DATB - 7. kapitola

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

Přicházela jsem do třídy dřív než většina studentů (včetně Coopera), našla jsem si místo vepředu. Olízla jsem si rty a modlila se, abych v koutcích neměla žádnou zubní pastu. Jen jak jsem pomyslela na odběhnutí do koupelny, abych to zkontrolovala, se Cooper objevil ve dveřích. Hladce oholený a oblečený v bílém tričku, vypadal mladší a jemnější, než jsem si pamatovala. Vypadal skoro neškodně, přesto mi jeho tmavé oči a tetování připomněly, že za jakou krásou žilo běsnící zvíře, které si myslelo, že jsem mrcha.

Cooper si vykračoval k místu vedle mě, sedl si a vytáhl sešit. Usmála jsem se na něho, ale zůstala lhostejná. Škrábala jsem si do sešitu lekci z tabule, a přitom jsem se snažila si nic nedělat z toho, že se ke mně Cooper připojil. Než jsem mohla promluvit, sehnul se a políbil mě na krk, jakoby se neděle nikdy nestala a my randili.

„Chceš si opsat moje hvězdné poznámky?“ zeptal se Cooper přisouvaje si lavici blíž.

Podíval jsem se na jeho poznámky a pokrčila rameny. „Máš opravdu pěkný krasopis. Dokonce jemný.“

„Mrcho.“

„Debile.“

„Krásko.“

„Kanče.“

„Nemáš ani tušení.“

Protočila jsem oči, a přitom si všimla Nicka a jeho kamaráda vstoupit. Usmála jsem se na kluky, poté se pohledem vrátila k Cooperovi, který je sledoval, jakoby byl lev, co se chystá chytit mláďata od gazel.

„Chceš sedět se svým přítelem?“ zeptal se Cooper s pohledem upřeným na Nicka, i když jeho prsty hladily mou šíji.

„Možná, ale první si opíšu tvé hvězdné poznámky.“

„Mrcho.“

„Idiote.“

„Šprte.“

„Krasavče.“

„Ďáble převlečený za anděla, co mě oklame ke ztrátě srdce.“

„Ta byla moc dlouhá.“

Cooper se zakřenil. „Chceš někam zajít na jídlo po vyučování?“

„Musím studovat, pak jít do práce.“

„Vykašli se na práci a studuj se mnou, pak ti můžu ukázat moje kančí pohyby,“ řekl a zakmital na mě obočím.

„Potřebuji práci.“

„Ne opravdu.“

„Jak to víš?“

„Já vím všechno.“

Znovu jsem protočila oči a přála si, aby profesor už dorazil. Místo toho jsem byla zaseklá s Cooperem, který se víc soustředil na Nicka, než na cokoliv jiného.

„Sotva ho znám,“ řekla jsem.

„Dobře.“

„Nemám ráda majetnické kluky.“

„Ovšem, že máš. Konec konců, mě ráda máš a já jsem majetnický. Jestli se tě ten kluk dotkne, zlámu mu prsty.“

„Chováš se jako čurák.“

Cooper si hlasitě povzdechl, pak strčil do své židle, málem ji přitom praskl.

„Jestli chceš toho debila tak hrozně, jdi si za ním sednout,“ zamumlal, strkajíc moji židli k Nickovi.

„Dobře,“ řekla jsem v rozpacích, když jsem si brala batoh.

„Ne, žádné dobře. Sedni si.“

„Právě jsi řekl…“

„Sedni si,“ zavrčel, zírajíc na mě. „Nakopu mu zadek, jestli si k němu sedneš.“

„Ale řekl jsi to,“ zatlačila jsem, jen abych ho otrávila, když on otravuje mě.

Měnící výraz na nadržený, zatahal za mou košili. „Líbí se mi na tobě. Přilnavá.“

Nejistá, co dělat, jsem stála dalších pár minut. Cooper mě konečně přesvědčil, abych si sedla poplácáním na židli, jako bych byla pes, kterého trénuje.

„Takže, kam se chceš jít najíst po vyučování?“ zašeptal Cooper, jak Manuel vstoupil.

„Nejím s tebou. Musím studovat a jít do práce.“

„Můžeme studovat spolu a ty můžeš zavolat do práce, že jsi nemocná.“

„Teď tě ignoruji.“

Cooper strávil dalších čtyřicet pět minut zíráním na mě v tom nejvíce zřejmým způsobu. Vlastně jsem se byla jistá, že hodina skončila o trochu dřív, protože Manuelovi nebylo pohodlně s Cooperovým chováním. Možná doufal, že mi pomohl dostat se pryč. Nebo možná věděl, kdo Cooper je a chtěl nechat tu horkou hlavu honit mě.

Jakýkoliv ten důvod byl, hodina skončila dřív a já rychle odtamtud vyšla. Cooper nic neřekl, zatímco šel vedle mě, dokud jsem nezmizela v koupelně. Když jsem vyšla, byl pryč a já cítila zvláštní mix zklamání a úlevy.

Vezoucí mě domů, Skye oznámila, že potkala kluka jménem Tyler, který byl černý a měl ramena jako vůl. Ta věc s volem ji přiměla chichotat se, jakoby ji Tylerova krása poslala do horkosti.

Jak jsme přijeli k mému bytovému komplexu, povzdechla si. „Má opravdu rád matiku. Můj táta má rád matiku. Kluk, který je jako můj táta, až na to, že je super žhavý a se rty, na který bych mohla zírat navždy. Tyler je perfektní, ale myslím si, že je stále udělaný do jeho staré přítelkyně doma.“

„Dej tomu čas,“ řekla jsem, nejistá ohledně mých radících schopností, „je to náš druhý týden na škole. Brzy na ni zapomene a uvidí jen tebe.“

Když si mě Skye prohlížela, věděla jsem, že moje rada byla na nic. Neměla jsem žádné zkušenosti s dáváním randících rad a ukázalo se to. Potom se hnědé oči Skye rozsvítily a ona se usmála, jakoby se stal zázrak.

„Někdy zapomínám, že umíš mluvit,“ řekla Skye, „loajální a tichá, navíc dáváš skvělé rady. Tenhle rok vypadá perfektně. Nejdřív super úžasná kamarádka. Teď super žhavý kluk. Vysoká jede.“

Potěšená Skyeiným štěstím jsem řekla sbohem, pak spěchala dovnitř studovat. O balíček čipsů a jenom o kousek hotového mého španělského úkolu později, jsem běhala kolem, abych se dostala před prací do sprchy.

U Dennyho jsem si našla tiché chvilky, abych zapracovala na mém čtecím úkolu. Dokonce jsem se i schovala v koupelně, četla si, když jsem měla být na place. Piper okamžitě zaznamenala mou absenci, takže jsem tvrdila, že mám průjem. Arnie mi povyprávěl o jeho poslední bolesti břicha a nechal to tak. Vědíc, že jsem lhala, se Piper jen usmála na flákající se dobračku v práci.

V čase, kdy Cooper přijel na večeři, jsem byla deprimovaná a připravená zavolat Tawny.  Potřebovala jsem přátelský hlas někoho, kdo znal mé pravé já.

„Stále trucuješ kvůli dnešku?“ zeptal se Cooper, přitom se na mě mračil ze svého boxu.

„Kvůli které části dneška? Jak jsi vyhrožoval Nickovi nebo jak jsi mě ztrapnil?“

„On je pro tebe opravdu speciální, že?“ zamumlal Cooper plný nenávistí.

„Mluvila jsem s ním dvakrát a v obou případech to bylo o škole. Flirtovala jsem s tebou víc tu první noc, co jsi sem přišel než s ním, ale naser si.“

Cooper se zakřenil, rozšířily se mu oči. „Někdo je v náladě na hovno.“

„Víš, co chceš?“

„Tebe ohnutou přes stůl, to by byl hezký začátek.“

Zírala jsem na něj a nevěděla, jak moje tvář reagovala, ale jeho nafoukané naparování zmizelo. „Kurva,“ zamumlal si Cooper s povzdechem, „jak mě usadíš pohledem? Je to čarodějnické kouzlo nebo jiná kravina?“

„Kdybych byla čarodějnice, přišla bych na to, jak si stihnout udělat úkoly, pracovat a spát dvacet čtyři hodin.“

„Vykašli se na práci jeden večer a dožeň to.“

Mračící se na něj, jsem zavrtěla hlavou. „Ty opravdu nerozumíš tomu, jaké to je být chudý.“

„O jaké chudobě tu mluvíme? Nevypadáš jako spodina z přívěsu, chybějící zub, pervitinová hlava úroveň chudoby. Tipoval bych tě na chudobně pracující.“

„Na tom nezáleží. Co bys chtěl a neříkej nic oplzlého, prosím.“

„Chci, abys se mnou šla znovu ven.“

„Jen jako přátelé.“

Cooper protočil oči a opřel se do boxu. „Nepřátelím se s holkami. Proč bych to dělal?“

„Takže jsme dobré jen na sex?“

Cooper se zakřenil. „Když říkáš slovo sex, tvoje rty vypadají tak žhavě a já se stávám trochu nadrženým.“

„Nedokážeš se zastavit od toho, abys byl odporný, co?“

„Neměl jsem sex už týden,“ řekl, tahajíc se za rukáv nad tetováním orla, „dělá mě to divným a nadrženým. Zmínil jsem, že jsem nadržený, Farah?“

„Naznačil jsi to, ano.“

Cooperův úsměv se rozšířil. „Pojďme na nějaké pěkné místo. Žádné boje, slibuji.“

„Nechci s nikým randit. Nevadilo by mi být tvá kamarádka, ale ty nemáš kamarády, co jsou holky.“

„Proč kamarádka?“

„Proč ne?“

„Máš spoustu mužských kamarádů? Jako Nicka?“ zeptal se Cooper, zasyčel Nickovo jméno, jakoby ten kluk byl čiré zlo.

„Ne, ale líbíš se mi.“

„Tak potom jdi se mnou na večeři,“ zamumlal.

„Už jsem řekla, že nechci randit a ty si myslíš, že holky nejsou dost dobré, aby byly tvé kamarádky.“

„Nemám nic společného s většinou holek. O čem budeme mluvit? Motorky? Bitky, ve kterých jsme byly? Píchání holek?“ Cooper se zastavil, pak luskl prsty, „hej, znám lesbickou holku a pičujeme o těch věcech. Je skvělá, takže možná můžu být kamarád jen s lesbami?“

„Pak hádám, že ty a já nemůžeme být přátelé.“

„Protože jedeš po jiném klukovi?“

„Proč jsi posedlý Nickem?“

„Ze stejného důvodu jako ty.“

„Nejsem jím posedlá.“

„Vidím způsob, jakým se na něj díváš. Celá nevinná nadržená školačka. On je ztroskotanec a páchne jako levná kolínská. Jestli to je to, po čem jedeš, můžu si koupit novou kolínskou. Taky tě můžu vzít na zlevněné rande a očekávat, že zaplatíš, protože jsem příliš chudý, abych se postaral o svou ženu. Je to to, co hledáš?“

Cooper byl takový debil. Kňučící jako rozmazlený malý kluk, kterému bylo řečeno, že nemůže dostat nové kolo od Santy. Přišel na to, že měl pravdu ve všem.  Nikdy by nedovolil logice nebo sladkým řečem změnit jeho mysl. Něco v jeho tónu mě přimělo se smát. Jak jsem jednou začala, nemohla jsem přestat.

„Co?“ zamumlal.

„Neřekla ti holka předtím ne? Je to to, proč se chováš jak pošahanec?“

„Pošahanec? To je necitlivé, ty mrcho“ řekl s úsměvem, „a pro tvou informaci, spousta holek mi řekla ne.“

„Spousta?“

„Dobře, tak pár. Byla tu ta vdaná. Ta těhotná, co se snažila dostat chlapa pastí do manželství, takže byla zarezervovaná na další měsíce. Nakonec tu byla holka, co se bála tetování a velkých ptáků. Stále nevím, s čím má problém.“

„No, teď když vím, že tě odmítli zprava a zleva, tak tě trochu lituji, Coopere.“

„Jo, jsem fakt charitativní případ. Měla by sis se mnou vyjít jako akt milosti.“

„Nejsem připravená randit s kýmkoliv.“

„Kravina,“ řekl, kopajíc do boxu, „kdyby tě Nicky pozval ven, tak bys ho ojela na prvním rande. Můžu říct, že to máš v sobě, ale musíš mě nechat trpět. Připomínám ti někoho, koho potřebuješ potrestat?“

Ano.

„Nikdy za milion let bych si nepomyslela, že to, že s tebou nepůjdu ven, je trest. Ve škole je spousta nových holek, které by s tebou šly ven. Možná tě pro to taky nechají zapracovat. Proč nenaháníš je?“

„Chci tebe,“ řekl Cooper způsobem, který mě rozechvěl, „chtěl jsem tě od prvního dne na španělštině, když sis zavazovala tkaničku jako výmluvu, aby ses na mě mohla podívat. Miloval jsem, jak ses jen nedívala. Taky jsem miloval, když jsi šeptala svoje odpovědi Manuelovi. Bylo to tak sexy. Chci tě a ty mi dáš šanci, protože mě chceš taky. Do pekla, ty potřebuješ někoho, jako jsem já.“

„Neříkej mi, co potřebuji nebo chci. Neznáš mě.“

Cooper si naštvaně odfrkl. „Pěkný tah. Nic mi neřekneš, pak mě obviníš, že nemám žádné právo poznat tě, protože tě už neznám.“

Ustoupila jsem a povzdechla si. „Budu tvá kamarádka. Jeden den, až se usadím, můžu být víc. Přesto teď nemůžu. Obtěžování nezmění můj názor.“

„Obtěžování? To je chladné. Díky tobě zním jako stará paní.“

„Když bota sedí,“ řeknu a pokrčím rameny, „kdo jsem, abych se dohadovala?“

Cooper otevřel pusu, aby pokračoval s obtěžováním, pak si to rozmyslel. „Burger s hranolky bude fajn, služko.“

„Cením si tvojí objednávky, debile.“

„Měla bys, krásko.“

Naše oči se setkaly a já cítila moji kůži zteplat ze způsobu, jakým řekl krásko. Jen kdybychom mohli fungovat, mohla bych najít štěstí s chlapem jako Cooper. Ovšemže, chlap jako Cooper nechtěl můj druh štěstí. Chtěl, co chtěl a v jeho budoucnosti nebyly žádné ploty.

I teď, když vzdal obtěžování, se Cooper nevzdal výhry hádky. Stala jsem se víc než jen holka, co chce přeříznout. Byla jsem výzva pro někoho s životem s tak málo výzvami. Naštěstí pro mě, jsem byla zvyklá na výzvy a věděla jsem jak vyhrát způsobem, který Boháč Bohatý neznal. Jak výzva pokračovala, já jsem plánovala tuhle rozdrtit.