DW - 26. kapitola

Překlad: Luciana

O ruku jí požádal o tři dny později, během večeře při svíčkách, obklopení tolika květinami, že i včela by začala kýchat a on poklekl dokonce na obě kolena. Stůl byl prostřen uprostřed velkého altánu s výhledem na řeku, na trámech visela malá bílá světýlka, okvětní lístky růží na podlaze a všechna okna pečovatelského domu byla plná tváří, nakukujících ven na ně.

William měl na sobě perfektně padnoucí oblek – ačkoliv těsně před tím, než poklekl na kolena, si sundal sako, mrknul na ni a vyrhnul si manžety.

Maddy na sobě měla svou uniformu.

Jeho žádost byla prakticky slovo od slova to, co měla napsáno ve svém deníku, kromě slova opatrovat, které nahradil slovem milovat. A diamantový prsten, který vytáhl, byl absolutně nádherný. Kámen vkusné velikosti místo nápadně velkého, se dvěma lesklými růžovými turmalíny usazenými na obou jeho stranách.

To byl důvod, proč Maddy nyní seděla na Sářině posteli, zírala na prázdný levý prsteníček a čekala na svou dceru, až si vyčistí zuby. Bože, doufala, že udělala správnou věc. Nemohla říct ano, když se William zeptal, jestli si ho vezme. Řekla… možná.

Maddy se roztřeseně nadechla, když si vzpomněla, jak šokovaný byl – dokud mu nepřipomněla, že ona má dceru, která by měla mít také možnost mluvit do jejího rozhodnutí, a že by měl požádat i Sáru.

Williamovy tmavomodré oči se naplnil bolestí, zřejmě proto, že si neuvědomil, že by měl zahrnout do své žádosti i dívku. Rick mu už své požehnání dal, jak jí řekl, protože samozřejmě musel požádat muže v domě o její ruku. Pak cítil nutnost požádat čestně i Patricii a ta žena ho objala a políbila a řekla ano skrz malou řeku slz.

Ale když Maddy řekla jen… možná, William vyskočil na nohy, schoval její překrásný prsten do své kapsy a popadl ji za ruku s jasným záměrem jet k nim domů a požádat Sáru okamžitě.

Maddy ho ale stáhla zpátky, aby zastavil a tentokrát mu připomněla, že té dívce je jen devět a nemůže čekat, že dítě udělá takové rozhodnutí během dvou minut. Místo toho mu slíbila, že se Sárou promluví večer a pak jí dají čas na rozmyšlenou, než se jí on osobně zeptá, jestli by se jí líbilo, kdyby byli rodina.

„Kde je pan Killkenny?“ zeptala se Sára, když přiběhla a skočila na postel. Popadla knížku z nočního stolku a vklouzla pod peřinu. „Ještě nám zbývají dvě kapitoly Letopisů Narnie. On už tu s námi nebude?“

„Ne, táboří na svém pozemku v Dračí Zátoce. Byl tu s námi, jen dokud se jeho ruka neuzdravila natolik, aby se o sebe mohl postarat sám. Ale nedělej si starosti, dokončíte váš příběh. Ale teď, ty a já, budeme mít malý rozhovor matky a dcery.“

Sára najednou měla vzpurný výraz a brada se jí vzdorovitě zvedla. „Je mi jedno, jestli jsem v průšvihu,“ řekla. „Pokud budeš chtít, abych to vzala zpátky, tak jí to řeknu znova.“

Maddy povytáhla obočí. „Co prosím? Kdo je ona, komu jsi něco řekla a co jsi řekla?“

Sára zamrkala překvapením, tváře jí zrůžověly, když si uvědomila, že žalovala sama na sebe. „Sissy,“ řekla a zvedla znovu bradu. „Řekla jsem jí, že jestli je někdo zlatokopka, tak je to ona a že je taky nestydatá lovkyně chlapů s mozkem veverky, protože každý ví, že ty otěhotníš až potom, co se vdáš, ne předtím.“

Maddy nevěděla, jestli je šokovaná, nebo hrdá na svou dceru. „Můžeš mi říct, co tě přimělo, abys jí tohle řekla?“

Sářin vzpurný pohled se změnil v upřímný. „Dívala jsem se na televizi v obýváku v neděli a čekala, až mě táta odveze domů, když jsem slyšela Sissy, jak mu říká, že všichni ve městě vědí, že jediný důvod, proč naháníš pana Killkennyho je, že je bohatý. Ale když táta řekl, že bylo zatraceně načase, abys začala znovu randit a že on je za tebe šťastný, Sissy vybouchla a začala na něj křičet. Řekla, že ses s ním rozvedla jen proto, že nedokázal dost rychle zbohatnout. Pak řekla, že tvoje nejlepší kamarádka Eve, čapla pana Gregora dřív, než jsi mohla ty a tak jdeš po panu Killkennym, dřív než by ho dostal někdo jiný. Ale místo toho, aby se uklidnila, jak jí táta řekl, začala ti nadávat a řekla, že je jasné, že na ni žárlíš, protože tátova stavení firma konečně začala vydělávat peníze.“

Maddy otevřela pusu, aby něco řekla, ale Sára rychle pokračovala se svým doznáním. „Sissy řekla, že musíš být opravdu zoufalá, když všichni vědí, že pan Killkenny je blázen, protože jezdí jako šílenec a staví si velký, ošklivý hrad dole v Dračí Zátoce.“

„Myslíš si, že je pan Killkenny blázen?“ zeptala se Maddy tiše.

„Ne! To proto jsem vběhla do kuchyně a řekla Sissy, že není. Řekla jsem, že pan Killkenny je chytrý a hezký a slušný, a že se mnou nezachází jako s miminem. Ale když ho nazvala jeskyním mužem, řekla jsem jí, že je nestydatá lovkyně chlapů s mozkem veverky,“ dokončila dívka šeptem a tváře jí zářily rudě.

Maddy se pokoušela, ale nedokázala se neusmát. „A jak to pokračovalo?“

„Sissy začala brečet a utekla nahoru po schodech a táta mi řekl, abych si vzala věci a šla do auta.“

„Řekl ti něco cestou domů?“

„Zeptal se mě, jestli se cítím spokojeně s panem Killkennym.“

„A tys řekla?“

„Řekla jsem mu, že mám pana Killkennyho ráda a vysvětlila mu, jak mě naučil používat mystifikaci, když někdo řekne něco, co se mi nelíbí.“ Rozpačitě se na Maddy usmála. „Hádám, že jsem ji měla použít i na Sissy, ale ona mě tak naštvala, že jsem zapomněla. Řekla jsem tátovi, že ty pana Killkennyho neuháníš, protože je bohatý, ale že on uhání tebe, protože jsi tak krásná.“ Její úsměv se rozšířil. „A táta se mnou souhlasil. Řekl, že tvůj nový účes ti rozzářil tvé oči a že bych se možná mohla nechat taky tak ostříhat. Mohla bych?“

Maddy povytáhla znovu obočí. „Myslela jsem, že si je chceš nechat dlouhé, abys naštvala Sissy, která tě zkouší přemluvit na stříhání už tři měsíce?“

Sára se znovu podívala vzpurně. „Protože by si mohli všichni myslet, že chci vypadat jako ona. Ale já chci jen jednu mámu a… to jsi ty,“ řekla a oči se jí naplnily slzami. „Mohla bys říct Sissy, aby po mě přestala chtít, abych jí říkala mami? Není to neuctivé, když jí říkám Sissy, ne, když se tak jmenuje?“

Maddy si ji přitáhla do náruče. „Ne, drahoušku, můžeš jí říkat, jak chceš.“ Usmála se. „Kromě toho, cos jí řekla posledně.“

Sára si povzdechla a utřela si tvář o její košili. „Když bude mít Sissy miminko, můžu mít štěně?“

Maddy si nebyla úplně jistá, jestli ji zkouší mystifikovat, nebo prostě jen manipulovat, ale usmála se. „Obávám se, že to je něco, na co se budeš muset zeptat pana Killkennyho.“

Sára se překvapeně odtáhla. „Co má on společného s tím, jestli budu mít psa?“

„William mě požádal, abych se za něj provdala, Sáro, a pokud řeknu ano, bude to znamenat, že se k němu nastěhujeme.“

„Vážně?“ vyjekla a oči se jí rozšířily. „Do jeho hradu v Dračí Zátoce?“ Její velké oči byly najednou plné starosti. „Počkat, znamenalo by to, že bychom opustili babičku?“

„Tak to chodí, Sáro – děti vyrostou a většinou se odstěhují z domova. Ty to jednou taky uděláš.“

„Ale když se Rick taky odstěhuje, zůstane sama!“

„Budeme jen šest mil daleko, ne šestset. Pořád můžeš vídat babičku, kdy budeš chtít. A můžeš u ní přespávat.“ Uhladila jí vlasy dozadu a zastrčila je za ucho. „A třeba se stěhovat nebudeme. Ještě jsem Williamovu nabídku nepřijala.“

„Ne? Já myslela, že ho máš opravdu moc ráda.“

„Mám ho víc než ráda, drahoušku. Já Williama miluji. Ale taky miluji tebe. Proto jsem mu vysvětila, že musí požádat i tebe.“ Usmála se na dceru jedním koutkem úst. „Jsme jako balíček, Sáro. Kdyby ti byly dva roky, pak bych se mohla rozhodnout sama a udělat to, co bych si myslela, že je nejlepší pro nás obě. Ale když je ti skoro deset, máš právo k tomu něco říct.“

„Táta se mě neptal, jestli souhlasím s jeho svatbou se Sissy.“

„Okolnosti jsou jiné. Tvůj otec má na cestě další dítě, takže udělal to, co cítí, že je nejlepší pro všechny. A ty s ním nežiješ celý čas, zatímco bys měla žít s Williamem. Proto se ptám, jak by ses cítila, kdybychom se vzali.“

Sářin pohled byl opět plný starostí. „Ale jak mám vědět, jak se cítím, dokud se to nestane?“ zašeptala. „Já mám pana Killkennyho opravdu ráda, ale co když je ke mně hodný jen proto, že má rád tebe?“

„Věříš mi, Sáro?“

„Samozřejmě, že ano! Jsi moje máma!“

„Ok, tak uděláme dohodu: nevezmeme si Williama, dokud si nebudeš absolutně jistá, že je to správné pro nás obě. A jestli ti to bude trvat dva týdny, dva měsíce, nebo dva roky, zvyknout si na tu myšlenku mít jiného muže ve svém životě, prostě to tak bude. Žádný stres.“ Zasmála se. „Ačkoliv si dovedu představit, že dostaneš od Williama nějaké úplatky.“ Pak věnovala své dceři přísný pohled. „Ale doufám, že jsi už dost stará a dost moudrá, abys je přijímala v duchu, v jakém byly dány – pokud nebudeš toho chudáka využívat. William se někdy nechá trochu unést se svými dárky.“

Tím si vysloužila Sářin úsměv. „Myslíš jako svezení na motorce a štěně a možná dokonce vlastní kůň?“

Maddy jí pokynula, aby sklouzla dolů, aby ji mohla přikrýt. „Jestli tě chytím jen sedět na motorce, ostříhám ti vlasy sama a obě víme, jak krásně bys pak vypadala.“

Sára se otřásla. „Stále mám noční můry z toho, jak jsi mě ostříhala dva dny před mou oslavou sedmých narozenin. Myslela jsem, že Elvíra vezme nůžky na tebe, hned jak to u mě napravila.“

Maddy se postavila a zhasla lampičku na nočním stolku.

„Mami? Opravdu se mě pan Killkenny zeptá, jestli si tě může vzít?“

„Ano, zeptá. Ale nemusíš mu dát odpověď hned, stejně jako jsem mu ji nedala já dnes večer. Jen mu musíš slíbit, že o tom budeš přemýšlet.“

„Když si ho vezmeš, bude chtít, abych mu říkala tati?“

„Ne, drahoušku. Myslím, že jeden otec stačí pro jednu holčičku. Ale můžeš se ho zeptat, jestli je v pořádku, když mu začneš říkat Williame.“

„Opravdu si staví hrad?“

„Ne takový hrad, jak si představuješ. Staví něco, čemu se říká tvrz, což je spíš velký dům z kamenů a možná s malou věží.“

„To zní, jako že je dost velký, aby s námi mohla žít i babička.“

„Nemůžeš si klást podmínky, abys řekla Williamovi ano, Sáro. Mimoto, nedošlo ti, že možná babička bude chtít mít dům zase jen pro sebe? Žít sám není trest, drahoušku. Někdy je to požehnání, mít vlastní svět a moct si pozvat kohokoliv na návštěvu. Možná náš odchod může otevřít místo v jejím životě pro někoho nového.“

Sára vykulila oči. „Takhle jsem o tom nepřemýšlela.“ Usmála se. „Představ si babičku s přítelem.“

Maddy došla ke dveřím a zhasla světlo, pak se ohlédla. „Tvoje malá rodina se rozrůstá mílovými kroky, co? Ale necháme Williamovu nabídku manželství mezi tebou, mnou, babičkou a Rickem, ano? Nikdo další to nepotřebuje vědět, dokud se nerozhodneme, jestli vůbec bude nějaká svatba.“

„Pan… William tě miluje, mami?“

„Ano, miluje. A myslím, že tebe taky. Ale má trochu potíže s tím, aby řekl, co cítí, proto je důležité, abys naslouchala svým srdcem. Lidské činy říkají víc, než slova. Dávej pozor nejen na to, jak se William chová k tobě, ale jak se chová k ostatním, ano? A Sáro?“

„Ano?“

„A měla bys brát ohled i na to, jak se cítí tvůj otec. Nedávej mu pocit, že by měl soupeřit s Williamem o tvou pozornost. Máš ve svém srdci hodně místa pro oba muže a je na tobě, abys je o tom oba ujistila.“

„Ale jak to mám udělat?“

„Prostě buď sama sebou.“ Usmála se. „A použij trochu mystifikace, když to bude potřeba. Když budeš s tátou, nemluv celou dobu o Williamovi, a když budeš s Williamem, nemluv stále o tátovi. Prostě buď s nimi. Slibuji, že všechno bude v pořádku, takže zkus nebýt vzhůru půl noci a přemýšlet o tom moc, ok?“

Sára si lehla na polštář s povzdechem. „Dobře. Možná se mi bude zdát o životě na hradě s mým novým stěňátkem a poníkem. Dobrou, mami.“

„Dobrou noc, holčičko,“ řekla Maddy tiše a zavřela dveře její ložnice.

Došla do své ložnice, sedla si na postel a vydechla, stále s usmívající. Chudák William. Nemá ani potuchu, do čeho se to dostal. Sarah Jane, dá tomu jeho velkému, sentimentálnímu srdci pořádně zabrat v příštích týdnech, protože ta malá holka je opravdu dcerou své matky.

Maddy vytáhla zpod polštáře tu malou dřevěnou krabičku, kterou jí dal, a vyndala dračí dráp, aby ho prostudovala.

A pak se najednou znovu usmála.

Došla ke svému toaletnímu stolku, posadila se a vyndala svůj pilník a opatrně jím přejela přes ostrý hrot drápu. Když to nenechalo ani stopu v tom úžasně tvrdém povrchu, otočila pilník na drsnější stranu a zkusila to znovu. Ale když ani to nic neudělalo, vytáhla svou kovovou manikúru a zkusila to tím.

„Ok, hádám, že jsi opravdu byl zlý drak,“ zamumlala, když ani to neudělalo víc, než že to poškrábalo. „Tak zkusíme nůžky na nehty.“

Ale o deset minut později si Maddy poraženě povzdechla, položila dráp vedle zlomených nůžek a prasklé manikúry a sála si krvácející palec. Zítra o polední pauze bude muset do železářství a koupit něco víc účinného.

Oblékla si pyžamo, zhasla světlo a přistoupila k oknu. Zvedla závěs a podívala se na stráň a pak trochu zamávala. „Dobrou noc, pane Strašáku,“ zašeptala.

Vlezla do postele s úsměvem a snila o tom, jak je schoulená ve Williamově náručí a silný, pravidelný tlukot jeho nádherného dračího srdce, ji ukolébává do spánku.