než kdy jindy, se otočila a z kuchyně vyhlédla oknem, které směřovalo ke garáži. Vedle Lilyina Maserati nebylo zaparkováno Dinovo bílé Bentley. Damian jí slíbil, že auto bude ještě před svatbou opraveno. Lily stejně byla zvyklá na běžné pochůzky či cokoli jiného, co potřebovala, používat Dinovo auto. Její bratr byl až příliš zaneprázdněný snažit se držet pevně na uzdě gang DeLuca spolu s Theem, než aby si ještě dělal obavy o své auto.

Ale Dinovo auto teď bylo pryč.

Lily naslouchala zvukům domu, ale nic nezaslechla. Nic, co by nějak naznačovalo, že by byl její bratr spolu s Damianem uvnitř. Lily dopila zbytek vody ze své sklenice. Po očku přitom sledovala Damianovo auto.

Usoudila, že na tom nezáleželo. Možná, že spolu Dino a Damian měli nějakou obchodní záležitost, kvůli které se sešli nebo něco takového.

Lily se vydala zpátky do temného domu. U paty schodiště se zastavila. Ze zadní části domu se ozýval ten nejslabší zvuk. Něco, o čem si Lily byla jistá, že nikdy dřív neslyšela. Hluk zesiloval. Jako by se jednalo o nějaké broušení kovu.

Co to sakra bylo?

Lily se rozmrzele rychle vydala k zadní části domu. Vklouzla do balerínek a otevřela zadní dveře, které vedly na dvorek. Prostor vzadu za domem byl celý temný, s výjimkou Dinovy malé skladovací haly, která byla daleko na konci. Z otevřených vrat se linulo bílé světlo a odlétávaly odtamtud jiskřičky. Ve světle bylo vidět, jak tam stoupal prach a kouř. Osvětlená postava se shýbala nad jakýmsi nástrojem a pracovala na něčem, co vypadalo jako… auto? Nebo spíš kostra z nějakého auta.

Lily by se možná měla otočit, vrátit se do domu a předstírat, že nic neviděla. Něco ve střevech jí to však nedovolilo. Dřív, než dokázala pochopit, co dělala, sešla po schodech z terasy a už byla na půl cesty před dvorek.

Čím víc se blížila k tomu zvuku broušení a muži, který byl ve světle vidět, tím hůř se cítila. Kolem srdce cítila ten nejstísněnější pocit. Až po okraj ho měla naplněný děsem. Každý jeho úder ji bolel.

Když se Lily ocitla jen pár kroků od dveří, měla pocit jako by jí srdce vypadlo z hrudi a na trávníku se rozbilo. Auto… Znala tohle auto. Velice dobře znala ten tvar, protože od okamžiku střelby u domu Trentini se jí jeho obraz natrvalo vpálil přímo doprostřed vzpomínek. Nezáleželo na tom, že z auta nezbylo nic víc než jen ocelový rám a zkroucený černý kov.

Ne, Lily ho znala.

Znovu se rozsvítil hořák a zakousl se do podvozku. Muž pak nástroj odložil a zvedl něco, co vypadalo jakási bruska. Všude kolem se rozlétly jiskry, které osvětlily i ochranou masku, který měl muž nasazenou na obličeji. Znovu se tu rozlehl příšerný zvuk broušení, který donutil Lily přikrčit se. Lily bolely uši. Příšerný zápach, se kterým se bruska zakusovala do horké oceli, ji pálil v nose.

Lily se otočila na podpatku. Potřebovala se co nejrychleji dostat pryč od tohohle auta a toho všeho, co znamenalo. Nedostala se daleko. Právě když udělala prvních pár kroků, muž brusku vypnul. Zaslechla známý hlas, který tlumeně zaklel. Najednou se mnohé vyjasnilo.

„Lily?“

Ne.

Proč?

Všechno uvnitř ní křičelo tyhle dvě jednoduchá slova. Nic nebylo v pořádku. Všechno bylo tak příšerně špatně a nesmyslně.

Lily se na orosené trávě znovu otočila na podpatku. „Proč?“

Damian na betonovou podlahu budovy odložil svou svařovací masku. „Lily -“

„Proč je to tu tady?“ přerušila ho. Její hlas představoval stěží zlomený šepot.

„To nic není, Lily.“

Lily se temně a nenávistně ušklíbla. „Správně. To nic není. Řekni mi, že to auto nebylo použito při střelbě u domu Trentini. Řekni mi to!“

Když Damian promluvil, ani na okamžik neodvrátil oči. „Nemůžu.“

„Protože to tak bylo.“

„Ano,“ potvrdil tiše.

Lilyino srdce se znovu zlomilo. „Proč?“

„Dino -“

Ne, Lily nechtěla slyšet ani tohle. Otočila se zpátky k domu a co nejrychleji to šlo, se od Damiana vzdalovala. Když Damian odhodil svůj nástroj na betonovou podlahu, hlasitá rána při jeho dopadu se rozléhala všude okolo.

„Lily!“

Co to její bratr dělal? To auto mohlo znamenat jen jednu jedinou věc. Dino měl prsty v té střelbě. V tom procesu ji málem zabil. A Damian… pomáhal mu ničit důkaz. Damian to věděl taky.

Ach Bože.

Lily se v hlavě míhala jedna vzpomínka za druhou. Šeptané rozhovory, Dinovy a občas i Damianovy výroky, které nedávaly smysl.

„Tyhle sračky se stávají.“

„Právě teď se musíme soustředit na udržení toho, co nejdůležitější – bezpečí. Myslel jsem, že to už někdo pochopil.“

„Ona byla v bezpečí, chlape.“

„Jednou to možná skutečně pochopí.“

„Na které straně jsi?“

„Na mojí, samozřejmě.“

„Zjevně je cílem, aby někdo v mafii dokázal něco někomu jinému...“

„…maličká, někdy je lepší počkat na ten správný čas. Ne všechno je vždy jen černé a bílé.“

Tak moc otázek. Až příliš mnoho. Lily, slepá a hluchá vůči svému bratrovi a jeho myšlenkovým schématům, všechno přecházela, aniž by to jakkoli zpochybňovala.

Pak tam byl Damian. To ji pravděpodobně bolelo ze všeho nejvíc. Většinu včerejšího dne strávila v jeho posteli. Na svém těle mohla stále ještě cítit následky promilovaných hodin. Damian se jí dotýkal tak jako by mu na ní záleželo, jako by ji chtěl. Donutil ji věřit mu. Kolik z toho nebylo nic jiného, než jen lži?

Bylo tohle všechno také součástí Dinových plánů, ať už byly jakékoli?

Čím víc se blížila k domu, tím víc jí vzadu v krku narůstal knedlík. Po tvářích jí stékaly proudy čerstvých, horkých slz. Nikdy se necítila tak zlomeně jako právě teď. Na jazyku ji pálila zrada, díky které jí bylo ještě hůř.

„Lily, počkej,“ řekl Damian.

Skoro se jí podařilo dostat ke schodům, ale zachytil ji. Damianovy ruce, ty, kterým dovolila, aby se jí dotýkaly a učily se znát její tělo, ji popadly za zápěstí a rychle otočily tváří tvář k němu. Jakmile ji uvolnil, vší silou ho uhodila. Její dlaň dopadla na jeho tvář, téměř tichou zahradou se nesla ozvěna jejího úderu. Damian byl napjatý a prudce se od ní odvrátil, jako se bál, že by ho možná chtěla znovu uhodit.

„Ty zatracený kreténe!“ vykřikla Lily a nechala svým slzám volný průchod. „Lhal jsi mi!“

Damian si olízl kapičku krve, která se mu objevila na dolním rtu a promnul si čelist. „Zatraceně, ty máš teda mocný švih.“

Lily v sobě zadržela výkřik zoufalství. „Máš štěstí, že to byla jen jedna rána.“

„Znovu mě neudeříš.“

„Prosím? Kdo si sakra po tom, co jsem právě viděla, co děláš, myslíš, že jsi, abys mi říkal něco takového?“

Damian udělal krok vpřed, blíž k Lily. Ucouvla. Potřebovala prostor. „Přesně jak jsem řekl. Znovu mě neudeříš. Já jsem tě nikdy neudeřil. Nikdy bych tě neudeřil. Takže mě neudeříš.“

Lily zadržela v krku výkřik, až se zajíkla. „Kde je můj bratr?“

„Odešel. Asi před hodinou mu volal Tommas. Riley konečně udeřil v odplatě. Rossiho gang dostal mocný zásah. Terrance chtěl, aby se muži shromáždili a probrali, co udělat.“

Bylo jí to jedno.

„Lhal jsi mi.“

Damian zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem nelhal.“
„Vážně?“ Lily ukázala na skořápku vozidla, na které Damian pracoval. „Jak nazveš tohle? Všechny ty věci, které se staly, jsi udělal. Věděl jsi to a neřekl jsi mi to. Máma mojí kamarádky a tvá vlastní sestřenice! Jsi slizký, prolhaný -“

Damian udělal krok vpřed, přiskl ruku na Lilyina ústa a pevně ji sevřel. „Pst. Vůbec nic z toho jsem neudělal. Ve skutečnosti jsem udělal zatraceně málo. To jediné, co jsem udělal, bylo to, že zatímco se to dělo, jsem tě držel v bezpečí. Zatraceně Lily, přestaň a poslouchej mě.“

Bojovala s jeho sevřením. Mumlala u toho kletby i cokoli dalšího, co v ten okamžik na něj dokázala vymyslet. Nechtěla, aby se jí dotýkal, nebo aby byl v její blízkosti. Pro to, co se kolem nich dělo, neexistovala žádná omluva ani žádný důvod, který by to mohl ospravedlnit. Nic by nedokázalo ospravedlnit to zbytečné krveprolití nebo bolest srdce ostatních lidí.

„Poslouchej mě,“ požadoval Damian.

„Naser si,“ vyplivla ze sebe Lily. Konečně se jí podařilo uvolnit si ústa ze sevření jeho ruky.

„Lily, prosím, poslouchej mě!“

Lily ho kousla do dlaně. Damian zařval bolestí a odtrhl se od Lily. Využila té příležitosti, aby mezi nimi získala nějakou vzdálenost. Celé tělo se jí třáslo vzteky.

„Byla jsem tam,“ zasyčela Lily.

Damian přikývl. „Já vím.“

„Byla jsem tam, Damiane! Při té střelbě, viděla jsem ty lidi… Tohle bylo taky součástí plánu?“

„Nikdo by Dina nepodezříval, když byste ty nebo Theo byli na místech, kde se to stalo.“

Na místech?

Na místech!

„Víc než jedno?“ zeptala se Lily. Měla pocit, jako by jí z plic unikl všechen vzduch.

Lily cítila, jak jí projela milion a jedna emoce. Damianovo chladné chování se nijak nezměnilo.

Jeho prohlášení jasně naznačovalo, že se jednalo o víc, než jen jeden případ. Jediný další incident, jehož svědkem Lily byla, byla střelba v restauraci, při které zemřela Mia.

Lily se s téměř bolestivou přesností vybavily neurčité hovory a pohledy, které si, když se po té střelbě vrátili domů, vyměňovali Damian a Dino. Vysmívalo se jí to.

Jak jsi to mohla nevědět?

Jak jsi to mohla nevidět?

„To ne,“ zašeptala Lily.

„Ano,“ řekl Damian jemně.

„Můj bože! Máma Eve -“

„To byla chyba,“ vložil se do toho Damian rychle. „Dino mířil vysoko. Chtěl vystřelit nad hlavy, jen aby se začaly vznášet otázky a rozpoutaly sračky. Chtěl způsobit povyk a vyvolat určitá podezření uvnitř mafie. Nic víc. Když se do toho pustil, tak se Mia musela postavit. I Laurent. S ohledem na proslov Sereny to dává smysl. Možná, že když jsme odešli od stolu, hádka stále pokračovala.“

Tohle mělo Lily pomoci vyrovnat se s tím?

To rozhodně ne!

„Riley se zaměřil na smrt Polettiho chlapce a nechtěl to nechat být,“ vysvětloval Damian. „Tu střelbu bral jako odvetu proti Terrancemu. Odtud to vzešlo. Dino s tím počítal. Nikdy se nepředpokládalo, že se to změní v něco tak obrovského.“

Ten den jsi mu posílal zprávu,“ řekla Lily, která si na tu skutečnost právě vzpomněla.

Damianova čelist se napjala. „Ano.“
„Proč?“

„Přesně proto, co jsem ti řekl už ten den, kdy ses na to zeptala. Abych mu dal vědět, že odcházíme a že tě beru domů.“

„Takže jsem tam mohla být, ale ve skutečnosti tam nebyla, že?“ zeptala se Lily. Nesnášela ten pocit, že najednou měla pocit, jakoby se jí srdce zvětšilo.

„Ano,“ řekl Damian tiše.

„Byla jsem tvým pěšákem. I Dinovým. Tohle je to, jak to bylo. A tu noc. Věděl jsi, jak jsem kvůli Eve měla zlomené srdce a bolelo mě to, co se stalo, a dovolila ti, abys se mnou vyběhl. Využil jsi toho, že abys mě dostal do své postele, ty kreténe.“

„Rozhodně ne,“ zavrčel Damian.

„Lháři,“ řekla a mávla směrem k němu rukou. „Jsi úplně stejný jako Dino. Míříš na jeden cíl a klidně využiješ všechny ostatní a zašlapeš je, abys ho dosáhl. Ale mě v tom procesu nezneužiješ, Damiane Rossi.“

„Přestaň!“ zakřičel na ni Damian.

To slovo narazilo Lily přímo do hrudi. Hrozilo, že znovu přestane ovládat své emoce. Tohle nemohla zvládnout.

„Nevěděl jsem, že to dopadne tak špatně, ale ano, věděl jsem, co měl Dino v plánu,“ pokračoval Damian, aniž by jí dal příležitost k nadechnutí nebo přemýšlení. „Určití lidé – chtěl, aby byli pryč. Ano, udělal jsem to. Ano, pomáhal jsem mu. Ale ty sračky se staly. Místo toho, aby se mafie po tom zmatku v restauraci začala zaměřovat na muže uvnitř, tak, jak to Dino chtěl, se Riley zaměřil ven. To nikdo neplánoval. Nikdo si to nemyslel. Prostě se to zvětšilo. Dlužil jsem tvému bratrovi svůj život a on si vybral svoji splátku v podobě manželství s tebou. Chtěl, aby se mou splátkou stala tvoje bezpečnost a tvé štěstí. To znamenalo, že jsem musel udělat cokoli – všechno – abych toho mohl dosáhnout.“

„Nejsem šťastná!“ zakřičela Lily. „Mám zlomené srdce. Jsem… znechucená.“

Damian ucukl. V modrých očích mu problikla bolest. „To neříkej.“

„Je to pravda. Po tom všem, po všech těch kecech, kterými jsi mě krmil, tě nenávidím.“

„To není pravda. Nemůžeš nenávidět někoho, koho miluješ, Lily.“
Lily cítila, jak se jí celé tělo uvnitř hroutí, jak reaguje na jeho slova a pravdu, která v nich byla skrytá. To, že se nějak zamilovala do tohohle nebezpečného, temného muže, všechno jen výrazně zhoršovalo. Protože ona o něm vůbec nic nevěděla. Vzala si kousky toho, co jí kdy dal, věřila mu v jeho činech a slovech… myslela si, že mu na ní záleželo. Očividně mu na ní vůbec nezáleželo. Ani trochu.

Ale její srdce se stále zvětšovalo a bušilo. Chtělo Damiana. Lily nesnášela, že tuhle reakci nedokázala ovládnout, protože on si to od ní nezasloužil. Nic z toho.

„Příliš mnoho,“ podařilo se Lily vyslovit. „Tohle je příliš.“

„Je mi to líto.“
„Ne, není. To jediné, co jsi dělal, bylo to, že jsi mi lhal. Donutil jsi mě myslet si, že ti na mně záleží. Věřit, že jsi mě chtěl. To jediné, co jsi chtěl, bylo využít mě.“

„To není pravda,“ řekl Damian. V tónu jeho hlasu byl slyšet vztek. „Souhlasil jsem -“

„že se se mnou kvůli mému bratrovi oženíš! Jinak by ses na mě nikdy ani dvakrát nepodíval.“ Lily na něj prakticky křičela. „Bože, Damiane, tak to přiznej. Pro jednou mi konečně řekni pravdu!“

„Nikdy jsem ti nelhal. Prostě jsem vynechal určité skutečnosti, protože ses na ně neptala.“
„Nikdy jsem se nezeptala na správné otázky. To je to, čemu se vyhýbáš,“ řekla Lily výsměšně. „To neznamená nic jiného, jen to, že nejsi víc, než zatracený lhář, Damiane. Ta dohoda ohledně manželství je skutečná, nebo je to jen jedno z dalších Dinových pokusů o rozptýlení pozornosti?“

Výraz Damianovy tváře mluvil za všechno.

Manželství bylo skutečné.

Lily už to dál nezvládla. Nemohla tam dál stát a dívat se na muže, který jí stále říkal další lži. Na muže, který ji využil jen pro své vlastní dobro a který stále čekal, že se za něj provdá.

„Nenávidím tě,“ řekla Lily. Potřebovala zranit Damiana tak, jako jí ublížil on. „Tak moc tě nenávidím.“

„Lily -“

Dřív, než se Damian zmohl na další slovo, otočila se na podpatku. Když znovu vyrazila po schodech do domu, slyšela ho za sebou. Netušila, proč ji prostě nemohl nechat o samotě.

Damian ji dostihl jen o pár kroků později. Rukou ji zachytil za její chatrné tričko na spaní a přitáhl si ji, až na mokré trávě uklouzla. Překvapeně klopýtla, až dopadla do trávy vlhké od rosy. Damian se ji snažil zachytit, ale také skončil na zemi.

 Lily, rozzlobená, ublížená a zmatenější než kdy dřív, se převalila na záda a vykopla proti němu. Pustila se do něj pěstmi. Vykřikovala každé nenávistné slovo, které dokázala vymyslet. Všechna ta bolest, která obrovskou tíhou drtila její srdce, z ní vycházela ve směsici slov a slz.

„Nesnáším tě,“ opakovala. Na rtech cítila svoje vlastní slova. „Využil jsi mě a tak moc jsi mi ublížil. Všechny ty věci, díky kterým ses ke mně mohl dostat – moji rodiče, mafie – všechno to jsi použil, aby ses dostal blíž. Všechny ty sračky, které jsi mi řekl. Nic z toho nebylo nic víc, než jen kecy. Měla jsem tě znát lépe, než abych si myslela, že ti na mě záleží. Muži jako ty se nestarají o nic víc, než jen o sebe. Jsi bastard! Donutil jsi mě myslet si, že mě chceš. Jsi zrůda. Nenávidím tě!“

„Přestaň,“ řekl Damian. Vahou svého vlastního těla ji přišpendlil k zemi. „Lily, prosím, přestaň.“

Damian ji oběma rukama pevně uchopil za čelist a nepustil. Lily se mu snažila vytrhnout. Odmítala poslouchat, ať už jí chtěl říct cokoli. Čím víc bojovala, tím pevněji ji držel. Nehty se mu zaryla do tváře, až se mu v ní objevily kapičky krve. Damian sebou trhl. Ani jednou se jí nesnažil žádnou ránu oplatit. Místo toho stále držel její obličej a nutil ji zaklonit hlavu, aby se dívala přímo na něj. Oči měla stále plné slz, které jí proudem stékaly dolů po tváři.

„Pusť mě!“ křičela Lily.

„Ne, dokud mě nevyslechneš,“ zamumlal Damian.

Díky tomu, že na sobě měla jeho tělo, které ji drželo přitisknuté na mokré a studené trávě, se Lily nedokázala dostat pryč. Balerínky z nohou jí spadly, šortky i tričko měla mokré z toho, jak se válela na zemi. Byla si jistá, že i vlasy měla zatraceně rozcuchané. Přála si, aby se mohla upravit.

Lily cítila, jak jí Damian palci přejížděl po tvářích. Jako by jí z ní chtěl setřít slzy. To bylo nemožné, protože jejich záplava stále neustávala. Každý její nádech byl doprovázen vzlyky, které ji bolely hluboko uvnitř hrudi.

„Líbí se ti to, co?“ zeptala se Lily posměšným tónem. „Líbí se ti moje slzy, Damiane? Tentokrát jsou všechny kvůli tobě!“

Damian vycenil zuby. „Ty víš, že nelíbí.“

„Nevím o tobě vůbec nic.“

„Víš všechno, co je důležité,“ tiše odpověděl. „Všechno, co jsem ti řekl a všechny věci, které víš. Ty jsou pro mě důležité.“

„Lži,“ zamumlala Lily.

„Fakta.“

„Kreténe.“

„Možná,“ souhlasil Damian. „Možná, že jím jsem. Už jednou jsem ti řekl, že moje motivy se zcela točí kolem tebe a to byla pravda. Věci, na kterých ti záleželo, lidé, kteří by ti možná ublížili nebo ti ty sračky vrátili – chtěl jsem to napravit kvůli tobě. Nikdy jsem ti nelhal.“
„Ano, lhal.“

„Ne! Byly to věci, které jsi nepotřebovala vědět. Nemám Dina pod kontrolou, Lily. Takže jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl, abych tě udržel v bezpečí, zatímco on rozpoutával jakékoli peklo, které chtěl.“

„Pomáhal jsi mu,“ vyprskla.

„Občas,“ připustil Damian. „Protože jsem musel ty sračky udržet v bezpečí. Měl jsem své důvody, proč jsem to chtěl i já.“

Lily pod jeho vahou ztuhla. „Jako co?“

„Já. Chtěl jsem si udržet co nejdéle svůj život.“

To nedávalo smysl.

„Nech mě jít,“ zopakovala Lily. „Chci jít dovnitř. Kamkoli, kde nebudeš ty.“

Nejlépe brzy.

Damian to odmítl. „Ne, dokud mě nevyslechneš, Lily. Zatraceně dobře si mě vyslechneš, ať už chceš, nebo ne. Nedostal jsem možnost vyjádřit se k věcem, které se dějí kolem mě. Navzdory tomu, co si můžeš myslet, jsem nic z toho neudělal kvůli tomu, abych v mafii získal vyšší postavení. Udělal jsem to, takže někdo jiný by mohl a já bych stále mohl zůstat jen Damianem Rossi. Nikým jiným, jen sám sebou.“

Lily na něj zírala. „Já -“

„Dino chtěl, abys byla v bezpečí i dlouho poté, co by si nad tím nemohl tímhle způsobem udržet kontrolu. Věděl, že když jistí lidé odjedou, nastane možná zmatek. Ten, který by poskytl rodinám možnost dostat se do světla reflektorů a bojovat proti sobě. Nechtěl, abys byla nějak využita jako předmět obchodu, ať už kýmkoli. Ne dnes, ne zítra, ani za pět let.“

„Nezajímá mě to.“

„Přestaň s tím. Víš, že ano. Chceš to vědět a já ti to říkám. Poslouchej.“

Lily popotáhla. „Já chci jít jen dovnitř. Prosím.“

Damian se choval, jako by neřekla ani slovo. „Potřeboval si být jistý, že by ses do té pozice nikdy nedostala, potřeboval, abys byla vdaná a to už bylo zařízeno. Já jsem to před dávnou dobou podělal. Díky svým chybám jsem stále Dinovým dlužníkem, ale také jsem k němu loajální. Pochopil jsem, co chce udělat, a proč to dělá. Mafie je občas tak podělaná. Nenasytná, libující si v luxusu a plná keců a lhářů.“

„Ty jsi lhář,“ řekla Lily a doufala, že ho tím naštve tak, že ji pustí.

Ne, nedoufala. Ne úplně.

Damianova ruka pustila její tvář jen na tak dlouho, aby ji tvrdě přišpendlil k zemi. Lily ztuhla a vytřeštila oči. „Nejsem!“

„Lžeš lidem kolem sebe,“ odsekla.

„Nikdy se nezeptali.“

„Řekni mi aspoň jednou pravdu,“ řekla Lily. Její hlas nebyl víc, než jen šepot. „Donuť mě věřit něčemu, co řekneš. Protože už ničemu z toho nevěřím. Ničemu.“

„Nechtěl jsem se s tebou oženit. Vůbec jsem se nechtěl ženit.“

Lily se dusila vzlykem smíchaným s hořkým smíchem. „Tak tomu teď věřím.“

„Pak jsem tě poznal,“ dodal Damian tišeji. „A nebyla jsi taková, jak jsem očekával. Byli jsme si mnohem podobnější, než jsem si myslel. Když se podívám zpět, už jsem tě znal. Měla jsi své vlastní sračky, které sis nesla – byla jsi skutečná. Nechtěl jsem, abys mě nenáviděla nebo cítila, že jsi připoutaná k muži, kterému na tobě nezáleží. A mně na tobě záleželo, Lily.“

„Proč by mělo?“ zeptala se. Znovu se na něj odmítla podívat. „Ve výsledku pro tebe nic nejsem. Jen další holka, prsten na tvém prstu, na který případně jednou zapomeneš. Nic, Damiane.“

„Ne nic. Jsi pro mě všechno,“ zamumlal.

Lily po těle přejel mráz, ale neměl nic společného s chladnou, mokrou zemí, na které ležela. Jeho slova objímala její kůži a smysly svými uklidňujícími, pravdivými doteky, které jí dál jen ublíží.

„V té hře jsi tak dobrý,“ řekla Lily. Nenáviděla ho za to.

„Žádná hra. Ne s tebou. Mohl jsem předstírat každou zatracenou drobnost, kterou jsem s tebou měl, aby byl Dino šťastný, ale nemusel jsem. S tebou jsem nemusel nic předstírat.“

Lily se zavrtěla. Snažila se dostat mimo dosah Damianových horkých rukou, které klouzaly po jejím těle. Když se jí dotýkal, nebyla schopna myslet. Damian to pravděpodobně věděl.

„Přestaň,“ požadovala Lily. „Přestaň se mnou hrát tyhle hry. Nech mě na pokoji. Budu se řídit Dinovými pravidly a ohledně toho, co vím, držet zavřená ústa. Provdám se za tebe, protože nemám na výběr, ale zatímco to budu dělat, tak mě můžeš zatraceně nechat na pokoji. Najdi si jinou děvku, která tě udrží uspokojeného, ale ode mě se drž dál.“

„Ne. Všechno jsi to pochopila naprosto špatně, Lily. Každý kousek toho.“

Lily se temně zasmála. Konečně se jí podařilo zastavit slzy. „Myslím, že mám pravdu a ty jsi až příliš velký zbabělec, než aby sis to přiznal.“

Damianovy prsty se tiskly k vystavené Lilyiny kůži na žaludku, kde jí košile vyjela nahoru. Tlak konečků jeho prstů se zakousl do jejího těla tím nejjemnějším dotekem plným sladkosti a příslibu. Nemohla popřít skutečnost, že se pevný hřeben jeho erekce tlačil na její pánev. To jí navzdory tomu, jaký vztek a bolest cítila, vzrušovalo.

Lily toho muže zbožňovala. Slepě mu věnovala své city. Důvěřovala tomu, že byl tím, kým byl. Dokud se neocitl přímo uprostřed první řady a nedožadoval se její pozornosti, neuvědomila si, že by někdo jako Damian na ni mohl mít takový vliv. Aniž se skutečně snažil, zamilovala se do něj až po uši.

Myslela si, že by tam mohl být, aby ji chytil.

Lily byla hloupá.

Tak hloupá díky němu. Tak hloupá kvůli němu.

Hloupá.

Bože, to bylo tak odporné.

„Přestaň se mě dotýkat,“ řekla Lily.

„Ne.“

„Jsi kretén.“

Damian pokrčil rameny. „Jsi nádherná.“

Lily se zamračila. „Přestaň!“

„Jsi nádherná. Neměl jsem žádný důvod, abych tě pustil dovnitř, Lily. Ne ke mně nebo k tomu, kým jsem. Nepotřeboval jsem tě před manželstvím pozvat do svého života nebo do své postele. Nemusel jsem ti dávat žádné sračky, nebo se o to pokoušet. Nemusel jsem tě mít rád, když jsem nechtěl, ale díky tobě to bylo tak zatraceně jednoduché. Nechápeš to? Tu dohodu jsem mohl brát přesně tak, jak byla – jako obchod. Kdybych o tom a o tobě přemýšlel tímhle způsobem, bylo by to zatraceně mnohem jednodušší. Prostě bych tě nechal bojovat s Dinem a počkal na konci uličky, kde bys byla donucena setkat se se mnou. Nic z tohohle jsem nemusel dělat!“

Lily se nad tím, co jeho slova naznačovala, otřásla. „Znovu mi lžeš. Všechno, co jsi dělal, jsi dělal, abys mě přinutil věřit ti, takže by tebe a Dina nikdo nemohl podezřívat z toho, co jste udělali.“

„Nemusel jsem to dělat. Nezáleželo mi na tom. Já jsem neměl nic co skrývat. Dino, ano, ale já ne.“

„Ty jsi -“

„Ztichni,“ řekl Damian. Jeho modré planoucí oči se zabořily do Lily s takovou prudkostí, až se jí zastavil dech. „Poslouchej, co ti musím říct. Přemýšlej o tom a pro jednou mě vyslechni. Bože, potřebuji, abys mě slyšela, Lily. Prosím.“

„Na tom nezáleží. Už jsi to řekl, Damiane. Bez ohledu na tom, jestli mě Dino donutí projít uličkou nebo ne, ty tam stále budeš čekat. Nemusím slyšet ani rozumět ničemu z toho, protože to nebude představovat žádný rozdíl.“

„Ale já chci, aby to tak bylo.“

Lily tiše zafňukala. Cítila jeho prsty, které ji zajely za lem šortek. „Nechci.“

„Proč?“ zeptal se.

„Ty víš, proč.“
Damian se usmál. Ten pohled Lily jen víc naštval. Volná ruka ji nabízela možnost znovu ho udeřit, ale dřív, než to stačila udělat, ji znovu chytil za zápěstí. Přitiskl jí ruku na zem hned vedle její hlavy. Lily v šoku ztuhla. Její tělo však bylo na druhou stranu žhavější než kdy dřív.

„Přestaň mě mlátit,“ řekl Damian se zvednutým obočím. „Dokážeš mnohem víc, než jen používat ruce k tomu, abys mi ukazovala svou zlost. Slova fungují stejně dobře.“
„Jsem na tebe tak rozzlobená.“

„Já vím. Je mi to líto.“

Lily vykřikla. Znovu jí volně začaly padat slzy z očí. „Jsem rozzlobená i na sebe.“

Damian polštářkem palce ruky přejížděl po Liliynu rtu, který se jí chvěl. Setřel jí z něj slzy. „Nesnáším, když brečíš.“
„Nesnáším, když říkáš věci jako je tohle.“
„Ne, to ne,“ nesouhlasil. „Miluješ to, protože to znamená, že na tobě někomu záleží.“

„Až na to, že jsi to ty,“ řekla rozechvěle.

„A ty jsi naštvaná, protože víš, že mi na tobě záleží,“ odpověděl Damian. Ani na okamžik nepřerušil oční kontakt s Lily. „Záleží mi na tobě tak moc, že tě chráním. Záleží mi na tobě dost na to, abych tě k sobě pustil.“

„Dost na to, abys mi i lhal?“

„Lily, přestaň mě nutit opakovat se.“
„Lhaní by nikdy nemělo být snadné!“ vykřikla.

Lily věděla, že nelhal. Ne ve skutečnosti. Koneckonců, to ona byla tím, kdo se rozhodl nezpochybňovat lidi kolem sebe. Dovolila Damianovi, aby proklouzl za její pečlivě vybudované zdi, kterými držela všechny lidi spojenými s mafií daleko od sebe. Záleželo jí na něm.

„Miluji tě,“ vydechla. Uvnitř cítila obrovskou bolest. „Mohl jsi to všechno udělat, aniž bys mě donutil zamilovat se do tebe, Damiane.“

„Nikdy jsem se nesnažil přimět tě, aby se to stalo,“ řekl Damian jemně.

Ale bylo to tak snadné.

„Ublížil jsi mi,“ zakňučela Lily. „Věci, které miluješ, by ti neměly ubližovat.“

„Omlouvám se.“ Damian znovu přejel tím nejjemnějším dotykem palce po jejích ústech. Pak řekl: „Ale měla bys vědět, že je toho na tobě spoustu, co miluji, Lily. Miluji to, jak se směješ, protože se nikdy nesměješ ani zdaleka dost. Miluji to, jak jsi klidná a když jsi vedle mě, nepotřebuješ hluk a to, abych tě bavil. Miluji, jak mi dovolíš dělat tě šťastnou a to dokonce, i když spoustu věcí na mně nemáš ráda.“

„Bože, přestaň.“

„Ani náhodou. Poslouchej mě.“

Lily zamrkala. Chtěla zahnat to pálení, které cítila v očích. „Přeji si, abych zatraceně nemohla.“

Ale mohla.

Damianova erekce útočila na pánev Lily, a připomínala jí, že ona na něj měla také svůj vliv. Ten, který se nikdy nesnažil skrýt. Ten, který uspokojoval, kdykoli mohl. Když se sklonil, aby lapil její rty v polibku, dovolila mu to. Stále to bolelo, ale taky to bylo tak zatraceně dobře cítit.

Damian se pak odtáhl a jemnými polibky přejížděl po její lícní kosti. „Miluji to, jak chutnáš a jak vždy žadoníš o víc. Miluji pohřbít se jazykem ve tvé sladké kočičce a to, jak se třeseš, když se uděláš. Miluji své jméno, které vychází z tvých úst a to, jak zabořím ruce do tvých vlasů. Miluji, jak zatraceně šukáš, protože i když je to tak špinavé, je to stále tak nádherné.“

„Tak moc lidí kvůli tomu cítí bolest. S tím nemůžu být v pohodě, Damiane. Nevím, jak se dívat jinam.“

„Nikdy to nebylo jen kvůli tobě, ale když se to stalo, mou hlavní prioritou jsi byla ty,“ vysvětloval Damian. „Nemusíš se dívat jinam, ale pokud jsi na to připravena, stále tady budu stát, když se podíváš zpátky na mě. Je mi líto, že mě právě teď nenávidíš, ale já tě miluji a přál bych si, abys to tak mohla slyšet.“

Lily vydechla. Kousala se do spodního rtu. „Proč jsi to udělal?“

„Já to neudělal.“

Dino.

„Proč to udělal?“ zeptala se.

„Myslel jsem, že jsem to věděl,“ řekl Damian. „Myslel jsem, že jsem tomu rozuměl.“

„Ale?“

„Nemyslím si, že po tom všem o něm vůbec něco vím.“