Bastard - 44. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Carter

Indiana musí mít i nadále po třech měsících prohlídky, jen aby se ujistili, že se rakovina nevrací. Kurva, doufám, že to tak není. Nicméně, jsme všichni nadšeni. Ross nás všechny pozval na oslavu, v noci.

Její novinka rozhodně vyžadovala oslavu. Měli jsme se skvěle. Je to už dlouhá doba, co jsem viděl Indianu nebo jejího tátu se tak krásně a upřímně smát.

Jen malý mrak visí nad mou hlavou. Je tu něco, co musím projednat s Indi, a bojím se, jak to vezme.

Stále jsem to odkládal v posledních dnech právě z tohoto důvodu. Později v noci, když jsme v posteli, jsem se rozhodl, že ji to musím říct.

Odcházím v dopoledních hodinách, takže je to buď teď, nebo nikdy.

„Musím s tebou o něčem mluvit,“ řekl jsem jí, když mi ležela v náručí a kreslila mi líně kruhy na hrudi prstem.

„O čem?“ Ptá se a prstem po mě kreslí.

„No, víš, musím se zítra ráno vrátit domů. Jax mi volal, aby mi pomohl pomoci přesunout všechen nábytek v bytě, připravit pro stavitele ke spuštění renovace v pondělí.“

„A?“

„A já myslel jsem, že by možná, bylo lepší, kdybys zůstala tady.“

„Cože? Proč?“ Zeptala se, zvedla hlavu a já jasně vidím bolest na její tváři.

„To není tak, jak si myslíš,“ okamžitě jsem odpověděl a pohladil jí po vlasech, abych ji uklidnil.

„Je to jen proto, že to tam bude chaotické. Navíc máš tady Megan a já jsem si myslel, že budete chtít strávit nějaký čas spolu, než se vrátí domů.“

„Ó, jak myslíš,“ říká se zklamaným tónem.

„Myslím, že stejně musím začít hledat práci. Budeme se stále vídat přes víkendy?“

Kurva. Je blázen?

„Indi.“ Pohladím jí a natočím si ji tak, abych jí viděl do očí.

„Necháš mě to dokončit, chtěl jsem říct, jakmile renovace bude kompletní, napadlo mě, jestli bys uvažovala o přestěhování do Newcastlu natrvalo.“

„Opravdu“? Zaječí a její krásné zelené oči se rozšíří překvapením.

„Ano. Opravdu. Jsem si jistý, můžeš tam najít práci. Pokud ne, můžeš vždy přece pracovat pro mě.“

„V tetovacím salonu?“ Ptá se hihňavě. „To je milé, ale mám ráda práci se zvířaty. Raději bych se opravdu do něčeho takového vrátila znovu.“

„Myslel jsem, že spíš najmout tě jako mého sexuálního otroka,“ vtipkoval jsem.

Plácne mě po hrudi a zúží na mě oči.

„Haha. I když to zní jako práce, která by mě těšila,“ směje se. Samozřejmě, že by se jí to líbilo, je to nenasytná dračice. Moje nenasytná dračice.

„Vtipy stranou, jsi si jistý, že jsi připraven k závazku, jako je tenhle?“ O tom ani nemusím přemýšlet. Samozřejmě že jsem. Nedovedl jsem si představit svůj život, aniž bych jí v něm neměl.

„Nemohu si být jistější.“

„Tak to bych ráda,“ říká a září. Vím, že můj obličej odráží její. Právě mě udělala tím nejšťastnějším člověkem na zemi. Strašně jsem se bál, že by řekla ne, to byl ten důvod, proč jsem to odkládal. Včera jsem to projednal s Rossem. Chtěl jsem se ujistit, s tím bude souhlasit, než jsem zeptal se jí. Řekl, že sice mu bude chybět jako blázen, ale zdálo se, že je rád, že náš vztah míří na další úroveň.

••••

Můj týden byl kurva bláznivý. Nejen, že mám normální práci přes den, ale já jsem ještě pracoval dlouho do noci na renovaci. Můj byt je chaotický nepořádek. Stavbaři a jejich zadky makají do padnutí, aby to co nejdříve dokončili.

Indiana mi chybí jako blázen. V noci, kdy jsem se konečně dostal do postele, je to nejhorší. I přesto, že jsem kurva vyčerpaný, zjistil jsem, že je těžké usnout bez ní vedle mě. Naštěstí mi šíleně chybí. To je důvod, proč jsem tak makal, aby vše bylo dokončeno. Čím dříve se to udělá, tím dřív jí přivedu domů.

Zítra, jen na jeden den dorazí máma a přiveze babičku. Těším se na ni, že jí znovu uvidím. Chtějí pomoci s holčičíma sračkama jako závěrečné práce, dekorace a takové ty serepetičky.

Pozdě v pátek odpoledne dorazí Jax. Chce zůstat na víkend. Místo, naší obvyklé noční karetní hry budeme malovat. Půjdeme do hospody na večeři a rychlé pivo než začneme.

Zatímco on plní barvou vaničky pro nás oba, já jdu zavolat Indii.

„Ahoj, kotě,“ řekl jsem, když to zvedne.

„Ahoj. Jak jde renovace?“

„Dostávám se tam. Můžu se udřít, aby to bylo hotové. Potřebuju tě tady. Já, kurva chybíš, mi, strašně“ řekl jsem jí.

Slyšel jsem, Jaxův smích, takže jsem se otočil.

„Taky mi chybíš. Moc.“ odpověděla mi s úsměvem.

„Jak se cítíš?“ Zeptal jsem se. Vím, že bych se neměl bát se ptát, ale je to všechno ještě tak čerstvé. I přes dobré zprávy, které dostala od lékaře, je to těžké.

„Skvěle. Pořád jím. Určitě doháním všechno jídlo, které jsem nemohla udržet v žaludku během léčby.“

To mě těší.

„Jsem rád, že ti chutná zlato. Je třeba obnovit tvou sílu. Jak jde balení?“

„Jsem skoro hotová. Možná budete muset přivézt přívěs dolů, když si pro mě přijedeš,“ říká s úsměvem.

Do prdele.

„Kolik věcí bereš?“

„Ach přívěs není na moje věci, je to pro mě. Když budu takhle jíst, tak není možně, abych se vešla do tvého auta.“ Zasmála se.

To sotva.

Ona je tak roztomilá.

„Cokoli bude navíc, zapracujeme na tom v ložnici, když tě konečně dopravím k nám domů,“ řekl jsem jí.

„Ach, nelíbí se ti to.“ Jen na to pomyslím, začne sebou můj penis škubat. Mluvíme ještě pár minut, než si Jax odkašle. Má vše nachystáno a čeká na mě, takže můžeme začít.

„Musím vyrazit, kotě. Budu se snažit, abych ti zavolal předtím, než půjdu do postele.“

„Dobře. Mám tě ráda,“ říká, a já se zase usmívám. Dívám se na Jaxe. Stojí tam a poslouchá každé mé slovo. Vím, že si mě ještě poddá. „Miluji tě taky.“

Mám sto chutí ho zmlátit, když vidím, jak se olizuje.

Hajzl.

••••

Byli jsme až do 2:00 hod vytíženi malováním, ale nakonec se nám povedlo většinu z toho udělat.

Mám pocit, že jsem moc přetažený, moje prdel byla celý den v práci. Jsem vyčerpaný.

Jax má za úkol provést maminku a babičku po městě tak aby nakoupily vše, co potřebují k výzdobě bytu. Chci, aby to bylo ideální, hezké a útulné, až Indi přijde domů.

Vzbudil jsem se kolem oběda. Moje babička nachystala obrovský talíř sendvičů. Je skvělé mít ji tady, v mém životě. Dokonce i moje máma vypadá jinak. Vidím to v jejích očích.

Vzal jsem je obě na prohlídku do mého studia, když dorazily. Obě mi řekly, jak hrdé na mě jsou na mě. Bylo to příjemné slyšet. Před tím, než odešly, si mě vzala babička stranou.

„Mám něco, co bych ti chtěla dát,“ řekla a vzala obálku z kabelky a držela jí přede mnou.

„Co to je?“ Zeptal jsem se.

„Otevři to.“ Byl jsem v šoku, když jsem to udělal. Byl tam šek na pět set tisíc dolarů.

„To nemůžu přijmout,“ řekl jsem jí, vrátil šek zpět do obálky a podal ho jí.

„Můžeš a přijmeš“ odpověděla.

„Ber to, jako čtyřiadvacet let narozenin a vánočních dárků.“

Byla to sladká nabídka, ale nemohl jsem to přijmout.

„Nechci skrývat ‚že by se mi to nehodilo, ale nemůžu si to vzít. Je to příliš mnoho.“

„Ale je to možné,“ řekla a sundala její křehkou ruku dolu.

„Vezmi to jako předčasné dědictví. Prosím nech mě to udělat pro tebe, Cartere.

Můžeš investovat, nebo to použít k rozšíření svého podnikání. Peníze jen zbytečně zahálí.

Raději bych je viděla dobře využité.

Můžu si to dovolit.

Vždycky jsem věděla, že jsme byli docela dobře – zabezpečení, ale můj manžel ovládal všechny finance, když byl naživu, takže jsem neměla představu, kolik peněz jsme měli. Jak se ukázalo, mělo to cenu miliónů,“ zašeptala, mrkla na mě. To mě přinutilo se usmát.

„Prosím.“ Ten prosebný pohled v očích mě málem přinutil říct ano.

„Nevím, jestli můžu přijmout,“ přiznal jsem.

„Prosím, řekni, že to přijmeš. Pak bude jedna stará dáma velmi šťastná.“ Zasmál jsem se jejím slovům. Ona je tvrdý obchodník.

„Dobře. Děkuji vám,“ řekl jsem nakonec a obalil paže kolem ní. Nevěděl jsem, co jiného říct. Byl jsem neschopen slova.

„Nemáš zač. To je pro mě radost, když vím, že jsem v pozici, aby vám pomohla. Jsem si jistá, že život nebyl pro vás snadný. Kéž bych tu mohla být pro vás, tehdy.“ Odtáhla se a přejela rukou po stranách mého obličeje.

„Přál bych si, to taky,“ odpověděl jsem s úsměvem.

Protože já, „Budu kontrolovat svou banku, aby se ujistila, že sis ho nechal proplatit“ a pohrozila mi prstem.

Oba jsme se zasmáli, když jsem ji vzal do náručí znovu. Trvalo to dvacet čtyři let, pro všechno, aby se uzavřel kruh, ale teď když se ohlédnu, stálo to za to počkat.

Nemohl jsem být šťastnější, když jsem viděl, kam se můj život posunul.