OM - 11. kapitola

Překlad: Lucie

Sara

Peter mě nese nahoru a já si schovám obličej do jeho ramene, když Ilya nakráčí dolů do kuchyně. Nechci vědět, co si Peterovi kolegové myslí o tomhle bláznovství, nechci myslet vůbec na nic. Odhalila jsem svému vězniteli svou duši, protože jsem chtěla, aby mi odpustil, ale teď, když se tak stalo, se cítím roztrhaná a zlomená, bordel hanby a potřeby, hněvu a touhy. Nenávidím se za to, co cítím, a v tom samém okamžiku nemůžu přestat být na něm závislá, chtít ho tolik, jak on chce mě.

Když se dostaneme do ložnice, položí mě na postel, a začne se svlékat, zatímco ho sleduju přivřenýma očima. Cítím se podivně mimo, jako kdybych byla stále zdrogovaná, ale vím, že je to jen potřeba, kterou ve mně probouzí, temná, mocná touha, kterou vyvolává v mém těle. Moje touha po něm je tak pohlcující, že zatemní zasraný rozum a běžné smysly. Chci, aby mě držel a dotýkal se mě, aby si mě vzal a posednul mě. Chci jeho temnotu a zvrácenou lásku, a ze všeho nejvíc, chci jeho.

Chci od něj všechno, nehledě na to, jak mě to děsí.

On tě k tomu přinutil. V mysli mi našeptává malý hlásek příčetnosti a připomíná mi tak, že tohle dělám, aby mě Peter neodstřihl od rodičů, a to je také důvod, proč jsem se mu otevřela. Můj mučitel je příliš vnímavý. Poznal by, kdybych mu lhala, nebo předstírala city, které nemám. Pravda, ve své patologické spletitosti, byla mou nejlepší sázkou, jenomže teď nemůžu vypnout kohoutek, nemůžu zakrýt její ohavnost neprůhledným závojem popření.

Je pravda, že nemám na výběr, ale lhala bych, kdybych řekla, že se mi to nelíbí.

Peterovo tričko jde dolů první, a já se zatajeným dechem sleduju, jak se mu svaly na břiše napínají, když se natahuje k zipu u džínsů. Má tělo válečníka, štíhlé, pevné a silné, zcela zřetelné svaly a tetování pokrývají jeho levou ruku od ramene po zápěstí. Stejně jako malá jizva protínající jeho levé obočí, většina jizev na jeho postavě jsou vybledlé, ale ta přes jeho břicho je čerstvá, přesně v tom místě, kde ho před pár týdny během práce v Mexiku pořezali. Ty jizvy jsou připomínkou toho, co dělá, toho, kým je, a moje srdce se stáhne, když si znovu uvědomím, že spím se zabijákem.

Vrah mého manžela.

Vydíral tě ohledně toho.

Taková je pravda, a je to mnohem jednoduší, když si sundá džíny a namíří si to ke mně úplně nahý se svým dlouhým ptákem stáčejícím se k pupíku. Je to posrané, ale nechci mít ohledně toho na výběr, ne, když ta spalující touha je zradou všeho, co je mi drahé. Nemůžu říct, že tohle dělám z nějakého důvodu… že nejsem naprosto ztracená.

„Jsi zasraně nádherná,“ zašeptá tvrdě, skloní se nade mě, a já zavřu oči pod intenzitou jeho pohledu, když mě svléká. Dotyk jeho rukou, tak silný a přesto tak něžný, způsobí, že moje tělo pulzuje touhou, i když moje srdce krvácí pro všechno, co jsem ztratila. Slzy, které jsem zadržovala, se spustí, stékají mi po spáncích, a já se otřesu, když je slíbává jemnými a teplými rty z mé vlhké kůže.

Jako další mě políbí na rty, pak na citlivém místečku za uchem a na krku. Nakonec putuje k mým prsům, když si uvědomím, že jsem dočista nahá, oblečení mi bylo svlečeno, zatímco jsem bojovala s matoucími myšlenkami. Jeho rty se sevřou kolem mé bradavky a to horké a vlhké sání způsobí, že se na posteli prohnu a moje ruka se pohřbí v jeho měkkých, hustých vlasech, zatímco se moje boky pohupují proti němu, protože hledají úlevu od toho napětí, které ve mně roste.

Přestaň. Prosím, přestaň.

V mysli se mi ozývá zoufalý výkřik, ale nevyslovím to nahlas. Nemůžu. Ne, protože by neposlouchal, ale protože bych nesnesla, kdyby ano. Možná, že kdybych se mu předtím nepoddala, bylo by to jednoduší. Kdybych nevěděla, jaký je to pocit ho cítit uvnitř, mohla bych najít sílu, abych vzdorovala. Ale vím a mé tělo bojuje s mou myslí, oslabuje mou snahu ovládnout mou odpověď, abych se držela zpátky, i když mu dávám všechno.

„Ano, to je ono,“ dýchá proti mé bradavce, zatímco jeho prsty rozdělují mé záhyby a najdou mě hladkou a oteklou, a tak vzrušenou, že se tomu budu moct sotva postavit. „Nech mě tě mít, ptichka. Nech mě ti dát to, co potřebuješ.“

Jeho zmrzačený palec krouží kolem mého klitorisu, zatímco jeho prostředníček do mě proniká, a já sténám, když se mé vnitřní svaly stahují kolem prstu a moje tělo touží ještě víc po té invazi.

Peter mi vyhoví, pronikne do mě i druhým prstem, a sténání se promění v lapavé výkřiky, zatímco mi začne znovu sát bradavku. Tahle dvojitá stimulace způsobí, že se mi páteř zakřiví a srdce mi divoce buší v hrudi. Jsem blízko orgasmu, můžu ho cítit, a když to napětí ještě vystoupá, udělám se tak tvrdě, že na několik vteřin přestanu dýchat. Celé mé tělo se otřásá úlevou, exploze potěšení se mi dostane až do konečků prstů na nohou, zatímco se Peterovy prsty pohybují dovnitř a ven z mého těla, roztahují mě a připravují na to, co přijde.

Jsem stále v poorgasmovém šoku, když se zvedne na kolena, roztáhne mi stehna, proplete si se mnou prsty a přišpendlí mi ruce vedle ramen.

„Podívej se na mě,“ přikáže mi chraplavě a já ho poslušně poslechnu, otevřu oči, abych se setkala s jeho spalujícím pohledem. Jeho těžká váha mě tlačí dolů, jeho mužská vůně plní mé nosní dírky, zatímco se jeho pták otírá o má vnitřní stehna, je tvrdý a extrémně silný. S rukama připoutanýma k posteli jsem bezmocná, naprosto vydaná na milost, a je v tom něco perverzně vzrušujícího, něco tak temného, stejně jako potřeba, která mi vře v jádru.

„Řekni mi, že tohle nechceš.“ Jeho tón je tvrdý, jeho výraz téměř násilný. „Zalži mi a já přestanu.“

Břicho se mi stáhne v křeči, když držím jeho pohled, a plíce mi pracují s obrovským nasazením. Nevím, proč tohle řekl, ale vím, že chci, a nemá to nic společného s tím zavolat rodičům.

„Nepřestávej. Prosím, nepřestávej.“

Nevím, zda jsem ty slova řekla nahlas, nebo jsem je stěží vyslovila, ale Peterovy nosní dírky se rozšíří a jeho ostře řezaná tvář se zkroutí divokým hladem. Jeho prsty se utáhly kolem mých, téměř je svou silu rozdrtil, a oči se mi zavřou, když sehne hlavu, a nárokuje si mé rty v majetnickém polibku. V ten samý okamžik, hlavička jeho ptáka tlačí do zákoutí mezi mýma nohama, posouvá se mezi mými záhyby, až najde mokrý, bolestivý vchod do mého jádra.

Pronikne do mě jedním hlubokým přírazem, jeho délka mě táhne až na okraj bolesti, a mé lapání po dechu je pohlceno jeho rty, když tlačí jazykem do mých úst, naplňuje mě, pohlcuje mě, obklopuje mě svou vůní a chutí a citem. Jeho majetnickost je drsná, sotva kontroluje svůj hlad, když nasadí tvrdé, spalující tempo, napětí uvnitř mě prudce vzrůstá, dostává se k novému vrcholu. Je toho moc, je to příliš ohromující, obalím mu nohy kolem boků, potřebuji získat zpátky aspoň trochu sebeovládání, ale už žádné nezbylo.

Je tu jen Peter a ta násilná potřeba, která nás sžírá.

Nevím, kdo se udělal první, nebo zda jsme se udělali společně. Vím jen to, že když mě zaplaví, zasténá moje jméno, pánví naráží proti mně, zatímco jeho pták uvnitř mě pulzuje. Zdá se, že to potěšení bude trvat věčně, ale pak to opojení opouští mé nervy, a když to skončí, sleze ze mě, stáhne si mě do náruče, zatímco se zhroutím, rozbrečím se a roztřesu se intenzitou toho všeho… a vinnou, kterou uvnitř mě zuří.

Opět jsem se podvolila člověku, který mi zničil život.

Teprve později, když se mé slzy zastavily a Peter mě klidně hladil po zádech, mi přijde na mysl něco, čímž mi zamrkne krev v žilách.

Už podruhé jsme nepoužili kondom.