TVC - 3. kapitola

Překlad: Verča

BRANDON

Sleduju, jak Dolly vstoupí do domu a zavře dveře. Nechci nic jiného, než se o ni postarat v jejím domě. Myšlenka na noc ve městě, kam bych ji vzal tancovat a trochu opít, pak ji vzal domů a strávil hodiny milováním jejího těla, se vynoří v mé mysli.

Vyklouznu z mého auta a jdu k její verandě, abych se ujistil, že jsou její dveře zamčené. Stojím a poslouchám, jak nastavuje alarm. Pak jdu od jejího domu k mému autu a vyjedu.

Nejsem ani v polovině její příjezdové cesty, když zajedu autem ke kraji, otočím klíčkem a nechám všechna světla v kabině rozsvícená. Popadnu telefon z držáku a procházím mou galerií, dokud nenajdu to, co hledám.

Je to fotka Dolly z minulého týdne. Stála venku před Mickovo jídelnou, smála se, její dolíčky byly plně vystavené. Její hlava sebou házela, ta rudá, kudrnatá hříva byla všude. Měla na sobě měkké fialové šaty, které ji obepínaly na všech správných místech a hnědé kovbojské boty, které vypadaly vybledle a opotřebovaně. Všichni vědí, že je Dolly ochotná ušpinit si ruce.

Chci tyhle ruce na mně. Kurva, vím, že chci tyhle ruce mít na sobě celý svůj život, a to ještě předtím, než do něj vstoupila a začala požírat každou mou myšlenku.

Nevím, jak se to stalo, ale mám ruku na mém ptákovi. Preejakulát je již na mé špičce, jak myslím na to, že je pode mnou. Bože, měl bych dostat medaili, za to, že jsem odjel. Opustit ji byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy musel udělat. Byl tam ten pohled, o kterém jsem roky sníval, a nakonec se to stalo skutečností – její rudé vlasy byly všude kolem ní a její malé tělo s křivkami bylo přišpendleno mým. To malé zadrhnutí v jejím dechu mě téměř poslalo přes okraj.

Chytím mého ptáka tvrději, tahy jsou téměř bolestivé. Je to něco jako potrestání za to, že chci něco, co bych neměl chtít.

Daddy.

Tohle malé slovíčko se vynoří v mé mysli a už to nemůžu zadržovat. Horké potěšení olizuje mou páteř a z mého ptáka se vylévá semeno. Vykřiknu její jméno a hlavou spadnu na opěrku, jak se snažím popadnout dech. Potěšení proudí celým mým tělem, tak jsem se nikdy necítil. Stále ji mohu cítit v mém autě. Snažím se to dýchat, a myslet si, že je tu stále se mnou.

Nevím, jak dlouho tam sedím, jednou rukou držím svého ptáka a ve druhé mám mobil. Když se podívám na její fotku, můj pták se opět probudí k životu a zasténám.

Právě jsem měl ten nejsilnější orgasmus v mém životě a díky pouhé myšlence na Dolly je můj pták opět připravený na další kolo. Mohl bych to dělat celou noc a nikdy bych nebyl uspokojen. Odrbal bych se do masa, než bych se jí někdy unavil.

Co budu dělat? Hodím telefon na palubku a upravím se. Nechce se mi odjet. Chytím volant tak silně, že mě začnou bolet ruce.

Se vším sebeovládáním, které shromáždím, vyrazím z její příjezdové cesty a zamířím zpět na farmu namísto hotelu, ve kterém jsem chtěl zůstat. Je to blíž k mému malému Jehňátku.

Je pro tebe moc mladá, říkám si znovu a znovu. Nezáleží na tom, jak moc tě chce. Tohle je pro ni lepší. Měl bych ji nechat jít, ale jen z myšlenky na to mě rozbolí mé břicho.

Její slova na rozloučenou mi taky nepomáhají. Vždycky mě chtěla, ale nebude čekat. Pokud o Dolly vím jednu věc, tak to, že myslí vážně to, co řekne. Myslím, že by mě zabilo vidět její ruce na jiném muži. Ale není to to, co jsem chtěl? Odsunout ji ode mě? Aby zapomněla na tu poblázněnost a našla vhodnějšího muže?

Když konečně přijedu ke svému domu, vystoupím z mého auta, dojdu ke dveřím a podívám se na něj. Nevypadá jako skutečný domov. Ne jako Dollyin, kde jsou kolem celého jejího domu květiny. Kde jsou židle na její verandě a roztomilé dekorace, které vás vítají. Je jasné, že to někdo miluje.

Můj nemá nic. Nevypadá, jako by tu někdo žil. Je to prostě srub. Možná je to proto, že jsem nikdy nepoznal, jaké je to mít skutečný domov. Odešel jsem s mým otcem z domova, kde jsme žili, do boudy, kde byla hromada dalších mužů. Pak na tohle místo.

Nikdy jsem o tomhle moc nepřemýšlel, až do dnešního večera. Dokud jsem nestál na Dollyině verandě a neviděl její věci. Bylo to místo pro rodinu. Kterou si určitě pořídí.

„Kurva!“ Zařvu, udeřím pěstí do mých předních dveří. Bolest se mi šíří celou rukou, je to hezké rozptýlení, protože se mi v hlavě vynoří představa, že moje malé Jehňátko má rodinu s jiným mužem. Nosí v jejím břiše jeho dítě.

Zatřesu hlavou, musím přestat přemýšlet o ní s jiným mužem, protože to není něco, co bych mohl snést vidět. Možná je čas jít dál. Vypadnout z tohohle města a co nejdál od bolesti, která se nade mnou vznáší.