SR - 15. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

„Tak to je druhá polovina tvého života,“ šeptám Beckovi, narážejíc mým ramenem do jeho, jak jdeme po Pacific Heights, sídle jeho rodičů, Beckett a Helen North.

„Věřím, že je to jen jedno procento a nikoli druhá polovina,“ říká suše.

„No, zkrášli můj dojem,“ říkám tiše, když vcházíme do čtyřpatrového domu s verandou s masivními kamennými sloupy.

„Dům byl postaven v roce 1901 v neoklasicistním stylu známém jako Beaux Arts,“ říká Beck, když máchne rukama k domu z jeho dětství, „který je symbolizován plochou střechou, vyřezávaným zdobením, jako jsou tyhle maskarony nad každým oknem a početné, vysoce detailní balustrády, pilastry a akroteria, o niž není nouze.“

Náhle se zastavím a obrátím se k němu s ústy dokořán.

On se na mě šklebí a říká: „Tento dům byl kompletně zrekonstruován, když ho moji rodiče koupili před tím, než jsem se narodil. Co to dělá tak působivé je to, že je umístěn na kopci se 180 stupňovým výhledem na Golden Gate Bridge, Angel Island a San Francisco Bay.

Nechtěj po mě, abych vyprávěl i o pamětihodnostech uvnitř domu až tam vejdeme.“

Zavrtím pobaveně hlavou a řeknu, „Mluvíš o tomto domě skoro až hrdě. Víš, způsob jakým mluvíš o architektuře a tak.“

Beckova ruka se obtočí kolem mého krku a přitáhne si mě k polibku. Smíchy říká: „Ne. Vůbec na to nejsem hrdý. Jen jsem slyšel tyto slova říkat mámu asi tisíckrát, když se chlubí každému svým domem, kdo ji poslouchá, a já jsem si pár věci zapamatoval.“

„To dává smysl,“ řekla jsem s úsměvem, když jsem se otočila a podívala se na přední stranu, která byla ozdobena věnci na každém okně zdobené červenými sametovými stuhami a strategicky umístěnými světélky rozsvěcující fasádu.

„Takže chápeš herní plán, že jo?“ Ptá se vážným hlasem, skoro jako kdyby byl trenér a já byla jeho hvězdná hráčka.

„Ano,“ říkám s pokývnutím hlavy. „Rychle dovnitř a ven. Odchytíme tvoje rodiče pro představení, chvilku se mi budou vysmívat a pak je požádáš, že bys chtěl na chvilku mluvit s tvým otcem v soukromí. Vyzkouším všechny drahé potraviny, okouknu výstavní šaty a vypiji sklenici šampaňského, protože…no, miluju šampaňské. Až skončíš se svým otcem, najdeš mě a odvedeš mě odtamtud dříve, než nás kdokoliv zastaví.“

„Pak půjdeme domů a oslavíme Štědrý večer spolu,“ dodává.

„Nejlépe nahý,“ říkám s rozpustilým úsměvem.

„Před krbem.“

„Se šlehačkou.“

„A hračkami…musíme si hrát s hračkami,“ říká se smíchem a nemohu si pomoci, ale těším se. Je to směšné, protože jsme oba měli hříšné myšlenky, ale není to legrační v tom směru, že jsme oba vše, co jsme řekli, mysleli smrtelně vážně. Dneska večer budeme mít schůzku s krbem, šlehačkou a sexuálními hračkami, v náš Štědrý večer.

„Pojď,“ říká Beck, když mě vezme za jednu ruku a odvádí mě směrem k verandě. „Pojďme na to a udělat to.“

Následuji ho, mé podpatky klapají na kamenných schodech. Dnes večer mám na sobě šaty, které jsem měla i na večírku Cukřenky, kde se JT pokusil zdrogovat tu dívku. Beck mi nabídl, že mi pro dnešní večírek koupí nové, ale neviděla jsem důvod, proč by to měl dělat. Navíc jsem věděla, že v nich vypadám zatraceně dobře a Beckovi se líbím.

Jsem překvapena, když Beck zazvoní u dveří svého vlastního rodného domu a trpělivě čeká, dokud se masivní, černé železné dveře, provedené v kruhové struktuře s vloženou skleněnou vločkou nerozlétlou ovládáním nebo služebným.

Nebo já nevím, co to je, ale má na sobě černý smoking a lehce se ukloní směrem k Beckovi.

„Dobrý večer, pane Northe. Je milé Vás vidět.“

„Dobrý večer, Percy,“ říká Beck k muži, který by mohl být, když o tom tak přemýšlím, komorník. Je starší s prošedivělými vlasy na spáncích a má zjevnou obeznámenost s Beckem ve způsobu, že se na něj podívá přímo s vřelým úsměvem.

„A koho to dnes s sebou máte?“ Ptá se Percy a obrátí svou pozornost na mě, ruce sepjaté před břichem a hlavu nakloněnou zvědavostí.

„To je Sela Halstead,“ říká Beck a pak dodává: „moje přítelkyně.“

Percyho hlava mírně škubne překvapením a obrátí se k Beckovi s ďábelským úsměvem.

„No, to je milé překvapení.“

Obtočil ruce kolem mě a přitáhl si mě k sobě. Beck mě políbil na temeno před tím, než řekl Percymu, „Je velmi milá, ujišťuji Vás. A není na ni špatný pohled, ne?“

Percy se na Becka káravě podívá a mlaskne jazykem, než se ke mně obrátí s omluvným úsměvem.

„Omlouvám se za mladou Beckovu drzost a dovolte mi být prvním, kdo Vám řekne, že jsem rád, že si konečně našel tak krásnou dámu, jako jste vy.“

Začervenám se, snad roztomile a rozhodně v tomto okamžiku vím, že on byl kolem Becka v mládí a naučil ho slušným způsobům a dobrému vkusu. Vsadím se, že jak mi Beck vyprávěl, že jeho rodiče spíše nefungovali, tak možná Percy byl tak trochu otcem vůči němu. Musím se ho na to později zeptat.

„Vezmu Vám kabáty a Vaše rodiče jsem naposledy viděl v hudebním sále,“ říká Percy a já poznávám slabý britský přízvuk. Do prdele, museli si dovést svého majordoma pro maximální efekt.

„Už na Vás čekají.“

„Hned tam jdeme,“ říká Beck, když oba vyklouzneme z kabátů a předáme mu je. Beck mě pak vezme za loket a vede mě kolem Percyho. Ale pak k němu nakloní hlavu a říká mu: „Jo a Percy? Máš skvrnu na košili. Matka bude šílet, až to uvidí.“

Beck upozorňuje prstem na Percyho hrudi a pak se zasměje, když Percyho hlava padne dolů a zahledí se na problematickou skvrnu. Samozřejmě, že jeho košile je sněhově bílá a jakmile si to uvědomí, jeho pohled vyskočí a zaměří se na Becka.

Beck se jen zasměje a říká. „Mám tě.“

Nemohu si pomoci a usměji se, když na Percyho rtech vidím pobavení, i když se snaží to na sobě nedat znát. Rozloučím se s tím starým mužem a on mi dává vřelý úsměv. Připojíme se mezi hosty, kteří jsou oblečeni do krásných šatů a šperků, držící křišťálové flétny na šampaňské nebo malé porcelánové talíře se směšně vypadajícími předkrmy o velikosti poštovní známky.

Všude kam se podívám, je pověšená čerstvá zeleň a přísahám, že v každé místnosti je vánoční stromek.

Beck kývne některým lidem na pozdrav, ale nezastaví se u nich. Vím, že je na misi zúčastnit se večírku a zase rychle, jak jen to bude možné, odejít.

Což mě zajímalo nahlas, „Proč ses obtěžoval na tento večírek chodit, Becku? Myslím tím, že tady nechceš být, nemáš svoje rodiče moc rád. Proč trpět?“

„No,“ říká tiše, když přikloní hlavu ke mně, ale stále udržuje svůj pohled vpřed, zatímco vcházíme do hudebního sálu. „Za prvé, je poněkud lepší mít vždy nohu ve dveřích. Můj otec má solidní obchodní kontakty a nechci spálit ten moct, ale hlavně to, že jim tím připomínám Caroline. Nemohou snést odcizení s dcerou a hlavně, jak to působí na přátele a vrstevníky. Tak ten oceán alespoň jednou za rok překročím a zúčastním se každý rok několika akcí. Dalším bude večírek na otcovi narozeniny.“

„Pokud chtějí napravit vztah s Caroline, proč to prostě neudělají? Neukončí odcizení?“

Beck se sarkasticky zasměje a stiskne můj loket. „Vzhledem k tomu, moje drahá Selo, že by to od mých rodičů vyžadovalo se omluvit za své chování vůči Caroline a Ally, a oni by se tak nikdy nesnížili, aby to učinili. Prostě očekávají, že se dostanou přes její sen a začne se znovu chovat jako skutečná dcera.“

„Vím, že jsem to už řekla dřív, ale nemám ráda tvoje rodiče,“ zamumlala jsem.

„Jde o to, že mi nejvíc vadí, že se nestarají o svou vnučku. Je jako malé špinavé tajemství, nebo tak něco,“ říká Beck a jeho ruka se reflexivně stáhne k mému loktu.

Než mohu odpovědět, vstupujeme do pokoje s širokým vstupem a skleněnými francouzskými okny dokořán, na obou stranách. Chápu, proč je to hudební místnost, protože má v jednom roku velký černý klavír, čímž jsem to rychle uhádla.

Místnost je vybavena pouze pohovkou a dvěma židlemi, a to v černé kůži a v elegantním moderním designu. Zbytek místnosti je otevřen a jednoznačně určen pro návštěvníky s úmyslem dát lidem dostatek prostoru, aby se prolínali. Ale skutečně ústředním bojem je masivní s dřevěným uhlím šedý mramorový krb, který vypadá jako by ho měl fotbalový tým. Praskající oheň tančí, ale nezdá se, že bych z něho cítila sálat teplo, takže předpokládám, že je tu jen pro parádu, než pro cokoliv jiného.

V minutě mohu říci, že Beck lokalizoval jeho rodiče, protože stojí o něco rovněji a jeho ruka vyklouzne z mého loktu do mé ruky, kterou reflexivně ždímá. Zmáčknu ho také a pak míříme napříč pokojem směrem k muži, kterého snadno identifikuji jako Beckova otce. Mají stejné tmavě hnědé vlasy, ačkoli jeho táta je začíná mít šedivé a zářivé modré oči. Stejné rysy obličeje, silná brada.

Je to jeho táta skrz na skrz. Nevidím žádnou podobnost s vysokou, elegantní blondýnou vedle něho, která nosí vlasy v elegantním drdolu, který přechází jen několik palců nad ramena.

Jelikož se blíží, Beckova matka ho poprvé uvidí a zlehka se dotkne ramene svého manžela, aby upoutala jeho pozornost. Zastaví se uprostřed věty, když mluví s jiným starším párem a podívá se na svou ženu, pak následuje její pohled naším směrem. Nenechám si ujít, že oba se nejdříve podívají na Becka a poté klesnou dolů, kde jsou naše sepnuté ruce. Pak se s opatrným zájmem podívají na mě.

„Becku,“ říká jeho matka něžně, vzdušným tónem uvítání. „Jsem ráda, že jsi dnes večer dorazil.“

Přikročí k matce a jemně ji políbí na tvář. „Mami…jsi krásná jako vždycky.“

Jeho matka se pousměje nad komplimentem.

Beck se obrátí na svého otce a jen na něho kývne. „Veselé Vánoce.“

„Veselé Vánoce, Becku,“ říká s hlubokým hlasem a vsadím se, že se ti dva ve svém životě nikdy neobejmuli.

„A koho jsi to na večírek přivedl?“ Zeptala se maminka, když obrátila svůj pohled na mě ve slušném zájmu s plastovým úsměvem na tváři.

„To je Sela Halstead,“ říká Beck, když pustí mou ruku a opět obalí svou ruku kolem mého pasu.

„Moje přítelkyně. Selo…mí rodiče…Helen a Beckett North.“

Usměji se, natáhnu svou ruku k jeho matce a říkám: „Je mi potěšením seznámit se s Vámi paní North.“

Vezme mě za ruku a jemně mi s ní potřese, stále držíc svůj úsměv na místě. Jakmile mě uvolní, nabízím svou ruku k panu North. Jeho stisk je pevnější, profesionální podnikatel až do morků kostí.

„Pane North,“ říkám na pozdrav.

„Dobře Selo, vítejte,“ říká Beckův otec, dříve, než uvolní svou ruku, jen aby mi ji v okamžiku opět vzala jeho matka.

„A odkud jsi Selo?“ Helen North se mě ptá s bradou trochu zvednutou.

„Belle Haven.“ Přísahám, že se její noc na chvilku pokrčil. „Ale pracuji na své diplomové práci na Golden Gate University a mám byt v Oaklandu.“

„Teď vlastně žije se mnou,“ říká Beck a chápu, proč se cítí, že si musí znepřátelit svou matku. Ani já, která jsem právě potkala jeho rodiče před třiceti sekundami, nemohu říci, že bych se s nimi cítila dobře. No, alespoň ne s jeho matkou.

Helenino obočí se zvedlo až do nebe, když se obrátila k Beckovi „Není to trochu rychlé?“

„Já nevím,“ říká Beck hladce. „Řekni mi to ty, matko. Předpokládám, že víš, jak dlouho máme Sela a já spolu chodit?“

Jeho máma jen na něho zírá zcela neschopna odpovědět na otázku. Jeho táta trochu zakašle. Bylo to jako připomínka toho, že jsou jeho rodiče, kteří o něm nic nevědí. Jasná zpráva, protože jeho otec rychle mění téma. „Jak jde obchod?“

„Velmi dobře,“ říká Beck a využívá možnost prezentovat skutečný důvod, proč jsme dnes večer na večírek přišli. „Vlastně, mluvím s tebou ohledně obchodu mluvit v soukromí. Máš na mě teď nějaký čas?“

„Beckette,“ Helen North plísní svého manžela. „Je to večírek. Ty jsi host. Dnes večer žádný obchod.

Ale mohu říci, že Beckett North nebyl jen zaujat požadavkem jeho syna o rozhovor s ním, ale raději by byl kdekoliv, než na dnešním večírku. Takže nejsem překvapena, když se nakloní, políbí jeho ženu na tvář a říká: „Nebudeme tam dlouho, drahoušku. Jsem si jistý, že to tu chvilku uřídíš i beze mě.“

Odfrkla si v nelibosti, zatímco pan North odstoupil od nás dvou. Beck se naklonil a jemně mě políbil na ústa a zašeptal, tak jemně, abych to slyšela jen já, „Hodně štěstí. Nebudu pryč příliš dlouho.“

Jak jsem se dívala z ní, když odcházel z hudebního pokoje, uviděla jsem JTho přes celou místnost. Nebylo to překvapení, protože mi Beck řekl, že tady bude a chtěl, abych na to byl připravená, pro případ, že bychom se k sobě dostali. Zatímco Beck udělal fantastickou práci ohledně bytí nejlepších kamarádů s JT v práci tento týden, nejsem schopná ohledně něho hrát stejně. Ve skutečnosti, Beck a já jsme diskutovali, jak se s JT vypořádat a oba jsme usoudili, že bych měla postupovat s klidnou nechutí. Něco jiného by mohlo být podezřelé.

JT je oblečen v elegantním saku a námořnicky modrých kalhotách, které vypadají, jako by byli z padesátých let. Žena mající sexuálně nabitý pohled připevněný na Beckova tátu, který vycházel s jeho synem ven z místnosti. Zajímavé. Vsadím svůj bankovní účet, na kterém stejně není moc, že se dívám na JTho matku právě teď. JT a muž, hádám, že jeho otec…dobře, muž, který ho vychoval…nezdá se, že by si všiml, kam se její pohled zaměřil, protože mluví tiše mezi sebou.

Zjišťuji, že musím vést krátký rozhovor s Beckovo mámou, otočím se k ní a zjišťuji, že hledí na stejnou ženu, věřím, že na JTho matku. Rty jsou zploštělé a její oči jsou chladné, když pozoruje druhou ženu hladově se dívat na jejího manžela.

No, to na tuto otázku odpovídá. Je zřejmé, že Beckova máma o jejím otci a JT matce ví. Velmi zvláštní a komplikované lidi.

„Tak, paní North,“ říkám ve snaze získat její pozornost. „Váš dům je ohromující. Beck mi říkal něco o architektonickém stylu.“

Helenin pohled klouže pomalu ke mně a oči nejsou vůbec vřelé. Raději nebudu žvanit o domě, který mi Beck popsal jako průvodce a říká: „Jestli mě omluvíte, mám nějaké povinnosti jako hostitelka. Užijte si večer.“

A byla jsem ráda, že jsem byla propuštěna.

Okamžitě se mi ulevilo, že nemusím dále s Beckovo matkou mluvit. Moje nízké mínění o ní, bylo nastaveno, když jsem poprvé uviděla, jak Helen a Becketta North, prošvihli narozeniny jejich syna, ale kleslo hlouběji, když mi Beck řekl o tom, jak zacházeli s Caroline po jejím znásilnění.

Číšník ke mně přistupuje s tácem naplněných fléten šampaňským a já jsem mu za jednu vděčná. „Děkuji.“

Rozhodla jsem se prozkoumat trochu dům, když jsem si usrkla trochu ze skleničky, odvracejíc tak potřebu mluvit s některými z těchto lidí, protože ve skutečnosti….co bychom mohli mít společného?

Vyjdu z hudebního sálu, zpět do hlavního sálu. Vidím lidi scházející po jemně zakřiveném schodišti z tmavého dřeva, vyleštěné do brilantního lesku. Následuji je a vejdu do něčeho, co vypadá jako herna vybavená i pokerovým stolem, který pojme deset lidí a dva kulečníkové stoly, které jsou v současné době plně obsazené. Staromódní gramofon sedí na složitě vyřezávaném stole s krychlovou vitrínou na vrchu, říkajíc mi, že bude hodně drahý.

Stěny této prostorné místnosti jsou obložené dřevem s tmavými parketami a hedvábné koberečky jsou rozmístěné pod nábytkem. Velké, hluboce polstrované židle v moka barvě kůže jsou seskupeny do skupiny s malými tabulkami mezi nimi. S jistotou je to mužská místnost, s ani jediným ženským viditelným prvkem.

Procházím mezi hosty stojícími u zdi, která je potištěna jako golfové hřiště, stejně jako ostatní golfové detaily. Popíjím své šampaňské a zaměřuji svou pozornost na dva muže hrající kulečník a usadím se, že tu počkám na Becka, až skončí s jeho otcem. Nemám pochyb, že až tak učiní, bude mě hledat a nakonec mě tu dole najde.

„Užíváte si večírek?“ Slyším po mé levici a okamžitě rozpoznávám hlas. Protože nemám potřebu jednat, a protože to ke mně přichází velmi přirozeně, obracím své ledové oči směrem k JTmu, který stojí vedle mě. Má v jedné ruce sklenici tmavého alkoholu a druhou ruku zastrčenou v kapse.

Dívá se na mě s nadřazeností a pobavením. Není pochyb o tom, že myslí na jeho rozhovor s Beckem před několika dny, kdy povzbuzoval Becka, aby se mnou šlápl na brzdu.

S vědomím toho, že tento muž neví nic o okolnostech mého narození, tlačí jeho kamaráda od skutečného štěstí, a nesmím zapomenout, že mě omámil a znásilnil, to mě vede k tomu, že ukončím tento rozhovor ještě dřív, než začne.

„Nemůžu říct, že je to můj šálek kávy,“ řekla jsem mu s lehkým pokrčením ramen. Mé oči se rozhlédly po místnosti, než se vrátily k němu. „Vždyť víš…nic pro holku z Belle Haven.“

„Přesně tak,“ říká hlasem, který zní jako zdvořilý, ale to jen proto, aby zakryl hrubé prohlášení, že nejsem pro tento dav dost dobrá.

To mě opravdu baví, ta jeho potřeba mě shodit. To mi také dává kus důležité informace. Stále se obává mého vztahu s Beckem a cítí se tím ohrožen.

„Ale jak si můžeš vzpomenout, je to role Sugar Baby,“ říká mi JT uvolněně, když jeho pohled vyskočí k akci dějící se u kulečníku. Než pokračuje, dívá se na něj zamyšleně, „měla bys s tím být v pohodě.“

„A jaká role by to měla být?“ Ptám se sladce.

„To, že dohoda s Beckem je dočasná a je to služba – pouze dohoda. Šukáš ho, on ti dává prachy. Je to docela jednoduché, opravdu.“

Mrkám na něj nejistě, co na to říct. Každé vlákno mého bytí chce, abych mu vynadala a dala mu vysvětlení, jak blízko Beck a já opravdu jsme, ale část mě chce, aby nakonec trpěl on, a tak se snažím být v pohodě. „Děkuji za připomenutí, pane Townsende.“

„Jestli si myslíš, že máš s Beckem něco hlubšího, tak se šeredně mýlíš,“ trvá na tom, když se otočí zpátky ke mně. „Nevidí tě jinak, než jako skvělou kurvu.“

Kdybych si opravdu chtěla zachovat Status Quo s T a na nic ho neupozornit, musím s jeho prohlášením pokorně souhlasit. Ale bojovník ve mně…žena, která tohoto muže nesnáší, se chce bránit a dohnat ho k tomu, že jednou bude vůči ní bezbranný on, zužuje oči a ušklíbne se, „ Jsem dobrá kurva, JT. Opravdu skvělá, fantastická kurva. Ale vy i já víme, že je pro mě víc, než jen to. V opačném případě byste se těžko tak snažil mě ponížit.“

JT udělá krok dozadu a zvedne obočí. Mohu mu říci, že mě nikdy nebude bránit. Předtím, než pomyslí na návrat a než zničím cokoliv v Beckově plánu ohledně upevnění jeho přátelství s JT, a že si k němu přijde pro peníze, přikročím k JT a tiše zamumlám: „Ale neboj…Nikdy jsem se nepokoušela vstoupit mezi vaše přátelství. Jsem si velmi dobře vědoma Beckových citů k tobě a budu se snažit soustředit úsilí, abyste spolu byli stále nejstaršími přáteli a podnikovými partnery.“

Udělám krok zpět a jím projede paprsek zářivého úsměvu. Pokývnu mu, seberu svou poloprázdnu skleničku z malého stoku vedle mě a s veselou zdvořilostí řeknu, „Veselé Vánoce, pane Townsende. Bylo hezké Vás zase vidět.“

Odstoupila jsem od něho a razila si cestu mezi kulečníkovými stoly ke schodišti, které vedly nahoru. Neohlídla jsem se na JT, ale mohla jsem cítit jeho zmatený pohled upřený na mě.