FA - 5. kapitola

Překlad: Verča

Sundej z ní tvoje ruce

PENNY

Redemption nebo Sin? Redemption nebo Sin?

Poté, co jsem strávila den zkoumáním klubů BDSM na mém telefonu, a nepřemýšlela o Rampageovi…no Jackovi a o jeho neuvěřitelně žhavém těle nebo způsobu, jak se jeho svaly napínaly, když zvedal závaží, nebo zvláštním teplu, které jsem cítila, když mě nazval zlatíčkem s tou jeho měkkou jižanskou výslovností, se ve středu po práci dostanu do mého auta a zamířím ke Golden Gate Bridge.

Pojedu do Redemption zacvičit  si, nebo pojedu do Club Sin a požádám Master Damiena o přihlášku? Má Jack pravdu, že tam nepatřím? Zraním se? Chci se tam vrátit kvůli němu? Nebo to dělám pro sebe?

Můj pulz vyskočí, když se blížím k odbočce. Doleva k Sin. Rovně do Redemption. Vyberu si Redemption, ale právě, když blikám do druhého jízdního pruhu, odřízne mě bílá dodávka a jsem nucena zahnout. Možná jsem si vybrala Redemption, ale zdá se, že Sin si vybral mě.

O půl hodiny později vejdu do Club Sin a vydechnu, když uvidím za recepcí Kitty. Má na sobě nádherný ohňově-červený korzet zdobený zlatem, její blonďaté vlasy jsou shromážděné vysoko na její hlavě.

„Podívejme se, kdo je tady.“ Zašklebí se. „Jediná žena, která dokázala, že Master Damien ztratil kontrolu. Poté, co jsi mu dala ty papíry se zbláznil. Museli jsme ho zamknout v jeho kanceláři, dokud se neuklidnil.“

„Dnes tu nejsem pracovně.“ Pohrávám si s řetízkem kolem mého krku. „Já…Co musím udělat, abych se stala členem klubu?“

„Master Damien řekl, že se vrátíš. Nechal tu pro tebe obálku se žádostí.“

„Říkal, že se vrátím?“ Vezmu si od ní obálku a podívám se na kameru nad stolem. „Jak to věděl?“

„Je to psycholog. A je velmi dobrý ve čtení lidí. Hádám, že v tobě něco viděl, když si tu byla.“

Nejsem si jistá, zda je dobře nebo špatně, že viděl něco, co nechci, aby někdo viděl, ale teď, když jsem se vydala touto cestou, nechystám se nechat se někým nebo něčím odvrátit se od ní.

Rozhodnutá podat dnes večer žádost, otevřu obálku a usadím se do červeného sametového gauče. Prvních několik stran je jednoduchých – lékařská historie, kontaktní informace a stručný popis mé sexuální historie, práce a kondice. Ale váhám, když se dostanu k desetistránkovému dotazníku, který vyžaduje odpovědi ano, ne, možná na dlouhý seznam aktivit, z nichž polovinu ani nepoznávám. „Pokud budeš potřebovat pomoc, dej mi vědět.“

Je to víc než děsivé. Fisting? Dvojité proniknutí? Roztahovací tyč? Mumifikace? Zavěšení? Moje představivost je veliká, a nakonec požádám Kitty, aby mi s neznámými pojmy pomohla. Rychle se rozhodnu, že nejsem pro ponižování, exhibicionismus ani žádné jiné extrémnější praktiky BDSM. Jsem v pohodě s bondáží, bičováním, výpraskem, naplácáním, svorkováním. Jsem ochotna být ovládána, ale ne mučena. Bolavá, ale ne poškozená.

Poté, co jsem hotová, Kitty odnese papíry Master Damienovi a já se pět minut procházím sem a tam, dívám se na fotky s novým pohledem, představuju si kožená pouta kolem mých zápěstí a bičík přejíždějící přes má stehna.

Kitty se na mě usměje, když se vrátí. „Má nějaké volné místo, ale počkáš?“

„Samozřejmě, že ano.“ Chci to tak moc, moje ústa se zaplavují nad myšlenkou, že vstoupím dovnitř.

Po hodině hraní si s prstenem, mluvením s Kitty a zíráním na obrazy na zdi, mě Kitty zavede do kanceláře Master Damiena. Jdeme stejnou chodbou co minule, ale tentokrát je výklenek prázdný. Žádný Jack v dohledu.

Master Damien na mě mávne. Zavřu dveře a sednu si do obřího koženého křesla. Jeho kancelář vyzařuje smyslně a mužsky. Je vymalována červenou barvou, nábytek je z tmavé kůže a světlo je tu tak ztlumené, že stěží vidím jeho obličej.

„Četl jsem tvé papíry.“ Křeslo Master Damiena zavrže, jak se opře. „Obvykle si ověřujeme informace, ale mluvil jsem o tobě s Master Jackem a on mě ujistil, že jsi opravdu tou osobou, jak o sobě říkáš.“

„Mluvil jsi s ním o mně?“

„Vyjádřil znepokojení o tvůj zájem být v klubu.“ Jeho chladný, zvídavý pohled se do mě noří.

Nakloním se dopředu a vážně řeknu, „Nikdy nikomu neřeknu, co jsem tu viděla. I kdybych ty dokumenty nepodepsala. Řekla jsem mu to.“

„A já ti věřím.“ Bubnuje prsty na stole, jako by se hluboce zamýšlel. „Ale máme tu problém, a to je střet zájmů. Vnímání je všechno. Vypadá to pro tebe špatně. Vypadá to špatně pro tvou advokátní kancelář. Vypadá to špatně pro mě.“

Mám špatný pocit z toho, že to možná nebude tak snadné jako podepisování na tečkovanou čáru. Ale zatraceně, nemůžu jít dolů, když jsem konečně našla něco jiného, co by mohlo vzít pryč mou bolest. „Vypadalo by to špatně, kdybych to špatně dělala. Ale to nedělám. A pokud jde o vnímání, tajemství já dokážu udržet.“

Master Damien obejde jeho stůl a opře se o jeho kraj se založenýma rukama. „Existují i další kluby.“

„Ale Jack je tady. Znám ho a věřím mu. Neříkám, že s ním chci dělat scénu, ale skutečnost, že si vybral tento klub mi říká, že je to místo, kde si mohu prohlédnout tuhle stránku sebe sama a být v bezpečí.“ A pokud se Amandě podaří zavřít klub – a vím, že ano – Club Sin je má nejlepší šance na flirtování s temnou stranou, aniž bych do toho spadla příliš hluboko.

„Ah…Master Jack.“ Usměje se. Se spoustou zubů. Jako se pravděpodobně usmíval vlk na Červenou Karkulku, když ji potkal v lese. Dravě.

„Požádal mě, abych tě poslal jiným směrem, pokud se tu objevíš,“ pokračuje.  „Je to můj dobrý přítel a pravidelný klient. Obávám se, že musím dodržet jeho přání.“

Zatraceně. Vstanu a povzdechnu si. „Proč jsi mi to neřekl dopředu? Nemusela jsem vyplňovat všechny ty papíry.“

„Zvědavost.“ Master Damien mě následuje ze dveří. „Doufám, že tě to neodradí od vyzkoušení jiného klubu.“

„Upřímně řečeno nemyslím si, že bych znovu zvládla ty nervy nebo jít někam, kde nikoho neznám. Prosím, uvaž to.“ Dojdu ke dveřím a podívám se přes rameno mým nejhlubším pohledem. Master Damien mě studuje, jeho hlava je nakloněná.

„Dobře…uděláme spolu scénu, prostě ti dám ochutnat to, co hledáš. Možná pak nebudeš váhat s vyzkoušením jiného klubu.“

Scéna s Master Damienem? „Já…uh…“

Uzavře vzdálenost mezi námi. „Chceš být zraněná, nebo ne, lásko?“ Podebere mou čelist jeho dlaní a palcem mi přejede přes tvář.

„Chceš bolest.“

Několikrát polknu. Nikdy jsem nikomu neřekla o mém uvolnění, které mám z toho, že si ublížím. A přes hanbu a rozpaky, co si dělám, abych se vyrovnala s mým emocionálním napětím, je můj jazyk jako zmrzlý a jediné, co mohu udělat je přikývnout.

„Chceš si se mnou hrát, Penny?“

Moje srdce se trochu zachvěje. Když jsem si sebe představovala v klubu, byl za mnou Jack, Jack na druhém konci biče a nutil mě křičet. Ale on nechce, abych tady byla, a pokud ho nemůžu mít, alespoň zjistím, jestli tohle je opravdu to, co chci. Teď nebo nikdy. Tohle je příležitost, která se objeví jednou za život.

Redemption nebo Sin?

Sin.

„Ano.“ Můj hlas je jen šepot.

„Výborně. Můj pokoj je dnes večer volný. Zrušení na poslední chvíli.“ Master Damien otevře dveře do malého pokoje vedle jeho kanceláře. S bílými stěnami a věcmi z nerezové oceli to tu vypadá chladně, klinicky. Vypadá to tu jako by to byla kancelář doktora.

„Co je to za místo?“

„Moje osobní herna.“ Master Damien odtáhne od zdi širokou polstrovanou lavici a umístí ji doprostřed místnosti. „Dnes večer jsem se chystal s naší pravidelnou subinkou dělat scénu doktor-pacient, ale nezvládá to.“ Poklepe na lavici s jasným přáním, abych se k němu přidala.

„Um…“ Zaváhám. „Měla bych si sundat šaty?“

Rozepíná kožené popruhy na čtyřech místech na lavičce. „Chceš si sundat šaty?“

Kousnu se do mého rtu tak tvrdě, že jsem překvapena, že nekrvácí. „Necítím se moc dobře s tím být nahá.“

„Je to na tobě. Budu pracovat s tím, co mi chceš dát.“

„No, pak mě dostaneš se sukní a halenkou.“ Zhluboka se nadechnu a připojím se k němu na lavici.

„Tady sem.“ Master Damien mi pomůže na širokou polstrovanou lavici, umístí mě na všechny čtyři, kolena a lokty mám na dvou výstupcích, a mé tělo spočívá na něčem, co mi připomíná polstrovanou kozu. Cítím se jako žokej, ženu koně k cílové čáře a kdybych neměla sukni, která mi zakrývá můj zadek, cítila bych se nepohodlně vystavená. (nevím, jestli všechny znáte tenhle pojem, ale „koza“ se využívá pro stavební a montážní práce; je to taková podpěrná konstrukce)

„Hodná holka.“ Plácne mě mírně přes zadek a já potlačím nutkání zakvílet.

„Um, děkuji.“ I přes to, že se cítíte hluboce poníženi, jak ležíte na výpraskové lavici, buďte vždy zdvořilí.

„Teď tě připoutám.“ Master Damien ukáže na kožené popruhy na přední a zadní straně lavice. „Vzpomínáš si na bezpečnostní slova z přihlášky?“

„Červená znamená stop. Žlutá znamená zpomalit. Zelená znamená začít.“ Tvrdě polknu a sevřu mé pěsti. „Nepožádám tě, abys přestal.“

Na jeho tváři se rozlije úsměv, a pak se zasměje. „Kdybych dostával dolar pokaždé, co slyším tyhle slova, mohl bych si tuhle budovu koupit a nikdy by se nás nikdo nemohl pokusit vykopnout.“ Sklouzne koženým popruhem kolem mého kotníku a pevně jej utáhne. „Samozřejmě, nikdo nikdy tohle neřekne Master Jackovi. Chodí za ním, protože vědí, že je vezme přímo k okraji, to je bod, kde ho prosí, aby přestal.“ Uváže mi druhý kotník a přes moje tělo projde intenzivní chvění.

„Shh.“ Master Damien mi uváže popruh kolem zápěstí a moje srdce silně buší v mé hrudi. Tohle je ono. Ještě jeden popruh a nebudu schopná dostat se pryč. Podívám se po místnosti a doufám, že se rozptýlím od paniky, která se uvnitř mě buduje. Ale lesklé stříbrné regály, které obsahují lana, pouta, biče, řetězy a plácačky uklidní mé obavy jen trochu.

Zhluboka se nadechnu, vdechnu vůni vinylu.

„Relaxuj.“ Master Damien upevní poslední popruh, zatahá za můj culík a masíruje mou pokožku, jak rozpouští mé vlasy. Moje napětí mě postupně opouští a natočím hlavu ke dveřím, když na ně někdo zaklepe.

„Damiene!“ Jackův hluboký hrubý hlas je nezaměnitelný. „Vím, že tam je. Kitty mi to řekla. Otevři ty zkurvený dveře.“

Nasaju ostrý dech a trhnu sebou proti sevření. „Pusť mě.“

„To je v pořádku.“ Master Damien mi přejede uklidňujícím gestem rukou po zádech. „Nepřijde sem. Máme pravidla ohledně přerušení scény.“

„Je zřejmé, že ho moc dobře neznáš.“

Bang. Bang. Bang. Dveře se otřásají silou Jackových ran. Část mě je vzrušená myšlenkou, že mu záleží na tom, aby přerušil scénu, ale druhá část mě se zajímá, jestli je naštvaný protože jsem ignorovala jeho přání.

„Damiene! Vyrazím ty zkurvený dveře, pokud je hned teď neotevřeš.“

Rty Master Damiena sebou pobaveně škubnou. „Je zajímavé, jak někoho znáš léta a stále objevuješ nové aspekty jejich charakteru.“

„On to udělá,“ varuji Damiena. „Vyrazil dveře ženských šaten v Redemption, když se zasekl zamykací mechanismus a lidé byli uvnitř. Také jsem ho viděla vyrazit dveře v baru, když nějaký chlápek..“ Snažím se vyvléknout, když tvrdá rána způsobí, že se všechny bičíky a řetězy zatřesou.

„Zasraně se jí nedotýkej.“

„Jak moc to chceš, Pen? Pokud mu řeknu, aby odešel, bude muset odejít.“

Klesnu mou hlavou na lavici a vzdychnu. „Zdá se, že je velmi rozrušený. Myslím, že by bylo nejlepší, kdybys mě pustil, abych mohla jít uklidnit tu divokou šelmu.“

Master Damien uvolňuje moje končetiny, zatímco Jack pokračuje v jeho útoku. Dveře se rozletí dřív, než se můžu dostat z lavice.

Boom. Vzhlédnu a vidím mračícího Jacka ve dveřích. Je oblečený v lahodných opotřebovaných džínech a černém tričku, které se lepí na jeho svalnaté tělo.

„Ježiši zasranej Kriste.“ Vkročí do místnosti, jeho pohled je zuřivý. „Co to tady kurva děláš?“

„Narušuješ mou scénu, Master Jacku.“ Hlas Master Damiena je napnutý a varovný. Přitiskne jeho ruku proti mým zádům, držíc mě tak na lavici.

Z Jackova hrdla vyjde zavrčení a temnota zahalí jeho obličej. „Sundej z ní tvoje ruce.“

„Jacku.“ Slezu z lavice a stoupnu si mezi něj a Master Damiena. Nikdy dřív jsem ho Jackem nenazvala, ale zdá se, že ti toho nevšiml. „Chci tady být. Chci to udělat.“

Kroutí se kolem něj nebezpečí, když mezi námi uzavře vzdálenost. Jeho pohled je pevně na Damienovi, jeho šest brišáků se vlní, jak se pohybuje. „Řekl jsem ti, že tohle není zkurvená hra. Damien to ví lépe.“

Sledovala jsem hodně bojů, abych viděla, co se stane jako další, a ačkoli je Master Damien impozantní muž, nemá pro Jackovi žádnou šanci.

„Ne.“ Obalím mé ruce kolem Jackova pasu, tisknu se proti němu a snažím ho odradit od boje. Kdo si myslí, že je? Nemůže sem jen tak vběhnout a říkat mi co dělat. „Jsi mimo čáru.“

Jack ztuhne a já vzhlédnu, jen abych viděla jeho zúžené oči. „Říkal jsem ti, abys sem nechodila.“

„Slyšela jsem tě. Neposlechla jsem tě.“

Jeho tmavé oči jsou téměř černé, ale zlaté skvrnky stále jasně svítí. „Ty. Tady. To není správné.“

„Možná. Ale snažím se tu něco zjistit. Proto jsem sem přišla. A pokud máš problém s tím, že mi Damien pomáhá, tak proč to nepřevezmeš?“

Jackovo srdce bije tak silně, že ho cítím po jeho žebry. Jeho ruce se kolem mě utáhnou, svět kolem zmizí. Cítím jen jeho teplé dlaně na mých zádech, jeho silné ruce kolem mě, jeho mocné tělo tisknoucí se k mému.

„Ne.“ Jeho hlava klesne dolů. Myslím – ne, doufám – že mě možná políbí, ale místo toho si položí čelo na moje a zavře oči.

„Prosím,“ zašeptám. „Chci to zkusit. Aspoň jednou. A chci, aby to bylo s tebou. Cítím se s tebou v bezpečí.“

„V bezpečí jsi daleko ode mě.“ Jeho hlas je napjatý. „Lidé ke mně chodí, protože chtějí, abych jim ublížil.“ Z jeho očí vyzařuje bolest a jeho hlas se stává hořkým, lemován stejnou sebe nenávistí, kterou cítím, když si přitisknu žiletku ke stehnům. „Nechci si užívat ubližování ti. Nemůžu.“

Pokouší se mě jeho slovy odtlačit, a přitom se jeho paže kolem mě pevně utáhnou, pevněji než předtím.

„Nebojím se tě, Jacku. Je to moje volba. Vybrala jsem si tebe.“