ATK - 1. kapitola

Překlad: Cukýna

Julie Greenová si vybudovala kariéru na lásce. Zůstat zamilovaná? To už ne.

Juliina šéfová patrně tuto zprávu neobdržela.

„Jsem zmatená,“ řekla Julie pomalu a naklonila se s uklidňujícím úsměvem. „Chceš, abych napsala co?“

Překlad: Jsi zmatená. Tuhle sračku nenapíšu.

Camille Bishopová se opřela v židli a důkladně Julii studovala. „Domnívala jsem se, že po posledním měsíci skočíš po šanci na takový prostý úkol.“

Julie našpulila rty a uvažovala. Minulý měsíc byl vyčerpávající. Zdokumentovat sedm druhů prvních polibků vyžadovalo hodně výzkumu.

Příjemného prozkoumávání.

Ale tohle? Dvě dvojstrany časopisu pod názvem „Jak posunout vztah na další úroveň?“

Na co Camille myslela? Tohle byl časopis Stiletto, ne Dr. Phil. Stiletto bylo sexy, s vysokými podpatky, žádné přátelství nebo podělané dřeváky.

Neoblomné období na líbánkách prostě pro Julii nebylo to pravé. Což ovšem neznamená, že nemá spoustu dalších dovedností.

První rande? Muži ji o něj prosili.

První polibek? Ten zvládala doslova na umělecké formě.

Ta první chvíle, kdy přijdeš o kalhoty mezi peřinami? To faaakt není problém.

To ovšem neznamená, že má Julie zdokonalený pouze ten nejdůležitější, nejzmámenější randící milník.

Ví, jak šikovně odlehčit okamžiky, ty klíčové chvíle, kde se zadrhává dech a ty si pomyslíš Ano, to je ono. Julie by mohla vysvětlit každý jemný rozdíl od radostného kroucení prstů u nohou, když tě jeho ruka pohladí a způsobí chvění, když očima držíš tu vítěznou chvíli o něco déle. A pak tu je její osobní oblíbený okamžik: uspokojení až v kostech, když ho poprvé přiměješ se smát – ten skutečný smích.

Většina žen si myslí, že se tyhle chvíle prostě stanou. Julie Greenová byla o něco chytřejší. Tyto okamžiky se vytváří.

Pokud jde o to, co se stalo poté, co všechny ty dobré věci?

Julii na tom nemohlo záležet méně. Nepotřebovala ty první boje, netoužila se setkat s rodiči. Neměla zájem nacházet špinavé boxerky v koši na prádlo nebo vytvářet místo v koupelně pro mužovu břitvu. Všechno to byla jednosměrná cesta do Juliiny osobní vize pekla: filmový párový večer.

Julie zjistila, že ženy z New Yorku myslně používají filmové večery jako měřítko toho, jak blízko k oltáři se nachází. Koneckonců, pokud spokojeně stráví páteční noc doma místo ve striptýzovém klubu, musí být připravený, ne?

Chyba. Naprosto špatně.

Filmový večer je jen další způsob, jak říct, že se pro něj nechceš oblékat, a že tě nezajímá. Julie žila ve strachu z okamžiku, kdy dobrá večeře a koktejlové párty budou věcí minulou a začnou odkazovat na víkend, kdy vysedává v kalhotách na cvičení a sleduje automobilové honičky nebo krásné lidi, co se muchlují v televizi.

Nejvíc sexy částí tohoto scénáře bylo máslo na popcornu.

Otřásla se. Julie Greenová neprovozuje filmové večery.

„Camille, podívej,“ zkoušela to znovu. „Není to tak, že bych si nevážila tvého návrhu…“

„Och?“ Camille naklonila hlavu, čímž přiměla své synteticky narovnané mikádo, aby se lehce zhouplo a Julie ztuhla. Za ta léta se začala Julie domnívat, že Camilliny obvykle nehybné vlasy fungují jako její „povídej“ – když se hýbly, něčí život byl opravdu v háji.

Až dosud se nikdy nejednalo o Juliin život.

Už šest let pracuje pro Camille na plný úvazek jako redaktorka, ale tohle bylo poprvé, kdy Julie dostala přímý rozkaz na reportáž. Dokonce, i když byla Julie nováček z vysoké školy bez znalostí, a měla za sebou jen pár stáží, Camille jí dala volnost, aby mohla psát, co chce.

Julie věděla, že Camille důvěřuje jejímu úsudku. Tak o čem je ta náhlá ukázka moci?

Nedávalo to smysl. Julie byla nejlepší z redaktorů Stiletta a obě to věděly. Navíc ji Camill vždycky povzbuzovala, co se psaní týče, aby se mohla zlepšovat. Juliina mezera na trhu byla ta nezadaná recenzentka se snem o pravé lásce. Poté, co spojili svá jména.

Jullie se napřímila. Počkat, ne. To nebyla tak docela pravda. Čtenáři přece měli kam jít, jakmile se dostali přes tu zábavnou část randění.

Grace Brightonová.

„Proč to nemůže udělat Grace?“ zeptala se Julie vzrušeně. „Je tvoje odbornice na vztahy.“

„A já si myslela, že jak ty, tak Grace jste obě moje odbornice na vztahy.“

„To jsme,“ souhlasila Julie rychle. „To jen, že každá z nás má svou vlastní kvalifikaci. Cokoli s dlouhodobými vztahy má Grace.“

Camille našpulila rty, které si dnes namalovala poněkud šokující korálově červenou. „A jak bys popsala sebe?“

Juliina pata frustrovaně vystřelila pod stolem. Camille dobře věděla, jaká je Juliina odborná znalost. Všichni ve Stilettu to věděli. Sakra, polovina žen na Manhattanu znala Juliino jméno. Znala své postavení. Stiletto byla ten časopis, který účinkuje. Sekce Randění, Láska a Sex, byl úsek, kde pracuje. A Julie, Grace Brightonová a Riley McKennová byly v tomto pořadí Randění, Láska a Sex.

Julie odpověděla pomalu. „Mám na starosti poletování motýlků v břiše, první polibek, a jak jej přimět, aby zavolal. Víš co, randění.“

„Hmm, a jaký je rozdíl, když se žena ztrácí v takové euforii prvních několik uspokojivých schůzek, oproti té vztahové, o níž píše Grace?“

Juliina mysl se vyprázdnila. Neexistoval žádný způsob, jak říct šéfredaktorce největšího ženského časopisu v zemi, že ses nikdy neobtěžovala přemýšlet nad tím, co se stane poté. A samozřejmě by si někteří lidé možná mohli myslet, že je Julie trochu slabá. Ale byla ochotná se vsadit, že ti samí lidé neměli v jednom kuse žádné rande. Nebo posedávali v kalhotách na jógu a užívali si filmové večery.

„Hm, no… Hádám, že to takříkajíc vyplyne?“ odpověděla nakonec Julie.

„Jak?“

„S tou správnou osobou, se to prostě stane. To je ta záhada toho, co činí opravdovou lásku tak speciální.“ Grrrr, málem jsem se pozvracela.

Camille zavrtěla hlavou. „To není dost dobrý. Viděla jsi dopisy od našich čtenářů. Chtějí znát detaily. Tohle jsou ženy, které už měly třetí rande. Byly dokonce i na sedmém. Ale pak co? Jak se pohnou dál?“

Julie náhle cítila, jak ji košilové šaty bez rukávů s rolákem od Kate Spade, škrtí okolo krku.

„Pokud to nebude Grace, mohla by to napsat Riley,“ řekla Julie, která se chytala každého stébla. „Víš, vlastně si myslím, že se snaží najít způsob, jak rozšířit své zaměření a na chvíli si dát přestávku od těch sexuálních blbostí. Copak to nevidíš? „Mimo Ložnici“ nebo něco jako tohle.“

„Julie,“ řekla Camille s povzdechem, „Grace a Riley mají své příběhy vymyšlené pro několik dalších čísel. Už jsem jim to schválila.“

„Pokud chceš můj plán budoucích námětů, ráda bych ti…“

„Už jsem to vymyslela.“

Dobře, takže Camille nepřesvědčí důvody. Je čas na redaktorské slabé místo: Stiletto osobně.

„Nejsem si jistá, že je tohle to nejlepší pro časopis,“ řekla Julie zdrženlivě. „Zkrátka nemám žádnou zkušenost s tou… víš… dlouhodobou záležitostí.“

Ale Camille nezabrala. „No a? Myslíš si, že každý spisovatel v téhle kanceláři má osobní zkušenosti se vším, o čem píše?“

Já ano, pomyslela si Julie. Nebo přinejmenším doteď.

„Julie, rozhlédni se. Jak ti to připadá?“

„Hm, kancelář?“ Přesněji řečeno, špičková technologie, ta nejmodernější, zabijácká rohová kancelář s výhledem na jižní Central Park.

„Přesně. Je to kancelář časopisu firmy. Je to publicistika, ne tvůj růžový, chlupatý deníček,“ vyštěkla Camille. „Pokud se tam nedostaneš osobně, mluv se ženami, které se do této fáze dostaly.  Udělej to, co vždycky děláš – skoč do hlav našich čtenářů a odpověz jim na ty obtížné věci.“

Julie potlačila povzdech. Věděla, že bitvu prohrála. Dočasně. Camille byla jednou z těch děsivých žen, které si najdou cestu na vrchol potravního řetězce tím, že mají ocelové vaječníky a zálibu pro to, přinutit lidi brečet. Julie si vždycky myslela, že pokud by o Camillině životě natočili film, hrála by ji buď drsňačka typu Katharine Hepburn nebo děsivý Robert De Niro na kreku. Byla asi tak poddajná, jako žralok kladivoun a napůl tak přátelská.

Přesto měla Camille pravdu ohledně jedné věci: tenhle článek by mohl být proveden s trochou strategicky získaných kontaktů. Hlavní žurnalistika od vysoké školy v jižní Kalifornii Julii naučila, že sdělovací prostředky byly víc o tom, koho znáš, než co víš. Ale Julie v průběhu let využívala vlastní druh publicistiky, ten, který zahrnuje zřetelně osobní přístup. A nenáviděla představu, že o tomto tématu nemůže mluvit osobně.

„Takže jsme v pohodě?“ ptala se Camille, která stála, čímž naznačovala, že byl rozhovor u konce.

Ani náhodou. „Rozhodně,“ odpověděla Julie se sebejistým úsměvem.

Camille už zvedla svůj mobil a křičela na svou čistírnu. Něco ohledně skvrn na černých šatech. Traaaaapné.

Julie proklouzla dveřmi a okamžitě byla obklopena zvuky Stiletta v pátečním odpoledni. Nálada v kanceláři na Manhattanu ve vleklém dni doslova praskala, ale na konci týdne tyhle vibrace byly optimisticky elektrické.

Úřadovna pro zaměstnance byla tvořena téměř výhradně z žen, s hrstkou moderně pokrokových mužů. Všude, kam pohlédla, byly štíhlé dámy usazené na stolech svých kolegů, drbaly o večerních plánech a vyměňovaly si lesk na rty přes stěny kójí, které tvořily kancelář, aby se upravily na šťastnou hodinku v baru.

Za normálních okolností by je Julie obešla, aby zjistila, jestli někdo nezaslechl něco o tom, co se stalo, ale tentokrát ne. Byl to spíš zvyk, než cokoli jiného; Julie nemyslela na dobu, kdy byly ta poslední, co se dozvěděla o párty. Být na vrcholku žebříčku Stiletta také znamenalo, že jste na vrcholu společenského žebříčku pro New York. Dívky z oddělení Randění, Láska a Sex, nemusí prosit o pozvánku.

Julie si zašla do kuchyňky, kde Camille nechávala uskladněných několik lahví šampaňského kvůli oslavám a povýšením.

Dneska měla Julie jiný důvod – terapii.

Pokud bude muset napsat o tom, jak posunout věci na další úroveň, musí se na to přinejmenším napřed napít. A Riley s Grace se vždycky přidaly na malou šťastnou hodinku v kanceláři.

„Ach, Julie, jsem ráda, že ses zastavila.“

Julie u ledničky naznačila, že zvrací. Kelli s podivínským i. Julie si měla dojít pro láhev dřív. O hodně dřív.

Julie se často divila osudu, který ji požehnal touto vypuštěnou Nemesis bez dětství. Na školním hřišti nebyl žádný tyran, žádný služebně mladší či vysoce postavený soupeř, žádné středoškolské drama. Ale osud už skončil s tím, pomáhat jí zachovávat svou energii při jednání s její dospělou Nemesis: Kelli Kearnsovou.

Ačkoli Julie a Kelli měly špinavou historii, která pocházela z bulváru, ve většině případů se to snažily udržet mimo kancelář a za každou cenu se ignorovaly. Ale tu a tam Kelliin rozměr negativity dvou těl vypadal neschopný pokračovat ve vší své jedovatosti a musela něco vychrlit – obvykle Juliiným směrem.

„Co se děje, Kelli?“

„Za prvé,“ řekla Kelli a zvedla hubený prst, „je to firemní víno? Vždycky jsem měla dojem, že jeho spotřeba musí být schválená Camille.“

Julie se podívala dolů na láhev v předstírané lítosti. „Máš pravdu, Kelli. A co takhle: půjdeš říct Camille moje tajemství a já řeknu tvoje. Co na to říkáš?“

Kelli opovržlivě sevřela rty a Julie odolala nutkání dát najevo škodolibou radost. Kelli na šampaňské ani nekoukla. Ne že by na tom Camille záleželo. Všechno, co od svých zaměstnanců chtěla, bylo to, aby dodržovali uzávěrku a udržovali své sloupce přidrzlé a svižné. Vše, co se hodí do módní formy Stiletta. Camille nezáleželo na tom, jestli si tu a tam dají trochu vína.

„Chceš něco jiného?“ ptala se Julie. „Jiného, než je tvé znepokojení kvůli mým játrům a firemním prostředkům?“

„Vlastně ano,“ řekla Kellie a ohnala se svým dlouhým blonďatým copem přes jedno kostnaté rameno. „Byla jsem požádána, abych uklidila ledničku…“

„Víš, že bys byla mnohem méně nervózní, pokud bys skutečně snědla jídlo, že jo?“

„…a když jsem ji čistila, všimla jsem si vtipně vypadajícího sendviče. Bylo na něm tvoje jméno.“

Julie pohlédla na sendvič zabalený v plastu, který měla Kelli v ruce. „Jo, ten je můj z minulého týdne. Snědla jsem půlku a zapomněla na něj.“

Kelli povýšeně zavrtěla hlavou. „To je plýtvání, Julie. A myslím, že mluvím za celou kancelář, když řeknu, že jsme unavení ze zneužívání tvojí moci.“

„Mé moci? Jak se mi to podařilo tím, že jsem nedojedla polovinu krůtího sendviče? Den díkuvzdání?“

Kelli si povzdechla. „Nesnažím se způsobit potíže.“

Do hajzlu, jasně že ne.

„Jen říkám, že se všichni musíme dělit o kuchyňský prostor a bylo by hezké, kdyby si po sobě mohla vysoce postavená redaktorka uklidit sama,“ řekla Kelli.

„Dobře,“ řekla Julie, zastrčila si láhev šampaňského pod paži a sebrala Kelli sendvič. Udělala půl kroku stranou a hodila to do smetí. „Jsme v pohodě? Je tu někde hrneček na kávu, který jsem nevrátila na své místo nebo pero, které jsem někde nechala?“ Možná ve tvém zadku?

Kelli luskla prsty. „Víš, myslela jsem si něco jiného. Napadlo mě, jestli bys mě nemohla informovat ohledně tvých poznámek pro srpnový článek.“

Julie si odfrkla. „A proč bych to dělala?“ A proč se obtěžovala s dotazem? Obě víme, že mi stačí ukrást poznámky, až se ti to bude hodit.

Kelli vytřeštila oči. „Camille ti to neřekla?“

Julie znehybněla. „Co mi měla říct?“

„Tvůj úkol na srpen? Ten příběh o vztahu? Camille se obává, že bys na to nemusela být připravená.“

„A tebe to zajímá, protože…?“

Kelli se sladce usmála. „Jsem tvoje náhradnice. Pokud tvůj příběh nebude dobrý, Camille místo toho vydá můj.“

Ach, až naprší a uschne.

Julie násilně otočila svou dlaní a odzátkovala šampaňské. Dlouze se napila, načež mašírovala z kuchyně. Hlava se jí točila z Kelliiny bomby.

Jen jediná věc je horší než napsat tenhle příběh.

A to by bylo, kdyby to místo ní napsala Kelli-s-měkkým-i.

Filmový večere, už jdu.