TB - 7. kapitola

Překlad: Verča

Je tu očekávaná večeře. Jistě se u této kapitoly pobavíte, protože já ano J

Hezké čtení!

Delilah

„Co to máš sakra na sobě?“ Indie přišla, když jsem se vrátila do své kanceláře z dámských toalet ve středu večer. 

„Nový outfit. Pro mé rande, dnes večer.“

„Jsi oblečená jako šedesátiletá stará babča, která jde v devět do kostela.“

Byla jsem. Některé jsem si koupila právě na takovéhle události. Goodwill obchod na Sedmdesáté-Druhé byl perfektní – tašky plné babiččiných věcí pod dvacet dolarů. Zachytila jsem svůj odraz v okně. Nadměrné námořnické manšestrové sako. Námořnicky elastické polyesterové kalhoty (zatraceně pohodlné). Krémová-bavlněná-a-krajková knoflíčková halenka, zapnutá až nahoru, samozřejmě. Falešné perly. Vlasy stažené do pevného drdolu. Opotřebované mokasíny. (Dobře, tak ty byly možná moje). Poplácala jsem po mém drdolu a namalovala si rty nevýraznou, fialovou rtěnkou, záměrně jsem si namalovala mé přední zuby. „Nelíbí se ti moje šaty?“

„Vážně? Vypadáš trochu šíleně.“

Uhladila jsem si mé sako a zvedla obří staromódní paní-kostel kabelku. „Co? Nemyslíš si, že vypadám sexy?“

„Máš na sobě i bombarďáky?“

Sáhla jsem na vypínač světel v mé kanceláři. „A kojící podprsenku.“ Vlastně jsem na sobě měla tanga a podprsenku s polovičními košíčky, ale její zděšený výraz na její tváři stál za tu malou lež.

Následovala mě ven z mé kanceláře. Naštěstí budova byla téměř prázdná, jinak bych totiž možná dostala nějaké divné pohledy. Opravdu jsem vypadala jako šílenec.

„Dostala jsi to svinstvo ze skříně?“ Zeptala se mě Indie.

„Ne. Koupila jsem si ho na mé rande.“

„Ty sis koupila tenhle úbor?“

„Ano, jistě.“

„Myslím, že jsi příliš pod mnoho stresu v poslední době.“ Políbila mě na tvář, než jsem vstoupila do výtahu. „Snídaně ve tvé kanceláři v osm. Nemohu se dočkat, až uslyším vše o tom rande.“

O deset minut později jsem vystoupila ven skrz skleněné dveře WMBC a uviděla luxusní auto zaparkované přímo na chodníku. Brody vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře na straně spolujezdce. Jeho oči přejížděly nahoru a dolů, jeho obočí se svraštilo. Pak opakovaně zamrkal. „Ahoj.“

Dala jsem mu goofy úsměv od ucha k uchu. „Ahoj. Kam jedeme?“

„Hm…do…um…restaurace v hotelu Regency.“

Měla jsem co dělat, abych nevybouchla. Neměl ponětí, jestli je mé oblečení vtip nebo vážné. Ačkoli získal bod za to, že mi zdvořile nic neřekl. Nemohla jsem odolat škádlení, poté co jsme se usadili v autě.

„Sluší ti to.“ Měl na sobě lovecky-zelený kašmírový svetr, který skvěle obepínal jeho široká ramena, ale ne příliš těsný a jednoduché černé kalhoty.

Podíval se na mě a zpět na silnici. „Děkuji.“ Nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí víc nebo méně, že mi nelže a nekrmí mě komplimenty, jak skvěle vypadám.

„Vypadáš jinak s vlasy nahoře. Líbí se mi to.“

„Opravdu?“

„Jo. Je to jako sexy knihovnice.“

„Sexy knihovnice, huh?“

„Vždycky jsem měl slabost pro knihovnice. Víš…rozpustit její těsné vlasy, rozvířit je po jejích zádech. A pak jí udělat sténající mezi komínky knih.“

„Jak romantické.“ Posunula jsem se na mém místě nad vizuálním obrazem.

„Nemyslím si, že chtějí romantiku tak moc, jak si myslí, že jí chtějí.“

Zasmála jsem se. „Neznáš ženy moc dobře.“

„Ach, ale já si myslím, že ano. Znám většinu žen, zejména ženy, které tvrdě pracují a mají na mysli to, že je muži, až přijdou domů, opřou o stěnu a vezmou si je, než aby přemýšleli nad kecama o kytkách a sladkých gestech celou noc.“

„Máme rády kecy o kytkách a sladká gesta.“ I přesto bych si ráda užila bouchání o zeď.

„Pak jsi nebyla pořádně ošukána proti zdi.“

„Nech mě hádat. Mohl bys to ukázat?“

„Mohli bysme vynechat večeři.“

„Naše dohoda byla večera za rozhovor.“

Pokrčil rameny. „Jak je libo.“

Přijeli jsme k Regency a sluha, který mi otevřel dveře, znal Brodyho jménem. „Obvyklý čas v dopoledních hodinách, pane Eastone?“

„Vlastně. Pravděpodobně dnes večer použiju auto. Proč ho nenecháš někde blízko?“

„Jistě, pane Eastone.“

Brody obešel auto. Jeho ruka sklouzla na můj kříž.

„Pravděpodobně?“

„Muž se musí držet jeho snů.“ Zamrkal.

Když jsme procházeli vestibulem, zdravili ho další zaměstnanci jménem. Mluvili s ním tak domácky. „Chodíš sem často? Večeříš v hotelu? Jak příhodné pro dezert.“

„Žiju tady.“

„Žiješ v Regency?“

„Přes sezónu. Hřiště je odsud méně než hodinu a to i s dopravou.“

„Kde bydlíš mimo sezónu?“

„Mám chatu na severu. Většinou zůstávám tam.“

„Chata? V lese?“

„Ano. Pracoval jsem na tom po dobu několika let mimo sezónu. Počítám, že by to mělo být hotové…nevím…tak za dvacet nebo třicet let.“ Zasmál se.

„Vypadá to, že pracuješ rychle.“

Nasměroval mě chodbou směrem k restauraci a opřel se o mě, když mluvil. Hlas měl chraplavý. „Vlastně rád využívám můj čas.“ Zabarvení jeho hlasu způsobilo, že se mé prsty na nohou zkroutily v mých botách.

Jedna moje část si náhle přála, abych nebyla oblečená jako učitelka.

Sedli jsme si ke stolu v krásné restauraci Silver Ivy, a přišla k nám servírka. Mávala jejíma dlouhýma řasama na Brodyho a mně dala zběžný pohled, nebylo pochyb, že žárlí na můj outfit. „Co pro vás dnes večer mohu udělat, pane Eatone?“

Opravdu?

„Hej, Siselee.“ Podíval se na mě. „Máš ráda červené víno?“

„Považuji ho za jednu z pěti hlavích skupin potravin.“

Objednal láhev vína, o kterém jsem nikdy neslyšela. Servírka mi nalila sklenici a lahev dala do kbelíku vedle stolu.

„Ty si nedáš?“ Tato otázka byla zaměřena na Brodyho, ale odpověděla Siselee.

„Pije jen v úterý večer.“ Zvedla její bradu, hrdá na sebe, že znala odpověď.

„Trénink,“ Vysvětlil Brody.

Uvolnili jsme se v lehké konverzaci, přirozeně vedla ke sportu. Téma rozhovoru se nakonec přestěhovalo na jeho nového receivera.

„Házím, on chytá. Nepotřebujeme být kamarádi.“

„Potřebuješ důvěřovat. Můj táta vždycky říkal, že jeho receiver byl jako jeho žena – potřeboval partnera, kterému mohl důvěřovat, že udělá správná rozhodnutí.“

„Musím věřit jeho schopnostem. Ne jeho morálce.“

„Tak, co je za problém? Jeho morálka?“

Brody se opřel a zkřížil ruce na prsou. „Je tohle rozhovor? Bude to zítra venku?“

„Ne. Promiň. Zvyk. Vyrůstala jsem za dohadování o fotbale.“

„Co ještě děláš?“

„Nemám moc volného času v těchto dnech. Mezi cestováním a vším výzkumem a statistikami nemám čas na nic jiného než na spánek. Neměla jsem ani den volna za poslední dva měsíce.“

„Co bys dělala, kdyby si měl den volna?“

„Hmm. Miluju muzea a jízdu na kole. Ale kdybych měla celý den volno, asi bych ho strávila v posteli sledováním filmů.“

„Jaký druh?“

„B horory. Krvavé jsou nejlepší.“

„Opravdu?“

„Opravdu.“ Naklonila jsem se pro sklenku vína a přiblížila si jí k ústům. „Co ty? Co bys dělal kdyby si měl den bez cvičení nebo her?“ Vyrůstala jsem s quarterbackem a takovýto den byl raritou v průběhu fotbalové sezóny. Dokonce i „zotavující“ dny po hře, se díval na filmy z poslední hry a připravoval se na další.

„Taky bych byl v posteli.“

„Na co by ses díval?“

„Na tvůj obličej, zatímco bych se do tebe nořil.“

Zrovna jsem upíjela dlouhý doušek mého vína a zakuckala se.

„Jsi v pořádku?“

Trvalo mi minutu, než jsem mohla promluvit, ale nakonec jsem získala svou vyrovnanost. „Proč říkáš takovéhle věci?“

Pokrčil rameny. „Protože je to pravda. Kdybych mohl dělat cokoliv bych chtěl, tak bych dělal…tebe.“

„Máš špinavá ústa.“

„Tyto špinavá ústa ti chtějí dělat špinavé věci.“

Měla jsem pocit, že jsem balancovala na hraně tobogánu, stačil by krok …ten nervózní a rozrušený pocit nebyl v mém žaludku, byl v mých kalhotkách. A stávaly se vlhkými.

Brody zvedl lahev z kbelíku a dolil mi sklenici. „Řekni mi o tobě něco trapného.“

„Trapného?“

„Jo. Možná, že mi to pomůže přestat přemýšlet o tom, jaké špinavé věci bych ti dělal.“

„Hmm..nech mě přemýšlet.“

Naklonil se ke mně. „Pospěš si. Jsi poněkud žhavá, když přemýšlíš.“

Zavrtěla jsem hlavou a začala sdílet můj první trapný příběh. „Když mi bylo šestnáct, řekla jsem svým rodičům, že budu spát v domě mého přítele, ale doopravdy jsem šla tábořit s velkou skupinou lidí. Koupili jsme pivo a seděli u táboráku celou noc. Po nějaké době, co jsme měli všichni upito, jsme se rozhodli, že si upečeme marshmallow. Shromáždili jsme klacky a na konce napíchli marshmallow. Můj klacek byl pouze šest palců dlouhý. (zhruba nějakých 15 cm)

Brody mě přerušil, usmívajíc se. „Můj klacek je delší.“

Obrátila jsem oči, ale pokračovala v mém příběhu. „Nicméně. Seděla jsem u ohně tak blízko s mým krátkým klackem, že mé marshmallow bylo hnědé a mé vlasy začaly hořet. Měla jsem štěstí, že neshořely moc, ale sežehlo mi to půlku mé hlavy. Musela jsem chodit s oholenou hlavou celý druhák. A dostala jsem zachara na jeden měsíc.“

Oba jsme se dobře bavili na můj účet. „Víš, co je nejvtipnější částí toho příběhu?“

„Co?“

„Stále ti chci dělat špinavý věci.“

Ke stolu přišla servírka a odklidila naše talíře. Brody požádal o několik minut času na rozmyšlení dezertu. Založila jsem si ruce před sebou na stole. „Tak to je ono. To jsou moje námluvy? Večeře, za kterou s tebou můžu mít rozhovor a teď s tebou mám mít sex?“

 „Vzhledem tónu ve tvém hlase si myslím, že bych neměl odpovídat ano na tuto otázku?“

Servírka se vrátila dřív, než jsem stačila odpovědět. „Chtěli byste dezert?“

Brody ukázal na menu. „Přineste nám každý, prosím.“

Podívala se na něj zmateně. „Chcete kus každého dezertu?“

Podíval se na mě. „Správně. Potřebuje víc námluv. Přineste nám od každého něco.“

Nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se.

„Vidíš,“ řekl když Siselee odešla. „Jsem zábavný. Nutím tě smát se. A myslíš si, že jsem žhavý. To jsou velké námluvy. Nevím, o čem to mluvíš.“

„Promiň? Nikdy jsem neřekla, že si myslím, že jsi žhavý.“

„Nemusela si. Cítím to. Je to ve vzduchu, když jsme poblíž. Jsi ke mně stejně přitahována jako já k tobě.

„Jsi blázen.“

„Připusť si to.“

„Upřímně, nestane se to.“

Podíval se na mě s otázkou v očích.

„Nedělám příležitostný sex.“

„Proč ne?“

„Protože to musí být něco víc než jen…sex.“

„Proč?“ Jeho obočí se stáhlo. Opravdu nechápal mou odpověď.

„Musím s osobou mít emocionální spojení, abych s ní mohla mít sex.“

„Myslíš jako vztah?“

„Ano. Vztah. Nemluvím o manželství. Ale randění. Seznámení se navzájem mimo ložnici.“

Vydechl. „Nemůžu to dělat. Potřebuju udržovat věci jednoduchými.“

Přinutila jsem se k úsměvu, nenávidějíc, že jsem se cítila trochu zklamaně. „Vidíš, jsme lepší jako přátelé.“

„Nemám žádné kamarádky. Dobře, ne že nemám, ty víš.“

„No, tak pak jsem tvoje první.“

„Myslím, že ano.“ Natáhl ruku, abychom si potřásli na naše nově nalezené přátelství, ale nepustil se. Místo toho se naklonil, udržujíc mou ruku zabalenou v jeho, když promluvil. „Jsem zklamaný. Opravdu jsem se těšil, až uvidím tvé oblečení na podlaze mé ložnice.“

„Dokonce i tyto šaty?“ Prohnula jsem obočí.

Servírka přijela s našimi dezerty, nutíc nás rozdělit se. Nenáviděla jsem to přiznat, ale chyběl mi jeho dotek, když pustil mou ruku.

Věci se poté vrátily do normálu. No, pro nás. Hádali jsme se ještě víc. Říkal nějaké nevhodné věci a ukusovali jsme od každého ze třinácti dezertů. Byla jsem ráda, že mám na sobě mé nové elastické-v pasu kalhoty.

Ani jeden z nás se nepokoušel ukončit večer, a zůstalo to tak, dokud jsme nebyli jedinými lidmi v restauraci. To byla doba, kdy jsem si uvědomila, že už bylo pozdě. „Páni. Byli jsme tu skoro čtyři hodiny.“

„Nevypadalo to tak.“

„Vím. Dnešní večer neprobíhal tak, jak jsem očekávala.“

„Co jsi čekala?“

„Nevím. Myslím, že jsem prostě neočekávala, že tě opravdu poznám.“

„Očekávala jsi, že budu jen hezká tvář, že?“

Zasmála jsem se nad jeho komentářem, ale bylo to tak nějak to, co jsem očekávala. Večer sexuálních narážek a mluvení o fotbale. Nechápejte mě špatně, měli jsme spoustu toho, ale bylo tu také něco víc. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsem se na prvním rande měla tak dobře. Hovno. Tohle není rande.

O hodinu později jsme zastavili u mého domu. Zaparkoval, vypnul motor a obešel auto, aby mi otevřel dveře. „Žádný vrátný?“

„Odchází v jedenáct.“

„Doprovodím tě dovnitř.“

Hala byla tichá a jako obvykle, fungoval jen jeden výtah. Stiskla jsem tlačítko, přemýšlejíc, zda bych ho měla pozvat nahoru.

Ne. Pozvání by bylo zavádějící.

Ale opravdu nechci, aby odešel.

„Tak…zavolám tvému agentovi, abychom se domluvili na tom rozhovoru tento týden.“

„Zavolej mě. Ne mému agentovi.“

„Dobře.“

Výtah zazvonil a najednou jsem se cítila trapně. „Chceš jít na kávu?“

Pomalu zavrtěl hlavou.

„Dobře tedy. Fajn. Děkuji za večeři.“ Vešla jsem do výtahu.

„Nemáš zač.“

Netrpělivě jsem čekala, než se zavřou dveře. Brody je zastavil a držel je otevřené, naklonil se dovnitř a políbil mě na tvář. Jeho ústa se zdržela, pak se naklonil a zašeptal mi do ucha. „Nevěřím si s tebou o samotě. Potřebuju trochu prostoru mezi námi, nebo naše přátelství neskončí dobře.“

Odtáhl se a zírali jsme na sebe. Srdce mi bušilo, můj tep bil, jako bych právě uběhla maraton, a každý chloupek na zátylku vstal, díky probíhající elektřině mezi námi.

Sundal ruku ze dveří výtahu a když se zavíraly, řekl,“ Sladké sny, kamarádko.“

Věděla jsem, že budou. Protože jsem si byla jistá, že v nich bude.

***

Pro ty, které čtou sérii Redemption: knížka vyjde v dubnu 2017; jmenuje se Fighting Attraction. Jak už víme je o Rampageovi a jeho „ženou“ bude Penny. Četla jsem anotaci a vypadá to moc dobře, určitě se máme na co těšit J

Verča