DATB - 9. kapitola 2/2

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

Jídlu to trvalo věčnost a malá část mě přemýšlela, jestli Cooper zdržoval naši objednávku v kuchyni, abych nepřestala mluvit.

„Zeptala jsem se paní Prescottové, jestli někdo jako já může být učitel. Pamatuji si, že ji to naštvalo. Vlastně trochu plakala. Řekla mi, že bez ohledu na to, kde žiju nebo kdo jsou mí rodiče nebo jak málo mám peněz, pokud budu tvrdě pracovat, můžu se dostat na školu. Na jakoukoliv školu, řekla. Začít na státní univerzitě a za čtyři roky dostat titul. Udělat vše, co dokážu, ale jestli budu věřit v sen, můžu být učitelkou.“

Když jsem si utírala oči, byla jsem ráda, že v restauraci nebylo moc rušno. Přesto mě Cooper sledoval se zvláštním výrazem. Někde mezi smutkem a zlostí.

„Zůstala jsem v její třídě po celý rok a byl to nejlepší rok mého života. Stále jsem se bála, že se budeme stěhovat. Párkrát jsme se stěhovali, ale vždy jsme zůstali poblíž. Pokaždé, co můj táta oznámil, že se možná budeme stěhovat, jsem prosila jeho a mámu, abychom zůstali, abych si mohla udržet paní Prescottovou. Nevím, jestli to udělali kvůli tomu, ale zůstali jsme. Jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy udělala, bylo rozloučení s paní Prescottovou. Propašovávala mi sladkosti, dokonce mi dala Emilyny staré věci. Poslední den školy jsme se stěhovali pryč ze státu a já ji nikdy znovu neviděla. Objala jsem paní Prescottovou tak pevně, protože jsem s ní chtěla zůstat. Tak dlouho, jak jsem ji vídala každý den, jsem měla naději. Řekla mi, abychom byli v kontaktu, a to jsme. Stále ji píšu každý měsíc a ona mi říká, že ví, že budu skvělá učitelka.“

Usušila jsem si obličej ubrouskem a pokrčila rameny. „To proto chci být učitelka.“

Cooper zíral další minutu, pak vratce vydechl. „Pak tedy budeš učitelka. Umím číst lidi a vím, kdy se oblbují. Když o tom mluvíš, vím, že se to stane. Lidé jako ty to dokážou.“

Sledovala jsem ho s mírným úsměvem. „Nikdy jsem to nikomu neřekla kromě Tawny.“

„Nejsi ráda, že jsem to z tebe vyšikanoval?“

Přikývla jsem a rozšířila svůj úsměv. „Vlastně jo. Cítím osvobození.“

Cooper se natáhl a pohladil mě po tváři. „Máš vztyčeno milion zdí, zlato. Když jsem je uviděl poprvé na španělštině, řekl jsem si, že jsi moc namáhavá, ale byl jsem idiot. Jsi hodna každé jedné těžkosti, kterou mi dáváš.“

„Oh, já ti dávám potíže jako součást mého prohnaného plánu?“

„Bez pochyb. Tady je tvůj prst. Tady jsem já omotaný kolem něho.“

Znovu jsem se zasmála kvůli jeho vážnému výrazu, cítila jsem se lehčí od sdílení mého příběhu. Hlavně jsem cítila, jako bych měla silné propojení s Cooperem. Jako bych mu ukázala nikdy nevyléčenou ránu a on do ní nevrtal. Nebyl to, co jsem očekávala, a líbilo se mi, jak mě překvapil.

Jídlo dorazilo brzy poté, co jsem dokončila vyprávění mého příběhu. I bez důkazu jsem věděla, že je držel od servírování, dokud nedostal, co chtěl. Přesto bylo jídlo horké a já přemýšlela, jestli ho museli předělat, protože lidé, kteří přišli až po nás už jedli.

Bez ohledu na načasování, jsem se už nestarala, když jsem si kousla. Tiše sténaje jsem se na něho usmála.

„Nejlepší italské jídlo ve státě,“ řekl Cooper, „ovšem je to Kentucky, takže to možná neznamená moc, ale je to zkurveně dobré.“

„Je to zkurveně dobré,“ Cooperův pohled se uzamkl s mým a on mi daroval ''příliš těsné džíny'' pohled.

„Máš problémy,“ škádlila jsem, „možná bys potřeboval navštívit doktora.“

„Jsou to dva týdny od doby, co jsem měl uvolnění. Musíš být tak žhavá, že?“

„Ani tvou rukou?“ zašeptala jsem.

„No, to se asi těžko počítá.“

„Vidíš, to je tvůj problém. Jsi rozmazlený. Sniž své standarty a život bude lehčí.“

Cooper se zasmál. „Je to tvůj způsob, jak mi říct, že dnes večer nedostanu žádnou pomoc?“

„Uděluji ti svolení představovat si mě, když jsi sám s tvojí rukou. Je to ta pomoc, kterou hledáš?“

„Už jsem dělal celou řadu věcí s tebou v mé hlavě. Takže ne, to není dostatečná pomoc.“

„Nebudu s tebou mít sex,“ řekla jsem, pak dodala, „dnes večer.“

,Cooper se opřel a zářivě se usmál. „Ah, konečně ten dodatek.“

„Myslím na tebe, když jsem sama,“ zašeptala jsem.

Cooper výraz mě poslal do záchvatu smíchu. Všechno od nadrženého kluka až po radostnou úlevu se zaseklo do jednoho výrazu tváře. I poté, co jsem se smála, vypadal neschopný odpovědět.

„Jsi zlá malá mrcha, že?“ řekl nakonec, když se upravoval na židli.

„Přestaň mě nazývat mrchou.“

„Všem tak říkám. Mojí sestře, mým psům, dokonce i těm samčím, mému bratrovi, moji Harley. Nazval jsem tak i veverku včera. Abych byl fér, ta malá chlupatá mrcha si o to říkala.“

Smějíc se za mou rukou, jsem se konečně uklidnila a vrátila se k jídlu. „Nemasturbuju. Jaké to je?“

Cooper vyprsknul sodu, pak na mě nasupeně podíval. „To sis načasovala.“

„Ano, načasovala. Není sranda, když s tebou někdo vysere, co?“

„Oh, řekla sis o to. Když už ses zeptala, masturbace je skvělý uvolňovač stresu. Víš, co dalšího taky je uvolňující?“

„Pozvracím se z toho?“

„Pravděpodobně,“ řekl se smíchem, „jo, měl bych tě nechat dokončit jíst. Dávení na sucho je nejhorší.“

Žvýkajíc a smějíc se jsem usilovala o to, abych se neudusila. Když jsem se konečně uklidnila, lokla jsem si sody.

„Jsem ráda, že jsi mě pozval ven dnes večer.“

Cooperův nepříjemný výraz vybledl do jemného úsměvu. „Chtěl jsem, aby to bylo takhle. Od té hovadiny v neděli jsem chtěl další šanci, a aby to bylo takhle. Jde to skvěle, že?“

V jeho otázce byla opravdová potřeba a já se usmála. „Jde to skvěle, Coopere. Lépe, než jsem se cítila po dlouhé době.“

„A to sis ještě ani neužila rolky.“

Usmívajíce se jsme dokončili naše těstoviny, pak se opřeli a čekali na dezert.

„Vím, že dnes večer nebude nic víc než nějaké to hlazení,“ řekl Cooper plný upřímnosti, „vím, že má ruka a já budeme muset dokončit prácičku za tebe. To všechno vím, takže nevyšiluj, když se zeptám na tuto otázku. Dobře?“

„První se zeptej.“

Cooper se zakřenil. „Tenhle víkend bych byl rád, kdybys zašla ke mně domů a poflakovala se. Máme bazén a televizi velikosti téhle restaurace. Oh a taky kulečníkový stůl. Bude to zábava a já bych rád s tebou strávil čas jako dnes večer. Jsi pěkně neodolatelná, když jsi uvolněná.“

„Ale jsem odolatelná, když jsem napjatá? Byla jsem napjatá od chvíle, co jsme se potkali, tak proč mě stále zveš ven?“

„Fajn, jsi neodolatelná pořád, ale jsi hlavně sexy, když necháš samu sebe být sebou. Takhle mě škádlit bylo pěkně úžasné, i když si myslím, že bych teď potřeboval lékařskou pomoc.“

Když skoro vyprsknu svoje pití, Cooper se zasměje. Najednou jsem nebyla Farah Smith. Neměla jsem žádnou minulost nebo budoucnost. Byla jsem prostě v tomhle jediném momentě s krásným zábavným mužem, který mě chtěl. Nestrachovala jsem se, jestli mě bude chtít zítra nebo příští týden. V tuhle chvíli jsme byli perfektní a já objala ty pocity.

„Ráda bych přišla tento víkend.“

Cooperovo pobavení opadlo a prohlížel si mě. „Cítíš to, že? Nejsem to jen já, protože to nemůžu být jen já.“

„Cítím to,“ řeknu jemně.

„Díky bohu. Šílel jsem z pomyšlení, že jsem utrpěl poškození mozku, aniž bych si všimnul.“

„Nemám plavky,“ zalžu, „budu jedny potřebovat.“

Moje plavky držely na poslední niti, nosily se šest let. Přemýšlela jsem, jestli bych mohla najít nové pod dvacet dolarů.

„Můžeš si prostě obléct jedny Baileyny. Má jich milion a podělí se. Má tě ráda.“

„Já ji taky,“ řeknu, pak se zamračím, „budou tam tví rodiče? Bailey řekla, že nemůžu vejít do domu bez nich uvnitř.“

Cooperův nedostatek reakce mi řekl, že si ze mě Bailey vystřelila, abych si promluvila s jejím bratrem. Povzdechla jsem si nad tím, jak lehce mě obehráli.

„Holky lžou,“ řekl a přitom pokrčil rameny, „co ti mám říct?“

„Kdyby mě nechala jedny si půjčit, bylo by to skvělé. V našem bytovém komplexu není žádný bazén a nesnášela bych koupit si plavky, které nebudu moc používat.“

„Drž se mě, zlato, a budu tě mít pobíhající polonahou dvanáct hodin denně. Dalších dvanáct budeš nahá.“

„Divila jsem se, kam nadržený Cooper šel…“

„Když už mluvíme o chlapíkovi, který tu je dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu,“ řekl mrkaje na mě, „doufám, že ta nadrženost povolí potom, co dostanu ochutnávku.“

„Jsi trochu sprostý, víš to?“

Cooper na mě zakroutil obočím. „Neslyšela jsi? Jsem velmi talentovaný na tenhle druh věci.“

„Od koho bych to slyšela?“

„Skye.“

„Ty a Skye?“

„Ne, ale ona to ví. Zeptej se jí.“

„V žádném případě.“

„Zeptáš se jí,“ řekl Cooper, díval se přes mé rameno na přicházejícího číšníka. „jsi teď zvědavá.“

„Možná.“

Číšník přinesl naše dezerty a já neztrácela čas hrabáním se v tom. Jídlo bylo tak dobré, že jsem na to měla skoro stejnou fyzickou reakci, jako když mě Cooper líbal. Moje tělo zjemnilo a uvolnilo se divným upokojujícím způsobem.

„Dobrý, huh?“ řekl, snědl půlku a nechal zbytek pro mě.

„Nejsi hladový?“ zeptala jsem se, chtěla jsem víc.

„Budu mít později další večeři.“

Moje srdce poskočilo a já promluvila bez přemyšlení. „Ty jdeš dnes večer na další rande?“

Cooper ztratil úsměv a rozhlédl se po restauraci. Kroutil rty, jeho výraz se usadil na zasmušilém zamračení. „Myslel jsem, že jsi řekla, že jsi to cítila také. Myslel jsem si, že rozumíš. Ale myslíš si, že jdu na další zasrané rande?“

Cooperův hlas nebyl nic víc než zlostný šepot, ale ostatní zákazníci se podívali naším směrem. Snížila jsem pohled, nevěděla jsem, jak odpovědět.

„Omlouvám se,“ řekla jsem nakonec, „můžu mít stále tvůj dezert?“

Vzdychaje Cooper odstrčil talířek na mou stranu stolu. „Jestli jsem to jen já, máš mi to říct. Nechci být za idiota.“

„Řekla jsem ti, že jsem to cítila také,“ odpovím tichým hlasem, a přitom se vyhýbám jeho pohledu.

„Jak jsem řekl, holky lžou.“

„To kluci taky. Bojím se, že budu za idiota, když věřím, že mě máš tak moc rád.“

Cooper se v židli uvolnil a tuhost opustila jeho čelist. „Nechám to jít, protože vím, že máš problémy. Jen nechci, abys to předstírala, protože pro mě je to skutečný.“

„Nechtěla jsem se chovat, jakoby to tak nebylo i pro mě. Jen nejsem zvyklá na mužskou pozornost a ty nejsi obyčejný chlap. Cítím, jakoby to byl vtip, že mě máš rád.“

Cooperovi tmavé oči mě studovaly, pak trochu víc podrážděnosti opustilo jeho obličej. „Máš vystavěné ty zdi, a to proto chlapi neudělají žádný krok. Když jsi příliš unavená, ty stěny trochu klesnou. Jako v tu noc na párty, když na tebe kluci udeřili. I přesto, že jsi měla oblečenou uniformu, chtěli tě. Myslím, že hluboko uvnitř víš, že tě chtějí, ale ráda předstíráš, že jsi nežádoucí. Cítíš se díky tomu v bezpečí.“

„V bezpečí od čeho?“ zeptala jsem se, předem jsem se bála jeho odpovědi.

„Jsi tady sama. Zranitelná. Potřebuješ se cítit pod kontrolou, protože nejsi pod kontrolou. Když se Bailey cítí vyloučená ze společnosti, začne být hlasitá a hrubá. Ty se prostě uzavřeš a vystavíš si ty zdi. Nemůžeš vědět, jak žhavá jsi byla, když jsi nechala jednu z těch zdí spadnout a řekla jsi mi o tvém snu být učitelkou. Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího.“

Těžce polykajíc jsem nemohla odpovědět. Neodpověděla bych s otřepaným „děkuji“ nebo „já tě mám ráda taky“. Zůstala jsem zticha, snědla rolky a doufala, že se můžeme později políbit. Nemohla jsme uvěřit tomu, že jsem ho chtěla cítit oproti mně, ale toužila jsem po té blízkosti, co sliboval. Taky jsem věřila tomu, že by mě nezatlačil příliš daleko. Teď čekal. Bez ohledu na jeho řeči o těsných džínách a návštěvě doktora, Cooper počká.

„Jsem ráda, že jsem nemohla vejít do domu tvých rodičů ten den,“ řekla jsem, snažila jsem se chabým způsobem přiznat, jak moc se bavím.

„Někdy, když Bailey lže, dějí se zázraky.“

„Snědla jsem až moc.“

„Ale bylo to dobré.“

„Bylo to skvělé,“ řekla jsem, pak se zhluboka nadechla, abych nashromáždila kuráž.

„Moje máma nebude na chvíli doma. Můžeme si sednout a sledovat televizi a mít trochu toho hlazení, které jsi zmínil.“

Cooper na mě bezvýrazně zíral. Nakonec se zachvěl. „Vzala jsi všechnu mou sebekontrolu nepřehodit si tě přes rameno a neutíkat zpět do tvého bytu. Ale teď jsme v pohodě.“

S úsměvem jsem dopila pití. „Kdykoliv jsi připravený, já jsem taky.“

„Holka, víš, co říct správně.“

Cooper zaplatil účet a brzy jsme byli zpět v horkém večeru. Obalil kolem mě ruku, když jsme šli k jeho autu a já se přisunula blíž, takže jsem byla hned vedle něho. I bez podívání jsem věděla, že se mu ten pohyb líbil. Dýchal nepravidelně, jakoby bojoval o kontrolu. Jakmile jsme byly v autě, ztratil to.

Mohla jsme zpanikařit nad náhlostí polibku, a jak jsem okamžitě byla zabalená v jeho silných rukách. Navzdory jeho potřebě byl Cooper jemný a já se uvolnila do jeho náruče. Teď jsem ho chápala více. Alespoň jsem doufala, že ano, a že jsem jen nelhala sama sobě, protože byl tak nádherný.

Cooperovi silné ruce byly v mých vlasech, přitahovaly si mě blíž. Jeho vášeň mě měla přemoct, ale něco se v restauraci změnilo. Cítila jsem se, jakoby mě znal, a to mi dalo moc. Odvážně jsem omotala kolem něho ruce a natlačila svoje tělo na jeho.

Sténal do mé pusy a prohloubil polibky. Hlad za nimi sílil, dokud moje odvaha nebyla dostatečná. Nezastaví a já nebyla připravená, aby si vzal všechno. Znal mě a já měla moc, ale nebylo to dost. Nebyla jsem v přítomnosti s Cooperem, ale byla jsem znovu Farah Smith.

Projel mnou strach a snažila jsem se osvobodit. Cooper věděl, že jsem chtěla, aby mě pustil. Cítil moje ruce zaklíněné mezi námi, odstrkující ho, ale nepřestal. Ne ihned. Jeho polibky zjemněly, ale nepustil mě na dalších pár minut, dokud jsem skoro neškrábala, aby mě pustil.

Mezi námi byla chvíle, kdy jsem chtěla vyskočit z auta a utíkat pryč. Jeho pohled mě vyzýval, Cooper neškádlil, nebyl nadržený. Nárokoval si mě a moje touhy nebyly na jeho radaru. Teď jsme jeli podle jeho řádu, ne mého.

Namísto utíkání jsem si nasadila pás a dívala se z okna. Cooper nastartoval auto, zapnul rádio, ukázal, že je ve vedení. Ukázala jsem mu, jak je pro mě důležitý, takže nebude prosit. Nemusí prosit, když jsem ho potřebovala více, než on potřeboval mě.

Nasrat na něj!

Jeho přátelé, peníze a náklonost byly hovadiny vedle mých snů. Nepotřebovala jsem ho. Potřebovala jsem stát se učitelkou. Potřebovala jsem svoji sestru. Být ošukaná tímto debilem nebylo ani v top stovce věcí, které jsem potřebovala.

Přijížděli jsme k bytu, Cooper hledal místo na zaparkování, ale já se odpásala hned, jak jsme se dostali ke vchodu.

„Bavila jsme se dnes večer. Uvidíme se ve škole.“

„Kurva,“ řekl a popadl mě za ruku, než jsem vyskočila ze stále pohybujícího se auta, „jsi šílená.“

„Jsi debil.“

„Jo, ale radši budu debil, než šílená mrcha.“

Cooper měl pravdu. Potřebovala jsem ho, protože ve chvíli, kdy mě nazval šílenou mrchou, všechno moje sebevědomí bylo pryč. Těmihle pár slovy a jeho odmítavým výrazem, jsem se cítila jako nicka. Ovšemže mi ublíží. To kluci jako on dělali.

Přeběhla jedna z těch tichých chvil, kde jsme se jen dívali jeden na druhého. Cooper pustil moje zápěstí a zaparkoval. Přesto nevypnul motor.

„Dnešní večer byl zábavný. Vyzvednu tě zítra na plavání.“

Cooper nabízel příměří. Dohodu, ve které jsem se mohla dostat ven z hlazení s ním, ale stejně jsem musela zítra přijít do jeho domu a pobíhat polonahá kolem. Předpokládala jsem, že tohle bude vést k hlazení. Jen si na to bude muset den počkat.

„V kolik?“ řekla jsem, cítila jsem se poraženě a zoufale jsem chtěla zavolat Tawny.

„Je deset příliš brzy?“

Zavrtěla jsem hlavou a otevřela dveře. „Díky za večeři.“

„Žádná pusa na rozloučení?“ zamumlal.

„Tu jsi dostal tam na parkovišti,“ řekla jsem a pořádně třískla dveřmi.

Když jsme slyšela Coopera bouchat do volantu, nemohla jsem si pomoct a usmála se. Možná jsem ho potřebovala, ale nedám mu cokoliv, co bude chtít. Nebo ho možná jen ojedu a zbavím se ho? Proč jsem ztrácela tak moc času předstíráním, že on a já budeme spolu, když jeho potřeba byla v jeho kalhotách?

Jakmile jsem byla v bytě, rozhodla jsem se, že se o víkendu vyspím s Cooperem. Dostat se přes to, aby mě mohl odkopnout a já bych se pohnula s životem a soustředila se na to, na čem záleží. Brzy jsem řekla svůj plán Tawny.

„Co když jsi na to tak dobrá, že tě neodkopne?“ zeptala se Tawny, když jsme pozorovali Paula Deena v televizi.

Smějící jsem se málem upustila telefon. „Jo, to se stane.“

„Nikdy nevíš.“

„Měla bys toho chlapa vidět. Je to kanec na kampusu. Prostě potřebuje ojet všechny prvačky, aby mohl tvrdit, že je zničil pro všechny ostatní. Myslí si, že má šílené dovednosti.“

„Jaký druh dovedností?“

„Nevím. Bojím se zeptat. Předpokládám, že jen sex věci.“

„Ew. Jo, radši bych se neptala taky,“ škádlila Tawny, „takže jsi jedla italské jídlo?“

„Jo, bylo to chutné a ne super drahé. No, se saláty a dezerty ano. Kdybychom si objednali jen těstoviny a vodu, mohli bychom si to příležitostně dovolit.“

„Skvělé. Nemůžu se dočkat, až se tam přestěhuju.“

„Já taky ne. Všechno bude lepší, až tu budeš.“

„Vím, že se díky tomuto klukovi a těm falešným kamarádům cítíš divně, ale měla by sis to užít, zatímco to trvá. Brzy je nebudeš potřebovat, ale právě teď jsi sama. Můžeš se poflakovat s lidmi.“

„Pravda.“

„Plus milujeme plavání. Jen mysli na to a ne na to, jaký je Cooper debil.“

„Znovu pravda.“

„Opravdu s ním budeš mít zítra sex?“

„Zkusím to. Jestli bude moc zlý, asi si tím neprojdu. Jestli bude z poloviny slušný, udělám to, aby mě nechal na pokoji.“

„Co je tak zlého na jídlu zadarmo a tak?“ když jsem neodpověděla, Tawny si povzdychla, „vím, že to bude bolet, když tě odkopne, ale jsi silná a krásná. Jiní kluci tě budou mít rádi a jeden z nich tě neodkopne.“

„Proto mi chybíš. Nikdo jiný to nechápe a ty vždy říkáš správné věci.“

„Budu tvrdě pracovat, až se tam přestěhuju,“ řekla Tawny, zněla najednou velmi mladě, „budu mít dvě práce, abych pomohla platit za věci. Můžeme mít jeden pokojík a já můžu spát na gauči nebo na zemi. Nezajímám se. Nebudu si stěžovat.“

„Je to v pohodě, Tawny,“ řekla jsem jemně, snažila jsem se upokojit její paniku, „jsi pro mě ta nejdůležitější a potřebuji tě tady. I kdybychom skončili v motelu na chvíli, budeme v pořádku tak dlouho, jak budeme spolu.“

Tawny těžce vydechla a cítila jsem, že se uklidňuje. „Potřebuji být s tebou. Schovávat se s taťkou a nevědět, co se stane příště, bylo lehčí, když jsi tu byla.“

„Možná bys měla přijít teď…“

„Co máma?“

„Jestli se přestěhuješ sem, najdu způsob, aby věci fungovaly.“

„Nevím ale, kde přesně jsem. Nevím, kam jít na autobus, i kdybych měla peníze.“

„Tak tedy brzy.“

„Brzy,“ zašeptala.

Dalších deset minut jsme sledovali spolu televizi, pak jsem musela zavěsit. Vypořádávání s Cooperem, školou, falešnými přáteli a mou matku by bylo jednoduší, kdybych mohla mluvit s Tawny víc jak patnáct minut každých pár dní. Abych upokojila moje bolavé srdce, slíbila jsem sama sobě, že ji brzy uvidím.