D&D - 12. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Rozkol mezi rodinami se prohlubuje dál a dál a jeho konec je rozhodně v nedohlednu. A viník (nebo viníci) stále v nedohlednu…              Sinnel

„Do prdele,“ zasyčel Theo a sebral Dinovi ovladač. Na televizi zesílil zvuk. „Dino, podívej se na to auto.“

Dino zůstával na gauči v klidu. Když odpovídal bratrovi, vypadal nevzrušeně. „Vidím to.“

„Poznávací značka byla odstraněna.“

„Na tom nezáleží. Víme, komu to auto patří, Theo.“

„Serena Rossi,“ řekl Theo. „Vypadá to jako její auto, že?“

Ano, podařilo se v sobě Lily udržet a nic neříct.

Ten černý Mercedes poznala taky.

„Jistě,“ řekl Dino. „Volal Ben. Později dorazí.“

„Má z toho záchvat?“

„Velký. Stejně jako Terrance. Riley za to taky vyhrožuje odplatou.“

„Bože,“ zamumlal Theo. „Tohle je špatné.“

„I když by to mohlo být ještě pekelně horší.“

Na obrazovce probíhala zpráva, která komentovala zrnité záběry ze střelby za jízdy, která proběhla. Moc toho nebylo. Černé auto zabočilo zleva, osoba uvnitř mírně spustila okénko, aby z něj mohla něco vystrčit. Něco kulatého, dlouhého a černého. Lily ani nemusela dlouho přemýšlet, co to mohlo být, protože z okénka vyšla rychlá ohnivá palba. Ta osvítila temné auto, ale osoba, která byla skrytá uvnitř, za tmavým sklem, nebyla k rozeznání.

Záběr z kamer skončil a na obrazovku se vrátilo klasické vysílání. Před barem zůstala masivní sprška střel. Skla oken byla rozstřílená, na černém asfaltě se leskly střepy skla. Uvnitř nikdo nebyl, protože podnik byl renovován a příští týden měl být otevřen.

„Úřady naznačily, že v pozadí útoku stojí nechvalně známá Chicagská mafie,“ řekla reportérka. „Ale stále to ještě nebylo oficiálně potvrzeno. Tento bar je vlastněn vysoce postaveným členem Chicagské mafie. Rodina Conti má silné vazby na mafii a organizovaný zločin v Chicagu. Riley Corrado Conti byl jen před pár měsíci propuštěn, když byl předtím obviněn z vydírání. Tato střelba je jen dalším incidentem v řadě těch, které se staly za posledních pár týdnů. Všechny mají nějaký vztah k mafii nebo k lidem, jejichž vazby mohou být s mafií spojovány.“

„Úřady do koho kopou,“ poznamenal Theo.

Dino přikývl. Stále vypadal, že na něj celá scéna neměla žádný vliv. „Tohle skutečně někoho nasere.“

„Terrance už teď silně podezříval Laurenta a Serenu. Tohle Laurentovi rozhodně nepomůže.“
„Podívej, jak odjelo,“ zamumlal Dino. „Podle toho, jak jelo, chápu, proč to nebylo u DeLuca nebo Trentini.“

„Jak -“ Když si Theo všiml, že Lily stojí u dveří obývacího pokoje, přerušil se. „Ahoj, maličká.“

Dino kývl hlavou směrem k Lily. „Dobré ráno. Dneska se budeš držet doma, Lily.“

„Proč?“ zeptala se.

Lily věděla proč.

Vysílání řeklo všechno.

„Potíže,“ řekl Dino na vysvětlenou.

„Spousta potíží,“ dodal Theo.

„Proč by někdo střílel na podnik Conti?“ zeptala se Lily a snažila se, aby to znělo nevzrušeně.

„Možná proto, aby na něco ukázal,“ odpověděl Dino.

„Jako co?“

„Na čí straně jsou, Lily.“
„Aspoň, že uvnitř nikdo nebyl,“ řekla Lily.

Dino se zamračil. „Aby se ukázal záměr, tak tam nikdo být nemusel, maličká.“

„Aha. V kolik jsi šel včera spát?“ zeptala se.

„Krátce poté, co tě tu Damian vysadil.“

Dinova ložnice byla od té Lilyiny přímo přes chodbu. Nějakou dobu předtím, než usnula, ho slyšela přecházet po svém pokoji. Její bratr si rád vždy zacvičil předtím, než se osprchoval a šel spát.

„Na které straně jsi ty, Dino?“ zeptala se Lily.

Theo si odkašlal. Neúspěšně se snažil zakrýt své překvapení.

Dino neudělal vůbec nic. „To je zajímavá otázka.“

„Myslím, že je docela jednoduchá,“ odpověděla. „Která strana.“

„Moje, samozřejmě.“

Dobře, to je čí strana?

***********

„Ach, Laurent to vše popírá,“ řekl Ben. Na čele se mu z frustrace mezi obočím objevila vráska.

Lily pokračovala v přípravě salátu. Těstovinové casserole se dopékaly v troubě. Snažila se vypadat, jako že rozhovor mezi svými bratry, strýcem a Damianem neposlouchala, ale bylo to nemožné.

Věděli, že v té zatracené místnosti byla. Pokud chtěli více soukromí, mohli se přemístit do Dinovy pracovny.

„Když je to zachyceno na kameře, je těžké popírat to,“ řekl Theo.

„Jo,“ zamumlal Ben a hořce se zasmál. „To je přesně to, co řekl i boss.“

Damian se naklonil přes pult a prsty zaťukal na jeho mramorovou desku. Tím si na sebe přitáhl Lilyinu pozornost.

„Úsměv,“ naznačil ústy.

Lily si nemohla pomoc. Usmála se přesně tak, jak požádal.

Damian na ni mrkl a pak svou pozornost znovu zaměřil na hovor. „Možná se snažil na něco poukázat.“

„Jako co, Rossi?“ zeptal se Ben. „Je to tvůj zatracený strýc. Co tím ten chlap chce dokázat?“

„Jen to říkám, DeLuco. Navíc, ať už je nebo není mým strýcem, tak v tom není žádný rozdíl, že? Polovinu zatraceného času je opilý. Víš to stejně tak dobře, jako já. Alkoholismus dokáže lidi zničit a Laurent je v lihu mnohem víc let, než co si dokážu vzpomenout.“

Ben přimhouřil oči. „Rossi, dej si pozor na jazyk. Starší jsou stále starší.“

Damian pokrčil rameno, jako by to pro něj nepředstavovalo žádný rozdíl. „Možná si myslel, že by to mohl být způsob, jak od sebe odvrátit všechnu pozornost.“

„Dobrý postřeh,“ řekl Dino a mávl směrem k Damianovi. „Terrance nebyl potěšený chováním Sereny a Laurent neudělal nic, aby po tom zmatku s Lily ukázal své ženě, kde je její místo.“

„Serena neřekla nic, co by nebyla pravda,“ odpověděl Ben.

Damian ztuhl. „Bene, to je trochu přitažené za vlasy.“
Ben DeLuca bezstarostně mávl rukou. „Moc ne.“

Lily nepřekvapovalo, že ji její strýc nebránil. Bena nikdy nezajímala. Nikdy.

„Na tom nezáleží,“ řekl Theo pevně. „Serena si nemá ohledně Lily nebo Damiana co otvírat hubu. Ta dohoda nebyla uzavřena mezi Laurentem a Dinem. Byla uzavřená mezi Dinem a Damianem. Ona do toho nemá co mluvit a moc dobře to ví.“

„Vždycky byla velice hlasitou ženou,“ řekl Ben. Znevažoval tím Theova slova.

Theo se zamračil. „Strýčku, ty tu ženu bráníš, jako bys na ni měl nárok.“

Když Ben odpověděl, Lily neuniklo, jak mu škubla tvář. „Theo, pohybuješ se na velice tenké linii.“

„Nech toho,“ přikázal Dino tiše. „Zpátky k Rossiho otázce.“

Ben ukázal palcem na Damiana. „Právě teď se chystáš zlomit chleba. Bez ohledu na to, co se Laurent snaží tvrdit o své účasti na celé té věci, Terrance ta střelba nepotěšila. Dneska v noci dorazí domů Cara a Lea.“

Damian při těch slovech ožil. „Z Toronta?“

„Jo. Ty jsi to nevěděl?“ zeptal se Ben.

„Ne.“

„Dobře. Jsou tady. A řekli, že nikdo neopustí dům.“

„Bylo to auto Sereny,“ řekl Dino. Tón jeho hlasu nenechával žádný prostor pro argumentaci. „To nemůže popřít.“

„Nemůže.“

„Co se děje?“ zeptala se Lily, která se tím zapojila do celé diskuse. Nejspíš to neměla dělat. „Myslím, že jestli tím Laurent dává najevo, že jde po obchodech Conti, neukazuje tím, že jeho věrnost patří Terranceovi?“

Ben to ráno se poprvé od okamžiku, kdy se objevil, skutečně zaměřil na Lily. Přála si, aby to neudělal. Většinou se nacházela mimo pozornost svého strýce a byla s tím spokojená. Teď se necítila dobře.

„Tohle není nic, o co by ses měla zajímat, Lily,“ řekl Ben.

Její strýc se postavil a bez dalšího slova opustil kuchyni. Dino a Theo ho krátce poté následovali. Damian zůstal na svém místě, zády k Lily.

„Toho muže nesnáším,“ řekla spíš k sobě, než k Damianovi.

„To spousta lidí,“ odpověděl její snoubenec.

„Co je za problém? Řekneš mi to?“

Damian se k ní pomalu otočil. Rukama se opřel o pult. „Problém je v tom, že Terrance chce mír. Vidí věci, které se kolem dějí. Vidí, jak si jeho muži vybírají strany a dál se rozdělují. Riley má na své straně spoustu věrných, protože je čelním bossem.“

„Co tím myslíš?“

„Tím myslím to, že k chlapům v gangu a na ulicích má mnohem blíž než Terrance. I když to Terrance nechce přiznat, Riley má i moc.“

„Nechápu, co to má co do činění s tou střelbou, Damiane.“

Damian si s povzdechem projel prsty vlasy. „Bez ohledu na to, jak často Terrance říká, že Laurentovi tu střelbu nenařídil, Riley je teď v bodě, kdy mu neuvěří. Bez ohledu na to, kolikrát Laurent řekne, že to neudělal, je Terrance až příliš rozzuřený, než aby mu věřil, protože nemá nikoho jiného, koho by z toho mohl obvinit.“

„Další problémy,“ řekla Lily.

„Mnohem víc. Tohle jen přidá k tomu rozkolu mezi Terrancem a Rileym. Bude mnohem větší, než už byl. Některé gangy, dokonce i část gangu tvého strýce, už začínají kvůli té střelbě v Rileyho jméně vyvádět. DeLucové jsou loajální vůči Trentinům. Nebo aspoň vždy bývali. Ben se snaží udržet své lidi na straně Terrance. Laurent tím, že šel po Contiho obchodu, vydal obrovské prohlášení za stranu Rossi.

„Co ta věc s Lazarri?“ zeptala se Lily.

„To je další problém. Riley stále chce jejich krev a oni stále popírají, že by měli ruce ve střelbě na restauraci a ve smrti Mii.“

„To je zmatek.“

„Není to nic dobrého, Lily.“

„Ani to tak nezní.“

Během mrknutí oka se Damianovo chování změnilo. Zamrkal na ni a dvěma prsty s úsměvem jí zvedl bradu. „Srdíčko, nedělej si s tím starosti. Není nic, co bys mohla udělat. Tak jako tak toho máš na starosti víc než dost.“

Jako třeba svatbu.

Lily se zamračila. „Damiane, Eve je mojí svědkyní.“

„Já vím.“

„Nezvedá mi hovory. Už jsem se jí snažila několikrát dovolat.“

Damian letmým dotekem přejel prsty po její lícní kosti. „To je mi líto.“

Skutečně?

„Co bychom měli dělat?“ zeptala se Lily.

„Pochybuji, že jí její otec právě teď, vzhledem k tomu všemu, co se stalo, dovolí, aby byla spojována s tebou. Ty je příliš dobře neznáš, ale jestli jsou moje sestřenice zpátky ve městě, tak jsem si jistý, že by se mohly stát dalšími družičkami, zatímco by Abriella převzala roli Eve.“

„Cara a Lea?“

Damian se zasmál. „Dvojčata nikdy neřeknou dobré party ne. Jsou o dva roky mladší než já, takže jsou ti věkově bližší.“

Lily nechtěla vypadat nevděčně nebo nešťastně, ale jako svou svědkyni chtěla Evelinu. Evelina byla její nejlepší kamarádkou a svatba se uskuteční opravdu za chvíli. Většina věcí už byla domluvena a zařízena, ale stále ještě zbývalo pár věcí, které bylo potřeba na poslední chvíli zařídit. Po technické stránce věci nebyl problém to, že by Evelina z celé svatební party vypadla. Ale pro Lilyin duševní stav to představovalo obrovský problém.

„Damiane, já nejsem mafie. Tohle bych Eve neudělala. Co je na mně tak špatného?“

„Právě teď?“ zeptal se.

„Ano.“

„Máš špatné příjmení.“

„To není fér,“ řekla Lily.

„To nemusí.“

***********

Rossiho dvojčata představovala hurikán tlachání, zrzavých vlasů a smíchu. Lily si Caru a Leu, přesně tak, jak Damian slíbil, zamilovala téměř okamžitě. Obě dívky si byly tak podobné, že je občas bylo těžké rozeznat od sebe. Pokud na sobě měly stejné oblečení, tak je Lily nerozeznala vůbec. Lily zjistila, že obě dívky poté, co dokončily školu v Torontu, žily u tamější části rodiny.

Navzdory tomu, že Terrance s Laurentem měli kvůli střelbě, která proběhla minulý týden, problémy, boss mafie po návratu dvojčat otevřel svůj dům.

„Ta svatba je obrovskou událostí,“ řekla Lea. „To bychom si nemohly nechat ujít.“

„Obrovská,“ souhlasila Cara.

Lea přikývla. „Myslela jsem si, že teď už by se Tommas mohl usadit.“

„Tak jako tak, rozhodně ne Damian.“

„Proč?“ odvážila se Lily zeptat.

Nebyla si jistá, zda tu odpověď chtěla znát.

Cara pokrčila rameny. „Damian je samotář. Má rád svůj prostor. Oženit se znamená, že máš v plánu sdílet ho s někým dalším. To se mu prostě nepodobá.“

„Hej, přestaňte,“ zamumlal Damian někde zezadu.

„Jen říkám pravdu,“ řekla Lea s úsměvem.

„A ona se zeptala,“ řekla Cara.

Damian se zvednutým obočím obě sestřenice umlčel jediným pohledem.

Stejně tak jako když se do Chicaga vrátila Lily, byl i návrat obou Rossiho dvojčat oslaven stejným způsobem. V domě Trentini se konal neformální večírek, na který platilo otevřené pozvání pro celou rodinu. Lily si nemohla nevšimnout toho, že na rozdíl od toho na její počest, se tu na počest dvojčat sešlo daleko méně lidí.

Vzhledem k tomu, co všechno se dělo, to nebylo žádné překvapení. Z rodiny Conti se neukázal nikdo. Dokonce nepřišlo ani těch pár mužů, o kterých Lily věděla, že  v jejím případě přišli jen kvůli jejímu strýcovi. Mezi hosty panovalo napětí. Ozývalo se jen málo smíchu.

Od doby, kdy někdo střílel na bar Conti, uběhl týden a zatím se nic neuklidnilo. Všechno, co se teď dělo v mafii, bylo mimo svůj řád. Na uvítací party se dokonce neukázal ani Dino. Theo přišel a připustil, že jeho starší bratr nedorazil kvůli tomu, že měl něco na práci. Práce na poslední chvíli.

Lily netušila, zda to byla pravda, či nikoli. Večeře byla domluvena na poslední chvíli, takže možná to byl důvod, proč se na oslavě ukázalo tak málo lidí. I když Lily neměla pocit, že by to byl právě tenhle důvod.

Když Lily zbylo ve sklenici jen trochu bílého vína, obrátila se k Damianovi. „Musím si dojít pro další. Chceš něco donést?“

Damian měl v ruce prázdnou sklenici. „Ne, ale byl bych rád, kdybys tuhle odnesla.“

„Udělám to.“

Lily našla nejbližší služebnou a na její tác odložila svoji a Damianovu skleničku. Pak využila příležitosti, aby si vzala z kuchyně láhev vody, než se vrátí zpátky k Damianovi a jeho sestřenicím.

Její pozornost zaujal hovor mezi sestřenicemi Rossi. Věděla, že by je neměla tajně odposlouchávat, ale nedokázala si pomoci. Lily zůstala stát na místě ve stínu chodby.

„Líbí se ti?“ zeptala se Lea.

Damian se zasmál. „Proč takové obavy?“

„Protože nám na tobě záleží, ty chytráku,“ odpověděla Cara s protočením svých modrých očí. „Nesnášela bych vidět tě usadit se s někým, koho nemůžeš vystát. Nepřišlo by mi to vůči tobě fér.“

„A máma říkala -“

„Zatracená Serena,“ přerušil ji Damian ostře. „Už jsem skončil s tím, abych řešil její bláznivé kecy. Potřebuje, aby ji někdo konečně donutil napořád sklapnout.“

„No, s tím rozhodně nemůžu nic, než souhlasit,“ řekla Cara s odfrknutím. „Ale Lea se snaží říct, že nám bylo řečeno, že to je obchod, D.“

„To je,“ potvrdil Damian.

„Takže?“ tlačila Lea.

„Takže co?“

„Damiane, no tak,“ řekla Lea. „Na to, že je to obchod, to vypadá, že jste si vy dva hodně blízcí.“

„Mám ji rád,“ řekl Damian. „Je snadné mít ji rád.“

„Aspoň, že ona tě nebude nenávidět,“ odpověděla Cara.

Damian si povzdechl. „Zatím.“
„Co tím myslíš?“ zeptala se Lea.

„Nic. Hele, slyšel jsem, že vy dvě jste tu noc, kdy se střílelo, byly doma,“ řekl Damian tiše. „Nebo aspoň to tak řekl Ben.“

Cara si založila ruce na prsou. „Takže?“

„Neviděly jste něco?“ zeptal se Damian.

„Nic,“ řekla Lea.

Damian si pro sebe zaklel. „Nikdo neodešel?“

„Ne,“ odpověděla Cara. „Ne, pokud víme. Byly jsme dost mimo. Dlouhé lety.“

„Skutečně dlouhé,“ souhlasila Lea se svou sestrou. „A sakra, D, ten jediný člověk, o kterém víme, že se dokáže z a do domu dostat, aniž by o tom kdokoli věděl, jsi ty.“

Damian se ušklíbl. „To není úplně pravda.“

„Ano, je,“ řekla dvojčata dvouhlasně.

„Tommas se taky dokáže vyplížit, i když neříkám, že to udělal. Někdo to musel být,“ řekl Damian. „Bylo to auto Sereny. Viděly jste to video?“

„Viděla jsem ho.“ Cara pokrčila rameny. „Určitě to vypadalo jako auto mámy.“

„Nic jsme neslyšely,“ řekla Lea znovu.

Damian se zasmál. „Jo, děti Rossi nikdy nic neslyší.“

********

„K té party na rozlučku se svobodou,“ řekl Damian.

Lily ho vzala za ruku. „Co je s ní?“

„Plánuje ji Abriella, že?“

„Ano.“

„Zatraceně skvělé,“ zamumlal Damian.

Lily se zasmála a šťouchla ho ramenem. „Ve schváleném klubu.“
„Schváleném kým?“

Ta slova doslova vyplivl. Damian si strčil druhou ruku do kapsy, ale Lily přesto neuniklo, že měl prsty zaťaté do pěsti. Po očku se na ni díval, na čele se mu objevila vráska a ústa měl pevně sevřené.

Žárlivost.

Damian byl tak zatraceně žárlivý, až to bylo směšné.

Lily si myslela, že žárlivost na něm byla zatraceně žhavá.

„Líbí se mi to,“ řekla Lily, ukázala na něj prstem a opsala jím kruh.

„Hmm?“

„Že jsi tak podrážděný.“

Damian naklonil hlavu na stranu. „Podrážděný?“

„Už jen čekám na to, až nafoukneš hrudník a začneš se bít pěstmi do prsou.“

„Vážně?“

„A to tvrdíš, že žárlivost na člověku vypadá naprosto příšerně,“ dobírala si ho Lily s úsměvem.

Damian zavrtěl hlavou. Nepodařilo se mu zadržet smích. „Ne, řekl jsem, že žárlivost vypadá příšerně na tobě. O tom, jak vypadá na mně, jsem nic neříkal.“

„Takže jsi.“

„Hmm?“

„Žárlivý,“ objasnila Lily. Dřív, než stačil cokoli říct, Lily pokračovala: „Příliš pozdě. Už jsi to přiznal.“

Damianovy rty se roztáhly v sexy úsměvu. „Lily DeLuca, ty jsi příšerná.“

„Co to bylo za věc, kterou jsi mi vždycky říkal?“

„Začneš to mít ráda.“

Lily přikývla. „A stejně tak i ty.“

Damian ji popadl za zápěstí a natlačil Lily na její Maserati. Jeho tělo to její utlačovalo tím nejlepším možným způsobem, který byl příslibem něčeho nádherného a hříšného. Když se nad ní sklonil a jemně se dotkl jejích rtů, Lily neuhýbala. Jeho zuby se zakously do jejího spodního rtu, až Lily bezhlasně zakňučela. Zbožňovala kapku bolesti smíchanou s její touhou. Vždycky to tak bylo sladší. Damian vypadal, že to věděl. Vyklenula se boky, až svou pánví narazila na něco dlouhého a tvrdého.“

„Bože,“ zabručel Damian.

„To se mi líbí,“ řekla Lily a znovu se vůči němu vyklenula. „Klidně to zkus popřít.“

„Skutečně nechceš vědět, co se mi právě teď odehrává v hlavě.“

Lily na něj mrkla. „Možná, že ano.“

Damian silně zaklel. „Přestaň. Jinak budu nucený otočit tě, ohnout tě a naplnit tě svým penisem tak, až nebudeš vědět, co dělat.“

„To je příslib?“

„Zkažená. Ty jsi tak zatraceně zkažená.“

Damian se sklonil a znovu ji políbil. Jeho jazyk se zapletl s jejím s usvědčující silou. Nějak se mu podařilo donutit ji cítit se, jako by vlastnil její ústa. Lily si nebyla jistá, zda se jí to líbilo.

Ale její tělo si bylo zatraceně jisté, že se mu to líbilo.

„Kdo ten klub schválil, Lily?“

No, to rozhodně znělo jako požadavek.

„Terrance,“ zašeptala Lily. „Abriella šla tentokrát přímo za ním. Damiane, přestaň pro jednou házet tu svou návnadu.“

„Pokusím se.“

Damian si cosi zamumlal a přitiskl se k ní blíž. Lily roztáhla své nohy o něco víc, takže teď mezi stehny cítila, jak se k ní tiskne spodní polovina jeho tělo. Z žaludku se jí rozlévalo teplo, které mířilo přímo do její kočičky. Když Damian pustil její zápěstí, jen na tak dlouho, aby ji mohl popadnout kolem pasu a pevně ji objemout, Lily se zachvěla. Prsty se zarýval do jejího těla tak silně, až Lily v hrudníku uvízl dech.

Nemohla si pomoci, ale musela pomyslet na to, kde byli. Hosté už začínali opouštět dům Trentini, odcházeli pryč. Kolik z nich si užilo přímý výhled na tu malou show, kterou tu Lily s Damianem předváděli?

„Můžou nás vidět lidé,“ varovala Lily Damiana.

„Tak jim to dovol.“

„Damiane, buď vážný.“

„To jsem, Lily. Mám rád, když lidé vědí, co je moje. Takříkajíc si značím svoje teritorium. Tohle vypadá jako docela dobrý způsob, aniž bych u toho musel značkovat rohy jako pes.“

Lily se ušklíbla. „Přesně. Protože oba víme, že jsi tím naprosto zaujat.“

Damian se usmál. „Dokud víš, že jsi moje, jsme oba v pohodě.“

Jejím tělem projelo další zachvění. Vypadalo to, že čím víc času společně trávili, tím víc narůstala její přitažlivost k Damianovi. Ten temný okraj jeho osobnosti ji k sobě mámil stejně tak, jako byla přitahována můra k plameni. Nedokázala si pomoci, ale chtěla ty jeho vrstvy sloupnout a objevit všechna tajemství, která se pod nimi ukrývala.

Jo, přesně tak, jako byla přitahována můra k plameni.

Bohužel někdo pak z toho vždycky skončil popálený.

Lily nechtěla, aby to byla ona, ale nemyslela si, že by jí Damian dal příliš na výběr.

Damian se přitiskl nosem k Lilyinu oušku a zašeptal tak, že se přes ni jeho slova přelila jako hedvábí: „A ty víš, že jsi moje, že, srdíčko?“

Lily se zevnitř kousla do tváře a řekla: „Vím, co je tvoje.“

„Dobře.“ Damianovy prsty se vydaly vzhůru přes její žaludek a výš, přes hrudník. Na každém místě, kterého se dotkly, jí vykvetly jiskřičky potěšení, které ještě víc probouzely Lilyiny touhu. Bylo to docela nevinné, jistě, ale zároveň to byl naprosto hříšný pocit. Ustoupil jen o kousek, aby jí poskytl prostor k dýchání. „Když si budu myslet, že to budeš potřebovat, budu ti to připomínat.“

„Rossi, ty se mnou nehraješ čistou hru.“

„Na mně není nic čistého, DeLuco. Což už víš. Takže se netvař tak překvapeně.“

Lily ho šťouchla do hrudníku. „Co budeš dělat, až se moje příjmení změní, co?“

„Budu šťastný, že si můžu přidat další způsob, jak dát najevo, že jsi moje. A -“

Damian pohledem zachytil něco jiného a hned svoje slova uťal. Lily sledovala směr jeho pohledu a zjistila, že se dívá na tmavou ospalou předměstskou cestu, která vedla před domem Trentini. Terrancova příjezdová cesta byla zakončena železnou branou a bylo tam množství hostů, kteří odjížděli ve svých autech. Brána se začala otevírat.

Lily cítila, jak se jí vzadu na krku z nějakého podivného pocitu zježily chlupy. Když se jedno auto přiblížilo blíž k přední části příjezdové cesty, Damianovo sevření ještě zesílilo. Navzdory neobvykle teplému chicagskému vzduchu Lily náhle po celém těle přejel mráz.

„Ach, je tak skvělé vidět je doma,“ ozval se od vchodu do velkého domu silný hlas. „Jsem si jistý, že na svatbě budou vypadat nádherně.“

Lily zajela pohledem zpátky k Terrancemu, který se loučil s Rossiho dvojčaty. Joel, Abriella a jejich rodiče stáli od Terranceho o pár kroků dál. Ben stál před svým bossem a také se loučil.

„K zemi,“ řekl Damian.

Lily ta slova stěží slyšela. „Cože?“

„K zemi!“

Damian ji strčil dolů na příjezdovou cestu tak silně, až jí zachrastily všechny kosti. Lily na kůži pocítila drsnost asfaltu, který ji poškrábal kolena i lokty. Její bolestivý výkřik přehlušily otřesené výkřiky dalších lidí, protože vzduch se naplnil rychlou útočnou střelbou. Rychle vypálené rány otřásly vyrovnaností, která nastala v průběhu večeře.

Lily cítila srdce až v krku. Divoce jí bušilo. Damian ji zakrýval vlastním tělem, do ucha jí konejšivě šeptal uklidňující slůvka.

„Psst, srdíčko. Je to v pořádku,“ mumlal Damian.

Lily mu nevěřila. Nemohla dýchat. Celé tělo měla ztuhlé strachem. Pěsti zatínala do příjezdové cesty, žaludek jí protestoval. Kolem nich lítaly kulky a střepy ze skel jejího Maserati explodovaly všude kolem. Slyšela volání lidí, kteří křičeli na ostatní.

Na příjezdové cestě byly děti.

Na příjezdové cestě byli její přátelé.

Na příjezdové cestě byl Damian.

„Jsme v pořádku,“ řekl jí Damian, jako by věděl, že to potřebovala slyšet.

Lily se chvěla. Bez ohledu na to, jak moc se snažila, nedokázala skrýt svou tvář. Damian ležel na ní. Byli hned vedle auta, které je mírně chránilo. Měla jen velice omezený výhled, takže viděla, že někdo z černého auta vyhodil tři skleněné láhve se zapálenými hadry, které visely přímo z nich. Láhve dopadly na první dvě auta, která byla nejblíž bráně. Jakmile láhve dopadly, tak se rozbily a auta skončila pohlcená v plamenech.

Damian rukama přejížděl po Lilyině těle nahoru a dolů. Beze slova ji tím uklidňoval. Stále se chvěla jako list ve větru, ale když tam byl, nebylo to tak špatné.

Lily vytrhlo z jejího omámení zaskřípání pneumatik. Černé auto zmizelo dřív, než se na něj mohla pořádně podívat. Damian neztrácel žádný čas. Zvedl se z ní a postavil se. Pak ohromenou Lily zvedl ze země, jako nevážila víc než peříčko.

„Hej, hej,“ řekl jí Damian klidně a sladce přímo do ucha.

Lily ho přes tu mlhu paniky, která ovládla její smysly, nedokázala vidět.

„Lily, podívej se na mě!“

Lily mrkáním zahnala zmatek a zadívala se do Damianových soustředěných rysů. Do čela měl vepsané linky obav, ústa měl svěšená v zamračení. Dlaněmi jí pevně svíral její obličej a nutil ji dívat se přímo na něj.

„Co se stalo?“ zeptala se Lily. Věděla to, ale stále si tím nebyla jistá. Nechtěla si přiznat to, co už sama věděla. Ne znovu. Proč se to stalo znovu?

Dřív, než stačil odpovědět, se kolem domu Trentini začaly sjíždět auta se sirénami a blikajícími světly.

„Sakra,“ zasyčel Damian a rozhlédl se.

Bránu domu zablokovalo několik neoznačených policejních aut, která nedovolila nikomu zevnitř odjet. Z aut se vyrojili policisté s vytaženými zbraněmi. Další neoznačená auta s blikajícími světly pokračovala dál po silnici ve směru, kterým odjelo černé auto.

Lilyino zmatení dosáhlo na vyšší úroveň. „Proč jsou tady? Jak se sem -“

„Problémy s mafií,“ rychle jí vysvětlil Damian. „Byli jsme ve všech zprávách. Museli jeho zatracený dům sledovat. Lily, co jsi viděla?“

Lily se rozhlížela kolem sebe. Nebyla schopna Damianovi odpovědět, protože měla pocit, že jí nefungovaly plíce. Lidé si navzájem pomáhali vstát. Vypadalo to, že spousta lidí se, stejně tak jako Lily s Damianem, vrhli na silnici. V přední části domu, kde předtím stála rodina Trentini s jejím strýcem a Rossiho dvojčaty, ta scéna dostala mnohem ničivější obrysy. Lidé křičeli, strkali se… jiní byli na zemi. Nehybní. Nedotčené bílé dveře byly znečištěné červenou. Cara Rossi vzlykala, snažila se dusit své výkřiky pěstí, kterou si nacpala do úst. Tommas seběhl po schodech nahoru a teď byl po boku své sestry.

Kde bylo druhé z Rossiho dvojčat?

Kde byla Lea?

„Bene!“ někdo vykřikl.

Lily cítila, jak jí z té vší střelby a změti zvuků, které ji teď obklopovaly, zvonilo v uších. Nedokázala se soustředit tak, aby pochopila, o čem mluvili lidé na schodech. Podle jejich tváří, po kterých tekly slzy a rukou, které se jim třásly, viděla, že vše ukazovalo nesmírný strach.

Po schodech vedle Tommase vyběhl Theo. „Bene!“

Terrance přistoupil k jednomu z těl, které ležela na schodech před ním. Položil na něj ruce a jeho trénovaný pohled zachytil morbidní červeň, která pokrývala jeho pokožku.

„Leo!“ křičel Laurent.

Serena Rossi zničeně brečela spolu se zbytkem lidí, kteří byli na příjezdové cestě.

Bože.

Víc krve.

Mnohem víc krve.

„Lily!“ vyštěkl Damian.

Zvedl jí bradu, aby se mohl podívat přímo do jejích očí. V jeho pohledu byla taková intenzita, že se jí málem zastavilo srdce. Řekl jí, že v tom muži bylo mnohem víc, než mohla kdy vůbec tušit. Tak zoufale se snažila nezamilovat se do něj, ale něco na něm bylo. Něco, co nemohla popřít. Něco, co si žilo svým vlastním životem a na každém kroku ji to překvapovalo.

Zamilovala se rychle a silně.

Ani se o to nemusel snažit.

Damian přejel palcem po jejích rtech, které se chvěly. „Co jsi viděla?“

„Nic,“ řekla Lily rychle. „Neviděla jsem nic.“

Kvůli němu by Lily nikdy nic neviděla.

Tohle nemělo vůbec nic společného s mafií.

Mělo to co dělat s Damianem.

Damian přikývl. „To je správně, srdíčko. Vždycky je to tak.“

*******

Čekárna pohotovosti v nemocnici byla přecpaná k prasknutí. Pokaždé, když se Lily otočila, měla pocit, jako by přibylo ještě víc čekajících lidí. Nebyla tam už žádná volná místa. Lidé chodili tam a sem a venku si zapalovali cigarety.

Na tom místě se stalo běžným potřesení rukou, tiché zamumlání a paranoidní pohledy. Podle pár rozhovorů, které Lily zaregistrovala, tušila, že rodiny byly nasrané a něco plánovaly.

Tohle – ať už ten útok byl odkudkoli – by nemělo zůstat bez odpovědi.

Válka, někdo zasyčel.

Přípravy k boji, řekl někdo jiný.

Lily bylo špatně.

S Lily a Damianem stěží kdo promluvil. Zatímco čekali na zprávy, zůstali spolu v koutku. Některé zprávy už přišly. Novinky, které nebyly dobré a člověka zranily tak hluboko, jak jen mohly.

Damian vypadal navenek klidně. Lily však muselo zajímat, zda to nebyla jen lež. Ten muž si dokázal nasadit víc masek, než by kdy si dokázala představit.

Lea Rossi zemřela třicet minut poté, co byla rychlou dovezena na pohotovost na operaci. Ztratila příliš mnoho krve, a když se lékaři dostali na místo, tak už pro ni nemohli téměř nic udělat.

Policisté zablokovali přístup na pozemky Trentinů a prováděli výslechy. Odmítali kohokoli propustit. Rodina Rossi dostala zprávu o smrti své dceři v době, kdy je policie bombardovala svými otázkami.

Tehdy zjistili, že Lea zemřela.

Když si Lily vzpomněla na zvuk vzlyků, které vydávala Cara, musela potlačit zachvění. Nebylo lehké slyšet to, ale ještě mnohem horší bylo dozvědět se ty novinky, zatímco jste obklopeni spoustou lidí a policajtů. Rodina neměla žádné soukromí, žádné ústraní, kde by se mohla vybrečet ze svých zlomených srdcí.

Ne, jejich bolest byla jednoduše roztříštěna na mokrém asfaltu, kde tomu přihlíželi hosté a policie.

Černé auto nalezeno nebylo. Podle toho, co Lily pochopila, policie ztratila jeho stopu.

„Je mi to líto,“ řekla Lily Damianovi. Připadalo jí to, že to řekla snad už posté.

Damian jí pevně stiskl koleno. „Nemusí.“

„Ale -“

Jeho modré oči se vpalovaly do jejích. Za jeho duhovkami nebyly vidět žádné známky vlhkosti.

„Nemusí,“ odpověděl Damian. „Zvolil jsem si to.“