FA - Kuřba, pečené fazole a zelí... O, ou!

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Kuřba, pečené fazole a zelí… O, ou!

(Mel Ballew)

V téhle povídce jde tak trochu o hru se slovem destiny, což se dá přeložit jako osud nebo může být použito jako jméno pro koně. Kde jde o překlad jsem vám napsala do závorky.

Freya běžela směrem k venkovské stodole, zatímco si zastrkávala nebesky modré tričko do kalhot.

„Freyo?“ Sexu hluboký baryton ji zastavil na místě.

„Ano. Můžu-“ Při posledních slovech se rozkašlala. Hned, jak ho uviděla, dech se jí zrychlil a tváře zrůžověly. Ty kráso! Vysoký, blond, atletická postava… to stačilo, aby začala slintat. Byl nádherný.

Freya zamířila k němu a po cestě si všimla, jak mu z košile vyčuhovala vypracovaná hruď. Zároveň si všimla, jak sebevědomě stojí. Donutila se usmát, aby zakryla trapnost a tiše si odkašlala. „Omlouvám se, můžu ti pomoci?“ zeptala se nižším hlasem, aby zakryla ponížení.

„Um, ne. Ani ne. Ale řekl bych, že já můžu pomoct tobě.“ Natáhl ruku. „Ahoj. Jsem Cyrus. Dneska budu tvůj instruktor.“

„Pardon, cože?“ Na Freyině čele se objevilo zmatení, jak jí vystřelilo obočí nahoru.

Jeho výraz opadl.

„Omlouvám se. Nechtěla jsem být hrubá. Jen – čekala jsem Magnolii. Není tady?“ Zasmála se a doufala, že tím ulehčila trapnost prvního dojmu. Jediné, na co se mohla soustředit, byla karma kolem něj. Zatímco si užívala svého výhledu, myslela na to, že on představuje ztělesnění sexu, o kterém její přátelé často mluvili. Takového, kterého ještě nenašla. A kdyby měla šanci, skočila by po ní. Proč ne? Stejně už nemá přítele. Zahihňala se.

S flirtujícím pohledem se podíval na nervózní Freyu. „Ah, chápu. No, zlato, má na práci něco jiného, takže se omlouvám za zklamání.“ Jeho obličej se uvolnil, když se začal houpat v bocích, založil si ruce na široké hrudi a sledoval ji, jak ho jedla očima.

Flirtoval s ní. A jí se to líbilo. Dobrý Bože!

„Ne. Neomlouvej se. Chci říct, nejsi zklamání. Jen jsem čekala Magnolii,“ vyhrkla. Tváře se jí zbarvily do ruda. Žádný jiný muž ji ještě tak nevykolejil. Freyi se stáhl žaludek a pak ze sebe dostala. „Věř mi, nejsi zklamání.“ Přejela ho pohledem, od jeho vybouleného rozkroku – kruci – k jeho okouzlujícímu úsměvu. Pokrčila rameny a využila příležitosti. „Ale kdybys byl, věděl bys to jako první.“ Dech se jí zklidnil, když se uvolnila a pak náhlé kouzlo jistoty zahnalo veškerou úzkost. „Řekněme, že jsi příjemné překvapení.“

Cyrus přešel blíž s úsměvem na dokonalých rtech. Slunce zářilo a na chvíli by přísahala, že se o trochu roztekla, když se na ni podíval.

„Tak, co myslíš, Cyrusi, připraven vzít mě na projížďku?“ Mrkla na něj a zamířila do stájí.

Cyrus ji chytil za loket, dohnal ji a podíval se na ni. „To se vsaď, kočko. Bude to ta nejlepší jízda tvého života.“ Z úsměvu a dětsky modrých očí mu zřetelně zářil sex. Byla beznadějná.

Freya přemýšlela, že dnešní lekci přeskočí a naučí ho, jak by jízda jejího života měla vypadat, pokud možno ne na koni. Preferovala by jeho hřebce – za zavřenými vraty od stáje. Zvedla koutek úst, zatímco vytáhla obočí a vytrhla mu loket. „Pak bychom neměli plýtvat časem. No tak, kovboji, uvidíme, co v tobě je.“

Jeli vedle sebe, dokud nepřešli do pomalého kroku, aby si mohli lépe povídat. Freya se nejdřív soustředila na okolní krásu, nevšímala si, jak ji jeho oči propalují. Kdyby přemýšlela nad jejich prvotním škádlení, okamžitě by svého koně zastavila a skočila na Cyruse. Místo toho se ponořila do jízdy. Okolní příroda ji připomněla, proč tyhle lekce bere – nedávný rozchod s Trentynem Grahamem. A nebylo nic terapeutičtějšího, než příroda, uklidňující jízda a sexy partner.

Po několika minutách se zbavila myšlenek na Trentyna a otočila hlavu k Cyrusovi. „Není to nádhera? Ta svoboda. Ta krása.“ Její pozornost upoutaly stromy, malá říčka, pole a divoké květy. „Ta síla a moc…“

Její slova se rozplynula, když se nahnula, aby pohladila koně a pak se zase narovnala a podívala se na Cyruse. Nemohla si pomoct. Ta síla a moc koně, na kterém jela, nebylo to jediné, co si užívala.

Nachytala Cyruse, jak si ji prohlížel. Naskočila jí husí kůže a zároveň jí zrudly tváře. V břiše se jí rozletělo tisíce motýlků. To se ještě nestalo – nikdy. Vzrůstala mezi nimi touha. Bušilo jí z něj srdce a musela se pořádně chytit otěží, aby z koně nespadla. Ten způsob, jakým si ji prohlížel, ji pohlcoval. Šílené, uvědomila si Freya. Ještě nikdy neměla muže, který by něco takového udělal. Zírala na něj, zatímco si ji prohlížel, a užívala si pohled na jeho hruď. Vzrušoval ji víc, než čekala.

Vpíjeli se do sebe pohledy, dokud se jejich koně nerozběhli. Slunce ohřívalo jejich kůži a vánek byl vítaným ochlazením. Terén se změnil z klidného a rovného na nevypočitatelný a hrubý. Několikrát museli zatáhnout za otěže. „Whoa“ se vznášelo mezi nimi. Jak spolu jeli, z konverzace se stali spíše jen pohledy a smích. Tolik toho bylo řečeno bez jediného slova.

Jakmile zpomalili do chůze, Cyrus převzal od Freyi otěže. I přesto se cítila v bezpečí. Jeho ruce se občas otřely o její a z toho jí začalo pulzovat mezi nohama.

„Jsem v pohodě,“ namítla. Chtěla vypadat nezávisle, že ho nepotřebuje. Snažila se potlačit pulzování, soustředit se na kožené řemeny, než se na něj dívat.

„To bych řekl,“ odpověděl a nazvedl dvojsmyslně obočí. „A je moje práce se ujistit, že to tak i zůstane.“ Z jeho rošťáckého úsměvu se Freya roztřásla.

Nehádala se, ani neuhnula pohledem. Byl ve flirtování docela přímý, ale nevadilo jí to. Ani. Trochu. Přemýšlela nad tím, jak je hezké, že o ni někdo zase projevil zájem. Ale také nemohla popřít intenzitu, kterou z Cyruse cítila, i kdyby chtěla.

A že se snažila. Pokaždé ale selhala. Kurva!

Vyjeli na kopec, aby si na hřebenu odpočali.

„Takže, potřebuju něco vědět,“ řekla a hladila koně po hřívě.

„Můžeš se zeptat na cokoliv. Do toho.“

„Dobře. Až tak přímá nebudu.“ Freya se odmlčela a přemýšlela nad svými slovy. „Vlastně, víš co? Po rozchodu s klukem, který nebyl upřímný, na to půjdu přímo.“ Vyrovnala se v sedle a otřela si ruce o stehna. Podívala se na Cyruse, který se podobal Šklíbě z Alenky v říši divů. „Flirtuješ takhle se všemi klientkami? Upřímně.“ Po Trentynově podvádění se zapřísáhla, že už nikdy nebude hrát žádné hry. Pozorně Cyruse sledovala, když čekala na odpověď.

Ten ani nezaváhal. „Děláš si srandu, Freyo?“ V jeho hlase bylo slyšet podráždění.

Slyšela v jeho odpovědi bolest? Odvrátil pohled jako první. Hruď se mu chvíli jen zvedala a padala, zatímco se rozhlížel kolem. Zlomek vteřiny se skoro cítila špatně, že se zeptala.

„Podívej, je mi líto, jestli jsem tě urazila. Potřebuju to vědět. Myslím tím, ať je to cokoliv,“ ukázala prstem mezi nimi, „mezi námi je určitá přitažlivost, která nejspíš nikam nepovede. Tedy, možná kromě ‚jízdy mého života‘, že? Ale věřím v upřímnost.“ Odmlčela se, zhluboka se nadechla a povzdechla si. „Hele, nemám v úmyslu se zase chytit do další pavučiny lží, podvádění a faleše. Takže ne, nedělám si srandu.“ Zaváhala, sledovala, jak se Cyrus zhluboka nadechl a zase vydechl. Když se k ní otočil, Freya se zeptala. „Ty?“

Mezi nimi se objevilo ohlušující ticho. Jediný zvuk pocházel z přírody. Ptáci cvrlikali. Malí mravenci běhali po padlých větvích. Někde zurčela voda. Z té trapné chvíle jí bylo špatně, tak Freya vytáhla polní láhev a napila se. Stejně měla žízeň, odůvodnila se. Hned, jak ji Freya vrátila do tašky, Cyrus k ní promluvil.

„Hele, nevím, kdo si s tebou hrál, Freyo. A nic mi do toho není, ale jen abys věděla, já nejsem on. Kruci, za celou dobu jsi mě, kočko, už odsoudila a označkovala, aniž bys mi dala šanci. Ne všichni kluci podvádějí, víš.“ Zavrčel. „Taky věřím v upřímnost, Freyo. Takže, co kdybys mi s touhle hádankou pomohla. Děláš to všem chlapům, které zrovna potkáš? Předčasně je soudíš?“

Jeho slova jí zvonily v uších. Za poslední dva měsíce, od Trentyna, si neuvědomovala, že tohle dělá. Ale měl pravdu. Soudila ho předčasně. Nedala mu šanci. I když jí bavila ta vzájemná přitažlivost a škádlení, nějakým způsobem se dostala k tomu, že ho obvinila z flirtování se všemi klientkami. Kruci, musela to odčinit, a rychle.

Přehodila si cop přes rameno. Jediný způsob, jak zvrátit, co řekla, bylo vrátit se k tomu rozhovoru a soustředit se na zbytek lekce s Cyrusem. Ta myšlenka ji nadchla. Ráda by Cyruse poznala. I kdyby jen kvůli jedné divoké jízdě.

Jeden nebo možná dva nádechy uplynuly, než mu odpověděla. „Omlouvám se, Cyrusi.“ Nabídla upřímný úsměv. „Nestojí za to o něm mluvit. Věř mi. Nepotřebuješ vědět, kdo je nebo byl, já bych to měla vědět nejlíp.“

Sevřel čelist pevněji, ale napětí okamžitě zmizelo a Freya by přísahala, že zahlédla zaváhání. Několikrát zamrkala. Pak ze sebe Cyrus dostal, „To je dobré vědět.“

„Jo. Tak, jak to bude s tou jízdou, co jsi slíbil,“ škádlila ho, hrála si s ním a snažila se zlehčit náladu.

Koně zaržáli. Vyznělo to trochu ironicky a oba se rozesmáli.

„Vidíš, dokonce i oni souhlasí,“ řekla Freya a její kůň pokýval hlavou.

„Vypadá to, že je tu někdo nedočkavý a znuděný. Tak do toho… Pokračujeme v jízdě, můžeme?“

„Po tobě.“ Freya ukázala na Cyruse, aby se ujal vedení.

Jejich jízda a pohodlí mezi nimi pokračovalo a brzy se vrátili ke škádlení.

„Už jsi někdy jezdila, že jo?“ zeptal se Cyrus.

Freya zavrtěla hlavou. „Kdysi. Vyrůstala jsem kolem koní a vždycky jsem je milovala. Většina mých přátel měli koně a stejně tak moje tety a strejdové. Ale moje přehnaně starostlivá matka mě nikdy nenechala jezdit, protože se bála, že se zraním.“ Při těch vzpomínkách se zamračila, ale rychle je zase zahnala. „Každopádně, proto beru tyhle lekce. Zaprvé jsou levnější než terapie a nejlepší způsob, jak se dostat z rozchodu. A zadruhé mi už moje matka nemá co mluvit do toho, jestli jezdím. Jsem sama vlastním pánem.“

„To zní fér,“ řekl. „Přísahal bych, že už jsi někdy jezdila. Hmm, takže přirozený talent.“

„Asi jo.“ Pyšně se na něj usmála. I když koně milovala, nikdy si nepředstavila, že by to pro ni bylo tak jednoduché, nebo že by ji tak poslouchali. Ten pocit, který během jízdy zažívala, se nedal přirovnat k jinému sportu nebo koníčku, který kdy měla. Sexy hluboký tón jeho hlasu zase upoutal její pozornost.

„No, měl bych ti říct, že jsem přirozený talent ve spravování zlomených srdcí.“ Jeho slova byla jemná jako sirup a stejně tak i sladká. Freya se nad nimi v sedle málem rozpustila.

Zalapala po dechu, když přivedl svého koně blíž a naklonil se k ní. Freya se naklonila taky, aby si byli blíž. Zdálo se, že se čas zastavil. Ve vzduchu viselo sexuální napětí. Cyrus vzal její ruku a políbil ji na ni. Pak se rychle odtáhl, slavně se usmál, seskočil z koně a naznačil Freye, aby zůstala tam, kde je. Vedl ji i koně dolů z kopce k rokli a zastavil se s nimi pod vysokým dubem, který poskytoval stín.

„Zůstaň sedět,“ přikázal.

Freya z jeho přísného tónu a předešlého polibku na ruku zmrzla v sedle. Pod vyhlídkou toho, co plánoval, se jí rozbušilo srdce.

S přivázanými koňmi u stromu se Cyrus zastavil před Freyou. Srdce jí poskočilo.

„Sedni si stranou. Hned.“ Stoupnul si mezi její nohy a roztáhl jí kolena od sebe. Jeho dominance Freyu nezastrašila. Popravdě ji vzrušila. Její vzrušené bradavky toužily po jeho doteku. Dlaně se jí potily. Jejich celodenní touha velmi rychle eskalovala.

„Máš v plánu mi zalepit zlomené srdce?“ zavtipkovala s vážným výrazem.

Jedna bota spadla na zem a on rozepnul a sundal i tu druhou. Přesunul se k jejím kalhotám, prsty rozepnul opasek, rychle rozepnul knoflík a zip a stáhl je spolu s krajkovými kalhotkami dolů. Padly vedle jejích bot. Každý dotek Cyrusových rukou nutil Freyu sevřít pevněji jeho blond vlasy, dokud se neovládla a nezasténala. Posunula se o centimetr dopředu. Chtěla, ne, potřebovala sklouznout z koně. Cyrus jí položil ruce na boky, aby ji udržel na místě. V jeho očích uviděla záblesk touhy. Kožené sedlo pod jejím holým zadkem bylo zvláštní. Na chvíli chtěla protestovat, ale poslechla, propadla tomu muži.

Stoupl si do třmenů, zvedl se k ní a políbil ji se vzrůstající touhou. Freya měla pocit, jako by byly jeho rty dělané pro její. Když se odtáhl, kousek po kousku, Freya si užívala, jak se jejich spodní rty nechtěly odtrhnout.

„Zalepit ti srdce není všechno, co mám pro tebe v plánu, Freyo. Nejdřív ti potřebuju dokázat, že nejsem jako on.“

Sklonil hlavu mezi její nohy, zasypával ji polibky od kotníků, přes vnitřní strany stehna až po jejich centrum. To očekávání Freyu málem zabilo. Do celého těla jí proudily kapky adrenalinu a těžce oddychovala. Vstoupil do ní jazykem, kmitající a dráždivý, tančil kolem jejího poštěváčku. Zaryla mu nehty do hlavy a zaklonila se.

Kůň se pohnul a Freya měla pocit, že spadne, tak se zase posadila a chytila Cyruse za vlasy silněji, zatímco on ji popadl za boky a držel na místě. O pár vteřin později slyšela, jak zavrčel. A kvůli tomu se cítila jako ta nejhezčí žena na světě. Zasténala čistou rozkoší, aby mu dala najevo, že se jí to líbí. Jeho jazyk pronikal hlouběji, uspokojoval ji a všechny obavy z toho, že spadne, se vytratily.

„Zabíjíš mě,“ zašeptala Freya přes vzdechy. Jen chvilku poté, co z ní ta slova vyšla, cítila, jak se jí po těle rozlilo teplo. Rozkoš jí prostupovala jako horká láva. Vykřikla, „Oh, bože, už budu. Cyrusi, podívej se na mě.“ Pustila jeho vlasy a chytila ho za ramena, když se jejich pohledy střetly. V tu chvíli jí zasáhl orgasmus a vykřikla. Celé tělo se jí třáslo a její mysl jí potvrdila, co vědělo její tělo – tenhle muž opravdu nebyl jako on.

Cyrus něžně sundal Freyu z koně a přitáhl si ji k sobě, líbal ji. Několik minut se vášnivě líbali. Cyrus si sundal boty a kalhoty, které mu spadly ke kotníkům, a Freya si před něj klekla.

„Nemusíš to dělat, Freyo.“

„Ale ano, ano, musím.“ Její slova dokazovala její touhu. Potřebovala, aby zažil podobné uspokojení. Z nějakého neznámého důvodu jí na tom záleželo, ačkoliv s nikým jiným předtím ne. Jen u něj. Chytila do ruky jeho ztopořený penis a otevřela doširoka pusu, dokud se rty nesetkaly s jeho hlavičkou a pak vydechla. Horký vzduch obklopil jeho citlivou kůži.

Cyrus zavřel oči. Freya viděla, jaký na něj měla vliv. Libovala si v potěšení, které mu dopřávala, přejížděla jazykem nahoru a dolů po jeho penisu a pak ho vzala hluboko do pusy. Během chvilky našla dokonalý rytmus. Pokaždé, kdy vyjela pusou nahoru, zasténal. Nikdy se necítila víc sexy, než když ho kouřila a pevně držela.

Najednou vzduchem projel zvuk, který by klidně rozbil všechna okna mrakodrapu. A vzduch zalil neskutečný smrad. Jako něco zkaženého. Horší než jakýkoliv odér, co kdy cítila. Jako zkažené, hnijící fazole a uvařené zelí. Odporné. Co to kruci-

Ticho, podívali se šokovaně na sebe. Freya několikrát polkla, jak bojovala s nutkáním zvracet. Pak si všimla, jak Cyrus ztuhnul a rozkašlal se. Nálada pominula.

Trapas.

„Destiny!“ Cyrus vykřikl mezi kašláním a nutkáním se nadechnout.

Destiny? (=osud)

Omámená smradem a jeho slovy se Freya postavila a dívala se na něj, pokrčila rameny, aby dala najevo zmatení. Z neskutečného puchu, který se jí usadil vzadu na jazyku a v nose, se donutila polknout, zatímco si držela ruku před pusou, aby se nevyzvracela. Pak s námahou dostala trochu vzduchu do plic, když se nadechla přes látku jejího trička. „Cyrusi?“

Nejdřív si jí nevšímal. Pak se mu ale po tváři rozlil široký úsměv a vytvořil ďolíčky, které chtěla Freya olíznout. „Ty kráso. To jsi byla ty? Protože to byl nářez.“ Podíval se přímo na ni a všimla si v jeho očích pobavení.

Oba propukli smíchy. Tohle musel být hodně povedený vtip, ne? To se náhodně objevili v nějaké show, kde si z lidí dělají srandu?

Jakmile pobavení ustoupilo, dech se jim zklidnil a ta trapnost situace pomalu mizela. Freya byla vděčná, jak skvěle tu situaci s koňskou plynatostí zvládnul. Nebyla si jistá, jestli znala někoho jiného, kdo by vyřešil takové jejich poprvé stejně.

Poté, co se oblékli, se před nasednutím do sedla políbili. Celou cestu zpátky si povídali. O tom. Tamtom. O ničem. O všem. Už se necítili jako cizinci, jejich trapná chvilka je sblížila. Jednou za čas se jeden z nich rozesmál a druhý se k němu přidal.

Pozemek je přivítal s obrovskou cedulí ‚Magnoliiny stáje‘. Jak se přibližovali, tahali za otěže, aby jízdu zpomalili. Když vjeli na ranč, podali otěže jednomu z pracovníků a zamířili ven.

„Co jsi myslel tím osudem (=destiny) předtím?“ zeptala se Freya a stoupla si o pár kroků od něj k plotu.

Cyrus se k ní přiblížil a natlačil jí zády na dřevo, uvěznil ji mezi pažemi. „Destiny je jméno koně, na kterém jsi dnes jela. Také jde o stejného koně, který narušil naši intimní chvilku a nedopřál nám ji tak pořádně dokončit. Takže určitým způsobem to je osud.“ Přiblížil k ní obličej blíž a políbil ji stejnou intenzitou, jako předtím. Když se odtáhl, nemohla popadnout dech. Freya se mu dívala do očí, ale nebyla schopná promluvit.

„Synku, neprovokuj klienty.“ Ozval se ze stáje ženský hlas a přerušil tak jejich chvíli. „Ahoj, Freyo.“

Magnolie.

Trapná situace číslo dvě.

Freya si povzdechla a otočila se na Magnolii. S bičem v ruce se na ni Magnolie podívala v tu samou chvíli a obě se rozesmály. Uvědomění, že i tak uhlazená žena jako Magnolia oceňuje nevinnou lásku mezi dvěma osobami, se Freya i přes stud uklidnila.

Strčila loktem do Cyruse. „Syn? Jsi Magnoliin syn?“ Řekla z půlky pobaveně a z půlky naštvaně nad tím faktem.

„Nezeptala ses.“ Rozesmál se Cyrus a políbil ji na čelo předtím, než se na ni podíval psíma omluvnýma očima.

„Hmmm… No, ty jsi mi to taky sám neřekl,“ odpověděla Freya a znovu ho dloubla loktem.

Smáli se, dokud Cyrus nezvážněl a škádlivě se na ni podíval. „Osud. Je to všechno osud, Freyo. Tak co kdybychom dokončili, co jsme začali?“

Osud.

Na chvilku si Freya prohlížela Magnolii, která zrovna trénovala jiného klienta, a přemýšlela nad tím, že vždycky vypadala tak elegantně. Obdivovala to na ní. I teď, když pracovala s koněm, se pohybovala tak kontrolovaně. Elegantně. Pokud Magnolia, kterou respektovala, vypadala v pohodě, že je s Cyrusem, proč by ho odmítala? Freya viděla ve vidině osudu naději.

Podívala se na Cyruse. „Dobře. Pořád mi toho máš ještě hodně co dokázat. A slíbil jsi mi tu ‚nejlepší jízdu mého života‘, pamatuješ?“ Přemohla smích a nabídla mu poslední možnost vycouvat. „Opravdu to chceš?“

Přikývl. „Jdu do toho, kočko. Z toho se nedostaneš. Teda, můžeš se dostat mně do -“ Jeho slova přerušil jeho krátký, arogantní smích.

Bože pomáhej jí, aby se mu tam dostala. Místo přímé odpovědi hrála zdrženlivou a dělala, jako by to zvažovala. Pak se vytrhla z jeho objetí a mrkla na něj. „Pátek večer. Osm hodin. Nezpozdi se.“ Políbila ho – vášnivě – a odtáhla se. Aby ho ještě víc poškádlila, přejela mu jazykem po spodním rtu, než odkráčela pryč.

Freya zamířila ke svému autu s Cyrusovým pohledem v zádech. Jakmile k autu došla, zakřičela, ‚Oh, a o mé číslo si řekni mamce.“ Přidala extra důraz na poslední slovo, než mu poslala vzdušnou pusu. „Uvidíme se v pátek, Cyrusi.“

Hned jak zavřela dveře od auta, zaslechla to nejhlasitější zahvízdání. Když se její Jeep probudil k životu, rozesmála se. Cyrus se opíral o plot s překříženýma rukama a samolibě se na ni usmíval. Z pusy mu trčelo stéblo trávy.

Nemohla se dočkat pátku.