FA - 21. kapitola

Překlad: Verča

Stojím za lásku

RENEGADE

Sylvie stojí u zadních dveří Club Sin, když přijedu poté, co jsem poskytl Penny péči, kterou potřebovala, a postaral se o její zranění. Dnes večer jsou její blond vlasy vyčesané, uvolněné pramínky ji jemně rámují obličej s šedo-modrýma očima.

„Co tady děláš?“ Vytáhnu můj bezpečnostní průkaz. „Není to bezpečné.“ Přestože je diskrétní vstup dobře osvětlený, některé z našich vysoce-postavených členek tu měly nepříjemné setkání a většinou využívají doprovod, než vejdou.

„Master Greg se se mnou měl setkat za rohem a vzít mě dovnitř, ale právě mi napsal, že bude mít zpoždění. Tak jsem se rozhodla jít dovnitř. Zrovna jsem hledala svůj průkaz.“ Odpoví mi a začne si mě prohlížet. „Sháníš subinku  na dnešní večer, Master Jacku? Vypadáš špatně.“

Tak lákavé. Špatně nepopisuje zmatek, který uvnitř mě zuří. Věřil jsem Penny, že mi řekne až dosáhne svého limitu, a ona mě nechala zajít příliš daleko. Nebo jsem ztratil kontrolu? Lítost a výčitky se kroutí v mých střevech. Pouze dobré tvrdé sezení v klubu mi může pomoci, a to není něco, co můžu dělat s Penny.

„Master Jacku? Jsem tu pro tebe.“

Potřeba způsobit bolest – skutečnou bolest – hučí pod mou kůží. Potřebuju jen jednu noc v mé herně s ochotnou masochistkou. Jednu noc, abych uvolnil napětí, abych byl plně pod kontrolou. Sylvia je jedna z mála žen, která mi může dát to, co potřebuju. Můžu se spustit se Sylvií. Být mužem, kterým nesnáším být.

Jako by cítila mé váhání, zavrtá do mě její pohled. „Nechodíš do klubu, a já vím, že nemůžeš chodit jinam. Můžu ti pomoct. Víš, že můžu. Nic víc, než klub to nebude. Prostě uděláme scénu. Slibuju.“

Touha mě drží, hluboce. Jsem sadista a po dnešku si jsem jistý, že Penny masochistka není. Potřebuje bolest kvůli uvolnění endorfinu, ale neužívá si to tak, jako Sylvia. Nemohlo by to nikdy fungovat, a já jsem sobecký, že jsem ji tlačil, sobecký, protože jsem ji nechtěl nechat jít.

Sylvia natáhne její ruce kolem mého krku a natlačí se proti mně. „Prosím, Master Jacku.“

Všechno mě to zasáhne – touha, sebeovládání, které musím s Penny zažívat, moje touha mít jí způsobem jakým by jí měl normální muž, a hořící, běsnící potřeba slyšet ji křičet bolestí předtím než křičí potěšením. Nechci být tenhle muž, ale jsem. Nechci ji ubližovat, ale budu. A nejlepší věc, kterou bych pro ni měl udělat je zůstat pryč.

„Kurva.“ Použiju mou kartu a otevřu dveře, držíc je pro Sylvii. (fuck – nadávka, šukat)

„Ano. Cokoli chceš.“ Sylvia přejede jejími rty přes mé, jak vchází dovnitř. „Budu na tebe čekat ve tvé herně.“

Než ji můžu cokoli říct, spěchá chodbou pryč, její podpatky klepají o podlahu.

Znechucený sám sebou a co dělám, ji následuju.

Club Sin je dnes plný, všechny zařízení jsou využitá, od klece v jednom rohu po kříž St. Andrewa v druhém. Domové ošetřují jejich subinky na pohovkách nebo se s nimi mazlí, zatímco klečí na kolenou. Hudba zní z reproduktorů a je přerušovaná příležitostným křikem.

Spatřím Damiena a zastavím ho. „Jsme dnes plní?“

Damien se na mě usměje. „Jsme nad kapacitou. Stali jsme se tak populární, že bychom mohli přidělat další patro a stále bychom měli čekatele. Pokud by domácí nebyl tak odhodlaný nás odtud co nejdřív dostat, uvažoval bych o nějaké rekonstrukci.“

„Nějaký dopad Gerryho pokusu?“ Ustoupím na stranu, jak Dom vede subinku kolem na vodítku.

„Nic. Můj právník se snaží věci protahovat, než najdu něco jiného. Viděl jsem pár zajímavých budov. Musíš jít a kouknout se na ně.“ Zkoumavě si mě prohlídně. „A kde je naše nejnovější členka? Myslel jsem, že ji uvidíme víc. Neříkej mi, že jsi ji vyděsil.“

„Příběh mého života.“

„Jsem překvapený,“ řekne. „Nezdála se jako ten typ, který se snadno vzdává. Koneckonců vrátila se a dlouho čekala. A skočila po šanci hrát si se mnou-“

„Nezacházej tam.“ Nechci si připomínat vzpomínku Penny na Damienově stole, vynaložil jsem velké úsilí, abych ho nevyhodil z místnosti.

Damien se zasměje. „Takže není konec.“

„Je, jinak bych tu nebyl se Sylvií, která na mě čeká v mé herně.“ Proběhnu si prsty skrz mé vlasy. „Řekl jsem Pen, že si bez klubu poradím, ale ona měla strach, že pro mě není dostačující. Udělali jsme scénu a všechno šlo do prdele.“

„Takže teď se cítí, jako kdyby selhala.“

O čem to kurva mluví? „To já jsem selhal. Byla to moje scéna. Jsem monstrum, jak si Avery vždycky myslela.“

Damienům pohled se zdržuje na trojici u kříže St. Andrewa. Poznám Master Daniela a mužského suba, který je připoután ke kříží, ale žena je nová a nemá na sobě obvyklý klubový oděv. Master Daniel ji posadí na židli, aby mohla ho mohla sledovat z bezpečné vzdálenosti. Když se Penny poprvé objevila v klubu, představoval jsem si ji připoutanou ke kříží, třesoucí se pod mým bičem. Ale teď ne. Už nikdy.

„Musel jsem přistavět nějaký nábytek,“ řekne Damien. „Výklenek je dnes rezervovaný. Žena Master Daniela nikdy dřív v klubu nebyla a navrhl jsem mu, aby jí sem přivedl dřív, než později, protože budoucnost klubu je nejistá.“

„Zasranej Gerry,“ zamumlám. „Bylo by opravdu tak těžké dát nám normální výpověď? Neumím si představit, co zaplatil za právní poplatky.“

„Já jo,“ řekne Damien suše. „Právníci jsou v tomto sporu jediní skuteční vítězové.“

Jdeme chodbou hlavního patra a odbočíme na chodbu do soukromých pokojů. Damien se zastaví u dveří do mé herny. „Stále lpíš na tom, že bys měl být mužem, kterého tvá rodina chce, namísto toho, abys přijmul to, kým jsi. Udělej to a užívej si tvé scény. Pokud tak učiníš, možná zjistíš, že nepotřebuješ takovou intenzitu, jakou si myslíš, že potřebuješ a možná se otevřeš tomu být se ženou, která ti může nabídnout něco víc. Bojuješ s tím tvrději, než bojuješ v ringu, a já nevím proč.“

„Chtěl jsem jí dát normálnost.“

„Normálnost?“ Damien se zasměje. „Tady není normálnost. Jsou tu pouze úrovně výstřednosti. Musíš se osvobodit od očekávání a soudů a rozhodnut se, kdo opravdu jsi a co opravdu chceš. Pokud chceš setkaní se Sylvií ve tvé herně, pak to akceptuj a přijmi to. Buď sadistou. Užij si její bolest. Ale pokud nechceš přijít o ženu, která vidí muže za monstrem, jak si ty myslíš, že jím jsi, a která potřebuje to, co jí můžeš dát, pak nevcházej do těch dveří.“

Nevejdu. Je tu jen jedno místo, kde chci být. Jen jedna žena, se kterou chci být. Ale bude mě po dnešku ještě chtít?

„Chce nějakou bolest, ale nemůže toho moc zvládnout.“ Přejedu si rukou přes obličej. „Ale nebyla šťastná, když jsem jí řekl, že bych se vzdal klubu. Myslela si, že pro mě není dostačující.“

„Věří tomu, že je míň než ostatní,“ řekne Damien. „Viděl jsem to, když přišla dovnitř a viděl jsem ale hodně síly. Byla velmi akceptující v tom, co se tady děje, což znamená, že máš možnosti. Znám sadistu, který má vanilkovou ženu. Ona se na jeho scény dívá – pouze hra, žádný sex – a pak jdou domů a podpálí prostěradla.“ Damien se zasměje. „Tvoje sexuální preference nemusí udávat celý tvůj život. Vím, že si se v minulosti spálil, ale Penny není Avery. Viděla do srdce tebe a vrátila se pro víc.“

Můj pohled zajede k pokoji, kde čeká Sylvia. „Nemůžu se vrátit. Ne k tomu, jaký jsem v klubu. Ne k tomu, jako jsem byl v Tennessee. Potřebuju najít způsob, jak být obojí, sadista a muž.“

„Život není o návratu. Je o posouvání se dopředu,“ řekne Damien. „Ale chce to odvahu. Druh odvahy, která ti přinese mladou anglickou asistentku advokátky do výstředního sex klubu.“

***

PENNY

Říznout se. Neříznout se. Říznout se. Neříznout se.

Zírám na zelené plastové pouzdro na mé posteli. Vše je připraveno – obvazy, desinfekční prostředky, žiletky. Moje nohy jsou nahé. Mé srdce buší a známé vzrušení ze strachu proudí skrz mé žíly. Vše co musím udělat je zvednout pouzdro; sevřít mými prsty chladnou ocel; zatlačit proti mému masu a uvolnit démony. Moje ústa se zavodní v očekávání bolesti. Uvolnění.

Nechtěli jsme tě.

Bezcenná, k ničemu…

Nikdo by nechtěl zlomenou holku, jakou jsi ty.

Zvednu pouzdro a odklopím víko. Šest žiletek se na světle leskne.

Slib mi to. Slib mi, že zavoláš, pokud pomyslíš na ublížení si.

Jackův hlas válčí s hlasy mé minulosti. Ale jak mu teď můžu zavolat? Nebyla jsem dostačující. Bylo by tak špatné říct mu pravdu? Zlomený člověk dělá zlomená rozhodnutí. A já jsem příliš zlomená na to, abych byla opravená.

Můj telefon bzučí na kuchyňském pultu, ale nechám to vyzvánět. Jakmile si mě vezme temnota, potřebuju být sama.

Zhluboka se nadechnu, vytáhnu žiletku. Adrenalin se žene skrz mé tělo a mé smysly jsou ostřejší. Cítím pode mnou nadýchaný tmavý ručník. Slyším neutále tikající hodiny, hluk z venkovního provozu, zadrhávání mého dechu. Ochutnám Jacka z mých rtů, přetrvávající sladkost vodky. Vdechuju ho a cítím ho, slabou vůni mýdla a sexu a náznak vinylu z masážního stolu v Redemption.

Je to pouze pár hodin co jsem byla v Redemption, co jsem se smála, když mě honil? Co jsem sténala, když mě udělal? Jeho dotek přetrvává na mé kůži, z našeho společného večera uvnitř stále hořím.

„Jacku.“ Jeho jméno je na mých rtech měkké, naopak od jeho důtky, která byla na mé kůži tvrdá. Mohla jsem zvládnout víc. Měla bych zvládnout víc. Pokud bych to zvládla, nebyla by zapotřebí žiletka. A přesto touha není tak zoufalá, jako je obvykle, monstra nejsou tak hlasitá, potřeba není tak silná.

Chci, abys viděla to, co vidím. Chci, abys věděla, že stojíš za mnohem víc, než většina lidí ve tvém životě. Jsi silná. Jsi odvážná. Stojíš za lásku, Penny. Jsi žena, která si zaslouží muže na kolenou.

Opravdu to dnes potřebuju? Chci to?

Možná nejsem pro Jacka dostačující, ale ukázal mi, že existují další způsoby, jak se vyrovnat s temnotou. Otevřel mi oči.

S podivně klidnýma rukama položím žiletku zpět do pouzdra. Dneska večer nepotřebuju tuhle berli.

Ale potřebuju zjistit, kdo je na tom zatracenym telefonu.

***

O hodinu později s Corou popíjíme kávu v malém bistru, které je otevřené celou noc a které podává snídani dvacet čtyři hodin denně. Navzdory skutečnosti, že je kolem půlnoci, neměla žádný problém se setkáním. Ačkoli znala několik věcí o mé minulosti, nevěděla všechno.

Teď ano. Jediná věc, kterou jsem jí neřekla je Jackova úchylka, a proč necítím potřebu si ubližovat, když jsem s ním.

„Nevím, co mám říct.“ Cora si hraje s jejím croissantem na jejím talíři poté, co jsem jí dovyprávěla dlouhý příběh o mém otci, Adamovi, Vetchovi a sebepoškozování. Než jsem potkala Jacka, nikdy jsem mé tajemství nesdílela s nikým jiným, kromě mé terapeutky. Ale pokaždé je to vždycky trochu jednodušší.

„Věděla jsem, že sis toho dost zažila, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že to bylo tak špatné.“ Zvedne její pohled a setká se s mým. „Zatraceně tě obdivuju. Jsi velmi silný člověk. A k tomu řezání…jestli to je jediný pád ze všech těch nevhodných vztahů, zvládla si to lépe než lidé, které znám a to utrpěli daleko méně.“

„Můžu vám ještě něco přinést?“ Servírka naplní naše hrnky a vůně slaniny, smažených vajíček a čerstvě uvařené kávy, mě lákají, abych si o půlnoci objednala snídani. Ale mám v sobě skoro druhý kus čokoládového dortu. „Jen kávu. Díky.“

Obrátím se zpátky ke Core. „Nemyslíš si, že jsem nechutná nebo nemocná nebo zlomená?“ Nevím, jak se Cora cítí poté, co jsem jí řekla všechny svá tajemství.

„Nemyslím. Věděla jsem, že je něco špatně, když ses odmlčela a odstrčila mě od sebe. Šílela jsem, protože jsem ti chtěla pomoct. Teď už vím, a budu tu pro tebe kdykoliv budeš potřebovat.“ Přestane si hrát s jejím croissantem a ukousne si velký kus.

Emoce mi bublají v krku. „Hodně to pro mě znamená. Adam mi všechno v mé hlavě překroutil. Udeřil mě a řekl mi, že to udělal, protože jsem jasně měla ráda bolest, a dal mi to, co jsem chtěla. Řekl mi, že jsem nemocná a zlomená a nikdo nebude chtít někoho, jako jsem já.“

„Kromě něj.“ Její rty se sevřou. „Nemůžu uvěřit, že jsi s ním mluvila, i když to bylo po telefonu. Jestli se tady ten bastard někdy objeví, nebudu zodpovědná za mé činy.“ Udělá pár ran pěstí ve vzduchu. „V jiu-jitsu jsem se toho hodně naučila. Vsadím se, že ho můžu sundat.“

„Tak to se zařaď do řady.“ Dám si do pusy kousek čokoládového nebe. „Ray, tam byl, když mi volal Adam. Musel vidět něco na mé tváři, protože mě pronásledoval po kanceláři, nutil mě říct mu, kdo to byl a kde bydlí. Nakonec jsem se vzdala a řekla mu, že to byl můj ex a ať to neřeší. Samozřejmě, to tak nenechal.“

„Neumím si představit, co by udělal Jack.“ Cora spláchne její croissant kávou. „On je důvod, proč jsem ti dnes volala. Bál se o tebe, když tě opustil. Nechtěl, aby si byla sama. Dostal z Jimmyho moje číslo. Řekla bych, že o tebe hodně stará.“

Její slova způsobí, že uvnitř sebe cítím teplo, to porazilo chlad, který se nade mnou usadil, když mi Jack navrhl, že by bylo lepší, kdybychom strávili noc odděleně.

Podívám se z okna a uvidím známou tvář. „Sedí to Blade Saw…teda…Jimmy v tom SUV?“

Cora zčervená a kousne se do rtu, aby se neusmála. „Jop. Říkám mu jeho skutečným jménem, protože celá ta věc s ringovými jmény v Redemption je venku divná. Byla jsem s ním, když Jack volal. Po párty ke mně přišel. Když jsem mu řekla, že půjdeme na kafe, trval na tom, že bude řídit. Řekl, že nechce, abychom šly nechráněné.“

„To zní celkem vážně.“

Cora pokrčí rameny. „Je to neformální.“

„Jimmy tohle nedělá. Myslela jsem, že si to ve Score pochytila.“

Cora se posune na její židli a hraje si s vlasy. „Jop, ale on chápe, že teď nehledám žádný závazek.“

Něco se děje. Cora není obvykle tenhle typ ženy. Je zoufalá najít nějakého ne-geeka a teď jednoho má…nebo dva? „Spala jsi s Doctorem Deathem, že?“

Její rty se zachvějí vinným úsměvem. „To bylo před Jimmym. Jenže teď mi Don – to je jeho skutečné jméno, Donal Drake – volá. Nikdy o mě muži nejevili zájem, a teď mám dva.“

„Pokud by to byl kdokoli jiný, tancovala bych kvůli tobě na stole,“ řeknu. „Ale řekla jsem ti o Jimmym. On je velkej srdcař, ale srdce se může zlomit jen párkrát. Je to ten nejvíc věrný chlap, kterého znám. Pokud s tebou je, je s tebou na sto procent. Pokud s tebou je Don, je tady a pak je pryč. Rád se potuluje kolem. Je to naprostý opak Jimmyho. Potřebuješ se rozhodnout, co chceš.“

„A co ty? Neřekla jsi mi, co se stalo dneska večer a proč jsem tady namísto Jacka. Zjistil, že si ubližuješ a to je důvod, proč se o tebe bál?“

„Myslím, že jsme si uvědomili, že mu nemůžu dát to, co potřebuje a když odcházel, bylo to smutné a nepříjemné. Jsem unavená ze selhání. Myslím, že se s ním rozejdu a on se tak může vrátit k tomu, kdo je a já se můžu vrátit k tomu, kdo jsem.“

„Jsi blázen?“ Cora třískne jejím hrnkem o stůl. „Myslela jsem si, že si nepotřebuješ ubližovat, když jsi s ním. Neznamená to, že je to pravý chlap pro tebe?“

Můj žaludek se kroutí, jak se podívám na Jimmyho, který sedí v autě, sám. Někdy je lepší být sám. Když jsi sám, nemůžeš ublížit.

„Ano. On je pro mě ten pravý. Ale já nejsem ta pravá pro něj.“

***

Děkuju za komentáře ☺

Do konce nám zbývá 5 kapitol.