TD - 20. kapitola

Překlad: Marťa

Stála jsem v temné chodbě baru a čekala na Graysona. Stěny byly zdobené černým a zlatým filigránem. Ze stropu visela zlatá svítidla a v chodbě bylo patero dveří, z nichž každé vedly do malé koupelny. Zablokovala jsem poslední dveře na konci chodby. Lidé proudili dovnitř a ven z ostatních místností, zdánlivě lhostejní k mé přítomnosti. Sledovala jsem dvě dívky, které se s chichotáním vypotácely ze zpola zavřených dveří, podepírajíc jedna druhou. Jedna z nich vrazila do zdi a kolem obličeje jí vířily blond vlasy, zatímco se jí její přítel snažil uchránit od pádu na černou mramorovou podlahu.

Dívala jsem se za nimi, když v tu chvíli se zpoza rohu, na konci temné chodby, vynořil Grayson. Tmavé elegantní vlasy. Ostře řezané čelisti. Rovný noc, silné obočí a jeho dravý pohled upřený přímo na mě.

Otřela jsem si zpocené dlaně o přední část své sukně. Najednou jsem nevěděla, co s rukama. V chodbě se ozývala svůdná hudba, která jakoby tlukotem na velký buben napodobovala tempo Graysonových kroků, kterými se ke mně stále víc přibližoval.

Jeho upřený pohled naznačoval, že mou výzvu ochotně přijímá. Když byl několik stop ode mě, vytáhl ruce z kapes a rozepnul si sako.

Míjel opilé dívky, aniž by jim věnoval postranní pohled, a pak se jeho pohled setkal s mým. Jak se přibližoval, uvědomila jsem si plný rozsah toho, co jsem začala, když jsem mu poslala ten vzkaz.

„To už utíkáš z rande naslepo?“ Zeptal se Grayson. Najednou ovinul ruku kolem mého krku, druhou otočil klikou dveří za mými zády a pozadu mě vedl do malé koupelny. „To nejsi moc dobře vychovaná.“

Vklopýtali jsme dovnitř v jednom propleteném klubku. Zavřela jsem za námi dveře a otočila zámkem.

Cvak.

Slyšitelné potvrzení toho, co jsme se chystali udělat.

Šla jsem pozadu k černému dřezu a rozhlížela jsem se po místnosti. Na koupelnu to tu bylo sexy. Jako by chtěli, aby se tu lidé scházeli v párech.Místnosti vévodila černá mramorovaná podlaha a dekorační tapety, které doplňovalo ztlumující osvětlení, které mezi námi dvěma vytvořilo romantickou žlutoumlhu. Stáli jsme oba u umyvadla, když mě Grayson otočil čelem k zrcadlu. Byla jsem uvězněná mezi mramorovou deskou a Graysonem, a když jsem vzhlédla do starožitného zrcadla, uviděla jsem nás dva poprvé spolu. Grayson měl pravdu. Nezdálo se, že bych byla dobře vychovaná. Tmavě hnědé vlasy mi spadaly přes ramena. Halenka mi na těle seděla, jako ulitá a dokonce odhalovala kousek mé růžové krajkové podprsenky. Oční linky a řasenka byly kolem očí rozmazané, což mi dodávalo záhadný, nebezpečný lesk. Ukazovalo mé temnější já.

Graysonova výška způsobovala, že jsem mu hlavou dosahovala těsně pod bradu.

„Uvědomuješ si, jak moc rajcovní jsi? Když chodíš každý den v takovém oblečení kolem mojí kanceláře?“

Podařilo se mi zatřást negativně hlavou, tak uchvácená jsem byla jeho slovy.

„Pokaždé, když tě vidím, chci ti právě takhle roztáhnout nohy.“

Levou botou mi vykopl nohu do strany tak, až se mi podlomila kolena. Jeho ruka se natáhla, aby mě podržela, než znovu získám pevnou půdu pod nohama. Stála jsem tam s roztaženýma nohama, jako ještě nikdy předtím.

Střelila jsem po něm otráveným pohledem, když mi sevřel bok, jako jištění. Úšklebek na jeho tváři dokazoval, jak moc si roztahování mých nohou užívá, doslova i obrazně.

„Užít si to nebezpečí, že nás na chodbě kdokoliv uslyší,“ řekl, když mi vyhrnoval lem sukně k bokům.

Kousla jsem se do rtu a sevřela kamennou desku ještě pevněji. Sledovala jsem, jak klouby na mých prstech bělají, když mi stáhl kalhotky z boků. Musela jsem se celá opřít o ruce, zvednout nohy z podlahy a dát je blíž k sobě, aby krajka mohla sklouznout na zem, ale než jsem se postavila zpátky na zem, postavila jsem se přesně tak, jak mě naaranžoval před okamžik. Nízký sten, který ze sebe vydal, mi naznačil, že jsem udělala správnou věc.

Když si rozepnul pásek, ozvala se místností nová, svůdná píseň.

Pomalu jsem polkla. Nervy jsem měla napnuté k prasknutí, když mi jeho dlaň sklouzla na zadní část mého stehna. Naskočila mi husí kůže, když posunoval svou ruku výš, a nejtěžší z toho všeho bylo, všechnoto sledovatv odrazu zrcadla před sebou. Bylo to těžké, i když jsem stála svým největším touhám čelem. Nikdy jsem nic podobného nedělala, natož s někým, jako Grayson.

„Vidíš mou ruku v zrcadle, Cammie?“ Zeptal se, když se dotkl středu mého stehna.

Zrcadlo odráželo obraz jen pár palců nad mými boky, takže jsem se vytáhla na špičky a přikývla.

Teď jsem viděla všechno.

„Vydrž se dívat,“ řekl, kdy se otřel prstem o mou pokožku.

Kolena se mi podlamovala.

Hudba sílila.

Mé sténání soupeřilo s tím jeho.

Zavřela jsem oči, ale znovu jsem je na jeho žádost otevřela.

Zarýval své ruce do mých boků, aby mě udržel na místě.

Někdo zaklepal na dveře koupelny, ale my jsme ho naprosto ignorovali.

Vtiskl se do mě jediným rychlým pohybem a já málem ztratila půdu pod nohama.

Držel mě pevněji, abych zůstala tam, kde jsem byla.

Pohybovali jsme se s hudbou. Mé srdce se přizpůsobilo společnému rytmu.

Kmitala jsem boky dopředu a dozadu, a když se mi protočily v sloup, zavřela jsem je.

Když jsem o nějakou chvíli později vykřikla, Grayson mě kousnul do ušního lalůčku a zašeptal: „Našel jsem tě, jak jsi mě žádala…, ale teď myslím, že si tě nechám pro sebe.“

***

„Děláš si ze mě právě teď legraci?! DĚLÁŠ SI ZASRANOU LEGRACI!?“ Zařvala Brooklyn.

Udělala jsem krok dozadu a zvedla na obranu ruce. Kdybych v sobě neměla dva nápoje, hledala bych nějakou únikovou cestu. Bohužel jsem musela sestřině zuřivosti čelit přímo.

„Je potřeba, aby ses uklidnila. Nejde o nic velkého,“ řekla jsem – samozřejmě, to bylo to nejlepší, co můžete říct rozčílené osobě.

Když jsme se večer vrátili do Brooklynina bytu, Jason odešel ven, aby nám, na mou žádost, donesl zmrzlinu a sestře nějaké víno. Než se měl vrátit, neměly jsme moc času na dlouhý rozhovor, ale ona se mě zeptala, kde jsem byla tu dlouhou dobu, uprostřed večera a já se rozhodla, že jí řeknu pravdu.

Teď jsem toho litovala.

„Nejde o nic velkého! Nejde o nic velkého? Spalas s GraysonemColem! S Graysonem! V baru na záchodku.“

Zvedla jsem oči v sloup. „Jestli nepřestaneš křičet, zamknu tě v koupelně, dokud se neuklidníš.“

Přecházela kolem kuchyňského ostrůvku, oscilující někde mezi klidem a zblázněním. Každých několik vteřin sáhla po něčem na pultu – po noži, prázdné lahvi vína, čokoládě – pak se zarazila uprostřed pohybu, když si uvědomila, že žádná z těchto věcí naší situaci nevyřeší. Pokud mě samozřejmě nebude chtít bodnout. Což by našemu sesterskému vztahu nasadilo teprve korunu.

Potkala jsem se s ní při pátém okruhu kolem ostrůvku a uchopila jí za ramena, aby se nemohla pohnout.

„Dobře.“ Řekla jsem a snažila se jí podívat do očí. „Dobře. Opravdu je mi to líto. Vážně lituji, že jsem měla s Graysonem sex a budu se snažit všechny obrázky našeho styku vymazat ze své paměti.“ Na konci mé upřímné omluvy jsem měla na tváři připitomělý výraz.

Ukázala na můj obličej a zasténala. „Není ti to líto! Ježíši, Cammie. To je tak bezohledné… a fajn, ano, je to vlastně docela sexy, takže se na tebe nemůžu zlobit, ale přesto! Jsem na tebe naštvaná, že jsi takhle pustila Stuarta k vodě.“

„No tak, slyšela jsi ho? Jeho dětský sen byl vlastnit prádelnu, prokrista,“ zasténala jsem.

„Na tom nezáleží, Cammie. Mělas Stuartovi na rovinu říct, jak to cítíš!“

„Nevěděla jsem, že někoho přivedete! A neboj se o něj, má takový ten vzhled ClarkaKenta. Bude v pohodě. Ale drahý Bože, musí si sehnat novou práci. Nikdy jsem se nesetkala se sexy účetním. Nikdo nechce chlapa, kterého nejvíc zajímají rozpočty.“

Dveře se otevřely, a v tom okamžiku vešel dovnitř usmívající se, naivní a nic netušící Jason, obtěžkaný dvěma taškami.

„Cammie, došla jim ta gelato věc, kterou máš ráda, tak jsem vzal spoustu dalších věcí,“ vysvětloval, když postavil tašky na pult a přehraboval se v jejich obsahu. Vytáhl kelímek litrové zmrzliny a držel ho přede mnou, abych si ho prohlédla.

„Ach, to vypadá úžas…“

„Cammie si nezaslouží zmrzlinu. A ROZHODNĚ si nezaslouží trojitou čokoládovo-fondánovou zmrzlinu.“ Přerušila mně Brooklyn s arogantním pohledem.

Jason se zamračil a pomalu spustil kelímek na pult.

„Brooklyn neví, o čem mluví,“ odpověděla jsem. „Zapomíná, že jsem dospělá, a jako taková můžu sníst jakoukoliv zmrzlinu, kterou budu chtít.“

Vyletěla jsem na sestru – protože to je to, co dospělí dělají – a pak jsem odešla z jejího bytu se zmrzlinou v ruce. Byl to jeden z nejlepších odchodů, jaký jsem kdy zažila a jako bonus jsem mohla, až přijdu domů, sníst celý litr zmrzliny.

Cesta domů mi měla trvat patnáct minut chůze – deset, kdybych opravdu hodně pospíchala – tak jsem zaplula do čínské restaurace vedle sestřina bytu, ukradla nějaké hůlky a jedla svou zmrzlinu, jak nejlépe jsem dokázala.

Jako kdybych už takhle neměla ruce plné věcí, přehazovala jsem si jimi, dokud jsem nevytočila Graysonovo číslo. To už jsem byla v půli cesty domů.

Zvedl mi to ihned.

„Jak to šlo u Brooklyn?“ Zeptal se a přeskočil formální pozdrav.

„Nejsem u ní. Jdu domů,“ řekla jsem, nabrala jsem zmrzlinu na hůlku a máchla jí, dlouhým záběrem, směrem k puse. Otočila jsem se za sebe, abych viděla, kde moje zmrzlina přistála, ale našla jsem jen její tající stopu na chodníku. Hups.

„Jdeš domů? Je jedenáct v noci.“

„Neboj, mám zmrzlinu a hůlky,“ řekla jsem napůl žertem.

Zasténal a já ho v duchu viděla, jak se tahá za vlasy, jako kdyby byl rozhořčený už jen samotnou mou existencí. „Mohl bys mě vyzvednout a vzít k sobě?“ Zeptala jsem se, když jsem zapíchla své hůlky do tajícího rozbředlého sněhu.

V pozadí jsem slyšela šustit oblečení, cinknutí pásku a skluz klíčů po stole.

„Kde jsi?“ Zeptal se.

Nadiktovala jsme mu název křižovatky, a když potom zavěsil, mohla jsem si v klidu pochutnat na zmrzlině.

Brooklynin byt byl v nóbl části Los Angeles, tak jsem si nemusela dělat starosti, že sedím sama v noci na schodech, ale když přede mnou Grayson zastavil – mohla bych dodat, že ve svém šedém sportovním voze vypadal, jako Batman – a nevypadal, že by souhlasil s tím, co dělám.

Vyskočil z auta, zatímco motor dál tiše předl. Obešel ho, aby se se mnou setkal. Měl na sobě staré džíny a bílé tílko. Nikdy jsem ho takhle oblečeného neviděla, ale když už se to stalo, jedna hůlka mi na půli cesty k puse spadla. No ahój, GraysoneCole.

„Díky, že jsi mě přišel zachránit,“ usmála jsem se.

Ignoroval mě, přičemž se podíval na to, jak vypadám a na hůlky v mých rukách.

„Neměl jsem tě nechat odejít k Brooklyn domů,“ řekl a natáhl se pro mé hůlky a kelímek zmrzliny, aby je mohl vyhodit do nejbližší popelnice. Nedohadovala jsem se. Už jsem vypila většinu obsahu a můj žaludek začal na protest vydávat zvláštní zvuky.

Otočil se, aby mi pomohl zpátky nahoru. Vzal mé ruce do svých a vedl mě k autu. Mohla jsem jít sám, nebyla jsem opilá nebo tak něco, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že tam je a stará se o mě.

Při jízdě jsem byla upovídaná a dychtivá vidět, kde žije. Měla jsem až závrať z toho, že se ocitnu mezi jeho věcmi a možná se o něm dozvím jednu nebo dvě věci, které mi dosud neprozradil. (Sázela jsem na divnou sbírku CD. Kompletní sbírkuOneDirection nebo tak něco.) Ale kdybych dávala pozor na cestu, uvědomila bych si, že mě nevezl k sobě, ale ke mně.

Můj bytový dům byl temný, když jsme zastavili. Grayson vypnul motor a chvíli seděl, sledoval vstupní dveře a já přemýšlela, co říct.

Požádala jsem ho, aby mě vzal k sobě a on mě místo toho odveze zpět domů. Neznamenalo to něco špatného? Rozhodně jsem se cítila odmítnutá.

„Díky, že jsi mě vyzvedl,“ řekla jsem a než jsem sáhla po klice, na krátký okamžik jsem se k němu otočila – což by se dalo nazvat, jako: vzít věci do svých rukou, děkuji moc.

„Příště mi zavolej předtím, než budeš sama v noci bloudit ulicemi,“ řekl a rukou mi vklouzl pod vlasy, až na krk. Teplo jeho dlaně mi vyslalo do zad záchvěv chladu a já se na chvíli odmlčela, toužíc po tom zůstat v jeho přítomnosti ještě několik dalších sekund.

„Uvidíme se zítra v práci,“ řekl, než si mě přitáhl blíž a dal mi cudný polibek na tvář.

Myslela jsem na to, jak rozporuplný dokáže Grayson být, když jsem jela výtahem do svého bytu. Nejdřív mě ohne o umyvadlo v barové koupelně, a pak mě líbá tak něžně, jako by se bál, že se roztříštím, jako porcelánová panenka. Ty dvě věci se pro mě zdají vzájemně neslučitelné.

„Oh, čau,“ řekla Hannah ze svého místa na gauči, když jsem otevřela dveře do bytu. Měla na sobě pyžamo a listovala se znuděným výrazem televizními kanály.

„Čau,“ řekla jsem s lehkým pokývnutím. Když jsem procházela kolem ní, trapné napětí bylo téměř hmatatelné.

„Užila sis večer?“ Zeptala se.

Zarazila jsem se v polovině kroku, když jsem si uvědomila, jak odměřeně její hlas zněl. V té otázce bylo zabalených tolik významů. Když jsem se otočila a podívala se na ni, měla na tváři malý úšklebek ve stylu „dostala jsem tě“.

Viděla venku Graysonovo auto?

„Jo. Bylo to skvělé,“ odpověděla jsem, než jsem za sebou zavřela dveře do ložnice, a pak je zamkla.