MW - 8. kapitola

Překlad: Luciana

„Neviděla jsi moje boty?“ zeptal se Trace, když Fiona přišla zpátky do kuchyně, nesoucí pár zaprášených starých berlí.

Zastavila se u dveří a on viděl, jak se jí rozšířily oči, když se podívala ven z okna a pak zpátky na něj.

Trace si nacpal poslední sousto vajec do pusy – ne že by věděl, jak chutnaly – a vypil poslední lok mléka, než se opřel o stůl, aby se postavil na nohy.

„Moje pracovní boty, ty co jsem měl na sobě včera,“ řekl a zamračil se, když se podívala znova z okna a její tvář zbělela jako padlý sníh.

„Já… um… spálila jsem je s tvým oblečením,“ zašeptala.

„Cože?“ vyjekl a dokulhal ke dveřím, aby se podíval z okna. Ale zastavil se uprostřed kroku, když sebou cukla a zvedla berle v obranném gestu. Usmál se a pomalu se natáhl pro berle a přehnaně si při tom povzdechl.

„Předpokládám, že se nic jiného dělat nedalo,“ řekl a strčil si berle pod paždí a dobelhal se zbytek cesty ke dveřím. „Asi bych nikdy nedostal pach těch skunků, z té kůže,“ dodal a maskoval své zděšení, když viděl tu hromadu popela na příjezdové cestě. Všechno, co zbylo z jeho zbrusu nových pracovních bot, byly ocelové špičky. Podíval se na zem a viděl, že místo pod věšákem na kabáty, je prázdné.

„Nevidělas tady moje tenisky?“ zeptal se. „Nebo moje holiny?“

„Madeline odnesla všechny tvoje boty a obuv včera večer sebou,“ zašeptala. Ale o několik úderů srdce později, udělala malý krok k němu. „A myslím, že bys měl vědět, že zvedla kapotu tvého auta, něco vytáhla z motoru a ať to bylo cokoliv, taky to odnesla.“

Trace se nemohl rozhodnout, jestli má řvát, že ho Maddy nechala ve štychu, nebo obejmout Fionu, že na ni žalovala. Místo toho si odfrknul. „Ona si myslí, že jen proto, že je vdaná za Killkennyho, nemůžu jí ostříhat vlasy, když mě naštve. Ale víš, co si myslím?“

Fiona si přehodila vlastní hustý cop přes rameno na záda, pravděpodobně aby byl z jeho dosahu. „Ne, co?“

„Myslím, že naši malí smradlaví kámoši by mohli strávit zimní spánek pod Maddinou chatou dole v Dračí zátoce.“

Fioniny oči se rozšířily. „Chceš dát ty skunky… Ale to je i Williamova chata. A Gabriella a Sára tam také chodí během dne.“

„Máš pravdu,“ řekl a potřásl hlavou. „Nevadilo by mi provést špinavý kousek Killkennymu, když mě minule stál tři pasti humrů a všechna lana, ale nemám nic proti Gabrielle a Sáře.“ Usmál se. „Už vím, dáme ty malý smraďochy do kufru Maddyho SUV.“

„My? Ale já nejsem ve sporu s Madeline. Ona neukradla moje boty.“

„Ne, ale nechala tě tu pykat za ní.“ Trace se belhal k obýváku, berle byly požehnanou úlevou pro jeho koleno. „Jdu se podívat na ranní zprávy, zatímco vymyslím, jak chytit ty skunky a pak musím vymyslet, jak je dostat do pečovatelského domu, kde Maddy pracuje, když moje auto evidentně nejezdí.“ Zastavil se mezi dveřmi a podíval se na ni. „Oceňuji, že jsi mi uvařila snídani. Sice jsem nemohl nic z toho ochutnat, ale moje břicho ti děkuje.“

„Traci,“ řekla, když začal znovu odcházet a donutila ho tak otočit se k ní. „Vadilo by ti, kdybych jen… trochu uklidila? Jen v kuchyni,“ dodala rychle, pohled jí těkal k pultu a řečí těla úplně žebrala o to, aby mohla začít uklízet.

To musí být nějaká ženská věc, usoudil, tahle neodolatelná potřeba uklízet. Mávnul holí do místnosti. „Jasně, měj svůj řádící den.“

„Počkej,“ řekla, když se znovu otočil pryč. „Viděla jsem v předsíni pračku. Jestli chceš, můžu ti vyprat nějaké oblečení, zatímco budeš vymýšlet, jak chytneme skunky a dáme je do pečovatelského domu.“

Zvedl obočí. „Takže ty mi pomůžeš s pomstou na mé sestřenici?“

Jeden koutek úst se jí zvedl a oči trochu zajiskřily. „No, Madeline mě tu nechala, abych ti řekla o těch botách.“

Nemohl uvěřit, že si myslela, že to myslí vážně, dát ty skunky Maddy do auta. Sakra, to nemohl těm malým šmejdům udělat, i přesto, že jeho obličej byl stále znecitlivěný a necítil ani jednu zatracenou věc.

To druhé, bylo velké požehnání, předpokládal.

Pokrčil rameny. „Jasně, můžeš vyprat velké prádlo. A taky by ses mohla podívat, jestli mi nenajdeš něco na nohy. Starý Peterson byl sice velikosti skřítka, ale možná tu někde kolem budou boty jeho syna. Co jsi udělala s mojí peněženkou?“

Došla k pultu, vzala peněženku, držela ji od sebe a nesla ji k němu.

„Děkuju,“ řekl a ignoroval její zalapání po dechu, když ji strčil do zadní kapsy. „Neviděla jsi můj mobil? Když jsi šla pálit ty věci. Mám dojem, že jsem ho upustil ve stodole a musím zavolat Rickovi.“

„Podívám se po něm.“ Sáhla do kapsy, vyndala mobil a podala mu ho. „Můžeš používat můj, než najdu ten tvůj.“

Spustil ho do kapsy u košile. „Díky,“ řekl a otočil se znovu pryč.

„Traci? Proč si pan Peterson nevzal všechny svoje věci, když se stěhoval?“

Dál se belhal k obýváku. „Pravděpodobně proto, že neměl v rakvi dost místa.“

„Prosím, řekni mi, že se na mě už nezlobíš,“ řekla Gabriella od kuchyňského stolu, kde skládala Tracovy čisté ponožky.

Fiona přestala škrabat něco z podlahy kovovou špachtlí a překvapeně se na svou kamarádku podívala. „O čem to mluvíš? Proč myslíš, že jsem na tebe naštvaná?“

„Protože jsi mi nezavolala od té doby, co jsem tě přinutila koupit Misneache. Byl pan Huntsman rozzlobený, že sis přivedla domů štěně, aniž ses ho zeptala?“

Fiona se zvedla na nohy a přeběhla ke své kamarádce.

„Oh, Gabriello, já ti nevolala, protože jsem se strašně styděla, že jsem tě dostala do nebezpečí.“

„O čem to mluvíš? V jakém nebezpečí jsem byla?“

„Nechala jsem Johnyho Dempstera, aby mě odvedl přes ulici, což tě nechalo samotnou s jeho bratrem.“ Dotkla se Gabriellina ramene. „A kamarádka neopouští kamarádku v nebezpečné situaci.“

„Žádná z vás, dámy, nebyla v nebezpečí,“ řekl Trace a vbelhal se do kuchyně. „Midnight Bay za denního světla, je tak bezpečné, jak jen může být.“

Cítila, jak jí rudnou tváře při zjištění, že je poslouchal, a přemýšlela, jak se mohl ten muž pochybovat tak tiše s berlemi.

„Nenašla jsi náhodou nějaké jídlo, které na sobě nemá plíseň, když jsi čistila ledničku?“ zeptal se cestou k ledničce. „No, hernajs,“ zamumlal a opřel se zpátky o berle. „Nevěděl jsem, že tahle věc je bílá. Fakt jsem si myslel, že je béžová. Otočil se, pohledem přejel kuchyň a oči se mu rozšířily šokem. „Svatý… hernajs, linka je modrá. A vypadá to, že nebudu muset vyměnit podlahu, jen potřebovala pořádně vyčistit. Dámy, udělaly jste tu dobrou práci. Vypadá to vážně moc hezky.“

„To je celé Fionina práce,“ řekla Gabriella. „Já jsem tu jen chvilku.“

„A koukám, že jsi dostala na práci třídění mých ponožek,“ protáhl. Podíval se na Fionu s výrazem plným naděje. „Je tu něco k obědu? Sice nemám žádnou chuť, ale kručení v mém břiše musí znamenat, že mám hlad. Bude stačit cokoliv – suchý chleba, zbytek pizzy, guláš ze skunka.“ Viditelně se otřásl. „Jen ne kozí mléko. Jen pomyšlení, že piju něco od zvířete, které žere motouzy a plechovky, se mi dělá blbě.“ Když si Fiona všimla, že jeho smích nedosáhl do jeho očí, usoudila, že Trace hraje jen komedii, zřejmě velmi nadšený z toho, že má dvě ženy ve svém domě.

„Udělám ti sendvič,“ řekla. Vytáhla balíček masa a balení sýra, které přinesla ze shora ze svého bytu. Pak popadla džbán mléka a všechno postavila na linku. „Přinesu ti to do obýváku. Běž,“ řekla a odháněla ho. „Maddy říkala, že máš to koleno mít zvednuté a to znamená, aby bylo výš než tvé srdce. Mám najít jiné místo pro televizi, abys mohl použít podnožku?“ zeptala se a potlačila další úsměv, když spatřila, jak podezíravě pozoruje džbán s mlékem. „Polštáře by stoličku zvýšily dostatečně na to, abys mohl sedět ve svém křesle, místo ležení na gauči.“

„Už jsem televizi přemístil,“ řekl mírným hlasem, když se belhal zpátky do obýváku. „A to křeslo je rozkládací, což znamená, že má podnožku vestavěnou.“

Gabriella přišla k lince. „Tohle je moc světlé na to, aby to bylo kravské mléko,“ zašeptala dívka a zvedla džbán. „A pan Huntsman řekl, že nemá rád kozí mléko.“

„Pil ho už ráno.“ Fiona vzala džbán a naplnila vysokou sklenici mlékem. „A rozhodně ho to nezastavilo zhltnout chleba, který s ním dělám, ani nakládaný sýr, který jsem mu dala dnes ráno na vajíčka. A dokud se nedostanu k tomu, mít tu krávu, bude se s tím muset spokojit.“ Namazala silný krajíc chleba vynikajícím sýrem, který vyráběla a prodávala Eve ve svém obchodě a doplnila několika plátky masa. „Kromě toho, moje koza nejí motouzy, plechovky ani jiné odporné věci.“

Gabriella se rozhlédla po napůl uklizené, ale stále přeplněné kuchyni.

„Jak někdo může takhle žít?“ zašeptala a mrkla směrem k obýváku. Tiše si odfrkla. „Moje matka mi říkala, že muži špínu nevidí. A to je důvod, proč potřebují manželky. Říkala, že mít někoho, kdo jim vypere prádlo a uvaří jídlo, je jediný důvod, proč se žení.“ Podívala se zpátky na Fionu a usmála se. „To, a kvůli sexu.“ Pak se ale zamračila. „Jenže když jsem se jí zeptala, proč se tedy každá žena vdá, když vaření, uklízení a sex je jediné, co od nás muži chtějí, víš, co mi řekla?“

Fiona přestala dělat sendvič. „Ne, co?“

„Řekla, že ženy se rodí se silnou touhou mít děti a proto potřebujeme manžele. Tvrdila, že ženy jsou silnější než muži ve všech směrech, kromě fyzické síly a proto je potřebujeme, aby nám vytvořili bezpečný domov. Říkala, že všechny trable s nimi stojí za to, co nám dávají zpátky.“

Gabriella došla zpátky ke stolu, posadila se a začala znovu s hledáním zatoulaných ponožek. „Pamatuji si, že mi to jednou ukázala na lvech v Africe a vysvětlila mi, že jsou perfektním příkladem toho, jak funguje manželství. Zdánlivě, lvice dělají všechnu práci – loví, vychovávají mláďata, zatímco lvi samci jen leží opodál celý den, vyhřívají se na slunci. Ale když je smečka – tak se říká lví rodině – v ohrožení, jsou to samci, kteří bojují.

Dívka náhle ztuhla a nepřítomně zírala na ponožky v její ruce. „Přesně tak, jako můj tatínek a všichni muži, když napadli naši tvrz.“ Gabriella vzhlédla, s tváří plnou bolesti. „Myslím, že mám stále v sobě tu silnou touhu, o které mluvila maminka,“ pokračovala roztřeseně, „ale teď, kdykoliv přemýšlím o dětech, vzpomenu si, jak tatínek stál před maminkou a mnou, ve snaze nás ochránit. Tatínkův rozhněvaný křik mě stále ještě někdy vzbudí v noci a pach a hluk bitvy naplní místnost, jakoby se to celé stalo znovu. Stále vidím ty muže, sekat ho svými meči a pak ho vidím ležet v jeho vlastní krvi, oči plné hrozné bolesti, jak bezmocně sledoval, jak maminku a mě vlečou pryč.“

Fiona přiběhla k ní a objala Gabriellu. „Pšš, je to už v pořádku,“ tišila ji. „Už ho nic nebolí, Gabriello. Je po všem.“

„To já vím. Byla jsem s mými rodiči celá ta staletí a byli jsme v klidu.“ Odtáhla se od Fiony jen tolik, aby se jí podívala do očí, své zalité slzami. „Ale já jsem znovu živá a stále toužím mít jednou děti. Jenom… jenom mám teď strach.“

„A čeho se bojíš?“ hladila ji Fiona po vlasech. „Být s mužem? Ale to nebude nic takového, co se ti stalo, Gabriello. Když najdeš muže, o kterého se budeš zajímat, a on se bude zajímat o tebe, dělání dětí není násilný akt.“

„Toho jsem si vědoma. Na rozdíl od většiny dohodnutých manželství, moji rodiče milovali jeden druhého a často zmizeli na pár hodin do svých pokojů a maminka pak byla rozesmátá, když přišla zpátky dolů. Být s mužem mě neděsí ani zdaleka tolik jako mít děti. Pohled na maminčinu tvář, když zabili mého otce a jeho výraz v očích, když umírající sledoval naše týrání, je to, co mě tak děsí,“ šeptala. „Milovat manžela a děti, je určitě ta nejúžasnější věc na světě, ale nyní mám strach milovat tolik. Co když se něco tak zlého stane manželovi, nebo dětem?“ tiše vzlykla, oči plné bolesti. „Já… já nemyslím, že bych tím mohla projít znova.“

„William přežil ztrátu všech, ne?“ namítla Fiona jemně. „A byl schopen najít klid a štěstí s Madeline.“

„Ale trvalo mu staletí, než překonal vztek, že tam nebyl, aby nás ochránil,“ řekla Gabriella. „A já nemám staletí. Mac mi řekl, že jsem byla vrácena jen dožít zbytek svého přirozeného života. Ale co za život to bude, když se bojím někoho milovat?“ dívka po ní šlehla očima. „Já myslím, že nemám na to, být jeptiška, Fiono, protože pořád toužím se vdát a mít děti.“

Fiona odhrnula své rozrušené kamarádce vlasy z obličeje a povzbudivě se usmála. „Myslím, že tvoje maminka také řekla, že ženy jsou silnější než muži, ne? Samozřejmě, že to Williamovi trvalo staletí přenést se přes to, co se stalo, protože ani nevěděl, že má srdce, které může vsadit. Čekal na silnou ženu, jako je Madeline, aby ho přivedla k rozumu.“ Potřásla hlavou. „Ačkoliv nemám ponětí, proč to chtěla.“

To vyvolalo Gabriellin nejistý úsměv. „Jen předstíráš, že nemáš Williama ráda.“

Fiona zvedla obočí. „Jsi si tím jistá?“

„William mi řekl, že když jsi byla jestřáb a on drak, strávili jste spolu spoustu času.“

„Jen proto, abych viděla utrpení v jeho tváři.“

Dívka si odfrkla. „Takže jsi opravdu nechtěla říct Williamovi, jak najít Kenzieho Gregora, aby mohl zlomit kletbu té čarodějnice? A když si zlomil dračí křídlo a nemohl lovit, tak jsi úplnou náhodou upustila všechny ty holuby a králíky blízko něj, a to po několik týdnů?“

„Byla jsem znuděná a tvůj bratr byl zábavný.“

Fiona chtěla odejít, ale dívka ji zadržela a znovu zvážněla. „Máš nějaké tužby?“ zašeptala.

„Dala bych cokoliv, abych mohla mít další dítě,“ řekla jí Fiona upřímně. „Ale netoužím být s mužem, abych ho dostala.“

„A… předtím?“

„Ano,“ jemně přiznala. „Strávila jsem celé dětství touhou po tom, abych měla manžela a děti, stejně jako jsem chtěla žít ve vesnici, chodit na slavnosti a mít přítelkyně, se kterými bych si mohla povídat o všem možném.“

„Ale teď to všechno můžeš mít. Obě jsme dostaly druhou šanci.“

Fiona se stáhla dříve, než ji mohla Gabriella znova zastavit a šla zpátky k lince.

„Určitě chci najít způsob, jak mít další dítě, ale budu to jen já, kdo mu dá domov a ochranu. Madeline vychovávala Sáru šest let bez manžela a viděla jsem, že je dnes spousta svobodných matek.“

„Nebo můžeš udělat věci mnohem jednoduššími tím, že se zamiluješ a budeš žít šťastně až na věky,“ řekla Gabriella, cestou k lince. Šťouchla bokem do Fiony. „Pan Huntsman může být trochu… drsný na pohled, ale má domov a podle Williama je to hrozivý bojovník, takže by jistě byl schopen ochránit tebe i vaše dítě.“

Fiona se začala dusit kouskem masa, které si dala do pusy. Vyplivla ho do dlaně a zírala na Gabriellu, neschopná slova.

Dívka se loudala zpátky ke stolu, vzala náruč složeného oblečení a zamířila k ložnici. „A ten chudák chlap vypadá, že zoufale potřebuje manželku,“ řekla a smích se nesl za ní.