SF - 10. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Chtěl jsem dělat něco normálního potom nejbizarnějším a nervy drásajícím ránu mého života. Ne každé ráno se muž snaží skrýt důkazy o zločinu, aby ochránil svou ženu.

Po úžasném sexu ve sprše se cítím v pohodě a trochu klidnější, než jsem byl dnes ráno poté, co jsem se dozvěděl pravdu o Caroline a JT. Navrhl jsem, že zajedu do obchodu něco koupit a vyzvednu nám něco k večeři. Není to nic divného, že já a Sela nejíme moc rádi často venku, protože máme oba hodně práce a ani jeden z nás nejsme ve vaření moc dobří.

Souhlasila a já jsem se tedy vrátil s kuřecími prsíčky marinovanými v pesto omáčce, spolu s rajčaty, mozzarellou a bazalkou na jednoduchý salátu. Z náhlého popudu jsem koupil i šlehačku, abychom mohli mít později dezert v posteli.

Pracujíc bok po boku, připravuji salát, zatímco Sela připravila kuře k pečení. Oba jsme popíjeli víno a v tichosti si ťukli. V poslední době jsme mluvili o tolika složitých věcech, že ticho bylo ve skutečnosti dost uklidňující.

Ale ona to příliš brzy narušila.

„Takže....kde jsi…“

„Neptej se, Selo,“ varoval jsem ji, pak se naklonil a plácnul ji po zadku. „Nemusíš všechno vědět.“

Protože do čerta, nepotřebuje vědět nic o mém putování do hlubokého lesa, abych ukryl to, co udělala. Nechci, aby se někdy dostala do pozice, kdy by se měla rozhodovat, zda odhalit tuhle situaci nebo aby tím v budoucnu nějak ohrožena.

Očekávám, že bude na mě tlačit, ale ona se jen omezí na povzdechnutí a říká:

„Dobře.“

„Ale já budu trochu vlezlý a zeptám se, o čem jste ty a Caroline dnes při obědě mluvili?“ Zeptám se jí bez špetky studu.

Otočí se svou krásnou tváří ke mně, rty stočení pobavením. „Neptej se.“

„Řekni mi to,“ žádám. „Nenuť mě, abych tě musel přehnout přes koleno.“

Zafuní, zvedne pekáč s kuřetem a umístí ho na vrchní polici v troubě. Zavře dvířka trouby a otočí se ke mně, říká: „Jestli je to způsob, jak mi rozvázat jazyk, tak ti neřeknu vůbec nic.“

Já blbec zvednu bradu vzhůru jako potvrzení svého práva mlčet, než položím nůž na pult. Zvednu utěrku, utřu si ruce a pak ji položím zpátky. Dělám to s upřeným pohledem Sely na mě, očekávajíc můj další tah.

Který přichází bleskurychle.

Vrhnu se na ni a ona vypískne v šoku z mého pohybu, že prakticky běží na místě. Skloním se, dám své rameno na její břicho a zvednu si ji přes rameno. Kroutí se a já ji lehce plácnu po zadku. „To je jen malá ochutnávka toho, co tě čeká.“

Nejsem si jistý, ale myslím si, že slyším její povzdechnutí, „Ano“, když ji nesu do obývacího pokoje.

Při dopadu na pohovku se mi podaří je na sestupu otočit a tak dopadne do lehu přes můj klín, a než si dokáže pomyslet, že by se mnou bojovala, udeřím svou rukou tvrdě na její zadek. Kňučí z toho, jak to štíplo a pak sexy hlasem víc jak jindy říká,“ Bože…doufám, že mi tohle budeš dělat dneska večer v posteli. A opakovaně.“

Směji se a vytáhnu ji do sedu, otáčejíc ji tak, aby seděla na mě obkročmo, držíc jí za boky. „Řekni mi, o čem jste vy dvě mluvili.“

Sele se objeví na tváři krásný úsměv, což svědčí o zálibě, kterou ve svém srdci chová keCaroline. Nejsem si jistý, jestli e to jen proto, že mají stejnou hroznou zkušenost, nebo protože mě obě milují, ale vím, bez jakýchkoliv pochyb, že se tyhle dvě stanou jedna pro druhou velmi blízké.

Pokud se nám podaří dostat se přes všechny tyhle sračky.

Její ruce dopadnou na má ramena, nakloní se a rychle mě políbí na rty.

Když se odtahuje zpátky, říká: „Snažila jsem se Caroline dostat na mou stranu proti tobě, aby mi pomohla tě přemluvit, abys mi dovolil jít na policii a říct jim, co se stalo.“

Ztuhla a můj pobavený úsměv se proměnil v zářící.

Než jsem mohl potrestat, říká: „Klídek, hřebče. Poslala mě někam.“

Mé tělo si oddychne, ačkoliv zůstává v ochranném režimu Sely, který trvá od včera, kdy se objevila v mé kanceláři celá od krve, nemyslím si, že jsem si uvědomil, jak se díky tomu všemu cítila. Myslel jsem, že to bylo pryč, ale zřejmě to stále hodně bolí.

„Není žádný důvod, proč k nim chodit,“ řekl jsem jí s tím, co jsem doufal, že je můj nejrozumnější hlas. „Potřebuješ znovu probírat, jak jsem k tomuto závěru došel?“

„Ještě jednou,“ říká, oči zádumčivé a hledající moje, abych řekl něco, co dodá klid jejímu srdci a převezme zodpovědnost.

Povzdechl jsem si s mírným povzdechem, ale říkám jí znovu. „Selo…ty a já víme, že jsi neměla na výběr. Byla to jasná sebeobrana. Ale nejsou tu žádní objektivní svědci události a policie se bude soustředit na motiv. Máš jeden dobrý a ty to víš, protože jsi skutečně plánovala ho v určitém okamžiku zabít. A nesmíme zapomenout, že jsi šla do jeho domu s pistolí.“

„Když to říkáš takhle,“ říká tiše, oči sklopené. „Zní to, jako bych byla naprosto vinna.“

„Ne,“ řekl jsem naléhavě, vrtíc hlavou a dostávajíc se do jejího prostoru tak, aby se na mě podívala. „Jen říkám, že máme náš právní systém zkurvený a chytila by ses do situace, která by byla opravdu na hovno, a která by neměla dobrý výsledek. Takže děláme to nejlepší, co můžeme, abych nebyla s JTho smrtí spojovaná.“

„Ale může s ní být spojený ty…“

 „Neexistuje nic, co by mě s tím spojovalo,“ připomněl jsem jí, i když jsem si bolestně vědom, že mám právě tak motiv jako ona. Pokud policie něco zvětří a budou kolem mě čmuchat, půjdou tvrdě po mně.

Zaklepání na dveře narušilo mé myšlenky a Sela a já jsme byli naprosto klidní, naše oči uzamčené do sebe. Před čtyřiadvaceti hodinami nám klepala na dveře policie, aby nám řekla o JT.

Sela pomalu vstává z mého klína, uhlazujíc si neexistující sklady na džínách. Já vyskočím z pohovky a dotknu se jí pod bradou. Usměju se na ni a povzbudivě zašeptám: „Všechno bude v pořádku. Slibuji.“

Nejistě na mě kývne, ale nastaví statečnou tvář. Jdu ke dveřím a váhavě se podívám kukátkem, očekávajíc, že nade vší pochybnost tam uvidím stát detektivy DeLatemer a Denning.

Místo toho vidím pobledlý obličej mé matky, a na krátký okamžik jsem si málem přál, aby to raději byla policie s dalšími dotazy.

Otevřu do široka dveře, protože by to bylo neslušné nepozvat ji dál a říkám: „Mami…To je, ale překvapení.“

Helen North je jednoznačně ohromující žena, která je také bezvadně oblečena, pravděpodobně v něčem od Chanel nebo Halston. Ostře se na mě podívá a prochází kolem mě, zanechávajíc za sebou silný odér parfému, který cítím, když zavírám dveře.

„Jsem tvým otcem velmi znepokojena, Becku,“ říká bez jakéhokoliv úvodu. „Myslím si, že by sis s ním měl promluvit.“

S povzdechem si sevřu špičku nosu, zatímco krátce zavřu oči.

„Co se děje?“

„Já nevím,“ říká připraveným formálním tónem. Bez jakéhokoliv tepla v hlasu, prokazujíc její zájem. „Od té doby, co jsme dostali zprávu o JT je zalezlý v jeho kanceláři, a nevychází. Nemluví se mnou. Dělám si nesmírné starosti.“

Říká to ve spěchu, a když tak učiní, všimnu si, že se ke mně nepozorovaně naklonila, oči těkajíc tam a zpět mezi mýma vlastníma.

Jakoby se snažila odhadnout mou reakci na její slova?

A pak mě to zasáhne…ví o tom, že JT byl synem mého otce. Nejsem si jistý, jak to ví, protože kurva, myslel jsem, že jen můj otec, JTho matka a já známe tohle špinavé tajemství.

Ale zdá se, že to ví každý a musím se ptát, zda i ColinTownsend to ví.

To je to, co na mé rodině nesnáším nejvíc. Lsti, lži a zakrývání. Ironické je, že momentálně dělám to samé já, ale to je něco jiného.

Ale nyní je to jiné, když se jedná o člověka, kterého milujete, že jo?

Protože nemám čas, chuť ani duševní odvahu zapojit se do něčeho s mojí matkou, hraji němého. „Jsem si jistý, že je rozrušený z toho šoku. Bylo to těžké pro nás všechny.“

Zavrtí hlavou, téměř násilně popírá mé odmítnutí souhlasit s tím, co ona chce a v tom okamžiku zachytí pozornost Sely stojící v obývacím pokoji.

Moje matka ztuhne a já se otočím z ní na Selu, která je jako jelen ulovený ve světle reflektorů.

Těžce polkne a říká: „Dobrý den, paní North. Je hezké Vás znovu vidět, i když je mi líto, že za těchto okolností.“

Moje matka rozhodně ovládá dovednost hrubosti, zvláště pokud věří, že je dotyčný někdo, kdo je společensky pod ní. Jsem napnutí, když vím, že to vůči Sele nebude pěkné.

A ona není, srovnávajíc její jed mistrovským způsobem. Otočí se zády k Sele aniž by uznala její pozdrav. Sela má na sobě tričko s výstřihem, které odhaluje její nové modřiny v dolní části krku a moje matka si toho ani nevšimla.

Propíchne mě velícím pohledem a říká s odhánějícím pohybem ruky:

„Musíš jí říct, aby odešla, Becku, abychom mohli mluvit soukromě.“

Nemůžu si pomoct, je to nevhodné, jako peklo, ale začnu se nad absurdností této ženy, která mě porodila, smát. Nemůžu se přestat smát.

Ze smíchu mi tečou slzy z očí a málem se můj smích zdvojnásobí, žaludek mě taky bolí z té přemíry veselí.

Moje matka to tak zábavné neshledává a zasyčí na mě: „Upřímně řečeno, Beckette. Jsi neuctivý.“

Narovnal jsem se, stírajíc si mokro z mých očí, povzdechem uvolním mé břicho od smíchu, než se změním do úšklebku. „Neuctivý, mami? To jsi vážně řekla po tom, jak ses chovala právě před chvíli k Sele v jejím vlastním domově?“

„Musíme si soukromě promluvit…“

„Nebo po tom, co jsi zavrhla svou vlastní dceru a snažila se jí umlčet po jejím vlastním znásilnění?“ Vrčím na mámu, čímž veškerý humor mizí a nahrazuje ho spalující hněv. Roky hněvu se ve mně vaří.

Moje matka překvapením mrká, protože jsem jí to nikdy na rovinu takhle neřekl, ne proto, že jsem nechtěl, ale proto, že jsem respektoval její roli jako mojí matky. Zdá se, že můj vlastní respekt je pryč.

„Becku,“ říká Sela tiše z obývacího pokoje, ale já zvednu ruku, abych ji zarazil. Zavře ústa, ale v mém periferním vidění vidím, že odchází do naší ložnice, aby poskytla mé matce soukromí, o které požádala.

Ale neodtrhnu oči od matky. Naše oči jsou uzamčeny a já jsem nabitý minulými dvaceti čtyřmi hodinami, které položily na má bedra takovou stresovou zátěž, že nebude trvat dlouho a prasknu.

Rychle se vracím ke své návštěvě.

„Nebo můžeme mluvit o neúctě, kterou prokazuješ své vnučce…tvému vlastnímu tělu a krvi?“ ptám se tiše matky, ale ne s menší hrozbou ve svém postoji. „Chtěla jsi, aby šla na potrat.“ Moje matka poněkud zbledne, ale bradu drží agresivně. „Dala jsem jí doporučení. Caroline nepotřebovala…“

„Nemluv se mnou o Caroline,“ řekl jsem a tím ji přerušil, když jsem jí skočil do řeči. Sklonil jsem hlavu a tím jsem měl nos téměř u jejího nosu, hněv mnou vibroval všemi možnými způsoby, jak moje matka selhala jako matka.

„Nemluv o Ally. Nemluv o svých obavách o tátu nebo o faktu, že váš dům kdysi vystupoval v Architectural Digest. Nemluv se mnou o ničem, mami. Skončil jsem s tebou.“

Povzdechla si, ruku si položila na svůj zlatý náhrdelník, který jí pevně seděl na spodní části hrdla. „Becku…neříkej takové věci své matce.“

Vím, že bych to neměl říkat, ale ona pro mě neotevřela dveře příliš doširoka. Navíc, ona zřejmě neudělá to, co jsem jí řekl, nebo aby cítila neúspěch. Tak jsem to řekl.

„Ty nejsi moje matka. Nyní, prosím odejdi.“

Chvilku se na mě dívá a mohl jsem uvažovat o její potenciální části lidskosti, pokud by vykazovala přinejmenším alespoň nějaké známky morální milosti, když jsem ji urazil. Místo toho má oči studené a zvednutá ramena. „Budu si o tom muset promluvit s tvým otcem.“

Obracím se od ní a otevírám dveře. „Jdi do toho a udělej to, Helen.“

Musím se kousnout do jazyku, abych jí JTho nehodil do obličeje. Chci říct,

„Jdi do toho, mami a mluv s tátou o tom všem. Zeptej se ho taky na JTho. Chceš vědět, proč je tak rozrušený, zeptej se ho na JTho a na to, co pro něho opravdu znamenal.“

Ale neřeknu to.

V tu chvíli jsem řekl to, co jsem jí řekl a myslel jsem to vážně.

Hotovo.