FA - 8. kapitola

Přelad: Verča

Připrav se na potrestání

PENNY

Po práci se vydám do Redemption. Se všemi začátečnickými kurzy za mým opaskem jsem připravena na novou výzvu trenéra Fuzzyho, brazilské jiu-jitsu, což je jedno z klíčových bojových umění používaných při MMA bojích. Blade Saw a Shilla Killa, top ženský amatérský bojovník v Redemption, dnes vyučují, a v dojo je plno lidí, kteří na sobě mají gi a pásky v různých barvách. (dojo je místnost, kde probíhá výuka některých japonských umění; gi je oblek ke cvičení, je také znám jako kimono)

Převléknu se do mého gi a připojím se k ostatním bílý páskům v přední části třídy. Fuzzy navrhnul jiu-jitsu, protože to je dobrý sport pro menší lidi, kteří chtějí bojovat s většími soupeři, a z rychlého posouzení v místnosti jsem tady nejmenší.

„Omlouvám se, že jdu pozdě.“ Cora vklouzne vedle mě, oči upřené na Blade Sawa. Poté, co jsem sledovala jak ona a Blade Saw kolem sebe tancují ve Score, oba dva vyděšení z dalšího kroku, jsem navrhla, aby přišla do mé třídy, aby ho mohla sledovat v akci. Blade Saw je skutečně ve vlastním živlu, když vyučuje.

Se Shillou se rozehřejeme, to jsem nikdy předtím nedělala. Válíme se, plazíme se jako v armádě. Skáčeme, děláme výpady, kliky a to všechno ve specifických intervalech. V době, kdy se k nám Blade Saw připojí, jsme připraveni jít akorát tak do postele.

„Myslím, že tohle byl špatný nápad,“ vydechne těžce Cora, když jdeme do sekce pro začátečníky, abychom se naučili nové techniky. „Zmoklej potkan nevypadá příliš lichotivě. Nemůžu být sexy, když jsem červená jako řepa a pokrytá potem.“

Blade Saw rozhodne, že se všichni spojí a budeme cvičit základní pozice. Zakřičí, aby se všichni srovnali do řady, popadne mě a Coru k ukázce, a pošle mě přes místnost k Rampageovi, který se sem musel přikrást, když Shilla drtila naše zadky.

S bušícím srdcem jdu přes místnost. Co řeknete člověku, který vás přivázal ke stropu v herně a vzrušil vás až k bolesti?

Rampage mě sleduje, jak jdu k němu. Je úchvatný v jeho ostře bílém gi s opotřebovaným černým páskem, který je uvázán kolem jeho úzkého pasu. Někteří bojovníci pod jejich gi nosí trička, ale já nemám to štěstí. Když se před ním zastavím, nutím se nedívat se na jeho skutečně velkolepou hruď.

Horko, horko.. „Um..ahoj.“

„Pen.“ Jeho hlas je protkán pobavením a jeho silným jižanským přízvukem.

„Blade Saw říkal, že potřebuješ partnera.“ Jsem překvapená, že jsem schopná vytvořit větu bez toho, aniž bych se zhroutila v kaluž na podlaze.

„Tak mi poslal bílý pásek? Udělal jsem něco čím jsem ho naštval?“

Moje tváře hoří, vzhlédnu, jen abych spadla do tepla jeho očí. „Nikdo jiný asi není volný.“

Na jeho rtech se objeví úsměv. „Jen tě škádlím, zlatíčko.“

Můj vnitřek se přemění v kaši, a skloním mou hlavu, aby neviděl, jako jsou mé tváře červené.

Rampage si lehne na jeho podložku, opře se o lokty. Jeho pohled je na mě, když si před něj kleknu na kolena. On je v obraně, což znamená, že se musí bránit a já mám za cíl přemoct ho, být dominantní a udržet ho po tři sekundy. Je to vtipné, ale nesměju se, protože jeho oči náhle ztmavnou do téměř černé barvy.

„Jsi připravena?“

Jako nikdy, chlapče. „Ano.“ Snažím se to hrát na pohodu, jako kdybych včera večer nebyla spoutána v BDSM herně jen v podprsence a kalhotkách.

„Rozumíš tomu?“ Olízne si rty jako dravec, který se chystá na svou kořist. „Když jeden z nás uspěje, zastavíme se a poražený se vrátí na konec řady. Vítěz zůstává a půjde další člověk v řadě.“

„Porazíš mě.“ Hraju si s koncem mého velmi bílého pásku. „Možná bych měla jít na konec řady. Zdálo se, že jsi s tím včera večer neměl problém.“

„Pojď sem,“ zamumlá a poplácá si na jeho opasek. „Dám ti výhodu „plného osedlání.“

Moje ústa jsou suchá, když se plížím po jeho těle. Sednu si na jeho opasek, moje kolena jsou nepohodlně rozšířená po jeho bocích v naprosto dominantní pozici. Něco tvrdého a hladkého se tiskne k mým stehnům a modlím se za to, aby to byl jeho suspenzor, protože touha třít se o tuto lahodnou tvrdost je téměř ohromující.

Rampageův krk se napne a vidím, jak tvrdě polyká. „Pojď nahoru. Tvoje kolena by měla být pod mými pažemi.“

Zamelu sebou a on mě chytí za boky a táhne mě nahoru, dokud nejsem oběma koleny po stranách jeho hrudníku. Cítím jeho dech na místě, kdy bych ho cítit neměla.

„Myslím, že jsem možná příliš blízko.“

Zhluboka se nadechne a jeho oči se třpytí, jak sevře okraje mého gi. „Není to příliš blízko.“ S těžkým škubnutím mě zatáhne dolů na jeho tělo, má prsa jsou proti jeho hrudi, mé boky jsou proti jeho rozkroku, mé ruce jsou po obou stranách jeho hlavy.

„Plné osedlání“ je místo, kde chceš být, když se setkáš s někým větším a silnějším, než jsi ty.“ Jeho slova přese mě kloužou, jeho rty jsou tak blízko mým. Stačilo by jen pár centimetrů, abych ho trochu ochutnala.

„Můžeš využít sílu tvého těla a sílu gravitace ve svůj prospěch.“ Stáhne mě na něj, obejme mě rukou, posune boky a přetočí nás. Než můžu popadnout dech, jsem na zádech a Rampage je nade mnou.

„Tady nechceš být,“ řekne. „Jak se z toho dostaneš?“

Otázka není, jak se z toho dostanu, ale chci se z toho dostat? Protože s Rampageovo tvrdým, svalnatým tělem na mém, jeho nohama mezi mými stehny, jeho tvrdostí pevně přitisknuté k mým bokům si nejsem jistá, jestli chci.

Rampage se napne, jeho oči se zvětší.

Sakra. Řekla jsem to nahlas?

„Taky si tím nejsem jistý.“ Jeho dech je u mého ucha teplý. „Ale pokud se nepohneš, budeme oba vyhozeni. Takže co uděláš?“

„Um…vezmu tě za paži, přetlačím tě, a pak se dostanu nahoru na tvé tělo do kontrolované pozice?“

Rampage klesne jeho váhou a ukradne mi dech. „Nemůžeš takto pracovat proti většímu soupeři. Potřebuješ tlačit do mých boků a použít trochu síly, abys mě převrátila.“

„Dobře.“ Trošičku se zavrtím na stranu, snažíc se dostat větší lahodný tlak na můj klitoris. S mým vibrátorem jsem si dnes ráno dokázala ulevit, ale s Rampagem na mně, jsem znovu bolavá.

Z jeho hrdla vyjde malé zavrčení. „Radši se narovnej a proveď tvůj přechod.“

„Jsem narovnaná, tak jak můžu,“ zamumlám. „Jsem žena. Ženy mají křivky. Přihodilo se, že mám křivky na mém zadku a chce to tak zůstat.“

„Můžu cítit tvé křivky. Každou z nich. A je zkurveně těžké soustředit se. Udělej svůj pohyb, protože pokud to neuděláš brzo, budu muset odejít a vzít si suspenzor.“

Ostře se nadechnu. „Ty ho nenosíš?“

„Ne.“

Nehýbej se. Nehýbej se.

Nemůžu si pomoc. Pohnu se. Nebo přesněji, otřu se proti němu.

Whooa. Rampage mě převrátí na předek. Zatímco se snažím dostat pod sebe kolena, rozkročí se nade mnou a popadne mé boky jeho obrovskýma rukama. Skrz mé tělo proudí teplo a tiše zasténám. „Co to děláme?“

„Boky nahoru,“ vyštěkne. „Zadek dolů.“

„Jsou propojené,“ upozorním. „Kam jdou boky, tam jde zadek.“

Shilla se zasměje a klesne na podlahu vedle mě. „Takhle.“ Natáhne své tělo do naprosto rovné a ploché pozice, držíc se na jedné ruce. Na kloubech. Pak mi ukáže, co po mě Rampage chce.

„Pokud by mé tělo bylo jeden pevný sval, mohla bych to udělat. Mám však slabost pro čokoládové sušenky, líné neděle na dece v parku, vdolky s krémem a kuřecí tikka s bílým kvasnicovým chlebem politým máslem. Naneštěstí se to ukládá do mé střední části.“

Rampageovo ruce sklouzávají přes mé břicho, jeho dotyk je pevný, vzrušuje celé mé tělo. Kdyby se tak jeho prsty ponořily o něco níž. Moje mysl je v oparu touhy a nevím, jestli letím nebo jsou mé ruce a nohy stále na podlaze. Nestarám se o jiu-jitsu přechody. Nestarám se, že nás Shilla pozoruje zvědavýma očima, nebo že bychom měli dělat skupinové cvičení. Nestarám se, že nás sleduje celá třída. Vše, na čem mi záleží, je pocit spojení s Rampagem a vše, co chci je, aby tento okamžik trval věky.

Zvedne mě z podlahy, jako bych nic nevážila a přitáhne si mě k jeho širokému hrudníku, můj zadek je proti jeho bokům, mé nohy se sotva dotýkají podložky, jeho ruce jsou pevně upevněné kolem mého těla. Můj žaludek se sevře. Moje srdce buší. Skloní se dolů, dokud nejsou jeho ústa blízko mého ucha. Mohu cítit teplo jeho dechu.

„Řekl jsem ti, aby ses sebe nedotýkala,“ zašeptá.

Bože, jak to věděl? V mém těle proplouvá adrenalin, po němž následuje vzrušení ze strachu. „Co s tím uděláš?“

Jeho ruce sjedou k mým bokům, jeho prsty se zaryjí do mého masa. „Ukážu ti to zítra večer. Chci, aby ses vrátila do klubu.“

Jeho slova probudí moje nejtemnější touhy a zoufale chci vědět, jak daleko mě vezme. Ale Amanda…soudní proces… „Byl mi povolen jeden vstup. Je tu další klub?“

„S Damienem to domluvím. Nemůžu jít nikam jinam.“

Ve vzduchu mezi námi praská očekávání a cítím, že jsme se dostali na okraj útesu. Otočíme se nebo skočíme? Co když další noc nebude dost?

„Neměli bychom.“

„Ne, neměli bychom.“ Přejede jedním prstem přes můj bok a můj dech ze mě spěchá ve vlnách.

„V pátek,“ řeknu tiše.

Otočí mě, kopne do mých nohou a položí na zem. Jsme v obrácené pozici, ve které jsme začali. Já na zádech. On nad mými boky v dominantním postavení.

„V pátek.“ Pomalý a smyslný úsměv se mu tvoří na rtech. „Připrav se na potrestání.“

***

Díky za komentáře J