Checkmate:TIE - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Příští ráno se válím se dvěma psími chuligány a překrásnou ženou ve své posteli. Nemyslel jsem si, že budeme mít tak brzy dalšího psa, ale několikrát mě varovali, že je Kayla psí dealer, takže jsem to měl eventuálně očekávat. Ani si nemůžu stěžovat, protože miluju, jak je z toho Courtney šťastná.

Před poslední směnou tento týden, mi šéf dá vědět, že jsem byl vybrán k výměně směny. Jen za pár týdnů budu zpět na denní, a nemohlo to přijít dříve. Ačkoliv jsem zjistil, že Courtney nebyla ve skutečnosti těhotná, jsem stále rád, že budu mít služby přes den, protože se cítím, jako bych ji nevídal čtyři dny v řadě.

„Lásko… odcházím,“ zašeptá, lehce se mnou zatřese. Chtěl jsem vstát s ní, abych jí mohl říct ty dobré zprávy. „Uvidíme se po práci okay? Miluju tě!“ Lehce mě políbí na tvář a než se odtáhne, obejmu ji a stáhnu ji na sebe.

„Nechoď,“ zamumlám, zabořím jí tvář do krku.

„Drew!“ vykřikne, zalarmuje tak Buddyho, aby skočil na postel a zachránil ji. Reed skočí hned za ním.

„Nemůžeš sem vyskočit pokaždé, když ji slyšíš křičet, Buddy,“ řeknu mu. „Zvláště, když vykřikuje pozdě v noci mé jméno.“

„Ó můj Bože!“ zčervená. „Tohle mu neříkej!“ Plácne mě rukou do hrudi, já jí zavrčím do ucha a nalehnu na ni. Směje se, když se držím nad jejím tělem a snaží se mě odtlačit. „Kvůli tobě přijdu pozdě! Mám dnes konferenci a musím brzy odejít! Nevzbudila jsem se před rozedněním pro nic za nic.“

„Jakou konferenci?“ ptám se.

„Tu v San Franciscu. Říkala jsem ti o ní před několika týdny,“ připomene mi.

„Oh, dobře. Ta, na kterou s tebou jde Jayden?“ ptám se suše.

„Jo, bude to pro něj poučná zkušenost,“ řekne s úsměvem.

„Skvěle,“ protáhnu a ona vycítí můj sarkasmus.

Vím, jak nesnáší pozdní příchody, ale prostě ji jen nechci pustit. Buddy a Reed se usalaší na konci postele, takže využiju své výhody.

„Nemůžeš odejít bez snídaně,“ žertuju, sjedu rukou ke svému rozkroku a chytnu svou erekci přes šortky. „Koneckonců je to nejdůležitější jídlo dne.“ Natlačím své boky mezi její nohy a můžu říct, že to zvažuje, když zvrátí hlavu.

„Večer, slibuju.“ Natlačí své rty na mé, než mě odstrčí.

Našpulím pusu a vystrčím spodní ret.

„Přestaň!“ směje se. „Můžeš na mě skočit, jakmile se vrátím zpátky.“

Předstírám, že o tom přemýšlím, než odpovím. „Okay, fajn. Ale beru tě za slovo.“

„Jo, já vím.“ Protočí oči a ještě jednou mě políbí, než se zvedne z postele. Postaví se a uhladí si oblečení. Prsty si projede vlasy a upraví se.

„Pořád překrásná,“ řeknu, založím si ruce za hlavu, když ji sleduju. Rychle po mě hodí úsměvem, než zamíří ven ze dveří.

„Nezapomeň vyvenčit psy,“ připomene mi, ačkoli ví, že je vždycky beru na procházku.

„Já vím! Teď jdi!“

„Dobře. Miluju tě!“ Pošle mi pusu a odejde.

„Miluju tě!“ Vykřiknu. Vlezu zpátky pod přikrývky, rozhodnu se ještě několik hodin spát. Pak si uvědomím, že jsem jí úplně zapomněl říct své novinky, ale to znamená, že jí to můžu říct později v noci, až budu mezi jejíma nohama.

Jakmile psi a já vstaneme, vezmu je na procházku okolo bloku. Reed je tak plný energie, hravě se vyrovná Buddymu. Miluju naše nové sousedství. Je malebné a poměrně tiché a miluju tu rodinnou atmosféru. Je to určitě změna oproti bydlení blízko kampusu. Lidi tu venčí své psy nebo tlačí kočárky, a pokaždé, když jde ven na procházku nebo běhat, mávají na mě v pozdravu, aniž by znali mé jméno. Je to všechno, co jsem si kdy představoval, že budu s Courtney sdílet.

Právě, když si mixuju svůj proteinový koktejl a pochutnávám si na nějakých Courtneyiných muffinech, které se přede mnou snažila ukrýt dozadu do mrazáku, zazvoní mi telefon s blikajícím Loganovým obličejem.

„Čau, chlape. Jak se vede?“ Odpovím.

„Drew, máme fotku. Budeš chtít přijet.“ Jeho tón je vážný a hluboký a moje střeva se okamžitě zkroutí.

„Fotku čeho?“

„Policejní oddělení ve Vegas poslalo fotografii chlápka, který odnesl Courtney z hotelového pokoje. Není to barman, jak jsme předpokládali.“

Zatnu čelist, když mi v krvi vaří vztek. „Kdo to kurva je?“

„To ještě nevím. Digitálně obnovili fotku a konečně dostali dobrý záběr, aby potvrdili, že to není ten samý chlap. Ale to znamená, že měla kromě barmana ještě někoho dalšího, který jí pomohl.“

Srdce mi tluče rychleji jen při myšlence na toho, kdo mohl Mii pomoct. Vím, že kdybych ho někdy viděl tváří v tvář, stálo by mě všechnu vůli, abych ho nechytl pod krkem.

„Jsem na cestě,“ řeknu, než zavěsím. Obleču se, zavřu psy a zamířím na policii tak rychle, jak můžu.

Bez klepání vejdu přímo do Loganovy kanceláře, ona se na mě podívá, jakmile mě vidí procházet okolo jeho stolu.

„Ještě nemají jeho identifikaci, ale dělají vše, co mohou, aby ho identifikovali, co nejdříve to bude možné. Jelikož je barman jen částečný spoluúčastník na celé věci, chycení tohoto chlapa by náš případ zkonkretizovalo.“

Upřímně, zrovna teď se moc nestarám o případ. Kdokoli si myslel, že může sáhnout na Courtney a odnést ji z hotelového pokoje, by se měl modlit, abych nikdy nezjistil, kde bydlí.

„Nech mě se podívat,“ dožaduju se, kývnu hlavou k obrazovce počítače. Klikne na složku a otevře obrázek.

„Je to zrnité, ale minimálně můžeme potvrdit, že to nebyl ten barman, což znamená, že hledáme taky jiného chlapa.“

Zúžím oči, mžourám na obrazovku, jak se soustředím na tvář, která se tiskne blízko ke Courtneyinu bezvládnému tělu. Ruce mám v pěst, a čím déle na něj zírám, rozeznávám vzhled.

Ani kurva omylem.

Jedu podél jeho čelisti a vidím na bradě mateřské znaménko ve tvaru srdce. Je chytrý, aby nechal hlavu dole, ale to znaménko bych rozeznal kdykoliv.

„Do hajzlu, já vím, kdo to je.“

Okamžitě popadnu mobil a volám Courtney.

„Ano?“ slyším Loganův hlas, ale můžu se soustředit jen na vyzvánění, které se pořád opakuje. Zvedni ten telefon, sakra! Spadne to do hlasové schránky, a já zakleju.

„Kdo je to?“ Logan promluví hlasitěji.

„Ten chlap—„ ukážu na jeho obrazovku. „Jmenuje se Jayden. Pracuje s Courtney a tys ho potkal na Kaylině vánoční párty. Jeli dnes brzy ráno do San Francisca na pracovní konferenci. Sami.“

Logan mi řekne, abych si vzal neoznačený policejní vůz, protože mě zná moc dobře. Zavolá na San Franciské policejní oddělení, aby je informoval, že byl vydán soudní příkaz na Jayden Rookse, který je v hotelu Four Seasons, ale kdo ví, kam ji případně opravdu vzal? Hotel má obrovskou zasedací místnost a někdo by stěží zaznamenal, kdyby se u jejich stolu neukázali.

Volám Courtney několikrát, než dojedu na dálnici I-80. Jestli jsou na konferenci, má pravděpodobně ztlumený mobil a kdo ví, jak dlouho, než si konečně všimne, že má ode mě zmeškaných x hovorů. Píšu jí zprávu jen pro případ, že si kontroluje telefon, ale nemůže si poslechnout mé hlasové zprávy.

D: ZAVOLEJ MI CO NEJDŘÍV.

D: LÁSKO, POTŘEBUJU, ABYS MI ZAVOLALA NEBO CO NEJDŘÍV POSLALA SMS. JE TO DŮLEŽITÉ.

Ztrácím hlavu spolu s možnostmi, čeho je Jayden schopný a uvažováním, proč jsem si toho nevšiml, a můžu se vsadit, že ona taky ne. Řekl jsem Loganovi, aby na něj vyhrabal, co může a zavolal mi hned, jak něco najde. Jízda trvá hodinu a půl a oni odjeli před osmou dnes ráno, což znamená, že s ním byla sama několik hodin.

Jako dalšímu volám Travisovi a podle tónu v mém hlasu hned pozná, že je něco špatně.

„Jsi si jistý, že je to on?“ ptá se potom, co mu řeknu o kamerové stopě.

„Stoprocentně,“ odpovím tvrdě. „Co o něm víš?“

Slyším, jak přehrabuje na stole papíry, protože je tak otřesený, jako já. „Um… no, je to student postgraduálu na univerzitě, původem ze South Lake Tahoe, promoval s vyznamenání, získal titul z marketingu a…“

„Počkej,“ přeruším ho, vstřebávám jeho slova. „Takhle musí znát Miu.“

„Jak? A proč by jí pomáhal?“ ptá se.

„Je ze stejného místa jako ona, je pravděpodobné, že chodili do té stejné soukromé školy.“ Trvá mi chvíli, abych to zpracoval, ale jsem si jistější, než dřív, že s ním tenhle plán upekla už před měsíci.

„Oh kurva,“ zašeptá, jen tak nahlas, abych to slyšel. „Nikdy jsem ho neslyšel, že by zmínil Miu, nebo vlastně cokoli o svém životě mimo práci.“

„Jo, a vsadím se, že se taky neucházel o pracovní stáž u tebe náhodou.“ Zatnu čelist a prsty pevně servřu volant.

Kurva, kurva, kurva.

To je horší, než jsem si představoval.

„Celou tu dobu spolupracoval s Miou,“ přesně mi potvrdí, co jsem si myslel.

„A jen Pánbůh ví, co všechno mu Courtney během posledních několika měsíců řekla,“ řeknu upjatě. „Ten zkurvysyn.“

„Zavolám do hotelu a uvidím…“

„Ne,“ zvýším hlas. „Nedávej mu žádný náznak, že ho hledáme. Uteče… nebo hůř.“

„Dobře, okay. Dej mi vědět, jestli můžu něco udělat, ano? Právě teď se cítím bezmocný.“ Jeho hlas je napjatý a vím, že se obviňuje.

„Jakmile budu něco vědět, zavolám,“ řeknu mu, než zavěsím.

Jsem teď něco kolem půl hodiny od San Francisca a snažím se znovu Courtney dovolat. Tentokrát to spadne přímo do hlasovky. Sakra!

Buď jí umřel telefon, nebo ho vypnula, což by nedávalo smysl. Nikdy by si nepřečetla mé zprávy a vypnula telefon, aniž by mi odpověděla. K čertu, to není dobré.

Courtney

Jayden se nabídne, že bude řídit a já ho klidně nechám, takže si můžu pročítat maily z kanceláře. Pořád máme projekty, na kterých se pracuje, ale tenhle je pro King Marketing obrovská příležitost.

„Takže jsi chtěl vždy pracovat v oboru marketingu?“ Ptám se, zatímco míříme po dálnici.

„Ne, ne vždy. Jako hlavní obor jsem měl obchod a původně jsem se chtěl zaměřit na finance, ale jeden můj profesor mě opravdu povzbuzoval, abych se dal na marketing po jedné mé prezentaci. Nakoukl jsem do toho více a rozhodl se, že je to něco, v čem budu pravděpodobně dobrý, takže jsem přesedlal na marketing a pak jsem se rozhodl pro magisterský titul, abych se mohl věnovat práci v nejvyšších ligách.“

„To zní, jako že musíš tomu profesorovi poděkovat, že ti pomohl využít tvůj plný potenciál,“ řeknu s úsměvem. „A samozřejmě za to, že ses dostal do King Marketing. Je to fajn mít milou tvář, s kterou můžeš každý den promluvit.“

Zčervená. „Tys mě nazvala milým?“

„Ne, to byla narážka na mě.“ Vybuchnu smíchy z jeho výrazu. „Řekla jsem, že pro tebe musí být úžasné, že můžeš každý den mluvit s někým tak úžasným.“

Protočí oči a zvedne pohled zpátky na cestu. „Někdy jsi opravdu osina v zadku, ale nedívá se na tebe špatně, takže tě při tom nechám.“

„Když mluvíme o osině v zadku, už jsi potkal Travisovu novou asistentku Claire? To je dílo,“ zamručím.

„Narazil jsem na ni jen krátce, ale podívala se na mě a protočila oči dřív, než jsem vůbec stihl pozdravit.“

„Oh, to nic není. Nechala jsem Travisovi vzkaz o tom, že příští týden dojde k aktualizaci analytického softwaru, a ona řekla, že mu podává zprávy podle důležitost a vyznělo to, že ta moje důležitá není. „Zvednu obočí a našpulím rty. „Může být ráda, že si vážím své práce, jinak by si s mou kovbojskou botou v jejím zadku nesedla.“

Zasměje se a pokývá hlavou. „Nechtěl bych se dostat do křížku s holkou z Jihu, to je jisté.“

Mluvíme po zbytek cesty a než se naděju, dojedeme do hotelu Four Seasons. Vejdeme dovnitř a jsme nasměrováni do konferenční místnosti, která pojme několik stovek lidí. Přinesla jsem si svůj laptop a notebook jen pro případ, že si budu potřebovat poznamenat nějaké body nebo užitečné informace, které bych si vzala s sebou do práce.

„Bar je otevřený a chtěl jsem si vzít colu. Chceš něco?“ ptá se, když se posadíme do našich sedadel u stolu poblíž středu.

„Jasně, dala bych si sklenici vody s citrónem, prosím.“

„Voda s citrónem?“ Svraští obočí. „Okay, babi.“

„Nejsem babi! Jen nechci hodně cukru, když mám příštích sedm hodin sedět na zadku.“

„Fajn, co třeba dietní colu?“ Chlapecky na mě mrkne.

Povzdechnu si a vzdám to. „Fajn, ale chci třešně navíc.“

Jayden se vrátí s naším pitím a krátce nato začne seminář. Dělám si poznámky během power pointové prezentace a za dvě hodiny mi začne být špatně. Tiše se omluvím, že jdu na toaletu, abych se upravila, ale nepřinese mi to úlevu, než se vůbec stačím vrátit do konferenční místnosti, narazí do mě nevolnost a únava.

„Jsi v pořádku?“ zašeptá Jayden, ve tváři vepsané obavy. „Vypadáš bledě.“

Zatřesu hlavou a zavřu oči, snažím se pomalu zhluboka dýchat. „Udělalo se mi najednou opravdu zle. Potřebuju si někam lehnout.“

Rozhlédne se a oba si uvědomíme, že tady není žádné místo, kam bych si mohla jen tak lehnout, aniž bych způsobila scénu. Můj žaludek jako by se měl každou chvíli převrátit a brzy mi působí závrať jen se zvednout.

„Vydrž, hned budu zpátky,“ řekne rychle Jayden, než odejde ze zasedací místnosti. Mé oči ztěžknou a sotva je držím otevřené. O chvíli později se vrátí Jayden a řekne mi, že dostal hotelový pokoj, takže si tam můžu odpočinout, než to přejde.

„Díky, Jaydene,“ zamumlám, když mi pomáhá na postel, jakmile jsme v pokoji. Je tak sladký a nápomocný a já mu to opakuju, dokud už nemám žádnou energii k mluvení.

Cítím, že upadám do hlubokého spánku, mé tělo jakoby vážilo tunu. V hlavě mi tepe a mé ruce a nohy jsou příliš ochromené, abych s nimi vůbec mohla hýbat. Nechám spánek, aby se mě zmocnil, protože v tuto chvíli jsem naprosto bez sil, cokoli udělat.

Probudí mě hlasy, ale má víčka se otevřou jen napůl. Očekávám, že uvidím Jaydena, ale když uslyším ženský hlas, snažím se zvednout hlavu, abych prohledala pokoj.

Musím mít halucinace, protože ten hlas zesiluje a zní přesně jako hlas Mii Montgomery. Teď vím, že jsem paranoidní, protože neexistuje, že by Mia byla ve stejném hotelu jako já; nebo snad dokonce ve stejném pokoji. Každopádně, jakoby osudem si uvědomím, že se mýlím, protože v momentě, kdy nějak seberu dost sil, abych otočila hlavu, prozradí mě zvuk prostěradel. Mia a Jayden stojí vedle sebe a jakmile uslyší šustění, oba otočí své hlavy na mě.

To kurva ani omylem.

Proč ji odtud Jayden nevyhodí? Zná tu historku. Jak ji vlastně zná? Co se to tu sakra děje?!

„Myslela jsem, že jsi jí toho dal dost, aby ji to odrovnalo?“ slyším Miin přísný tón, když syčí na Jaydena a teď vím, že to není halucinace. Mrkám, bojuji s potřebou zavřít oči, ale přemůže mě to a když se vzbudím podruhé, sedím, přivázaná k židli do tváře mi někdo zrovna chrstnul vodu.

„Dobré ráno, ničitelko domovů,“ zasyčí na mě Mia, ruce zkřížené na prsou, když s mrkáním otevřu oči.

„Jaydene…“ zašeptám. „Jaydene, pomoz mi.“

„Pros si, jak chceš,“ vysmívá se, když se na mě směje. „Jayden byl celou dobu na mé straně. Cítíš se celkem hloupě, co?“

Nemůžu uvěřit tomu, co slyším. Kdyby vedle ní Jayden nestál, nesežrala bych to ani na vteřinu, ale on k ní se zájmem vzhlíží. Ó můj Bože. On ji miluje!

„Co chceš?“ konečně se zvládnu zeptat, snažím se soustředit a zůstat vzhůru.

„Co si myslíš, že chci?“ Udělá krok ke mně a její hlas klesne do nízkého tónu. Každé slovo, které na mě vyplivne, drží mezi zuby. „Varovala jsem tě. Varovala jsem tě a ty jsi neposlouchala.

„O čem to mluvíš?“

„Obrátila jsi Drewa proti mně s tím směšným malým zákazem přiblížení a zničila jsi mi život! Teď zničím já ten tvůj.“

Zatřesu rameny, snažím se uvolnit provaz, který mám okolo zápěstí, když si uvědomím, že mám přivázané i kotníky. Uvažuju, že začnu křičet, ale Mia mi právě něco vrazí do pusy. Začínám panikařit a ona to ví.

„Všechno je to tvá vina, Courtney. Nemůžeš obviňovat nikoho jiného, než sebe. Měla jsi poslechnout má dvě varování, ale tři netrefy a jsi ze hry.“

Polknu, když udělá další krok ke mně. Jayden je hned za ní. Vezme něco ze své zadní kapsy a vytáhne nůžky.

„Vsadím se, že bys chtěla vědět, co mám s tebou v plánu,“ posmívá se. „O své pomstě jsem přemýšlela týdny…o tom dokonalém momentu… dokonalém protiargumentu. A pak to přišlo, jakmile mi Jayden řekl, že jsi ho pozvala na tu konferenci. Příliš jsi mi to usnadnila.“ Ďábelsky se usměje. „To, že ti ostříhám vlasy, je jen první krok. Až budu hotová, Drew s tebou nebude chtít mít nic společného.“

Zvednu oči na Jaydena, divím se, jak mě mohl zradit – jak jsem mohla nevidět všechny náznaky.

„Žiješ v jiné realitě, pokud si myslíš, že by se k tobě Drew někdy vrátil,“ vrátím jí to. „Raději by zemřel, než byl s tebou.“

Ona zvedne obočí ve výzvě. „Opravdu? Protože jestli mě neklame paměť, byli jsme spolu v posteli před pár měsíci. Věřím, že jsi to viděla?“ Hrdě pozvedne koutky úst. Ta děvka!

„Ou, ty myslíš, když ses vplížila do našeho hotelového pokoje, bez jeho vědomí sis k němu lehla do postele a pak ses ho dotkla bez jeho dovolení?“

„Ou, drahoušku. Způsob, jakým se mě dotýkaly jeho ruce a jak sténal, bylo přesně dovolení, které jsem potřebovala. Skousne si spodní ret a zasténá.

Je mi na zvracení ze způsobu, jakým o nich dvou mluví. „Jsi psychopatka,“ zasyčím na ni. „A ty jsi zasraný kus hovna,“ otočím se na Jaydena, který stojí zpříma a nepostihnutelně. Můj hněv dosáhl stupně, kdy to sotva poznám.

Mia se směje, jako by vyhrála hru, ale jestli se ta děvka přiblíží s těmi nůžkami, nebudu se dvakrát rozpakovat, postavím se a vezmu ji zadní stranou židle. Možná jsem k téhle věci připoutaná, ale to neznamená, že nemůžu využít své jezdecké schopnosti. Padání z koně je něco, co jsem trénovala už jako teenager, takže jestli chce hrát Mia ruskou ruletu, bude si muset ušpinit ruce.