TFU - 8. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Sam

Po té, co jsem se seznámil s jejím obrovským bodyguardem – který se díky Bohu Kevinu Costnerovi nepodobá – nás oba zavezl tři kilometry do Raíces. Když zaparkoval vzadu, snažil jsem se otevřít dveře a zavést Levee dovnitř. On mi je, ale přibouchl přímo před nosem. Levee se rozesmála a informovala mě, že Devon nejdřív potřeboval ‚prozkoumat okolí‘. Ten chlap ji nechal chodit v noci po mostě, ale Bože stůj při nás, kdybychom vlezli do malé restaurace, kde mohlo být největší obavou to, že po příliš mnoha sangriích uklouzne ze schodů.

Tak jako tak jsem se nehádal. Došlo mi, že měli svůj systém. A navíc byla Levee schoulená po mém boku a hlavu měla položenou na mém rameni. Pokud šlo o mě, mohli jsme v tom SUV čekat celou noc. Během těch dvaceti minut jsme moc nemluvili. Hladil jsem ji v kruzích po rameni, a i když to později popřela, na chvíli usnula. Neměl jsem vůbec naspěch.

Když jsme se konečně dostali dovnitř, bylo Raíces podivně prázdné. Většinou to tam nebylo přeplněné, ale nikdy nevypadalo jako z města duchů. Měl jsem podezření, že když Devon stál u majitele a podával mu černou American Express, neplatil za naši večeři.

Podezřívavě jsem se na Levee podíval a ona mě zpoza dlouhých řas zahanbeně pozorovala. Škádlivě jsem se na ni usmál a políbil ji na temeno hlavy. Nebylo to tak, že bych si stěžoval na klidnou chvilku.

O dvě piva, tři sangrie a objednávku mofonga (polévka z banánů) a banánových chipsů později, jsem seděl naproti jedné z největších celebrit hudebního průmyslu. Ale to nebyl důvod, proč mě tváře bolely od neustálého úsměvu. Nebo proč mě z toho, jak moc jsem se jí chtěl dotknout, svědily ruce. Nebo proč jsem zapomněl na celý svět venku mimo restauraci.

Samozřejmě, že když si Levee sundala brýle, šokovalo mě to, ale opravdu se mi děsně ulevilo, že neměla tak těžký život, jak jsem si celý minulý týden myslel. Obrovsky se mi ulevilo, že měla peníze a podpůrný systém, který se mohl postarat o její problémy. Nebyla osamělá žena, která se sama protloukala životem. Únos nebyl nezbytný. Mohl jsem se soustředit na to, abych za těmi brýlemi poznal skutečného člověka. S tím, se kterým jsem se za poslední týden neskutečně sblížil.

„Nemůžeš to použít proti mně. Chci říct, že tvou hudbu mám rád taky. Snažil jsem se být upřímný.“ Když s hrůzou otevřela ústa, zasmál jsem se.

Svou sklenicí sangrie si přiťukla o mou sklenici s pivem a řekla: „Nemůžu uvěřit, že víc než mě, máš radši Henryho! I když dobrou zprávou je to, že Henry by ti přede mnou nejspíš dal taky přednost.“

„Hej! Nejsem gay. Jen jsem řekl, že se mi líbí jedna jeho písnička. Jedna.“ Zamával jsem jedním prstem jejím směrem.

„Vážně, tohle znám. Bude se tě snažit získat.“

Vrazil jsem si palec do prsou. „Na holky.“

„Ale prosím tě. Ne po té, co jsi vyměnil můj tým za Henryho.“

„Fajn, tady zpomal, princezno. Nikdo tu týmy nemění. Právě teď se tě snažím dostat na levnou sangrii. Krok za krokem, prosím.“

„Přísahám Bohu, Same. Přestaň mi říkat princezno,“ dožadovala se, ale koutek rtů se jí lehce zvedl. A toho jsem si všiml jen proto, že jsem zíral na její pusu – záměrně.

„To jen… Fajnovka nezní tak dobře.“

„Celý minulý týden jsi strávil tím, že ses ze mě snažil dostat moje jméno. Používej ho,“ řekla a snažila se schovat úsměv za zvednutou sklenici.

Natáhl jsem se před stůl a zatlačil na spodek jejího pití. „Evidentně jsi s tím přístupem nebyla dostatečně okouzlená. Měla by ses napít víc.“

„Přestaň,“ rozesmála se a jak bojovala se sklenicí, aby ji dostala dolů, po bradě se jí rozlila červená tekutina.

Když jsem se natáhl pro ubrousek, otřel jsem jí obličej, zatímco ona si otírala kalhoty.

„Bezva,“ řekla. „Jsem špinavá.“

„No, to z nás dělá dokonalý pár.“ Ukázal jsem na košili, kam mi předtím náhodou hodila omáčku.

„Říkala jsem, že se omlouvám. Ty banánové chipsy byly neposlušné. Nemůžeš mě za to obviňovat.“

Zavrtěl jsem hlavou a natáhl ruku přes stůl, abych propletl prsty s jejími.

Díval jsem se na naše propletené prsty a ona zašeptala: „Tohle je zábava.“

Stiskl jsem jí ruku. Měla pravdu. Doteď to byla ta nejlepší noc, kterou jsem za poslední dobu prožil. Skvělá. Ano. Neuvěřitelná. Neskutečně. Jednoduše bych mohl říct výborná. Konverzace plynula bez námahy. Rozesmávala mě a já ji nutil se mračit – a pak se smát. Nemluvili jsme o těžkých věcech. Neptal jsem se, proč byla každý večer na tom mostě a ona se mě neptala taky.

Bavili jsme se prostě tak, jak se baví staří přátelé.

Bylo to skvělé.

Ona byla skvělá.

Měl jsem neskutečnou potřebu ji skvělou udržet.

„Jaké je tvé příjmení?“ zeptala se a položila ubrousek na stůl.

„Rivers.“

„Přestaň, myslím to vážně.“

„To i já.“ Vytáhl jsem vizitku rePURPOSEd z peněženky a podal ji přes stůl. „Jen si představ, jak vtipné by bylo tvoje jméno, kdybychom se vzali.“ Zamrkal. (angl. levee – protipovodňová hráz; river – řeka) Zírala na mě. „Co? Moc brzo?“

„Tak za deset let.“

„Deset let? Ta sangrie není zas tak hrozná.“ Předstíral jsem zranění.

Vyprskla smíchy. „Řekni mi o rePURPOSEd.“

„Vezmu harampádí, přetvořím ho a pak ho prodám jako nové. Jednoduché. Boháči to milují.“ Odmlčel jsem se. “Samozřejmě včetně patřičné značky.”

„Polička z kytary?“

„Jo.“

Otočila mou ruku dlaní nahoru a po ráně mi přejela prstem. Z jejího doteku mi tělem proběhlo mravenčení. Skončil jsem s držením si odstupu. Zoufale jsem toužil po spojení, které mi ten stůl celý večer odepíral. Odsunul jsem svou židli a stiskl jí znovu ruku. „Pojď ke mně.“

Když si stoupla a pomalu zmenšila vzdálenost mezi námi, tváře jí zrůžověly. S rychlým zatáhnutím jsem ji vyvedl z rovnováhy a stáhl si ji do klína.

Zastrčil jsem jí kudrlinu za ucho a přejel jí palcem přes spodní ret. Nahnul jsem se, abych ochutnal ovoce ze sangrie, které zakrývalo chuť manga. „Chci tě znovu vidět.“

Tváře jí zrůžověly jako školačce. „Tak nějak máme zítra večer rande na mostě.“

„Tak jsem to nemyslel.“ Rukama jsem klouzal po jejích zádech nahoru a dolů a ona, jako kdyby čekala jen na znamení, svýma rukama vklouzla pod moji košili. Její jemné prsty, které přejížděly po mé kůži, mi vyrazily dech.

Nadechl jsem se a chytil ji zápěstí. „Chci tě znovu vidět, ale ne na tom mostě.“

„Dobře,“ zašeptala a otřela rty o moje.

Vrtěla se mi v klíně. Nemohl jsem ovládat svůj penis – nebo to, jak na něj tlačila. Prohlédl jsem si místnost a náhle si uvědomil, že jsem se po ní chtěl vrhnout na veřejnosti. Všiml si Devona, který doprovázel naši servírku a majitele do kuchyně.

Možná přece jen k něčemu je.

Teď jsme už neměli společnost a já jsem ji zuřivě políbil. Odpověděla dalším zavrtěním na klíně, při kterém se jí trochu povyhrnula sukně. Natlačila se mi přímo na zip. Zasténal jsem a vjel jí rukou do vlasů, abych jí odtáhl hlavu a měl tak přístup k jejímu krku.

„Jsi opilá?“ zeptal jsem se mezi polibky.

„Trochu,“ zasténala a udělala krouživý pohyb boky.

Šukej. Mě.

„Vidím, že se mi daří okouzlit tě.“

Aby mě povzbudila v pokračování, natočila hlavu lehce do strany.

Bože, jak já chtěl. Jen ne uprostřed restaurace s lidmi namačkanými v kuchyni. Ale jak jsem ji mohl dostat někam jinam, aniž bych vypadal jako kretén, který se jen snažil vyspat s celebritou? Znal jsem tu holku z mostu, ale všichni ostatní ji znali jako Levee Williams. Ale já potřeboval, aby poznala Sama Riverse… a to rychle.

Položil jsem jí dlaně na tváře a opřel si čelo o její. „Mám v plánu to teď udělat trapné. To já tak nějak dělám. Prostě to přetrp.“ Olízla si rty a já ji musel políbit znovu. Když jsem se konečně zase nadechl, pokračoval jsem. „Jmenuju se Samuel Nathan Rivers. Je mi dvacet sedm. Vodnář. Bez kriminálních záznamů. Žádné nemoci. Jsem demokrat, ale neříkej to prosím tě mojí mámě. Vlastním obchod s nábytkem a mám šestimístný roční plat. Nejde mi o tvoje peníze. Kdyby bylo potřeba, ukážu ti daňové přiznání. Taky mě nijak extra nezajímá tvoje sláva. Ale pro lásku boží, potřebuju, abys se mnou šla domů.“

Oči se jí rozzářily. „Devona by ranila mrtvice.“ Odtáhla mi ruce z obličeje, aby mě mohla políbit.

Frustrovaně jsem zavrčel. Můj penis Devonovo zdraví nezajímalo.

„Levee,“ zamumlal jsem, když mě objala a natlačila tak prsa na moje. „Devon může -“

„Ale ty můžeš jít domů se mnou.“

Bůh zatraceně žehnej Americe.

Okamžitě jsem se s ní postavil. „Účet, prosím,“ zavolal jsem hlasitě, jednou rukou se natáhl do zadní kapsy pro peněženku. Levee se na mě zatím držela a chichotala. Nemohl jsem potlačit úsměv, když mi zabořila obličej do krku a sklouzla na zem.

„Jdu na toaletu. Jestli musíš, tak teď je vhodná chvíle na to si zakouřit. Nechci, abys až budeš nahý, dostal infarkt.“ Jako by zrovna nezašeptala sladká slůvka mému penisu, nevinně zamrkala dlouhými řasami.

Kousl jsem se do rtů, a když se ode mě vzdalovala, díval jsem se na její zadek.

Promnul jsem si obličej. Zatímco jsem bojoval s obrovským úsměvem na tváři, snažil jsem se sebrat. Když jsem vzhlédl, díval se na mě Devon s rukama založenýma na hrudi.

„Nedívej se tak na mě,“ řekl jsem mu, když jsem na stůl hodil bankovky.

„Vůbec se mi to nelíbí,“ zavrčel. „Je opilá a nemyslí jasně.“

„Je jen přiopilá,“ opravil jsem ho – ale dělal jsem to hlavně kvůli sobě.

Není opravdu opilá. Že ne?

To je jedno. Byl jsem svobodný, líbila se mi a podle toho, jak se ke mně tiskla, se jí líbím i já – nebo aspoň jedna moje část.

„Podívej, chlape. Já vím, že tohle je poprvé, co se potkáváme, ale já a Levee jsme se vídali celý minulý týden… Tak trochu. Nebo… tak nějak.“ Poškrábal jsem se na hlavě. „Nemusíš o mě mít starosti.“

„Kecy,“ zavrčel.

Nadzvedl jsem obočí. „Víš, o co by ses měl starat? O to, že chodí každý večer na most. Jestli s tím něco neuděláš, jednoho dne se nevrátí.“

„Prosím?“ Udělal krok směrem ke mně.

Rychle jsem se podíval směrem do chodby za ním, kam Levee zmizela. „Podívej, neslyšel jsi to ode mě, ale vím, že přemýšlela nad tím, že skočí. Nejsem si jistý, jestli má sebevražedné sklony nebo je jen v depresi, ale potřebuje pomoc. Udělám všechno, co budu moct, aby tam každou noc nechodila, ale potřebuju, abys o tom řekl její rodině nebo komukoliv, kdo je jí blízký, že potřebuje odbornou pomoc.“

„Nevěřím,“ zasmál se, ale viděl jsem na něm, že přemýšlí.

„Líbí se mi, jo? Hodně. Dokonce i předtím, než mi řekla svoje jméno. Ale neznám ji tak, jako ty. Moc toho nezmůžu.“

Přimhouřil oči a podezřele si mě prohlížel, ale semínko jsem zasel.

„Už ji tam nikdy neber samotnou. Když tam budu, postarám se o ni. Přísahám. Ale když ne, odvez ji kamkoliv na světě od toho mostu.“ Vydržel jsem jeho pohled a snažil se jím dodat svým slovům váhu. Neměl důvod mi věřit, ale také ne nevěřit.

Nakonec uvolnil ramena a zajel si rukou do krátkých černých vlasů. „Kurva,“ syknul si pod vousy.

Zaslechl jsem, jak se otevřely dveře od záchodu a rychle jsem se natáhl do kapsy po cigaretu. „Jen potřebuje pomoc,“ zašeptal jsem naposled.

„Postarám se o to.“ odpověděl. Stále byl viditelně šokovaný, ale moje úzkost odezněla. Byl jsem odhodlaný udělat cokoliv, abych se ujistil, že Levee na ten most už nikdy nevkročí, ale už to nebyla jen moje odpovědnost. Nevěděl jsem, kam tahle věc s ní směřovala. Mohla klidně zítra zmizet, ale teď jsem mohl klidněji spát s vědomím, že o tom, co se jí honí v hlavě, ví i někdo jiný.

U Anne bych za ten tip zabíjel.

„Hej, krásko,“ zavrněl jsem, když se Levee objevila za rohem a pohledem těkala mezi mnou a Devonem.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se s čerstvě červeně namalovanými rty.

„Teď už jo.“ Objal jsem ji kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a políbil ji na tvář. Když vzdechla, zachytil jsem vůni manga z jejího dechu. „Půjdu si zapálit. Potkáme se v autě.“ Mrknul jsem na ni, sjel rukou na její zadek a než jsem vyšel ze zadních dveří, lehce ho stiskl.

**********

Levee

Netušila jsem, co to dělám. Ani jsem to nemohla vysvětlit sama sobě. Ale věděla jsem, že pokud Sama Riverse v příští půlhodině nesvleču, vybuchnu. Nebyla jsem s někým skoro rok, a zatímco jsem navenek byla se svou nenasytnou touhu nedosažitelná, byla by to naprostá lež. Posledních pár hodin jsem strávila zíráním na různé části jeho těla, dokud jsem nebyla fyzicky schopná to dál vydržet. Ať už šlo o potetované předloktí, na kterém se mu pokaždé, když zvedl pivo, zatnuly svaly, o to, jak přiložil sklenici k ústům, nebo jak si pokaždé, když ji položil na stůl, skousl spodní ret, nechápala jsem to. Ale sledovat toho muže, jak pije zatracené pivo, obzvláště dvě, bylo sakra mučivé. Mluvil a vtipkoval, zatímco si já představovala, jak se mě dotýká po celém těle. To byla ta lehčí část. Byl drsný a nádherný. Nemohla jsem si pomoct, fyzicky mě přitahoval.

Ta těžší část přišla, když jsem si představila, že by se mnou, až překleneme tu prvotní fázi, Sam opravdu mohl chtít zůstat. Můj život byl chaotický a ne jen proto, že jsem byla na očích veřejnosti. Většinu bláznovství jsem si způsobila sama. Vyčerpání se na podiu, život na jídle z automatu a potlačování slz, když jsem seděla na posteli u umírajících dětí.

Ale tu noc se Samem se můj život nezdál tak hrozný.

Možná to bylo tou sangrií, ale řekla bych, že to mělo víc co dělat s ním.

Obvykle jsem nebyla typ holky, která si vodila chlapy domů, ale Sam se mnou dělal věci. Většina z nich začínala u jeho pusy, a když jsem sledovala jeho pevné tělo, jak se přibližovalo k mému autu, doufala jsem, že u ní i skočí.

Nechtěla jsem si jen vrznout, sdílet orgasmus s dalším tělem.

Chtěla jsem Sama.

Jeho celého.

Ale ve skutečnosti jsem si ho chtěla nechat.

„Kurva,“ vydechl, když jsem mu v okamžiku, kdy si dosedl na koženou sedačku, jsem přehodila nohu přes jeho bok. Pusou jsem ho okamžitě umlčela a rukou mu přejela po vlasech na zátylku. Jeho penis se mezi námi začal krásně zvětšovat.

„Levee, počkej,“ zasténal mi do pusy a zároveň mě chytil za zadek a odsunul mě dopředu. „Počkej. Počkej. Počkej. Tady ne.“

„Jo. Prosím, ne tady,“ řekl Devon s kamennou tváří ze sedadla řidiče, když vyjel z parkoviště. Rozesmála jsem se a položila Samovi hlavu na rameno. Nebylo mi trapně. Byl to Devon. Na zadním sedadle toho SUV jsem se už bezpočetně krát převlékala. Několikrát mě zahlédl polonahou, ale ne takhle. Když šlo o transport, neměla jsem jinou možnost.

S povzdechnutím jsem v duchu zanadávala, že nemám řidičák a nejsem schopna odejít z domu sama.

„Podívej se na mě.“ Sam mi nadzvedl bradu a podíval se mi do očí. „Jak daleko je to k tobě?“

„Dvacet minut.“

„Sakra,“ zamumlal. „A jen, aby bylo jasno, ke mně nemůžeme? Je asi jen dvě míle odsud.“

Otevřela jsem pusu, ale Devon byl rychlejší.

„V žádném případě.“

S úsměvem jsem snížila hlas a zašeptala: „Na čele má fakt děsivou žílu, která mu teď pravděpodobně děsivě pulzuje.“

Sam protočil oči a povzdechl si. „Polož mi hlavu do klína.“

Oči se mi rozšířily překvapením. A dobře, taky nadšením.

„Ježíši Kriste. Nedívej se tak na mě. Myslel jsem, aby sis lehla a trochu si zdřímla, něco – cokoliv – jen si na mě nesedej. Vadilo by, kdybych si tady zapálil?“

„Ano, vadilo,“ vyštěkl Devon.

Zavrtěla jsem hlavou, pootevřela okýnku a neochotně se přesunula na místo vedle něj.

„Ne. Klidně si zapal.“

Nezdřímla jsem si, ale hlavu jsem mu na klín položila. Pak jsem ho celou dobu domů sledovala, jak kouřil a možná jsem mu přejížděla nehty po džínech.

Možná.

Určitě.