STS - 44. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Pečlivě jsem si roztírala arašídové máslo na chleba. Arašídové máslo jsem měla ráda. Arašídové máslo nikdy nespalo s jinou ženou. Arašídové máslo mě nikdy nerozplakalo. Nikoho by nezajímalo, že vás v klubu vyfotili se sklenicí arašídového másla. (To by asi bylo jen divné, ale kvůli tomu by o nikom neříkali, že je kurva.) Ponořila jsem nůž zpátky do sklenice, a když jsem vzhlédla, viděla jsem, jak mě tři páry očí znepokojeně sledují.

„Co?“ Zeptala jsem se a to slovo jsem téměř vyštěkla.

Becka se zadívala zpátky na svůj časopis, Liam se otočil zpátky k televizi, ale Kinsley se na mě dál dívala, aniž by mrkala.

„Jak to s tím chlebem jde?“ Zeptala se a naklonila hlavu.

Podívala jsem se dolů a všimla si, že je stůl pokrytý chleby a každý z nich měl na sobě víc arašídového másla, než ten předchozí. Byla jsem ztracená v myšlenkách, ale Kinsley bych to nikdy nepřiznala. Otočila jsem se a vytáhla z lednice sklenici džemu.

„Tak mi promiň, že jsem udělala odpolední svačinu pro všechny,“ řekla jsem, namazala chleby džemem a připlácla je na další krajíc. Hotové sendviče jsem poskládala na talíř. Když jsme skončila, položila jsem ho na konferenční stolek a vzala si jeden ze shora. Nikdo nejevil známky toho, že by to chtěl jíst.

„Co?“ Zeptala jsem se. „Jsou dobré.“

Becca a Kinsley si vyměnily znepokojený pohled, ale já je ignorovala a ukousla si z chleba. Bylo to dobré, ale uvnitř bylo tolik arašídového másla, že se mi nevešel do pusy.

„Donesu ti k tomu trochu vody,“ řekl Liam, vstal z pohovky a zamířil do kuchyně.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala se Kinsley a naklonila se dopředu, aby ji Liam neslyšel.

Pokrčila jsem rameny. „Jsem v pohodě.“

„Tak nejsi na pokraji nervového zhroucení?“

„Proč si to myslíš?“ Zeptala jsem se.

Podívala se na moje tělo a já následovala její pohled. Jistě, měla jsem na sobě svůj dres a doplnila jsem ho vysokými nadkolenkami a chrániči holení, ale copak to tak nenosili všichni?

„Jen se mi líbí, jak se v tom cítím,“ řekla jsem a ukousla si další sousto ze svého převážně arašídového sendviče.

Liam se vrátil do obýváku a podal mi sklenici vody. „Tady to máš, šampione.“

Věnovala jsem mu úsměv. „Děkuju.“

„Oh, podívej! Právě začíná závod,“ řekla Becca, sebrala ze stolu dálkové ovládání a zapnula na televizi zvuk. Soustředila jsem se na svůj sendvič, když moderátoři mluvili o Freddiem. Už jsem věděla, že plánuje překonat svůj předchozí rekord. Nepotřebovala jsem poslouchat, jak říkají, že by mohl skončit, jako nejúspěšnější olympionik v historii.

„Bála jsem se, že o to přijdeme kvůli našemu tréninku,“ dodala horlivě Kinsley. „Andie, vidíš dobře?“

Vzhlédla jsem a viděla, jak se na mě dívají. Proč to pořád dělají?

Usmála jsem se a ukázala jim zvednuté palce. Jistě, křeslo, které jsem si vybrala, bylo od televize odvrácené, ale už jsem toho i tak viděla dost. Kamery se zaměřily na to, jak se Freddie rozehříval. Už měl sundanou bundu a každičký centimetr jeho svalnatého hrudníku se vysílal v HD rozlišení. Jeho plavecká čepice mu zakrývala vlasy a brýle mu zakrývaly oči, ale jeho ostré lícní kosti a silná čelist stačily k tomu, aby se mi sevřel žaludek. Znovu jsem se otočila, abych se podívala na svůj chléb. Nějak jsem pochybovala, že budu schopná pozřít další sousto.

„Už to začíná, Andie!“ Vykřikla Kinsley.

Přikývla jsem a pokusila se o umělý úsměv. Cítila jsem se stísněně a nepohodlně, ale vypadalo to, že si toho nikdo nevšiml.  Neřekla jsem jim o našem rozchodu nebo těhotenství. Jedna moje část byla šťastná, že jsem kvůli tomu byla vůbec schopná myslet a druhá byla nemocná z toho, že jsem na to musela pořád myslet. Poslední dva dny jsem analyzovala jeho oznámení. Vypadal šťastně? Ztraceně? Vzrušeně? Úzkostlivě?

„Nechceš se dívat?“ Zeptala se Becca.

„Postavte se na značky,“ řekl rozhodčí.

Ohlédla jsme se přes rameno a sledovala, jak se Freddie sklání a chytá se okraje stupínku. Jeho ramena a záda se s námahou ohnula. Jeho silné svaly se zavlnily a já se musela kousnout zevnitř do tváře. Kamera se zaostřila, ozvalo se zatroubení a Freddie se vrhnul do vody.

Srdce se mi rozbušilo, když jsem ho sledovala, jak plave, ale v jeho podání to vypadalo tak jednoduše. Nebyl nic jiného, než krásné linie a tvrdé svaly, které se proplétaly vodou s neuvěřitelnou rychlostí. Ostatní plavci se drželi poblíž něho, ale zdálo se, jako by byl Freddie na jiné úrovni. Když se dotkl stěny bazénu a otočil se, aby pokračoval dalším kole, vzalo mi to dech.

Každá část Freddieho těla byla součástí vody. Jeho rychlost a ladnost byly okouzlující a předtím, než se mi z něj stihla zatočit hlava, se dotkl startovní stěny a závod skončil. Zlato. Freddie se vynořil z vody, stáhl si brýle z očí a podíval se na tabulku. Srdce se mi rozbušilo v hrudi a já sevřela ruku.

Byl krásný, leskl se od vody a usmíval se širokým úsměvem. Kapka vody mu stekla po tváři a já se musela usmívat s ním, i přes své zlomené srdce.

„Andie?“

Otočila jsem se, když jsem zaslechla své jméno. Kinsley, Becca a Liam se na mě znovu dívali, ale tentokrát to bylo proto, že jsem blokovala televizi. Někdy během závodu jsem vstala z křesla a postavila se před televizi.

„Omlouvám se,“ řekla jsem a šla se posadit na gauč vedle Kinsley. Ovinula mi ruku kolem ramen a kývala s námi sem a tam. „Nemůžu uvěřit, že už vyhrál čtyři zlaté medaile! Je úžasný.“

„A on tě mi… má rád!“ Řekla Becca s úžasem. „Necítíš se kvůli tomu zvláštně?“

Můj úsměv opadl, když se všichni znovu zadívali na televizi, aby sledovali slavnostní předávání medailí. „Něco takového,“ přikývla jsem. „Každopádně to už asi stačilo,“ řekla jsem a sáhla jsme po dálkovém ovladači.

„Počkej!“ Řekla Becca a chytila mě předtím, než jsem mohla cokoliv udělat. „Bude dělat rozhovor.“

Ach Bože. „Pochybuji. Dělá je nerad.“

Ale mýlila jsem se. Sotva jsem vešla do svého pokoje, když jsme uslyšela, jak mluví do televize. Když jsem naposledy slyšela jeho hlas, trhal mi srdce na dva kusy, ale když mluvil na reportéra, zněl jeho hlas normálně, sebejistě a sexy. Stála jsem ve dveřích a poslouchala stranou od ostatních.

„Mohl byste nám upřesnit, co vás rozptyluje?“ Zeptal se mladý reportér v reakci na Freddieho odpověď, proč byl schopen plavat rychleji, než jindy.

Za ním promluvil další reportér. „Je to Andie Fosterová?“

Při zmínce mého jména se ve mně všechno sevřelo. Podívala jsem se na strop a čekala na jeho odpověď se zatajeným dechem.

„Jsem tady, abych získal zlato, ne srdce,“ odpověděl Freddie úsečně.

Dech se mi zadrhl v hrudníku. Řekl to správně, ale to neznamenalo, že se tím něco změnilo.

„Takže to znamená, že zvěsti o vás a Andie Fosterové nejsou pravdivé?“

„…můj zájem je upřený na plavání, nikoliv na hráčky amerického fotbalového

týmu.“

Odstoupila jsem ode dveří, než jsem mohla slyšet cokoliv dalšího. Moje srdce bylo už tak dost rozervané. Nebylo třeba do něj přisypávat ještě sůl. Přešla jsme ke svému telefonu a zamknula se v koupelně dřív, než mě mohly Kisnley s Beccou bombardovat otázkami ohledně Freddieho rozhovoru. Byly to chytré holky. Mohly si to dát dohromady, aniž by viděly bolest v mých očích.

Roztočila jsem kohoutek u vany a podívala se na telefon, abych ho vypnula. Těsně předtím, než jsem si lehla do vany jsem si všimla příchozí zprávy od Georgie.

Georgie: Řekl to jen proto, aby tě Caroline nechala být. PAMATUJ SI TO.

Napsala jsem jí – A záleží na tom vůbec? Zprávu jsem ale smazala, místo abych ji poslala. Odpověď jsem už znala.