Checkmate:TIE - 16. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

„Takže, co to je s tou Kaylinou posedlostí Vánoci?“ Ptám se Courtney, když mi hodí ošklivý svetr, který mám dnes večer nosit. „Pokaždé, když spolu vy dvě mluvíte po telefonu, sleduje nějakou vánoční komedii nebo nějakou vybírá.“

Ona si obléká svetr a stáhne ho po těle dolů. Na to, že je to ošklivý svetr, vypadá na ní vlastně opravdu dobře.

Pokrčí rameny. „Upřímně, nejsem si opravdu jistá. Myslím, že to má co dělat s jejím dětstvím. Nikdy o tom moc nemluví, ale vím, že když vyrůstala, bylo to pro ni speciální období v roce.“

„Nejsou Vánoce speciálním obdobím pro všechny děti?“ Převleču si svetr přes hlavu a nechám ho spadnout dolů po svém těle. Ačkoli máme stejné svetry, ani z poloviny na mě nevypadá tak dobře, jako na Courtney.

„Jo, ale myslím, že je to něco sentimentálního. Nevím. Nikdy na ni netlačím, ačkoli je super sdílná, když přijde řeč na minulost, je celkem uzavřená. Prostě říká, že o tom nechce mluvit, takže nikdy netlačím na pilu.“

Přijde za mnou k zrcadlu a usměje se, když nás vidí spárované k tomu druhému. „Vypadáme roztomile. Co myslíš?“

„Jsem chlap. Nechci vypadat roztomile, ale ty vypadáš rozkošně jako peklo.“ Obejmu ji a přitáhnu blíž. „Za tohle mi dají chlapi kartáč.“

Našpulí pusu, skousne si spodní ret a podívá se na mě psíma očima. „Ale já chci, abys to miloval.“

„Miluju tebe. To je taky jediný důvod, proč nosím tuhle věc.“

Pokrčí rameny. „Fajn. Hádám, že to mi stačí.“

Sehnu se, plácnu ji po zadečku a ona se smíchem vyjekne. „Tak pojďme, než bude všechen dobrý alkohol rozebraný.“

„Oh, řekla jsem Jaydenovi, že se může svést s námi, když neví, kde Kayla žije.“

„Jaydenovi? Tomu klukovi, pro kterého jsi dělala narozeninové muffiny?“ Můj výraz ztvrdne, když se na ni podívám nesouhlasně.

„Ano, pozvala jsem ho, takže buď hodný.“

Vydechnu a protočím oči, když se nedívá. „Budu do té doby, co od tebe udrží ruce a oči.“

„Nemusíš se bát. Říkám ti, že já jsem ta, která by se měla bát.“ Ukáže na mě prstem.

„Takže jsi pozvala Logana a nějakého Jaydena na tuhle párty? Není za tím vlastně něco víc, než párty?“

„Jako co?“ ptá se, podívá se s obavami, jako bych na něco kápnul.

„Ou, nevím… možná dohazovací párty?“ Opřu se o zeď a překřížím ruce na prsou. „Abys viděla, jak je Logan žárlivý a udělá s Kaylou nějaký posun?“

„No, už jsem ti to řekla. Pozvala jsem Logana ze zdvořilosti a jestli se prostě podaří, že uvidí Kaylu s jiným chlapem, třeba Tylerem, a rozvíří to v něm nějaké city, které skrýval, tak to bude jen bonus.“ Řekne to tak nenuceně, jako by si opravdu myslela, že tomu budu věřit.

Než jí můžu připomenout, aby se do toho nepletla, zazvoní zvonek.

„Ou, to musí být Jayden. Tak pojďme.“ Chytne mě za ruku a pak se z ničeho nic zastaví a otočí. „Buď. Hodný.“

Dám si ruku na hruď a zavrčím. „Jsem vždycky hodný.“

Protočí oči a vede nás ven z ložnice, chodbou k hlavním dveřím. Buddy štěká o sto šest, konečně se z něj stal poplašný systém, který potřebujeme.

„Jaydene! Ó můj Bože, ten svetr na tobě vypadá dobře!“ On ji zvedne v objetí a má čelist se napne, jak pevně ji drží. „Pojď dál. Seznam se s Drewem a Buddym.“

Ustoupí stranou, aby ho pustila dovnitř a jakmile se na něj podívám, už jsem rozhodnutý, že se mi nelíbí.

„Jaydene, tohle je můj přítel Drew.“

On nastaví ruku a já ji neochotně přijmu a potřesu si s ním. „Už jsem o tobě tolik slyšel,“ řekne mi. Studuji jeho rysy, zkouším ho přečíst a ujistit se, že tu není ze špatných důvodů. Hodí po mě úsměvem, ale sotva můžu říct, jestli je opravdový nebo ne, a když se koutek jeho úst zvedne, všimnu si na jeho bradě malého mateřského znaménka ve tvaru srdce. Usměju se, ale falešně zakašlu, abych to skryl, protože nechci vypadat čitelně.

„Slyšel jsem, že jsi měl nedávno narozeniny,“ vyhrknu, nevím, co jiného říct. Courtney se na mě nesouhlasně podívá, ale ignoruju to. „No, jsme připraveni?“

My tři zamíříme k pickupu a Courtney s Jaydenem melou, probírají práci a všechno ostatní pod sluncem. Ve chvíli, kdy dorazíme ke Kaylině bytu, Courtney vyskočí a šťastně nás vleče k hlavním dveřím. Jakmile Kayla otevře, slyšíme v pozadí vánoční hudbu.

„Hej!“ vykřikne a oči jí svítí. „Jsem ráda, že jste všichni přišli!“

„Kaylo, tohle je Jayden. Pracuje se mnou.“

„Ráda tě poznávám. Pojďte dál, lidi!“

„Vypadáš skvěle, Kay! Moc se mi líbí tvůj svetr,“ řeknu jí, když vejdeme dovnitř, její tři pejsci nás hned očichají. Její svetr září, a když zmáčkne knoflík, začne hrát hudbu. „Ó můj Bože,“ řeknu se smíchem. „Kde jsi něco takového našla?“

„Měla jsem ho roky, ale pořád to funguje skvěle!“ Její hnědé oči se rozšíří, když se zeširoka usměje a chytí se s Courtney kolem ramen.

„Nemůžu uvěřit, že máš v tak malém bytě tři psy. Potřebovala bys větší místo jen pro svou psí vášeň.“ Sehnu se a pohladím je po hlavách. „Jak se jmenují?“

„Ten malý hnědý je Philip, ten černý Adam a ten barevný je Kristoff,“ odpoví s úsměvem.

Pokračuju v jejich hlazení, než mi to dojde. „Ó můj Bože.“ Směju se. „Tys je pojmenovala po princích z Disneyovek, že?“

„Heh, potřebovala jsem ve svém životě nějakou romantiku.“

Následujeme ji do kuchyně a vidíme, že je vybavená zelenými a červenými hrníčky a talíři; lahve perlivého šampaňského stojí na lince vedle talířů s vánočními sušenkami a sladkostmi. Taky vyvěsila na strop vánoční světýlka a nad dveře pověsila falešné jmelí.

„Vše vypadá skvěle!“ řekne jí Courtney. „Můžu s něčím pomoct?“

„Ne, ne! Vy se bavte, lidi a pomozte s pitím a konzumací jídla.“ Zvonek se rozezní. „Jdu tam. Hned budu zpátky!“

Tyler a Logan dojeli ve stejnou dobu a není těžké si všimnout, že Logan zatnul čelist, když viděl, jak Tyler objal Kaylu a políbil ji na tvář. Potřesu hlavou, když myslím na Courtneyin plán a uvažuju, jestli o něm měla celou dobu pravdu.

Krátce na to se ukážou Travis a Viola s dětmi, a já jim hned ukradnu Ginny. „Tady je má holčička!“

„Strýček Rew!“

„Hej, opičko!“

Jakmile Viola postaví Jamese, řeknu mu, aby si se mnou plácnul. „Ou! Už jsi tak silný, chlape!“

Courtney si ho vezme a brzy se všichni s dětmi smějeme. Jayden stojí vedle nás a překvapivě sem zapadl, dělá na děti legrační obličeje a ony se smějí.

„Jsi okay, Lolo?“ Slyším Courtney ptát se Violy. Ta vypadá trošku pobledle, ale mám podezření, že je unavená z dětí.

„Ou, jo, jsem v pořádku. Prostě mě zasáhne vyčerpání, když se přestanu hýbat na déle než pět vteřin.“

„No, Drew a já se o ně rádi kdykoli postaráme!“

„Budu si to pamatovat, až ve dvě ráno Jamesova plína exploduje a Ginny začne plakat, protože ji vyděsil stín.“ Povzdechne si a Travis ji chytí za tvář a políbí ji na rty.

„Takže, Logane, jak to jde?“ Courtney se ho zeptá, chce ho dostat z jeho tichého koutku.

„Fajn.“ Jeho paže jsou překřížené na hrudi a je jasné, že by byl raději kdekoli jinde, než tady.

„Něco nového?“ Nepřestává se v tom šťourat.

Našpulí rty, podívá se jí přes rameno, kde stojí Kayla s Tylerem a zavrtí hlavou. „Vůbec.“

„Jak to jde v práci?“ zeptá se pevněji.

„Hekticky.“

„Vídáš se s někým?“

Čelist se mu napne a můžu říct, že skončil s tímhle výslechem.

„Court…“ přeruším ji, upoutám její pozornost pryč od Logana. „Pojďme pro pití.“ Natáhnu k ní ruku, očima ji vybízím, aby se chytla. Zírá na mě a pak jí to konečně dojde. Vedu ji do kuchyně a ptám se, co si kruci myslela.

„Co? Naprosto je sledoval. Vím, že to nepřizná, ale chová k ní city. Potřebuju jen zjistit, proč předstírá, že ne…“ Zúží oči a žvýká si spodní ret.

„Přestaň,“ řeknu jí klidným tónem, když z kuchyně odcházíme. „Přestaň tlačit.“

„Netlačím! Jen jsem se ho ptala na pár otázek!“ brání se, ale ani ona sama svým slovům nevěří. „Chtěla jsem vidět jeho reakci a teď jsi to viděl taky. Něco mezi nimi definitivně je. Jsou zvyklí si občas napsat a vyrazit ven, ale on je právě teď kompletně mimo. Říká, že práce je hodně, odstavil ji a ani neodpovídá na zprávy. Něco se děje a já mám v úmyslu přijít na to, co to je!“

„Proč do toho musíš vrtat ty? Nemyslíš, že jsi trochu moc zvědavá? Když nechce, aby lidé znali jeho soukromý život, nech to prostě být.“

„Ale co když jsou si souzeni a stojí tomu v cestě jeho tvrdohlavost? Možná nás všechny svedl osud dohromady jako přátele, abychom mu pomohli vidět, co je přímo před ním.“

Zatřesu hlavou, neschopný ji přesvědčit. Dám jí své ruce na ramena a přitáhnu si ji k sobě. „Miluju tě a miluju, že chceš, aby byli tví přátelé šťastní, ale musíš tohle nechat na nich. Nemůžeš se do toho plést.“

Povzdechne si a našpulí pusu. „Fajn, zkusím zůstat stranou.“

Zvednu na ni obočí.

„Co? To je to nejlepší, co ze mě dostaneš.“

Zakřením se, znám Courtney až moc dobře a vím, jak miluje vidět své přátele šťastné. „Fajn, to beru.“

Usměje se. „Dobře, teď si se mnou zatanči, kovboji.“

Courtney

Další Kaylini přátelé přijíždějí a brzy v jejím bytě není k hnutí. Představí nám je, nejčastěji jsou z firmy, kde pracuje a ostatní, které potkala na koleji.

Nálada stoupá, jak se připojí další lidé. Kayla přinese svůj speciální prázdninový punč, o kterém jsem přesvědčená, že se z 90 % skládá z tvrdého alkoholu. V rohu obýváku je mini vánoční stromeček s ozdobami, barevnými světýlky a malým vláčkem, které kolem něj krouží. Je to vlastně docela roztomilé a sváteční, a kdyby nebylo venku 27 stupňů, nevadila by mi ta vánoční hudba a santovské klobouky.

 „Myslím, že pomalu vypadnu, abych mohl brzy vstát a zavolat ráno Skylar,“ zaslechnu, jak Logan říká Drewovi. Svraštím své obočí, přemýšlím, kdo je Skylar a proč slyším její jméno poprvé.

Než může Drew odpovědět, přeruším ho. „Nejdřív si se mnou zatancuj!“ Popadnu Logana za ruku, než může říct ne a strkám ho před sebou doprostřed obýváku.

„Ježíši, Drew nelhal, když mluvil o tvé abnormální síle.“

Dám mu ruce kolem ramen a on mě neochotně chytí kolem pasu.

„Narodila jsem se a vyrostla v Texasu,“ řeknu s úsměvem. „A vyrostla na ranči,“ vysvětlím. „S pěti staršími bratry.“

Oči se mu na chvilku rozšíří. „To zní ostře. Kruci.“

„Jo. Takže, chceš to mít jednoduchou cestou nebo složitě?“

Pozvedne obočí, když se zeptá. „Promiň?“

„Vím, že jsi detektiv a jsi zvyklý se ptát na všechny ty otázky, ale Kayla je moje kamarádka a ty jsi Drewův přítel, takže cítím jako svou povinnost, že se ujistím, že ji nezraníš.“

„Jak bych ji měl zranit?“ Vypadá zmateně.

„Vím, že víš, že pro tebe měla slabost. Proto jsi ji odstřihl? Jestli k ní nic necítíš, pak samozřejmě naprosto rozumím, ale jestli ano, nerozumím, proč by ses nesnažil.“

Zhluboka se nadechne, očividně ze mě podrážděný, ale je mi to jedno. Někdy chlap potřebuje postrčit.

„Je to komplikované, okay?“

Protočím oči. „Jo, jo, Avril Lavigne (pozn. slova písně Complicated).“ Podívá se na mě ještě zmateněji. „Kdo je potom Skylar? Můžeš mi to říct? Je to nějaká dívka?“

„Je to dívka, ale to je vše, co ti k tomu řeknu.“ Jeho ústa tvoří úzkou čárku a můžu říct, že mi žádné další informace neposkytne, i kdybych prosila.

„Dobře. No, jak si potom stojí Kayla?“

Nedrží se mnou oční kontakt a můžu vidět, jak se mi dívá přes rameno. Podívám se a vidím, že zírá na Tylera a Kaylu, kteří sedí na gauči. Kayla mu sedí na klíně a Tylerovy oči jsou přilepené na jejích prsou.

„Zdá se být spokojená tam, kde teď právě je,“ řekne s kamennou tváří, a já nejsem slepá a vidím mu v očích zraněnost. Vím, že ji od sebe odstrčil, jen nerozumím, proč.

Travis a Viola odjíždí brzy, jelikož děti začnou být unavené a mrzuté. Dokončíme plány na pozdní snídani příští ráno, protože s nimi už netrávíme tolik času. Pijeme další punč a jíme červené a zelené cukrové sušenky, a když odjíždíme, už je po půlnoci.

Jayden nemá problém se s ostatními hosty pobavit. Ve skutečnosti jsem si jistá, že by zůstal, kdyby nepřijel s námi, ale dnes je náš poslední celý společný den, než Drewovi začnou zase jeho čtyřdenní maratony služeb a nechci strávit zbývající hodiny, které spolu máme, léčením kocoviny.

„Vy lidi máte super kamarády,“ řekne a vidím Drewa, jak se na mě dívá se zúženýma očima. Jemně se zakřením a Jayden v mluvení pokračuje po celou cestu domů. Kdo mohl tušit, že bude jedním z těch upovídaných opilců?

Jakmile dorazíme domů, Jayden si objedná Uber a část mě ho podezírá, že tam míří zpátky, ale neptám se ho. Nejvíc proto, že se právě teď nestarám. Jen chci jít do postele a lehnout si s Drewem.

Příští ráno mě Drew vzbudí se svou hlavou mezi mýma nohama. Obě moje stehna jsou zaháknutá za jeho ramena, a já jsem naprosto uvězněná – ne, že by to vadilo. Zabořím mu nehty do ramen a on nepřestane, dokud se mé tělo netřese a neudělám se mu na jazyku.

„S tímhle musíš udržet krok, kovboji, takový druh buzení začnu očekávat každé ráno.“ Položím si hlavu na jeho hruď, jakmile si lehne vedle mě.

„Tak dlouho, jak budou tyhle rána začínat s tebou rozkročenou na mě.“ Hodí po mě prohnaným úsměvem.

„Když uvážím, že vstáváš vybavený a připravený, neměl by to být problém.“

„To byla část mého výcviku – být vždy připravený,“ řekne věcně, skrývá úsměv.

„Kde jsi získal takový trénink? U skautů?“ Směju se mu a v tu chvíli mě zkouší ulechtat v podpaží.

Po jednom pokusu o karate kop, abych se od něj dostala, mě přišpendlí dolů, obkročí mi boky a drží má zápěstí nahoře.

„Ty hade,“ zafuním, zkouším se zpod něj vyvléct.

Směje se, když skloní své rty k mému krku. Jede svým jazykem podél čelisti a vezme do zubů můj ušní lalůček. „Máš takové štěstí, že musím za tři čtvrtě hodiny odejít, jinak bych ti ukázal, kdo je tady pánem.“

„Kruci,“ zavrčím. „Zapomněla jsem na tu snídani.“ Zvednu boky a třu se o něj.

„Můžeme se ukázat později, to je teď v módě,“ navrhne, ačkoli ví, že nesnáším chodit pozdě.

„Neexistuje,“ zamítnu to. „Kdybych přišla o více než pět minut později, dvakrát by nepřemýšleli a jedli bez nás. Obzvlášť, když mají děti limit pro sezení 25 minut,“ připomenu mu.

„Máš pravdu. Pojďme, zlato. Tohle doděláme později.“ Políbí mě. „Ale nemysli si, že to bude jednoduché. Potřebuju si teď dát studenou sprchu.“

Tře se mi svou erekcí mezi nohama, je to ještě mučivější. „Ugh.“ Chce se mi brečet. „Máme pět minut k dobru. Tak jen na kousek.“ Mrknu, znovu se o něj otřu.

Vybuchne smíchy, než řekne. „Nikdy to není jen na kousek. Na to už znovu nenaletím.“

Na snídani dorazíme přesně včas. Viola, Travis a děti vchází do dveří právě, když dostaneme stůl. Zachytím Jamese před tím, než ho může Travis posadit do dětské židličky.

„Lolo, jsi v pořádku? Ráda si dnes odpoledne od tebe děti vezmu, pokud si chceš odpočinout. Drew odchází kolem půl třetí do práce, takže si s nimi můžu hrát celé odpoledne.“ Začínám se o ni opravdu strachovat, protože tmavé kruhy pod očima jsou známkou toho, že nespala celé týdny.

„Je to jen viróza, která mě dostala a cítím se na houby. Budu v pořádku.“

Ani na vteřinu jí to nežeru, ale netlačím. „Dobře, no prostě mi dej vědět. Moje nabídka stále platí.“

Ginny a já spolu zamíříme ke švédskému stolu a já jí pomůžu s jejím talířem. Na to, že má tři roky, není tak vybíravá, jak by mohl někdo předpokládat. Její talíř obsahuje slaninu, vejce, ovoce a mačkané brambory.

„To je kombinace,“ řekne Travis, když její talíř položím.

„Má dobrý vkus.“ Zakřením se. „A velký apetit.“

„To mi říkej,“ vmísí se Viola. „Ptá se na svačinu dřív, než vůbec stihnu umýt její talíř po každém jídle. Ani si neumím představit, jací oba budou, až vyrostou.“

„Začala bych už teď šetřit,“ žertuju.

Kecáme a jíme další půlhodinu. Sleduju, jak se Viola nimrá v jídle a nemůžu si pomoct, ale všimnu si, že nejí.

„Jdu na toaletu. Ginny, potřebuješ čůrat?“ Viola vstane, ale Ginny zavrtí hlavou s plnou pusou.

„Já s tebou půjdu,“ řeknu jí, vstanu, než stihne trvat na tom, abych zůstala. Něco se s ní děje, a já to hodlám zjistit.

Jakmile jsme v bezpečí koupelny, dívám se na ni přes zrcadlo, dokud nezvedne hlavu a nesetkáme se očima. „Co?“

„Jsi těhotná?“ zeptám se bez obalu, držím její pohled, takže mi nemůže lhát.

„Co?“ prudce zvedne hlavu směrem ke mně. „Mám podvázané vaječníky,“ připomene mi, ale nejsem o tom přesvědčená.

„Takže? To není na sto procent účinné. Udělala sis test?“

„Ne, ale vím, že těhotná nejsem.“

„Jak to víš? Je ti zle, nevolno, nejíš, vypadáš ztrhaně,“ vypočítám jí na prstech. „Toto není jen viróza, Lolo.“

„Šance na otěhotnění po podvázání vaječníků je opravdu nízká,“ informuje mě.

„Ale šance tam je?“ zvednu obočí. „Dobře, potřebuješ si udělat test. Přijď odpoledne, až odejde Drew do práce, a já ti koupím balík testů. Vezmi děti, aby Travis neměl podezření.“

„Court…“ začne se hádat, ale přeruším ji.

„No tak se mi směj. Bojím se o tebe. Jestli nejsi těhotná, pak bys měla hledat dál.“

Vzdychne a pokrčí rameny. „Okay, fajn. Vymočím se na tu stupidní tyčinku kvůli tobě, ale neříkej, že jsem ti to neříkala.“ Střelí po mně suverénním úsměvem.

„Ha! Raději dopij!“