DW - 4. kapitola

Překlad: Luciana

Maddy byla už podruhé zaskočená ten den, když vysoký, impozantní muž, vešel tiše na její sesterskou stanici, deset minut před čtvrtou. Zřejmě si uvědomil, že jí chvíli trvá, než ho pozná, zvedl její bratranec ústa k úsměvu – který ovšem zmizel, když jeho ostré, pronikavě šedé oči, sklouzly na její tvář.

„Kdo tě zatraceně zranil?“ zavrčel místo vřelého pozdravu, který očekávala.

Maddy se dotkla líce. „Já, ehm, zakopla jsem a spadla na verandě, minulý týden. A taky tě strašně ráda vidím, i když máš čtyři hodiny zpoždění.“

Okamžitě zkroušený, vstoupil Trace za pult, vytáhl ji z křesla a silně ji objal. „Promiň za to, že jsem na tebe tak vrčel, a že jsem zmeškal náš společný oběd.“ Povzdechl si. „Zatraceně, Peeps, chyběla jsi mi. Pokaždé, když jsem za těch pět let ucítil zápach desinfekce, viděl jsem tvou krásnou tvář.“

„Moje typická kolínská,“ řekla se smíchem, a objala ho stejně silně. Odtáhla se a podívala se na něj. „Oh, Tracy, je super tě vidět. Vážně jsi doma nadobro?“

„Midnight Bay už znovu neopustím.“ Objevily se mu vrásky v koutcích očí, s dalším náznakem úsměvu. „Kromě toho, když vezmu své dvě nejmilejší dívky do Port Stone. Jakmile skončíš v práci, dáme do auta Sářinu autosedačku a všichni tři se půjdeme nacpat humry na molo.“

Maddy odstoupila se smíchem. „Sarah nepoužívá autosedačku poslední čtyři roky. Je jí skoro deset, Tracy, a je to už hotová mladá dáma. A promiň, ale starý Walsh zemřel před třemi lety a říká se, že ho pohřbili i s tou jeho humří boudou.

Trace na ni nevěřícně zíral, ale pak se jeho pohled znovu zatoulal k její tváři a jeho oči ztvrdly znovu. Maddy propletla své prsty s jeho a vyrazila chodbou a jen se zastavila u společenské místnosti, aby tam nakoukla.

„Jdu ven k altánu na pět minut. Kdybys něco potřebovala, křikni na mě.“

Katy vzhlédla od novin, ze kterých četla některým klientům a vykulila oči, když uviděla muže držícího Maddyinu ruku. „Oh. Jistě. Křiknu na tebe,“ vykoktala dívka. „Uhm, neměli by být ostatní už zpátky?“ zeptala se – ačkoliv Maddy si nebyla jistá, jestli se ptá jí, nebo Trace, protože ta chudák holka nemohla přestat zírat na jejího bratrance.

„Budou tu brzy. Až se vrátí, měla bys asi zkontrolovat, jestli nejsou spálení a pokud bude někdo unavený, řekni jim, že si mohou dát večeři ve svých pokojích.“

„Zařídím, aby se večer usadili,“ slíbila Katy.

Maddy jí přikývla a vydala se znovu chodbou.

„Místo toho, abys nás bral na jídlo, můžeš jet se mnou domů, až za hodinu skončím v práci a já nakrmím tebe,“ řekla Tracovi a vedla ho ven na srpnové slunce. Zastavila se a otočila se tváří k němu. „Mamka říkala, že jsi koupil rybářskou loď. Můžeš mi sakra říct, co tě donutilo stát se rybářem?“

„Není tu velká poptávka po vojácích,“ odsekl. „A rozhodně nepůjdu makat do textilní továrny.“

„Tuhle továrnu zavřeli před dvěma roky,“ zašeptala Maddy.

Stiskl jí ruku. „Promiň, Peeps. To byla velmi neomalená odpověď na velmi logickou otázku.“ Znovu se rozešli a přes trávník přešli v tichosti. „Máš nějaké plány na tuto sobotu?“ zeptal se, když došli k altánu s výhledem na řeku.

„Nic důležitého. Proč?“

„Budeš mít hlídání pro Sarah?“

„Zůstává s Billym většinu víkendů. Proč? O co jde?“

Posadil se na schod k altánu a zíral na pomalu tekoucí řeku. „Rád bych, kdybys strávila den se mnou na mé lodi.“

Odfrkla si. „Víš, že miluju být s tebou a umřela bych proto, abychom všechno dohnali, ale taky víš, že zápach návnady mi obrací žaludek naruby. Proč nemůžeme jet třeba do Acadského Národního Parku? Jsem si jistá, že najdeme humří stánek v Bar Harboru, který bude stejně starý, jako ten starého Walshe.“

Trace se na ni rychle podíval, než se zase zahleděl pryč, ale bylo to dost dlouho na to, aby si Maddy všimla jeho opatrného výrazu v očích. „Protože to, co ti chci ukázat, je tam ve vodě,“ řekl tiše. „A protože jsi jediná osoba, které můžu věřit, že mi řekne pravdu.“

„Pravdu o čem?“

„O tom jestli jsem nebo nejsem šílený.“

„Promiň, cože?“ Natáhla se, aby ho chytla za zápěstí. „Tracy, o čem to mluvíš?“

„Slyšela jsi ty řeči po městě o… mořské panně, která byla spatřena deset mil od pobřeží, začátkem minulého týdne?“

„Jen útržkovitě.“

„Fajn, byl jsem to já, kdo to odstartoval.“

Znovu naprosto zaskočená, Maddy na něj mohla jen zírat.

Podíval se dolů na její ruku na svém zápěstí, pak ji vzal mezi své mozolnaté dlaně a podíval se jí do tváře.

„Když jsem byl vyzkoušet svůj nový člun, minulé pondělí, zahlédl jsem něco cákat na levoboku a tak jsem k tomu zamířil. Ale když jsem se dostal tam, kde to mělo být, cokoliv, co to cákalo, zmizelo. Jenže se to objevilo ani ne padesát yardů od zádi, kde jsem uviděl…“ Jeho ruce jí sevřely. „Viděl jsem ženu ve vodě, jak se na mě dívá.“

„Ženu? Deset mil daleko? Byly tam nějaké další čluny okolo?“

Zavrtěl hlavou. „A když jsem křičel, ať vydrží, že jí hodím záchranný kruh, podívala se na mě tak překvapeně, jako jsem byl já a najednou začala plavat pryč. Našel jsem kruh, ale když jsem ho chtěl jít hodit, zase zmizela. Tak jsem sundal džíny a skočil do vody.“

„Tracy! Oceán je ledový!“

„No rozhodně to nebyla koupelová voda. Ale co jsem měl dělat? Neměl jsem představu, jak dlouho tam je. Byla v mnohem větším nebezpečí podchlazení, než já.“ Potřásl hlavou a sklonil pohled na její ruku, stále uzavřenou v jeho. „Potápěl jsem se znovu a znovu a hledal ji. Přísahám, že jsem zahlédl záblesk něčeho periferním viděním, ale když jsem plaval směrem k tomu, nikdy tam nic nebylo.“

Podíval se na ni, a jestli byl předtím obezřetný, nyní byl skutečně utrápený. „Jednou, když jsem se vynořil, abych se nadechl, viděl jsem ji šlapat vodu ani ne dvacet stop ode mě a zjistil jsem, že je nahá, jak ji Bůh stvořil. A zatraceně, Maddy, ona se na mě smála,“ zavrčel a stiskl jí ruku. „Byl jsem tak ohromený, že jsem tam jen plaval jak troska, naprosto oněmělý. Najednou se zasmála, a potom se potopila znovu do vln. Pohotově jsem ponořil hlavu pod vodu, abych ji viděl, jak plave pode mnou, tak blízko, že se málem otřela o mé palce. A potom… potom jednoduše znovu zmizela.“

„Zmizela?“

Trace se postavil, zatnul ruce v pěsti a postavil se jí tváří v tvář. „Plaval jsem zpátky na svůj člun a zavolal Mayday pobřežní hlídce a dalším člunům v okolí. Řekl jsem jim, že je tam žena ve vodě, zadal souřadnice a pak začal znovu prohledávat vlny.“

„Nahlásil jsi Mayday? Řekl co… že je tam nahá, smějící se žena, plavající v Mainském zálivu?“ zeptala se v naději, že jí nějak osvětlí to, co říká, protože tohle ona zatraceně určitě nedokáže pochopit.

Zamračil se na ni. „Ty znáš nejlíp ze všech, příznaky podchlazení – zmatenost, pocit tepla, euforie.“

„Ale člověk nemůže přežít víc než hodinu – dvě hodiny maximálně – v takhle ledové vodě, Tracy.“ Maddy se taky postavila. „A ty jsi plaval kolem jak dlouho? Sám půl hodiny? Nenapadlo tě, že možná ty jsi prožíval zmatenost? Možná sis spletl tuleně nebo sviňuchu za člověka a jen sis myslel, že je to nahá žena, když na tebe začala působit zima.“

„Já jsem vycvičený, abych nedovolil tělu prochladnout. Mohl bych plavat těch deset mil k pobřeží, kdybych musel. Zatraceně, Maddy, potřebuju, abys mi věřila!“ Chtěl ještě něco říct, ale najednou se obrátil, strnule stál a díval se na řeku.

Maddy neměla ponětí, co říct.

Nebo udělat.

Ani co si myslet.

„A díky mému Mayday,“ řekl, stále otočený zády k ní, „teď jsou zvěsti po městě, že chudák Trace Huntsman musel ztratit nervy v Afganistánu, protože zavolal pobřežní hlídku, aby zachránila mořskou pannu.“

„A ztratil jsi nervy v Afganistánu?“ zeptala se tiše. „To je důvod, proč ses vrátil domů, Tracy, protože tě poslali domů?“

Otočil se k ní a Maddy málem vykřikla, když uviděla tolik bolesti v jeho očích. „Já sám jsem se vyřadil ze hry, než bych o ty nervy přišel.“ Zřejmě v pokusu vypadat lhostejně, pokrčil rameny, ale Maddy věděla, že je všechno, jen ne tohle. „Pokud se rozhodli věřit, že to, že jsem zmlátil chlapa skoro k smrti, znamená, že jsem se zbláznil, kdo jsem já, abych se s nimi dohadoval?“

Rozechvěle se nadechla. „A ty jsi… když jsi… dosáhl jsi bodu, ze kterého není návratu, Tracy?“

„Zmlátil jsem toho bastarda, protože si to zasloužil.“ Sekl rukou do vzduchu. „A to je všechno, co řeknu k tomuto tématu, takže vraťme se k té mořské panně.“

„Ale…“

„Vrátil jsem se na stejné místo následující den,“ pokračoval, „a od té doby jsem tam byl každý den, kromě dneška.“ Jeho ruce se znovu sevřely v pěsti. „A viděl jsem ji třikrát – minulý čtvrtek, znovu v pátek a znovu včera.“ Sáhl do kapsy a něco vyndal ven. „Včera se vynořila ani ne deset stop od mé lodi a trefila mě tímhle přímo do hrudi,“ řekl a držel ruku před ní.

Maddy zírala na drobný kovový předmět.

„Usoudil jsem, že je to mince,“ řekl, vzal ji za zápěstí, aby zvedla ruku a vtiskl jí předmět do dlaně. „Starobylá mince, vyrobená z nějakého kovu, který neznám. Strávil jsem dneska celý den v knihovně a prohledal, co se dalo, ale nenašel jsem nic takového, jako tohle. Nenašel jsem nic, co by připomínalo symbol, který na tom je.“

Když stále nic neříkala, otočil minci a nechal ji dál na její dlani. „Ale myslím, že ta značka na rubu je slovo a myslím, že je to Sanskrt.“

Zvedla k němu pohled. „Sanskrt?“

„To je starobylý indický jazyk používaný asi kolem roku dvanáct set až čtyři sta před Kristem.“

„Indický?“

„Mluvilo se s ním v Indii a stále se ještě používá v některých oblastech. Sanskrt je zřejmě tak starý jako latina nebo řečtina.“

Sklonila se zpátky k minci. „Víš, co to slovo znamená?“

Zvedl to z její dlaně a studoval značku. „Ne, místy je to ohlazené a navíc nevím naprosto nic o starých jazycích.“

„Znáš někoho, kdo ano?“

Schoval minci zpátky do kapsy a sevřel obě její ruce ve svých. „Co je na té minci, není tak důležité, jako fakt, že je to pravda. A teď potřebuju, abys mi potvrdila, že ta žena je taky skutečná.“

Maddy se najednou cítila taky jako troska. „Já-já nevím co říct, Tracy.“

„Řekni, že se mnou půjdeš na člun v sobotu. A až ji uvidíš, řekni, že mi pomůžeš zjistit, jak ta žena může plavat v Mainském zálivu, jako by to byl teplý bazén.“

„A pokud ji neuvidím?“

„Pak se tam vrátíme v neděli.“

„A co když budu s tebou jezdit každý den a stále ji neuvidím?“

Vzal ji za ramena – spíše pro svou oporu, než aby ji udržel na místě, usoudila Maddy. „Pak se budeme soustředit na zjištění, odkud pochází ta mince.“

Přitiskla mu dlaně na hruď, ale místo zběsile tlukoucího srdce, které očekávala, cítila silné, pravidelné, překvapivě klidné bušení. A Maddy si uvědomila, že Trace nebyl ani zdaleka tak zoufalý kvůli prokázání své duševní příčetnosti, ale smrtelně vážně myslel dokázání toho, že ta mince házející žena skutečně existuje.

„Byl jsi nasazený v Afgánistánu alespoň dvakrát, co já pamatuji, za posledních pět let,“ řekla. „Což, pokud si vzpomínám ze školy ze zeměpisu, je jedna ze zemí u Indie. Je tady šance, že jsi k té minci přišel během některého pobytu, zapomněl na ni a teď ji našel znovu ve starých džínách.“

„Přijel jsem domů jen s oblečením, které jsem měl na sobě. Dal jsem všechno, co jsem měl, jednomu dítěti a jeho matce v Kábulu.“

„Všechno? Ale proč?“

Znovu pokrčil rameny a tentokrát věděla, že je skutečně lhostejný. „Zjistil jsem, že to potřebují víc, než já.“

Maddy se podívala hluboko do jeho bouřkově šedých očí. „Oh, Tracy. Co se ti to tam stalo? Kde je ten kluk, co mě honil půl cesty domů, když mě načapal, že ho sleduji, jak souloží s Leslie Simpsnovou v lese a pak mi vyhrožoval, že mi ostříhá všechny vlasy, když to někomu řeknu?“

„Ten odjel z Midnight Bay před deseti lety.“ Objal ji v srdceryvném objetí. „A poslední tři roky, se zatraceně snažil vrátit se na tohle místo v celku.“

Maddy najednou cítila, jak se napjal, jeho ruce kolem ní se utáhly a každý jeho sval byl připravený reagovat.

„Raději mi řekni, že jsi její bratr,“ ozval se hluboký, výhrůžný hlas, přímo za ní.

Maddy zalapala po dechu a chtěla odstoupit, ale Trace ji držel pevně, prsty propletl jejími vlasy, aby udržel její hlavu u své hrudi. „Jsi ten bastard, co udělal modřinu na její tváři?“ zeptal se až příliš tiše.

„No dobře, zrovna jsem se chtěl tebe zeptat na tu samou otázku.“

Tracovo držení se mírně uvolnilo, ačkoliv ji stále držel tváří k sobě. „To je tvůj přítel, Peeps?“ zeptal se – dost nahlas, aby to William slyšel.

Maddy ztuhla. Zatraceně. Když řekne ano, jen to povzbudí Williama, ale když řekne, že ne, mohl by ho zbít. A se dvěma muži, rovnocenými v síle a velikosti a očividně v temperamentu, fajn… věci by mohly dopadnout dost ošklivě.

Trace se uchechtl, ale nebyl v tom žádný humor. „Pořád se zaboucháváš do sportovců, Maddy? Já bych si myslel, že jsi dostala lekci s Billym.“

„Věř mi, dostala,“ zamumlala do jeho košile.

„Tak proč potom tenhle… gentleman vypadá, jakoby mi chtěl zakroutit krkem, pokud nedám ruce pryč z toho, co považuje za svůj majetek?“

„Prosím, neprovokuj ho, Tracy.“

„Proč? Protože by se mohl najednou rozzuřit? Řekni mi, kdo tě zranil?“

„Spadla jsem na verandě.“

„Nepochybuji, že ano – hned po tom, co ti někdo dal facku. Řekni mi kdo, Maddy. Slibuji, že toho bastarda nezabiju. Jen bych si s ním chtěl trochu promluvit. Nebo,“ řekl, když nic neříkala, „aspoň mi dej své slovo, tenhle chlap není ten bastard.“

„On to není.“

Najednou otevřel svou náruč, ale když se chtěla otočit, Trace ji chytil za ramena a zastavil ji. „Ok tedy, dokaž mi to.“

Mrkla na něj. „Dokázat co?“

„Že je to tvůj přítel.“ Postrčil ji. „Běž na to, dokaž to.“

„Jak?“ zavrčela, plně si vědoma toho, že William mohl slyšet každé zatracené slovo z jejich bláznivé konverzace.

„Políbit ho.“

Maddy přimhouřila oči a snažila se zjistit, co to dělá. „Co by to sakra dokázalo?“

Trace si zkřížil ruce na prsou a uvolnil se v bocích. „No, pro začátek to může dokázat mě, že z něj nemáš strach, což mě dál může přesvědčit o tom, že to není jeho otisk ruky na tvé tváři. A když půjdeme ještě dál, může to přesvědčit jeho, že já nejsem tvůj přítel.“

Sakra, zatraceně!!! Jestli je něco, co o Tracovi věděla, bylo to, že jakmile se vydal za nějakým cílem, nic menšího než jaderný výbuch, ho nemohl donutit změnit kurz.

„Tak tohle si odskáčeš, o to se postarám,“ zasyčela, otočila se a pochodovala k Williamovi. „Ucítím byť jen náznak jazyka, Killkenny, a ukousnu ti ho. Je ti to jasný?“

„Ano madam,“ řekl William a oči mu zářily jako safíry na slunci. Zvedl ruce z boků. „Dej mi svou nejhorší ránu, děvče.“

Tak moc ho chtěla praštit do žaludku, kdyby kvůli ničemu jinému, tak aspoň proto, aby mu vymazala ten jeho úsměv z tváře. Na mou duši, všichni chlapi jsou problém, od prvního do posledního z nich. Maddy přitiskla své ruce na Williamovy čistě oholené tváře a stáhla mu hlavu dolů, a se rty tak pevně stisknutými, jako škeble nad hrncem s vařící vodou, přitiskla své rty na jeho – a ze všech sil se snažila nevšímat si toho, jak krásně voní.

Nebo jak opravdu dobře chutná.

Nebo jak moc chtěla strčit svůj jazyk do jeho úst. Chtěla odstoupit právě ve chvíli, kdy cítila, jak jeho ruce ji začínají objímat, ale nebyla dost rychlá. William jí naklonil hlavu do svého podpaží a políbil jí tak, že jí v břiše začalo lechtat snad hejno čmeláků. Ale předtím, než stačila pomyslet na to, aby ho dloubla do žeber, najednou ji pustil, ale pak ji musel chytit za ramena, když se jí začala podlamovat kolena.

„Není divu, že jsi i po šesti letech stále svobodná,“ řekl Trace se smíchem, napravo od ní. „Tohle nebyl polibek, Peeps, tohle byl útok. Dobře že alespoň jeden z vás ví, co dělá.“ Natáhl ruku k Williamovi. „Trace Huntsman, bratranec Maddy.“

„William Killkenny, Maddyin přítel,“ řekl William a přitiskl si ji k boku, aby vrátil Tracovi jeho potřesení rukou.

Když se snažila zjistit, kolik problémů jí ten polibek způsobí, náhle si Maddy všimla, že proběhlo něco víc, než jen potřesení rukou. Očividně v nějakém tajném kódu, který znají jen muži, dospěli k nějaké tiché dohodě, když se jejich pohledy do sebe zaklesly a oba nepatrně přikývli.

Skvěle.  Teď aby neměla co do činění ani s jedním z nich.

Jen napůl jistá, že její kolena se znovu nepodlomí – když viděla, jak jí to hejno čmeláků stále lechtá uvnitř – Maddy střelila pohledem směrem k pečovatelskému domu, takže ani jeden z nich nemohl vidět, jak si olizuje rty. Ale zastavila se v půlce pohybu, když zahlédla několik párů očí, které zíraly z okna.

Okamžitě se vzpamatovala. „Můj bože,“ zamumlala a zakryla si obličej rukama. „Máme diváky.“ Podívala se na Williama, když se zasmál, potom se otočila na Trace, který se huhňal. „To není k smíchu! Dost na tom, že mi dohazují každého svobodného muže, který vkročí do dveří – bez ohledu na jeho věk. Nepotřebuju ještě, aby mně viděli líbat jejich nejnovější domácí projekt.“

Když se ti dva jen zasmáli víc nahlas, Maddy po nich střelila naposledy pohledem a nasupeně kulhala ke dveřím. Najednou se zastavila s rukou na kouli u dveří a podívala se zpátky. „Oh, ok, zatraceně! Pořád jsi zvaný na večeři dnes večer.“

Trace přikývl. „Díky, Peeps. William a já tam budeme přesně v šest.“

Maddy málem spadla brada až na hrudník.

„Doufám, že tvůj bratr bude dnes večer doma,“ dodal William, „protože se docela těším na setkání s Rickem.“

Maddy sklapla pusu, potom ji otevřela znovu, ale vydala jen vypísknutí. Ramena jí poraženě klesla, otočila se a potichu vkulhala dovnitř.