UMH - 1. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

„Klídek, Rydere. Ona nekouše.“ Zasmál se Bill, ale jeho hlas byl nervózní.

Nepohodlně jsem se posunul na svém místě. „Není to každý den, když se poprvé seznámím se svou sestrou. Ještě před několika týdny jsem ani nevěděl, že existuje, a teď s ní budu tváří v tvář. To je velký zasraný problém, Bille.“

Je v pohodě s tím, že mu říkám Bill. Neexistuje žádný způsob, že bych oslovoval virtuálního cizince tatínku jen proto, že mě zplodil. Přitáhl mě do luxusní restaurace, kterou vlastnil, protože se cítil v pohodě ve známém prostředí. Naštěstí jsem neměl na sobě svou vestu, protože bych pravděpodobně odsud hned vyletěl.

Můj pohled padl na vysokou brunetu, která vstoupila do restaurace, a její pohled byl uzavřen na nás. Moje ústa se otevřela. Tohle je moje sestra? Je krásná. Elegantní a dokonale vyrovnaná, mohla být modelkou pro nějaký fantastický módní dům. Oblečená je tak elegantně jako ostatní hosté, kteří seděli u stolů, ani vlas z místa, na rozdíl od mých vybledlých džínů, trička a motorkářských bot, takže se cítím ještě více jako zasraná ryba na souši.

Neusmála se, když k nám kráčela. Její oči byly skryté pod dlouhými černými řasami a ústa měla v tenké odhodlané lince. Když se zastavila před Billem, prakticky mě ignorovala. Nepokoušela se ho políbit nebo něco, co jsem si představoval, že by udělala dcera, která ho dlouho neviděla.

„Otče,“ řekla chladně, když přistoupila k našemu stolu a oba jsme vstali. Bill se ji nešťastně snažil políbit, ale obrátila tvář a jeho rty se sotva dotkly její kůže.

Podívala se na hodinky. „Podívej, nemám moc času. Řekl jsi, že je něco nesmírně důležité, co mi potřebuješ říct.“ Pohled stočila na mě a mírně nakrčila nos, když mě hodnotila. Podívala se na mé dlouhé vlasy svázané do culíku, než posunula oči na obličej a zúžila je, když se dívala na moje piercingy. Jo, zvykl jsem na to od snobských mrch. Dokonce i Jade měla stejnou reakci, když mě poprvé spatřila. Když jsem se posadil, stočil jsem rty do úšklebku.

Viděl jsem na ni, že je zvědavá, proč jsem tady. Ale nechal jsem na Billovi, aby mluvil. Koneckonců, byla to jeho párty. Oba se usadili a nepříjemně jeden na druhého zírali. Mávnul jsem na servírku. Člověče, potřeboval jsem pivo. Moje hrdlo bylo vyschlé jako peklo.

„Něco k pití?“ Zeptal jsem se, když jsem si objednal jedno pivo.

„Ano, myslím, že potřebuju pití. Martini, žádné olivy,“ natočila se k servírce.

Bill si objednal whisky. Trojitou. Věděl jsem, proč to potřebuje.

„Evo, chci, aby ses seznámila s Ryderem. Proto jsem tě požádal, abys dnes přišla. A protože mi chybíš, samozřejmě.“ Billovy oči se zakalily smutkem a ústa se obrátila dolů. Na chvilku jsem toho chlapa litoval. Ztratit manželku na rakovinu a dceru aniž by chtěl, musí být pro něj dost těžké.

Otočila se ke mně. Její ocelově modré oči byly pozoruhodné – a stejné jako moje. Malý úsměv jí zkroutil rty, když otevřeně zírala na tetování kobry, které běželo po celé délce paže.

Servírka umístila na stůl naše nápoje, a čirou tekutinu Martiny, kterou vylila po boku Evy. Dokonce i efektivní zaměstnanci restaurace to poserou. Dívka se omluvila a nabídla, že přinese Evě nový drink, ale odmítla, mnohem více než dříve se zajímala o mě.

Je Eva na špatné chlapce?

„Nová smlouva? Kapela nebo sólo?“ Zeptala se.

„Ani jedno,“ zavrčel jsem a popíjel své pivo. Sakra, chutnalo dobře.

„Oh. Promiň. Myslela jsem, že jsi rocker. Určitě tak vypadáš.“

„Zlato, tohle je Ryder Knox. Je to tvůj nevlastní bratr. Ten, o němž jsem ti říkal, když jsem všechno řekl tvé mamince. Po všech těch letech se mi ho podařilo najít.“ Billův hlas se zvedl, když zalapala po dechu.

„On… on je můj bratr?“ Podívala se na mě, jako kdybych měl dvě hlavy.

„Jo. Nerozvážnosti tvého otce ho dohnaly,“ protáhl jsem, a bavil se překvapením na její tváři.

„Myslel jsem, že byste se měli seznámit. Nepoznali jste se jako děti, ale možná…“

Obrátila se k Billovi. „Proč jsi mi to neřekl do telefonu, že ho přivedeš? Řekl jsi, že to má něco společného s maminkou. Teď tohle?“ Zvedla ruku a ukázala na mě.

„Souhlasila bys, že přijdeš? Nemyslím si, že bys to udělala,“ řekl tiše Bill.

Sakra, nebyl jsem si jistý, jestli ji chci ve svém v životě. Chápu to.

„Poslouchej, miláčku, jestli je to pro tebe problém, můžeme odsud oba odejít a předstírat, že ten druhý neexistuje. To je v pořádku. Ještě před několika týdny jsem o tobě ani nevěděl. Je zřejmé, že nepotřebuješ víc rodiny. Jsem s tím v pohodě, protože já už jednu mám.“

Když jsem dopil zbytek svého piva, postavil jsem se na nohy, připravený odejít. „bylo milé tě poznat.“ Nedokázal jsem v mém hlase potlačit sarkasmus. Sakra, nevěděl jsem, co přesně očekávat, ale pokud mě moje tzv. sestra nechtěla poznat, nemělo smysl tuto nepříjemnou situaci už dál protahovat.

Chytila mě za ruku. „Ne, počkej.“ Podívala se na mě zpoza svých neuvěřitelně dlouhých řas. „Omlouvám se. Chovám se jako fracek. Je to jen… nenávidím překvapení. Táta by to měl vědět.“ Hodila po něm tvrdý pohled a ústa se na okamžik obrátila dolů.

Jsem rád, že nejsem na opačném konci pohrdání.

„Sedni si. Pojďme si dát další drink a uvidíme, jestli dokážeme tento špatný začátek napravit.“

Do prdele. Prosím už žádná další zasraná princezna v mém životě.

Stejně jako tomu bylo u takovéto luxusní restaurace, servírka se zjevila z ničeho nic. Pomalu jsem si na to zvykl. Objednali jsme další kolo nápojů a začali jsme si povídat. Alespoň to bylo to, co dělala Eva. Ptala se na mé dětství, mládí a klub MC. Na všechno. Dokud jsem neměl dost odpovídání na její zatracené otázky.

„OK. Už dost o mě. Jsi na tahu. A nic nepřehlédni.“ Kurva, jestli ji donutím mluvit o sobě, možná by přestala klást otázky na mě.

Bill se opřel; ramena pokleslá. Už měl třetí trojitou whisky. „Neměli bychom si objednat nějaké jídlo?“ Zeptal se a podíval se na menu.

Přikývla. „Proč ne? Mám hlad. Co ty, Rydere?“

Ženy mě nikdy nepřestanou udivovat. Její nepřátelství se úplně vytratilo a teď se chovala tak, jako kdybychom se spolu znali celý náš život. Osobně.

„Jo. Dám si steak. Středně propečený.“

Eva se zasmála. „Toto je pětihvězdičková restaurace. Pochybuji, že dělají steaky.“

Bill se ozval. „Pokud chce Ryder steak, tak bude mít Ryder steak.“ Usmál se na servírku. „Požádáte šéfkuchaře o zvláštní objednávku?“

Servírka přikývla, mírně zmatená mým hrubým vkusem. Ale do prdele, nechtěl na talíři nějaké nepopsatelné fantazijní jídlo a odejít odsud hladový.