Lassoing - 6. kapitola

Překlad: Verča

Ahoj, holky J Moc děkuji za komentáře, nečekala jsem, že knížka bude mít takový úspěch.

Na scéně máme opět žárlivého Cashe :D Hezké čtení.

Cash

Oklepám si prach z mých džínů a jdu směrem k velkému domu. Přemýšlím o tom, jaká je to zatracená náhoda…dva dny po sobě. Jeden plot by byl v pohodě, ale dva ploty, něco tu začíná smrdět. A stále jsme nenašli našeho býka, Sammyho. Plánuju zavolat na Johnsonovo farmu a zeptat se jich, jestli ho neviděli. Jsme konkurenční farma, a za normálních okolností nejsme nejlepší v komunikaci, ale musím zkusit všechno.

Má mysl putuje zpět ke Clare, jako tomu bylo celé ráno. Nemůžu vydržet ani třicet sekund, abych na ní nepomyslel, ale nevadí mi to. Je to rušivé, ale poprvé v životě to vítám. Dávám celý den, každý den této farmě a jednou, si vezmu něco pro sebe. Něco, co může být součástí tohoto života.

Koupil jsem jednoduchý zlatý kroužek pro mou zásilkovou nevěstu a myslel jsem si, že tak udržím věci jednoduchými. Ale jakmile jsem uviděl Clare a ucítil něco mezi námi, věděl jsem, že byla výjimečná. Věděl jsem, že si zaslouží něco stejně vzácného jako je ona, to byl moment, kdy jsem věděl, že chci, aby měla matčin prsten. Moje mamka řekla při několika příležitostech, že její prsten neměl místo na farmě a opravdu nebyl vhodný pro vaření a uklízení. Přesto jsem jí nikdy neviděl, že by ho sundala. Prstýnek se nějakým lidem mohl zdát hloupý, protože jsme vedli jednoduchý život, ale to bylo krásné, a můj táta to pro ni chtěl. Teď chápu, co to znamená. Chtít něco, co odráží krásu ženy, která ho nosí. Něco, co mohl každý vidět.

Když jsem se probudil a Clare nebyla v posteli, poškrábal jsem se a za několik vteřin si uvědomil, že jsem zaspal; to je něco, co se nikdy v mém životě nestalo. Kdysi dávno jsem si přestal nastavovat budík, protože jsem se probouzel před ním. Myslím, že to bylo kvůli tomu, že jsem ji držel v náručí a tím jsem získal nejlepší spánek v mém životě. Oblékl jsem si nějaké kalhoty a šel k mému šatníku a vzal prsten. Chtěl jsem ho na ní a chtěl jsem, aby to všichni viděli. Potřeboval jsem si ji označit za svou, protože nebyl způsob, že by moje nebyla.

Vejdu na verandu, projdu dveřmi a jdu rovnou do kuchyně. Clare tu není, takže zamířím do ložnice v naději, že ji možná najdu tam. Chci ji vidět, aspoň na chvíli, než půjdu znovu pracovat. Možná, že by se našel čas i na rychlý polibek. Nebo možná ne-zase-tak-rychlý polibek.

„Clare?“ Volám, jak procházím domem a nejsem schopen najít ji. Když začnu panikařit, vyběhnu ven na verandu a uvidím přicházet Earla. „Nemůžu najít Clare.“ Můžu v mém hlase slyšet paniku. Co když si to rozmyslela? Mohla být už dávno pryč.

„Uklidni se, Cashi. Poslal jsem ji do města s Brandonem.“

Earlova slova mě na chvíli uklidní, než je plně vstřebám. „Cože jsi udělal?“ Poslední slovo se ozývá kolem nás a pár kluků, kteří jsou v doslechu, se zastaví v práci a vzhlédnou.

„Říkala, že potřebuje do města a nechtěla tě obtěžovat. Neboj se. Řekl jsem jí, aby si vzala nějaké peníze.“

Otočím se zpět k domu a dupu dovnitř. Vezmu si klíče a zamířím k mému autu.

„Uklidni se, Cashi. Jen jela pro nějaké potraviny.“

Earl se na mě dívá, jako bych byl blázen, ale jen zatnu zuby a jdu k autu. Vztekám se tolik, že jsem překvapený, že se mi nekouří z uší.

Nemůže jen tak jet do města. Co když odejde a nevrátí se? Šla s Brandonem. Je to jeden z mladých kluků na farmě. Co když se o něco pokusí? Bouchnu do volantu, jak zrychlím a přemýšlím o tom, že bych se měl nakopat za to, že jsem se s ní včera neoženil. To dnes skončí. Ona je moje, a je zatraceně jisté, že to tak i zůstane.

Když konečně dorazím do města, nejsem si jistý, kde bych měl nejdřív začít. Myslím, že bych měl jít na nádraží, ale pokud měl Earl pravdu, možná, že jen přeháním. Zamířím k obchodu s potravinami. Uvidím Brandona, jak nakládá věci do kufru a Clare, jak vychází z obchodu. Otočím kola a zamířím k nim.

„Co si myslíš, že děláš?“ Zeptám se, a z nějakého důvodu zním bez dechu. Běžel jsem snad?

„Cashi. Co se děje?“ Zeptá se Clare, rozhlíží se kolem, jako by si myslela, že se nic neděje.

„Potřebuješ do města, vezmu tě tam já.“ Natáhnu se, vezmu ji za ruku a jdu k Brandonovi. „Máš vše, co potřebuješ?“

Podívá se na mě a vidím, jak se začíná mračit. „Ano,“ nafoukne se a já si nemůžu pomoct, ale usměju se. Miluju ten oheň v jejích očích. Normálně nejsem tak laskavý. Dávám příkazy a každý je následuje. Nemůžu přijít na to, proč se mi líbí, když to dělá.

Najednou se usměje a otočí se k Brandonovi. „Díky moc za pomoc, B. Cením si toho.“ Její slova jsou sladká a chci je ukrást, aby je nedostal.

„Brandone. Jeď zpět truckem na farmu a chlapi ti pomůžou. Díky, že jsi mou ženu dovezl do města. Odvezu ji.“

„Ano, pane,“ řekne.

Vezmu Clare za ruku a vedu ji ke straně řidiče a otevřu dveře. Všimnu si, jak nás měšťané sledují. Pravděpodobně přemýšlejí, co se to děje. Drby se začnou šířit.

„Ještě nejsem tvoje žena,“ řekne tiše.

„Ach, věř mi, miláčku. Chystám se to změnit.“

Popadnu ji kolem pasu, zvednu ji a posadím ji na sedačku. Ona se odtáhne na sedadlo spolujezdce, ale natáhnu se po ní, popadnu její stehno a přesunu jí blíž ke mně.

„Jsi velký, starý hovado, víš to, Cashi? Nemůžeš prostě něco přemístit, když nechce to, co ty.“ Nafoukne se a zkříží její ruce na prsou.

„Když je to moje, můžu.“

Vyjedu s truckem k radnici. Jsem připraven postarat se o tu maličkost. Nedlouho poté, co vyjedeme, cítím, jak se vedle mě napne.

„Cashi, ani nemám šaty!“

Usměju se nad jejími slovy. Přemýšlí víc nad šaty, než skutečností, že si mě vezme. Líbí se mi to. Nechci, aby změnila názor.

„Obávám se, že k tomu dnes nedojde, zlatíčko. Podle státu Texas, potřebujeme povolení k manželství, ale musíme počkat tak tři dny. Takže sem můžeme přijít v pátek a ty si oblečeš šaty.“

Zastavím a uvidím jí, jak se kouše do rtu. Vezmu ji za bradu a otočím její hlavu ke mně, takže se na mě dívá.

„Stále si mě chceš vzít, nebo ne?“ Dívám se jí do zářivě modrých očí, a bojím se toho, jak odpoví. Nejsem zvyklý na tento pocit.

Přikývne hlavou, takže se její zlaté kadeře uvolní, a já už nemůžu vydržet dýl. Musím na ní položit ústa. Skloním se dolů, cítím teplo jejích rtů. Dotknu se jich, pak ucítím její malý, sladký jazyk. Najednou jsou naše ruce všude, přitáhnu si ji na sebe a ona si na mě obkročmo sedne. Cítím její džíny zakrytou kundičku, jak se o mě začne třít. Prolomím polibek. Mé ruce najdou její boky, držím jí a podívám se kolem sebe a uvidím několik lidí.

„Tady ne, Clare. Nechci, aby tě lidé viděli, zlato.“

Moje slova, jak se zdá, jí probudí a tváře jí začnou hořet rozpaky. Když se snaží odtáhnout z mého klína, přitáhnu si ji k sobě.

„Ještě ne, miláčku. Dovol mi ještě jednu vteřinu.“

Zaryju můj nos do jejího krku a ucítím sladkou jablečnou vůni. Zabalí kolem mě ruce a její prsty uchopí mé krátké vlasy vzadu na hlavě. Můj Stetson spadne.

„Ztratila jsem se, když jsi mě políbil,“ zašeptá.

Běžím mýma rukama nahoru a dolů po jejích zádech a usměju se proti její kůži. „Dobrá věc. Teď pojďme dovnitř.“

Otevřu dveře, diskrétně se upravím a pak jí pomůžu z auta.

Papírování netrvá dlouho. Vše co bylo třeba, jsme řekli a napsali a teď musíme čekat tři dny. Sledoval jsem Clare, jak vyplňuje ve formuláři, že nikdy nebyla vdaná, což způsobilo, že jsem se usmál. Je skvělé vědět, že bude jen moje.

Když se dostaneme zpět do auta, abychom se vrátili na farmu, znovu si sedne na stranu spolujezdce, ale opět si ji přitáhnu za stehno vedle mě. Sakra, dal bych si jí do klína, kdybych mohl, ale byl bych příliš zaneprázdněn jejími křivkami a skončili bychom v příkopě.

„Co je to za farmu?“ Zeptá se, jak jedeme po silnici blízko k našemu ranči.

„To je Johnsonova farma. V poslední době mají problém s cenami dobytku a vlastník se snaží snížit cenu za má telata. Řekl jsem mu, že je ode mě může koupit, ale jen za spravedlivou cenu. Obávám se toho chlapa, kterému nechali velení, myslím, že bude znamenat problémy.“

Clare přikývne.

„Rodina, která vlastní farmu, ji chce prodat, ale nedaří se jim dostat tolik peněz, kolik chtějí. Takže někoho najali, aby rozeběhl jejich místo, a myslím, že se možná o něco jednou nebo víckrát pokusí.“

„Ach.“

„Dneska mu musím zavolat a promluvit si s ním, abych zjistil, jestli neviděl Sammyho.“

„Kdo je Sammy?“

„Náš nejlepší býk. Zplodil víc telat, než si pravděpodobně dokážeš připustit. Možná, že se jen zatoulal a hledá nějakou lásku.“ Podívám se dolů na Clare a mrknu na ní. „Nemůžu mu to mít za zlé. Myslím, že vím, jak se cítí.“

Její tváře hoří, podívá se pryč a zkříží její ruce. „Oh, ano? Chodí jen tak kolem všech farem a skáče z postele do postele? Zní to hrozně, pokud se mě na to ptáš.“

Nemůžu si pomoc a zasměju se nad jejími slovy. „Ne, miláčku, nemyslím si, že se snaží dostat do nějaké postele. A mám na mysli, že vím, jak se cítí…jel jsem za tebou do města a následoval bych tě na konec světa, pokud by to znamenalo, že k tobě budu blíž.“

Její paže spustí dolů a já si jednu její ruku přitáhnu k ústům. Políbím jí hřbet ruky. Vše na ní je měkké. Není stvořená pro život na farmě. Budu na ni muset dávat pozor.

Znovu se začervená, takže můj pták zabolí ještě víc. Budou to dlouhé tři dny, než jí udělám svou.