DW - 2. kapitola

Překlad: Luciana

William se položil na pahorek s výhledem na Madelinin dům, dívajíc se na tu krásnou dívku, věšící prádlo, zatímco žvýkal krajíc chleba. Přál si, aby měl trochu medoviny, spolu s nějakým jídlem – a ne něco z těch babských kvasů, které moderní lidé nazývají pivem, které mu obrací žaludek. Kriste, ale toužil po pintě tmavého, sladkého piva jeho staré vlasti.

Maddy pracovala v téměř úplné tmě, světlo z předsíně nedosahovalo ke šňůrám na prádlo, které byly blízko lesa. Vnitřek domu byl tmavý, kromě měkkého světla z kuchyňského okna a ona by nemohla vidět, co dělá, kdyby nebyl skoro plný úplněk.

William spláchl chleba douškem vody z pramene, který našel za Maddyiným domem a přemýšlel, proč k čertu ta žena dělá své povinnosti o půlnoci. Zvlášť s ohledem na to, že musí brzy vstávat a nakrmit a obléct své dítě a pak jít do práce, aby byla v pečovatelském domě v osm.

Zachytil jen část telefonické konverzace, kterou měla Eve předtím večer, ale stačilo mu to, aby pochopil, že Maddy vycouvala z dalšího pozvání na večeři. Takže jak ksakru mohl provést návrh drahé Mabel, aby pozval Maddy na piknik, když se k ní nedostane ani tak blízko, aby si s ní mohl promluvit?

Asi na to šel trochu silně, minulou středu, ale zatraceně, toužil po té ženě téměř dva měsíce, od té doby, co poprvé přišla na Kenzieho farmu, navštívit Eve. A byl tak rozrušený z toho, že prokletí té staré čarodějnice bylo konečně zlomeno, že když uviděl Maddy stát v dešti tam před knihovnou, nedokázal se krotit. Popadl její krásnou tvář do svých velmi lidských rukou, přitiskl své velmi lidské rty na její a hodoval na její sladkosti.

Madeline Kimbleová byla překvapivě krásná žena, s dlouhými hnědými vlnitými vlasy, které odmítaly být zkrocené, s pletí zářící polibky od slunce a s velkýma, výrazně hnědýma očima, ve kterých se muž může utopit. A co se týká zbytku těla, její oblé boky vyloženě prosily o to, aby naplnily mužské dlaně, její krásné nohy plakaly po tom, aby se mohly obtočit kolem tvrdého těla a její plné poprsí přímo křičelo po mužské pozornosti.

A William se rozhodl, že jakmile bude prokletí zlomeno, on by měl být tím mužem.

Jenomže ta žena nevypadala, že by ji tak zajímal, což bylo nepohodlné, když konec konců ženy v jeho starých časech ho shledávaly velmi přitažlivým. S odfrknutím si ukousl další sousto chleba.

Nebo pravděpodobněji, je přitahovalo jeho postavení a moc. Ale on si nezískal a pak nedržel své země jen svými svaly a každá žena, v každém století, by byla šťastná, kdyby zachytila jeho pohled. Nebyl legendární jen díky svým dovednostem na bitevním poli, ale také v posteli – nebo na seníku, nebo v kuchyni, nebo kdekoliv jinde, kde se mu podařilo dostat nějakou pěknou ženu.

Žena musela být povolná, protože to bylo jedno jeho posvátné pravidlo, když přišlo na dojednání sexu. Házel hlínu na těla své zubožené matky a sestry, když přísahal, že nikdy nepoužije svou sílu na ženu – hned potom, co dohnal, vykastroval a pak zabil ty loupeživé bastardy, kteří je zavraždili.

William se najednou překulil na stranu a vyskočil do podřepu, s vytaženou dýkou. Ale jak rychle byl připraven ke své obraně, posadil se, zaklel a strčil svou zbraň zpátky do boty a znovu zvedl svůj chléb.

„Kriste, Gregore, jenom ty umíš člověka sledovat, jako nějaká zatracená kočka.“

Kenzie se posadil se smíchem vedle něj. „Staré zvyky se těžko zapomínají, příteli.“

„Co tady děláš?“ odfrknul si William. „Neříkej mi, že tvoje nevěsta tě už má dost. Nebo tě tvůj skřítek zase pozvracel?“

„Já alespoň mám ženu, která mě může pozvracet, zatímco ty, Killkenny, musíš sedět tady ve tmě, abys byl nablízku té své.“

„Proč jsi tady, Gregore?“

„Abych zjistil tvé záměry.“

„S Maddy?“ zeptal se překvapeně. „Proč? Copak je tvojí záležitostí?“

„Je to Evina přítelkyně, což z ní dělá mou záležitost.“ Kenzie sledoval Maddy tiše několik vteřin a pak se znovu podíval na Williama. „Je to hodná žena, Killkenny, a Eve mi řekla, že Maddy to má teď těžké, když se snaží zvládnout svého bratra, než odejde na vysokou za pár týdnů. Nepotřebuje, abys jí přidělával problémy, pokud všechno, co čekáš, je jen zábava.“

„Předpokládáš, že budu po zbytek svého života v tomhle století, žít jako mnich?“

„Já očekávám, že jí neublížíš,“ řekl Kenzie jemně. „Pusť mou ruku, Williame. Jen mi řekni, že tvé záměry jsou čestné, nebo mi dej své slovo, že ji necháš na pokoji.“

„Jak má zatraceně vědět, jaké jsou mé záměry, když se k té ženě nemůžu ani přiblížit? Může to být náročná mrcha, co já vím, nebo líná herka, nebo co je horší, rozpálená fúrie.“

„Je to milá, upřímná, soucitná, těžce pracující svobodná matka a jediná podpora své matky, dcery a bratra.“ Kenzie se na něj podíval a měsíční svit odhalil, jak smrtelně vážný je. „Pokud je tahle žena víc, než s čím se dokážeš vypořádat, musíš odejít.“

„Nemůžu.“

Kenzie si ztěžka povzdechl. „Pak se aspoň drž trochu zpátky. Eve mi řekla, že jsi šel do pečovatelského domu tuhle a vysvětlila mi, že když budeš obtěžovat Maddy v její práci, můžeš jí dostat do problémů se šéfem.“

To Williama překvapilo. „Jen tím, že jsem mluvil s nějakým starým mužem, který tam žije?“

„Proč myslíš, že mají vysoký plot okolo? Je to hlavně pro ochranu obyvatelů, než kvůli tomu, aby jim zamezili v toulání.“

„Ale proč jsou zamčení přede všemi? Nemůžou přece spáchat žádné zločiny. Zatraceně, půlka z nich nemůže skoro chodit. Byl jsi tam někdy, Gregore? Všichni co tam žijí, jsou tak staří,“ zašeptal s úctou. „Někteří jsou o deset, nebo dokonce dvacet let starší, než Mabel.“

Kenzie se zasmál. „Padesátiletý byl považován za starého ve tvém čase, zatímco dneska je to považováno za střední věk. A my, můj příteli, jsme v nejlepších letech.“

„Ale kde jsou jejich rodiny? Proč nežijí v jejich domech a nedívají se na svá vnoučata, jak rostou?“

„Dost z nich nemá rodiny. A někteří jsou nemohoucí a někteří mají mysl dítěte – jako se to stává Mabel.“

William se stáhnul zpátky. „Nedáš tam Mabel, Gregore! Bůh je mi svědkem, že ji ukradnu pryč, když budu muset.“

„Ne, dokud budu dýchat, Mabel zůstane s námi. Ale Eve mi řekla, že někteří z obyvatelů domu se rozhodli tam žít, kvůli společnosti.“ Usmál se. „A kvůli pozornosti, kterou jim zaměstnanci, jako je Maddy, věnují. Nedovedeš si představit, jak příjemné jim dělá poslední roky jejich života jen tím, že se objeví každý den v práci?“

Mírně uklidněný, opřel se William zpátky o lokty a sledoval Maddy, jak nese prázdný koš do domu. „Já pořád nechápu význam takového místa. Tak se plýtvá s moudrostí,“ zamumlal. Když zmizela uvnitř, podíval se na Kenzieho. „Mluvil jsem s jedním starým mužem v zahradě, ten den, co jsem tam byl a on mi řekl, že se jmenuje Elbridge a řekl mi, že pracoval v lisovně, kde se vyráběl papír. Byl voják, také, a bojoval v tom, čemu říkal druhá světová válka. Pohřbil svou ženu před deseti lety a jeden z jeho synů se vrátil v rakvi z války v nějaké zemi, jménem Vietnam. Žije v pečovatelském domě pět let, musel se sem nastěhovat po tom, co poslední jeho dítě, dcera, zemřela na něco, čemu říkal rakovina.“ Potřásl hlavou. „A nyní nemá prakticky nikoho.“

„Má Maddy.“

William se usmál. „Jo. A když jsem zmínil její jméno, Elbridgovi oči se rozsvítily. A řekl mi, že kdyby byl v mém věku, rozhodně by neztrácel čas mluvením se starým mužem v zahradě.“

Kenzie se postavil. „Pak by ses možná měl řídit jeho moudrými slovy. Místo přeskakování plotů ve městě a číhání tady ve stínu, bys měl jít k hlavním dveřím pečovatelského domu, jako slušný občan a pozvat Maddy na oběd o její polední pauze.“

William sepnul prsty za hlavou a zíral na noční oblohu. „Možná to udělám.“

„Oh, a Williame?“

„Co ještě, Gregore?“ zeptal se s povzdechem.

„Oholení tvých vousů a ostříhání vlasů, může být dobré na tvé cestě k přesvědčení Maddy, že alespoň můžeš vypadat civilizovaně.“

William se posadil a uhladil si své vousy. „Ale já se neholil od té doby, co se mi ve dvanácti letech objevil první knír.“

Kenzie pokrčil rameny. „Byl to jen návrh. Eve říkala něco o tom, že Maddy tě nazvala jeskyním mužem.“

„Ta ženská mě nazvala jeskyním mužem?“

„Mimo jiné,“ řekl Kenzie se smíchem.

„Jako co?“

„Hele, já si nehraju na ´on řekl, ona řekla.´“ Kenzie na něj ukázal. „A nikdy jsem tu nebyl – rozumíš?“

William se zvedl. „Skřítek tě poslala, abys za mnou dneska šel? Na co? Dát mi rady, jak se vypořádat s Maddy?“

„Jediné, co ti chci naznačit, je špička mého meče, jestli Eve zjistí, že jsem tady byl. Tahle konverzace nikdy neproběhla.“

William se položil zpátky do trávy s odfrknutím a Kenzie Gregor zmizel ve tmě tiše, jako panter, kterým býval.