OoB - PROLOG

Překlad: Marťa

Ahoj moje milé čtenářky, olympiáda sice už skončila, ale ještě se k ní vrátíme, konkrétně k té letní v Riu. Kapitoly budou přibývat každý druhý den. Doufám, že se vám kniha bude líbit.

Vaše Marťa

Brie

Na pokožku mi dopadala horká voda. Měla bych se natáhnout a otočit sprchovou páčkou na trochu studenější vodu, ale zaváhala jsem. Svaly mě bolely z tréninku a momentálně mi pulzující horká tekutina pomáhala od bolesti. Naklonila jsem se o další centimetr dopředu a nechala vodu dopadat na moje záda mezi lopatky a dolů po páteři. Se zavřenýma očima jsem napěnila houbu sprchovým gelem a masírovala se s ní od krku dolů k prsům, abych uvolnila napětí z těla. Měla jsem za sebou dlouhý den v tělocvičně a všude, kam jsem dohlédla, jsem měla nové modřiny.

Byl začátek léta a Olympijské hry byly za rohem. Neměla jsem se na co těšit, protože jsem celé dny trávila v tělocvičně a zdokonalovala své schopnosti pro Rio. Během posledních několika let se můj život řídil stejnou rutinou. Vstávala jsem brzy, zhltla jsme snídani a pospíchala na autobus v osm hodin, který zastavoval blok od mého bytečku s jednou ložnicí, který jsem sdílela se svojí mamkou. O třicet minut později mě autobus vyložil na druhé straně Austinu, v nóbl čtvrti, kde si mohly bohaté rodiny dovolit poplatky za gymnastické kurzy. Já jsem tam měla pro sebe vlastní místnost, kde jsem trénovala o samotě, protože jsem byla příliš dobrá i pro hodiny na elitní úrovni. Ale to mi nevadilo. Bylo to snazší, když jsem měla prostor sama pro sebe a mohla jsem se tak soustředit na svoje schopnosti. Na konci dne jsem jezdila autobusem zpátky domů a odpadla, příliš unavená na to, abych se starala o cokoliv jiného, než o ošetření svých bolavých svalů.

Bylo to přinejmenším monotónní, ale dnešek se trochu lišil, díky zajímavému oznámení mého trenéra, Igora, v okamžiku, kdy jsem byla ve vzduchu uprostřed své otáčky. Odtáhl si mě stranou a já se soustředila na jeho ponurý výraz tváře. Stěží jsem ho chápala, tak mi to musel zopakovat, abych se uklidnila.

„Trenér Winter byl včera večer hospitalizován. Nepojede do Ria, jako hlavní trenér.“

Trenér Winter byl nejslavnější trenér ženské gymnastiky ve Spojených státech a jeho jméno znali i ti, kteří sport nesledovali. V posledních třiceti letech působil, jako hlavní trenér ženského gymnastického týmu, formoval mladé gymnastky a pomáhal jim získat zlato pro svou zemi. Byl na hrách v Athénách, Londýně – prostě na všech.

I já jsem s ním několikrát pracovala. Jeho tělocvična byla hodinu cesty severně od Austinu a já neměla prostředky tam každý den jezdit na tréninky. Přesto bylo všeobecně známo, že mě bude trénovat na závody v Riu.

„USGA už jmenovala nového trenéra, který zaujme jeho místo,“ pokračoval Igor.

Vykulila jsem překvapeně oči. „Tak brzy?“

Přikývl.

„Jsi to ty?“ Zeptala jsem se s nadějí.

Zakroutil hlavou. „Erik Winter, jeho syn. Vypadá to, že se zbytkem týmu odjedeš do Seattlu, abyste s ním měsíc trénovaly, než pojedete na hry.“

Byla to šokující zpráva, protože už bylo všechno naplánované. Já a zbytek děvčat z týmu jsme měly celý měsíc trénovat s trenérem Winterem, v jeho tělocvičně v severním Austinu, než nadejde čas her. Čekaly jsme, že zůstaneme v jeho budově, dokud nenadejde čas na to, abychom všichni odletěli do Ria. A teď najednou máme trénovat s jeho synem v Seattlu? Má nás trénovat někdo, s kým jsme se nikdy nesetkaly?

Erik Winter.

Přehrávala jsem si jeho jméno v hlavě, když jsem se umyla a opustila sprchu. Zabalila jsme se do starého ručníku. Voněl po šeříku – stejnou vůní moje maminka prala naše prádlo už dvacet let – ale nemohla jsem si nevšimnout roztřepených okrajů. Brzy už nebudeme moci ignorovat, jak moc byly opotřebované.

Moje mamka byla ještě v práci, takže jsem měla ložnici pro sebe. Utáhla jsem si ručník přes hrudník a zapnula starověký notebook, který stál na malém stole pod oknem. Těžké závěsy byly zatažené, aby venku udrželo světlo. Bylo to tak nejlepší. Pohled na chátrající bytový komplex a naše sousedy bylo lepší přenechat fantazii.

Když jsem se posadila k počítači, už se natáhl internetový prohlížeč. Včera jsem kontrolovala svůj bankovní účet a zapomněla jsem ho zavřít, než jsem šla do postele. I když jsem se tomu snažila vyhnout, stále jsem na obrazovce viděla stejnou částku – 467,32 dolarů.

Zavřela jsem záložku a ignorovala strach, který sevřel můj žaludek, a do Google vyhledávače jsem zadala Erikovo jméno. Byla jsem na svého nového trenéra zvědavá.

Nebylo těžké najít informace o jeho tělocvičně, Seattle Flyers. Bylo to jedno z nejznámějších tréninkových center v zemi. Našla jsem články, které vychvalovaly Seattle Flyers - a Erikovy trenérské schopnosti, které se od takového zařízení očekávaly - do vzduchu. Stále jsem ale nenašla žádné informace o samotném Erikovi.

Z Wikipedie jsem zjistila, že je mu 29 let, je svobodný a bývalý gymnasta. Nic jiného jsem nezjistila.

Klikla jsem na stránku s obrázky a očekávala stejný výsledek, ale mezi fotkami jeho tělocvičny jsem našla jeden profesionální portrét, z doby před několika měsíci. Zvětšila jsem ho a obrazovku vyplnil jeho obličej. Při pohledu na jeho tvář se mi sevřel žaludek a já si utáhla uzel na svém ručníku. Nebyla jsem si jistá, co jsem čekala – možná mladší verzi sovětského prošedivělého trenéra – ale ten muž, který se na mě díval, způsobil, že se mi sevřel žaludek a rozbušilo se mi srdce. Prohlížela jsem si jeho rysy, všímala si jeho černých vlasů a ostře řezané čelisti, než jsem se podívala do těch modrých očí, které se dívaly skrz obrazovku přímo na mě, jakoby věděly, že tu sedím nahá a ještě vlhká ze sprchy, zabalená jen do ručníku.

Sakra.

Zavřela jsem stránku tak rychle, že jsem skoro rozbila myš, a pak jsem se podívala na prázdnou obrazovku počítače a pokoušela se zpomalit tlukot srdce. Když jsem zamrkala, stále jsem před sebou viděla vypálený obraz jeho tváře. Jeho vzhled byl šokující, zneklidňující. Snažila jsem se ze sebe ten pocit setřást a urovnala jsem si ručník.

Igor mi vysvětlil, že si musím zamluvit lístek do Seattlu, protože za dva týdny odjedu, abych mohla s Erikem trénovat, ale po tom, co jsem ho viděla, jsem chtěla protestovat. Určitě se zmýlili. Byl příliš mladý, příliš pohledný, příliš moc.

Hlasy vycházející z venku mě odtrhly od mých myšlenek. Uvolnila zatnuté pěsti, které jsem svírala na klíně.

Co na tom záleží, že Erik vypadal takhle? Trenér byl trenér, a pokud ho Gymnastická asociace vybrala, aby převzal práci svého otce, pak jim budu věřit.

Jako bych to přivolala, když jsem se podívala do mailu, už tam na mě čekala doručená zpráva od zástupce asociace. Byly tam krátké a stručné informace. Bylo tam načrtnuto, kde budeme v Seattlu trénovat a jaké ubytování pro nás Erik měl. Rychle jsem celý mail pročetla a věnovala pozornost tomu hlavnímu. Den a čas, kdy jsem měla do Seattlu přijet.

29. července ve čtrnáct hodin odpoledne.

Podívala jsem se na lety Seattle-Tacoma a jediná možnost, kterou jsem měla, byla zcela mimo moje finanční možnosti. Tu cestu jsem si nemohla dovolit. Jedinou mojí možností bylo, rezervovat si dřívější let, který mě měl do Seattlu dopravit v 8:30 ráno. Rezervovala jsem si časný let, a pak jsem klikla na hypertextovou emailovou adresu, kterou jsem našla mezi informacemi v emailu. Když jsem psala, ruce se mi třásly, i když jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že ne. Byl to můj první kontakt s mým novým trenérem a z nějakého důvodu jsem se s ním chtěla setkat, jako zralá a sebejistá žena. Chtěla jsem na něj zapůsobit.

Komu: EricWinter@SeattleFlyers.com

Od: BrieLWatson@gmail.com

Předmět: Dřívější příjezd

Ahoj,

jmenuji se Brie Watsonová a těším se na trénink s tebou. Právě jsem se dozvěděla o tvém otci a je mi moc líto, že je nemocný. Měla jsem tu čest s ním několikrát pracovat a můžu říct, že je to skvělý trenér. Budu na něj myslet stejně, jako na tebe a tvoji rodinu.

Vím, že toho teď musíš mít hodně, ale viděla jsem, že mám přiletět dvacátého devátého ve dvě odpoledne. Bohužel, jediné dostupné lety jsou ty ranní, takže k vám přijedu dřív, než se očekávalo. Asi kolem deváté. Doufám, že to nebude velký problém.

Těším se na spolupráci s tebou,

Brie