Ricochet - 3. kapitola

Překlad: Peťa

Vklouznu do limuzíny, kde na kožených sedadlech sedí Poppy, Rose a Daisy, zatímco moje dvě starší sestry si plní skleničky šampaňským. Každá na sobě máme koktejlky a rozdílné styly trochu příliš dobře odráží naše osobnosti. Poppy má na sobě bohémské vínově červené hedvábné šaty s volně visícími rukávy a hlubokým V výstřihem a hnědým páskem utaženým kolem pasu. Rose předvádí padnoucí tmavě modrou nádheru, rovný výstřih na jejích klíčních kostech a jednoduchý diamantový náhrdelník na prsou. Vypadá připravená na politické zahájení řeči, ne na velkolepé odhalení nové limonády značky Fizzle.

A pak moje nejmladší sestra má na sobě zelenou róbu, vzadu nic až na šňůrky překřížené v divoké přehlídce vzorů. Já na druhé straně v bez ramínek černém jednoduchém čísle narychlo sehnaném z domu mých rodičů. Nic speciálního. Ne tak nápadného. Ne mimořádně roztomilého. Ale jsou pohodlné a způsobují, že moje kozy vypadají trochu větší.

„Čau,“ řeknu a prsty si projedu hnědé vlasy, které mi dosahují k ramenům. Poppy se pokusí podat mi sklenici a já zavrtím hlavou, přičemž lehce odstrčím její ruku pryč. „Nepiju.“ Během minulého týdne jsem se snažilaaspoň dvacetkrát z téhle události vyvlíknout, ale moje matka na to neslyšela. Radši bych si nenašla důvod zbavit se svých sester a tancovat s nažhaveným klukem.

„Vezmu si to,“ řekne s nesmělým úsměvem Daisy. Zavrtí obočím.

„Ne,“ řekneme jí my tři unisono. I když jsem před našimi rodiči zadržela to, co vím o Novoročním debaklu, musela jsem to vysypat Rose a Poppy. Očekávala jsem, že Daisy potom bude vyvádět a bude mě nesnášet za to, že jsem se podělila o detaily té noci, ale chovala se ohledně toho dospěle. Při zpětném pohledu si myslím, že udržení tajemství antikoncepce vykompenzovalo vyžvanění toho, že jí bylo podšoupnuto GHB.

„Neměla bys vůbec znovu chtít pít potom, co se stalo,“ řekne jí Rose.

„Proč? Chystáš se mě zdrogovat, Rose?“ Posměšně zalapá po dechu. „Moje vlastní sestra. Zrada. Skandál!“

Rose jí věnuje ostrý zlostný pohled. „Přála bych si, abys ohledně toho, co se stalo, byla vážná.“

Daisy si povzdechne a nahrbí se, zatímco si překříží ruce. „Nikdy nebudu na párty znovu pít hunch punč. Lekce zvládnuta.“

„Děkuju.“ Rose si dá okraj sklenice k červeným rtům.

„Jsi tak moc jako máma, až je to děsivé.“

Do prdele. Rose ztuhne do kamene. Vidím, jak skrz ni proudí bolest, i když nikdo jiný to vidět nemůže. Nemyslím si, že si Daisy uvědomuje, jak moc se Rose snaží vyhnout tomu, aby byla jako naše matka. Bojí se této cesty víc než kdokoli z nás.

„Takže…“ říkám, abych prolomila napětí. „… je to zábava.“ Způsob, jak zažehnout konverzaci, Lily.

Auto se kodrcá po silnici k Ritzu, kde se událost bude konat. Fizzle nevytvořil novou limonádu během pěti let, takže předvedení je velká věc. Můj otec dokonce držel novou příchuť v pěkně přísné tajnosti před médii a námi. Mohl by to být Fizz Dračí ovoce (pozn. Pitahaya – kaktusy s jedlými plody, jeden rod dává velké plody, které se takto označují) podle všeho, co vím – což zní neuvěřitelně nechutně.

Udělám obličej.

„Co je?“ řekne Poppy s krátkým smíchem. Moje nejstarší sestra vypadá s celoročním zlatavým opálenímjako rodilá Kaliforňanka. Na rameni jí leží cop ve tvaru rybího ocasu. „Vypadáš jako Maria, když se ji snažím obléct do kalhot.“ Její tříletá dcera je mini-návrhářka (pozn. fashionista – navrhuje módu vysoké kvality). Je to tak trochu děsivé.

Sdílím její úsměv – chystám se jí říct svou myšlenku.

„Ne, ne, ne!“ křičí Rose a zuřivě píše na telefonu. „Nemůžu tomu uvěřit.“

Žaludek se mi zauzluje, doufám, modlím se, aby její výbuch se mnou neměl nic společného.

Daisy si strčí žvýkačku do pusy a nabídne zbytku, jako by Rose právě neměla náhlý výbuch. Předpokládám, že je často přespříliš dramatická. Tak trochu jsme všechny. Vezmu si jednu, ale Poppy zavrtí hlavou.

„Co je?“ zeptá se Poppy.

Rose si dá ruku na čelo a pak zlostně hledí na okno. „Naše matka se rozhodla, že nám na dnešní večer dohodne rande.“

Zadusím se žvýkačkou a začnu kašlat.

Daisy zasténá. „Ne doopravdy.“

Poppy mě poplácá po zádech, ale vážně si myslím, že jsem vdechla žvýkačku přímo do svých plic.

„Dělá tohle pokaždé, když jdeme ven. Nemělo by to být tak překvapivé,“ vykřikne Poppy, přičemž mi dá okraj sklenice na šampaňské pod rty, „pečuje“ o mě. Vděčně si dám malý doušek a bublinky mě štípou v hrdle.

„Speciálně jsem jí řekla, že Lily nechce být viděna s jiným mužem, zatímco je Lo na rehabilitaci.“

Poklesnu ve svém sedadle a dám si ruku na čelo, zakryju si oči. Tohle není dobré. Tohle není vůbec dobré. „Komu volala?“ zeptám se Rose. Tohle se stávalo dřív. Jen jsem nebyla ve vztahu s Lo. Ve skutečnosti jsem na konci noci píchala kohokoli, koho mi matka vybrala. Co když zavolala někomu, s kým jsem už spala? Spodní část žaludku mi poklesne.

„Já nevím,“ řekne Rose a buší prsty do obrazovky telefonu, rychle píše naší matce. „Neřekne mi to.“

Daisy vyfoukne bublinu a ta praskne proti její tváři. „Nevidím, co je to za velký problém,“ řekne a použije jazyk, aby si vzala žvýkačku zpátky do pusy. „Myslím tím, je to na hovno, jo, ale Lo tu není a je to jen kvůli vnějšímu zdání. Plus, vždycky se ho můžeš zbavit. Máma mi to minulý rok zařídila s Adamem Colefingerem.“ Zašklebí se. „Voněl, jako by se sprchoval v Axe. Celou noc jsem se chystala vrhnout, tak jsem si vzala mámin parfém a polila se jím, abych mu dala ochutnat jeho vlastní medicíny.“ Hrdě přikývne.

Rose kopne Daisy do nohy. „Zapomínáš na část, kde se ti pozvracel na boty na podpatku.“

„To je cena, kterou musíš zaplatit za odplatu.“

Poppy zvedne ruce, než nás všechny napětí roztrhne vejpůl a exploduje. Rose zuří dost na to, aby vyvolala tornádo kategorie pět. Já se chci jen rozpadnout a odletět pryč.

„Není důvod dělat si starosti,“ řekne nám všem Poppy.

Vyměním si s Rose váhavý pohled. Není důvod dělat si starosti? Je velká pravděpodobnost, že tenhle kluk je ten, se kterým jsem se už setkala – že je zpátky na druhé kolo. Co když očekává Lily 1.0: holku, která zatáhla kluky na záchod a utopila je v rozkoši? Co pak?

Dám si hlavu mezi kolena a snažím se dýchat normálně.

Počkej na mě, řekl Lo.

Já se snažím! Bože, já se snažím. Přeju si, aby to mohli vidět všichni.

Není to tak jednoduché, když celá moje rodina věří, že můj jediný problém se týká Loovy nepřítomnosti. Sotva chápou jeho závislost a já vím – hluboko ve svém srdci – že nikdy nepochopí moji.

Rose vytočí číslo a přiloží si telefon k uchu „Matko“-

Pronikavý hlas mojí matky se prořízne přes sluchátko. „Neopovažuj se se mnou hádat, Rose!“ Zvednu hlavu a vidím, že Rose si drží sluchátko od ucha. „Udělala jsem toho pro tebe v minulém týdnu tolik. A žádám tě, abys udělala jedinou věc, jedinou věc a ty se pustíš do boje! Nemůžeš pro mě něco udělat, aniž bys nesouhlasila? Je to vůbec možné?!“

Její křik škrábe po mých vnitřnostech jako nehty zkrvavující moje záda.

Rose se nosem zhluboka nadechne, dá si promyšlený uvážlivý nádech. Výhody toho být kompletně mimo matčin radar – nikdy nemusím jednat s její drsnou osobností. Jednu sekundu může být ve vašem rohu a pak další se kompletně obětovat, jen aby vám vnukla pocit viny.

„Nech nás teda, abychom si vybrali naše vlastní rande,“ řekne Rose. „Můžu zavolat Rykemu, aby přišel doprovodit Lily. Bude šťastný, že tam bude.“ Šťastný? To je fakt silné přídavné jméno.

Daisy se plazí přes sedadlo, aby zvedla dálkové ovládání. „Nemuč toho kluka.“

Tak nějak souhlasím. I přesto, že bych byla ráda, kdyby mi pomohl, udělal pro mě dost a nejsem si jistá, že mu to někdy dokážu oplatit.

Rose po ní střelí nechuť vyjadřujícímzlostným pohledem a pusou naznačí: sklapni.

Daisy zvedne obočí a stiskne tlačítko na ovládání. Střešní okno se začne klouzavě otevírat. Mechanický zvuk, který prosakuje do ticha, je jako trapný sbor k našemu napětí.

Naše matka odsekne: „Nebudu volat jejímu rande a rušit to. Dělá mi laskavost.“

„Pak mu zavolám já. Dej mi jeho číslo.“

„Už je tady, Rose.“

Rose sevře prsty kolem svého stříbrného psaníčka. A Daisy se uvnitř postaví mezi námi a vysune se ze střešního okna.

„Nepomáháš,“ řeknu jí.

Sotva slyším její hlas, který se ztrácí ve větru. „Nemám… ráda… uvězněná…“

Těžce si povzdechnu, přičemž cítím Roseinua mou paniku v toxickém nepořádku

smíchané dohromady. Rose na mě kývne, jako by říkala: Zvládnu to. Přikývnu zpátky. Mám v ní důvěru, ale je jedna osoba, kterou ani Rose Calloway nedokáže zničit svými slovy. „Okay,“ řekne Rose, „já budu s Lilyiným rande a ona může jít bez partnera, protože stejně nemám rande“-

Co? Myslela jsem, že pozvala Connora. Nebo… možná jsem předpokládala, že ho přivede.

„Já vím,“ řekne jí matka, „zavolala jsem Connorovi dnes ráno a zeptala se ho, jestli má v plánu přijet s vámi čtyřmi. Nevím, co bylo nepříjemnější, být informovaná přítelem dcery, že tyses s ním rozešla nebo zavolat mu a udělat ze sebe kompletního a totálního blázna.“

Rose se dotkne svého čela. „Vysoce pochybuju, že Connor způsobil, že jsi vypadala jako blázen.“

„Nemusel. Jen to, že jsem vně života mé vlastní dcery, bylo trapné dost. Měla jsem vědět, co se děje. Měla jsi mi to říct.“

„Řekl ti, že jsem se s ním rozešla?“ zeptá se teď Rose.

„Slyšela jsi mě?!“ vykřikne matka, chystá se mít nervové zhroucení. „Měla jsem to vědět.“

„Neřekla jsem to ani Lily!“ vykřikne Rose, přičemž se jí uvolní vlasy z uhlazeného ohonu umístěného vzadu. Přidrží si telefon na rtech, pokládá je na reproduktor, ne že bychom to předtím neslyšely… „Řekl ti, že jsem se s ním rozešla?!“

„Oh, nech to být, Rose. Čím déle budeš muže kontrolovat, tím pravděpodobněji tě bude opouštět. To je to, co chceš? Po zbytek svého života být sama a nešťastná?“

„Nevím. Ty jsi pěkně nešťastná, matko, a jsi vdaná.“

Oči se mi rozšíří tak hodně, že by mi dost dobře mohly vypadnout z obličeje. Naše matka vdechne ostrý nádech. Po velmi dlouhé pauze kontrolovaně děsivě klidným tónem řekne: „Zavolala jsem ti rande, Rose. Uvidíme se holky na události.“ Zavěsí a Rose se zhroutí dozadu na sedadlo, jako by právě dokončila UFC zápas (pozn. UltimateFightingChampionship – profesionální soutěž ve smíšených bojových uměních).

Nemyslím si, že některá z nich vyhrála.

Poppy vklouzne k ní a stiskne jí rameno. „Pravděpodobně pozvala Sebastiana, aby byl tvoje rande.“ Předtím než byli „Connor a Rose,“ moje sestra s sebou brala Sebastiana, jako svou trofej, aby uchlácholila naši matku.

Rose zavrtí hlavou a začne si uhlazovat vlasy zpátky na místo. „Ne, Sebastian odjel tento týden na výlet na Kajmanské ostrovy s tím přítelem. Věděla to.“

Nedokážu si ani představit, koho k Rose zařídila, pravděpodobně někoho, u koho doufala, že se za něj Rose časem vdá. To je způsob, jak Samantha Calloway operuje.

Tělem mi na vysokou rychlost probíhají nervy. Rose, moje skála, má oči široké jako Kit-Cat hodiny (pozn. hodiny s černou kočkou, když tak Google). Je to, jako by ji matka chladně sejmula. Když se probere ze své otupělosti, natáhne se do kbelíku s ledem a vytáhne drahé šampaňské. Loká přímo z láhve. Trhnu sebou překvapením. Vzhledem k tomu že Rose obvykle otírá okraj plechovek limonád, myslím, že je bezpečné říct, že je rozčilená. Daisy zůstává netečně venku a její dlouhé vlasy šlehají za ní. Hádám, že všechny zvládáme matku různými způsoby. Rose křičí. Daisy si najde čerstvý vzduch. Já zapadnu do rohu. Poppy zůstává klidná.

Rose nabídne pití Poppy. Ta odmítne. „Jsem před ní v bezpečí. Mám manžela.“ Jo, matka ztratila zájem o Poppyiny vztahy.

„Měla by vědět, kdo teď jsem,“ zamumlá Rose. „Říkám jí to celou dobu, víte? Nikdy se nevdám, matko. A jde to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Myslela jsem si, že chození s Connorem věci zlepší. Můj první skutečný přítel. Přestane řešit můj případ. Místo toho mi šeptá do ucha, co mu říct, jaká bych měla být, strachuje se, jestli skončí věci dřív než já.“ Rose tiše zakleje a zírá vzhůru na strop auta. „Jak můžeš svoje rodiče tak moc milovat, ale vzápětí je pak absolutně nenávidět?“ Zhluboka se nadechne. „Musím se vrátit na terapii.“

Zlomím se do úsměvu, snažím se odlehčit její pošlapanou náladu. „Víš, že Connor taky chorobně chodí na terapii? Minulý týden jsem se ho zeptala, kam jde a on řekl, že ke svému každodennímu terapeutovi jen kvůli pravidelnému sezení, aby vypustil trochu páry. Vtipné, že to vy dva máte společné, huh?“

Rose zlostně hledí. „Jeho terapeut je taky jeho „nejlepší kamarád.“ Takže ne, opravdu to nemáme společné. Já mám totiž blízko lidi, které miluju. Jako tebe a Poppy a Daisy…“ Její oči sledují trup, který strojí ve středu auta. „Uvědomuje si, že jsme na hlavní?“

„Myslím, že to preferuje takto.“ Moje oči se rozšíří v předstíraném hororu. „Nebezpečí!“ imituju Daisyin hlas.

Rose a Poppy se zasmějí, ačkoli Rosein smích odumře poměrně rychle. Otře si oči a zasténá.

Normálně bych právě teď byla vzrušená, přemýšlela bych, co za obličej mě přivítá, jakmile přijedeme na událost. Ale snažím se zapomenout na to, jaké to je vyvrcholit, na chvění mého těla – pocit mužských tvrdých rukou, jak mi kloužou po kůži. A bojím se, že jakmile uvidím kluka, svolného a chtějícího, využiju příležitosti a skočím po tom. Bez přemýšlení. Bez dýchání. Prostě to udělám a zničím jedinou dobrou věc v mém životě.

Rose vypustí další dlouhé zasténání.

Musím se zeptat. „Co se stalo s Connorem?“

„Myslela jsem si, že je všechno v pohodě,“ říká Poppy.

Rose si zaklíní láhev mezi svoje kostnatá kolena. „Když jsem s ním, tolik protáčím oči, že mám pocit, jako by mi měly vypadnout z obličeje.“ Mluví s rukama – tak nepodobné Rose, že se na svém sedadle rychle posunu vpřed, abych k ní byla blíž. Rose gestikuluje ke svému tělu, pokouší se vyjádřit, ale místo toho vypadá, jako by plácala vzduch.

Natáhnu se a chytnu ji za ruku. Rose se trochu uklidní. „Nemůžu uvěřit, že tohle dělá potom, co jsem ji požádala, aby to nedělala.“

„To bude v pořádku,“ řeknu, ale slova, která ode mě vycházejí, jen zhorší výraz na jejím obličeji.

„Chtěl se Connor rozejít?“ zajímá se Poppy.

„Já nevím. Když se hádáme, oba o tom celou dobu mluvíme…“

Poznamenám: „Jo, ale vy dva se rozcházíte zvláštními způsoby. Minulý měsíc jsem slyšela Connora říct něco jako: „Sadie se mnou vždycky souhlasí.“ A ty jsi řekla: „Jestli chceš za přítelkyni rohožku, pak je tvoje kočka perfektní. Šťastný společný život.“ Pak jsi třískla dveřmi své ložnice a on se vyřítil ven z domu a usmíval se.“

Celé to bylo fakt divné a Rose skončila tím, že mu další den vešla zpátky do náruče, ne přesně přiznávajíc porážku, ale myslím, že Connor to počítal za úspěch.

„Je to tentokrát jiné?“ zajímá se Poppy.

Rose zmateně zamrká, drásá svůj mozek. „Nevím. Hádám, že ne. Řekl mi, že jsem ohledně něčeho hloupá. Ani si nemůžu vzpomenout ohledně čeho, ale rozdělili jsme se v restauraci. Jeli jsme domů různými taxíky a od té doby jsme spolu nemluvili.“ Zasáhne ji uvědomění a ona se zhroutí dozadu na sedadlo. „Bože, co to dělám? Někdy když s ním jsem, cítím se, jako bych byla na přípravce. Dohání mě to k šílenství.“

Otevřu pusu tak v pokušení znovu zazpívat písničku BritneySpears.

Rose po mně střelí pohledem. „Neopovažuj. Se.“

Místo toho se zasměju a trvá to dlouhou chvíli, než se připojí Rose. Přiloží si láhev ke rtům a naposledy si lokne, právě když limuzína roluje do zastavení.

Je to tady.