Elicit - 18. kapitola

Překlad: Mili

Pronásledovat ďábla není peklo. Peklo je, když si uvědomíte, že pronásledujete sám sebe.

Tex

Co jsem si do prdele myslel? Hebká pokožka se mi vysmívala, žadonila o dotek, pohlazení, o to, abych ji sakra slíbal od hlavy až k patě a odmítala, abych přestal, až dokud nebude Mo celá vláčná, že nedokáže ani zvednout hlavu.

Sex s Mo byl vždycky hravý, zábavný, žhavý jak peklo samo, ale zrovna teď? Bylo to spalující. Moje srdce, víte, ta část, kterou pořád ještě vlastním, mi nadávalo, říkalo mi, ať přestanu, zatímco já se sápal dál.

A moje hlava?

Celé moje tělo?

Žebralo a doslova prosilo, abych pokračoval v tom, co dělám. Konec konců, ona je moje. Ne Sergiova, ne Nixonova, nikoho jiného, moje. Vždycky byla moje, sakra, a ujistím se o tom, že na to nikdy nezapomene. Nebylo to ani o lásce... to, co dělám, je čirá potřeba. Zapomeňte na lásku. Pasovala vůbec do našeho vztahu? Poté, co jsme jeden druhého zranili, tak už nevím. Ale co vím jistě?

Že žádná ženská nikdy nereagovala na moje doteky jako Monroe Abandonato. V plynulém pohybu jsem si lehl nad ni a dával jsem pozor, abych udržel svoji váhu na loktech a vznášel se.

„Pořád na sobě máš tričko,“ pronesla Mo chraplavě.

„Jo.“ Podíval jsem se na sebe. „Zvláštní, tvoje se sundalo překvapivě rychle na to, že ještě před dvěma hodinami jsi byla málem mrtvá.“

Mo obrátila oči v sloup. „Pravda, nějaký barbar ho z mého prochladlého těla serval.“

„Není prochladlé,“ odporoval jsem a rukou jsem sjížděl po jejím rameni, zastavil se u ramínka  podprsenky a shrnul jí ho dolů. „Je horké, hodně, hodně horké.“

„Skládáš kompliment mému tělu?“ Prohnula se, když jsem jí obkresloval kroužky na břiše a potom jsem jí sundal druhé ramínko.

„Jo, Mo. To dělám. Skládám komplimenty o tom, jak máš horkou pokožku, protože jsem hráč a tohle je moje hra.“

„Hra,“ vydechla, když jsem sklouzl prsty za její záda a rozepnul jí podprsenku, „se musí hrát.“

„Hra,“ zopakoval jsem se škodolibým úsměvem, „ještě ani nezačala.“ S trhnutím jsem odhodil podprsenku na zem a sytil se pohledem. Za všechny roky svýho života jsem si nikdy nezvyknul na to, jaké je to dívat se na její nahé tělo v celé jeho kráse. Kurva, je nahoře bez a je to jako zírat na slunce - totální dokonalost, kterou mě nechává hyzdit mýma rukama, poskvrňovat ji mým rodokmenem. Přimhouřil jsem oči na její břicho.

„Jsi pořád tak hubená.“ Palcem jsem pohladil její pupík. Doufám, že to miminko uvnitř, i když není moje, je v pořádku. Zeptal jsem se Stephana a ten mi na to řekl, že až se bude cítit líp, uděláme pár testů, ale prý kdyby potratila, bylo by krve víc. Její zranění vypadalo sice hrozně a kdyby se krvácení nezastavilo, mohlo by to být mnohem vážnější - ale takhle jenom bude na nějakou chvilku rozbolavělá.

„Texi.“ Mo sykavě vydechla. „Skočíme na to nebo si budeme povídat?“

„Oh.“ Narovnal jsem se a nechal všechny myšlenky rozplynout. „Promiň, už tě nebaví si povídat? Chceš víc mazlení?“ Škubnul jsem s jejími kraťasy dolů a vzal do dlaní její zadek. „Víc škádlení? Kousání? Trochu námahy? Trochu se protáhnout?“ Snížil jsem hlavu k její kyčelní kosti a líně jsem ji lízal v pomalých kruzích, zatímco se klenula směrem ke mně.

„Bože, Texi!“

„Ach, lásko, víš, že miluju, když křičíš moje jméno.“ Zasmál jsem se a foukal jsem jí na bříško, načež jsem svůj dech nahradil jazykem. Ochutnávat Monroe Abandonato byla moje nejoblíbenější věc na celým světě číslo jedna. Ta chuť byla jedinečná, totálně její a já po tom toužil víc, než by příčetný člověk měl. Na druhou stranu jsem se nikdy nehlásil k ničemu jinýmu než k tomu, že jsem nepříčetný, takže tady to máte.

Mo ťapala prsty k mému triku a snažila se za něho zatáhnout, ale byla moc slabá ztrátou krve, což mi znovu připomnělo, že bych se ani neměl snažil ji svést, ale moje tělo mělo jiné plány. A sakra, jestli jsem si ji nechtěl označkovat, ocejchovat si ji, naplnit ji až po okraj a těšit se z toho, jaké je být uvnitř ní.

„Texi...“ Mo frustrovaně sundala ruce z mého trička. „Budu s tím potřebovat trochu pomoct.“

„Řekni prosím.“ Rozkročil jsem se nad ní a pomalu si zvedal tričko k hlavě, ale ještě jsem se úplně nevysvlíkl. „Čekám...“

„Jsi osel, víš to?“ Zavrtěla se pode mnou.

„Klidně v tom pokračuj, mám všechen čas světa. Fakt je, že tím, že se o mě otíráš, mě vůbec pomalu nezabíjíš nebo tak.“

„Sundej si to tričko!“ Vyjekla se zatnutými zuby. „Prosím.“

„Ach, konečně... kdo tě učil způsobům? Nixon?“ Zasmál jsem se a snažil jsem si představovat, že mezi námi není propast naplněná vztekem a příkořím... Představoval jsem si svět, kde jsem byl opravdový otec našeho dítěte, kde jsem byl hrdina a ne zrůda.

Když moje tričko doplachtilo na zem, Mo se zadrhl dech. Její jemné ruce tancovaly přes moje tvrdé břicho a při každém jejím doteku jsem zatínal svaly, až mě bolely, její prsty se pomalu mučivě pohybovaly nahoru a dolů.

„Tahle je nová,“ zašeptala, když se rukou vznášela nad jednou z mých mnoha jizev.

„Jo.“ Olízl jsem si rty. „Bylo to povrchové zranění.“

Obrátila oči v sloup. „Jo, o tom vím všechno.“

„Promiň, že ti to beru, ale tvoje zranění je víc než jen povrchové, ty truhlíku. Myslel jsem si, že umíráš a jestli chceš, abychom teď pokračovali, tak mi přestaň připomínat, proč bych tě neměl vysvléct donaha.“

„Nixon by tě za to mohl zastřelit.“

„Skvělý.“ Sklonil jsem se políbil ji na horké rty. „Tak může trefit mý druhý rameno; tak jako tak se cítilo z toho všeho být trochu vynechané.“

Monroe se mi zasmála do pusy a nemohl jsem si pomoct nenásledovat jejího příkladu. Rukou sáhla na zip mých džínů - a všechen smích vylítl z okna.

Byl by to pro ni nadlidský úkon, aby mě vysvlíkla ze všeho oblečení, tak jsem si stoupl, strhal ze sebe džíny a čekal, až se začervená.

Vždycky se začervená.

Je to jeden z důvodů, proč ji tak moc miluju.

Předstírá, že je  drsňačka, ale to jenom proto, aby chránila sama sebe... předstírala, že pro ni sex nic neznamená. Ale vím, že znamená. Pro Mo vždycky znamená... možná proto mě tolik žere, že dala své tělo někomu jinýmu, než mně.

Připravil jsem ji o panenství.

Budu ten navždycky-chlap.

Až dokud přestanu existovat.

„Texi - “ Mo natáhla ruku. Vzal jsem ji za ni a lehl si vedle ní.

„Neměli bychom to dělat, Mo.“ Moje tělo na mě řvalo, ať mluvím sám za sebe!

„Já vím.“ Zakývala Mo a rty se jí chvěly, když jí stekla slza po tváři. „Ale vždycky jsi mě líbal, když jsem byla na dně a Texi, já jsem teď fakt - “ Hrudník se jí s námahou zvedal pod tíhou emocí. „Fakt hodně na dně.“

„Okej.“ Vydechl jsem. „Hodinu... hodinu... která bude naše. Ale až ta hodina skončí... tak abych tě ochránil, abych ochránil sám sebe, Mo... vrátím se zpátky k tomu, kde se budu soustředit na svůj vztek a nenávist, protože když ne, jsem si jistý, že jedno nebo obě naše srdce se roztříští.“

Zakývala.

A to je všechno, co jsem potřeboval.

Byl jsem dost hloupý na to, abych jí slíbil jednu hodinu.

A ona byla hloupá, protože to přijala.

S něžností, o jaké jsem ani nevěděl, že jsem schopný, když jde o Mo v ložnici, jsem ji pomalu políbil na rty, vychutnával jejich příchuť, sál je. Jestli mám hodinu, bude to sakra dobrá hodina.

Omotala mi ruce kolem krku a přitiskla si mě k sobě blíž. Líbali jsme se, dokud mě nebolely rty, dokud její nebyly naběhlé a i potom mě pusa pořád příjemně mravenčila. Líbal jsem ji prudčeji, slíbával jsem pryč bolest, vzpomínky a minulost...  a ona mi vracela všechno, čeho byla schopná, zpátky.

Když se naše těla spojila, bylo to s takovou prudkostí, že jsem ztratil dech. Už to bylo tak dlouho. Pohyboval jsem se v ní, nejdřív pomalu, abych dal jejímu tělu čas se mi přizpůsobit a byl jsem v šoku, že to vůbec potřebovalo.

Políbil jsem ji na rty.

„To je tak dobrý,“ zašeptala mi Mo v polibku. „Silněji.“

„Jsi - “ Lapal jsem po dechu. „ - zraněná.“

„Takže?“ Omotala kolem mě svou zdravou nohu. „Říkal jsi něco?“

„Do hajzlu.“

Zakřenila se.

„Myslíš, že jsi vtipná?“ Bušil jsem do ní silněji, rychleji, strčil jsem ruce pod její zadek a naklonil úhel tak, abych narážel přímo do jednoho z mých a jejích nejoblíbenějších bodů.

Zabořila mi nehty do zad.

„Texi!“ Zalilo ji vyvrcholení a já brzo následoval, ale držel jsem oči otevřené a sledoval ji, protože miluju ten pohled čiré rozkoše na její tváři.

Byl jsem pořád v ní, když najednou někdo zaklepal na dveře.

Mo v hrůze vytřeštila oči.

„Jo?“ Odpověděl jsem lenivě.

„Hej, tady Nixon.“

No kurvadrát.

„Cítí se Mo dobře? Slyšel jsem nějaký křik.“

„Eh...“ Kousl jsem se do rtu, abych se nerozesmál a Mo pode mnou se červenala asi padesáti odstíny nejrůznější červené. „Jo, ona ehm, něco se jí zdálo.“

Zakoulela očima.

„Oh, tak jo, můžu jít dovnitř a - “

„Ne!“ Zavolal jsem. „Já, eh, jdu ven, potřebuju s tebou o něčem mluvit a ona je úplně vyčerpaná.“ Hlavně po té hodině, kterou jsme spolu sdíleli.

„Fajn.“ Chodbou se ozývaly Nixonovy kroky.

S nadávkou jsem se sesunul na Mo, potom se z ní pomalu vytáhl a šel se oblíct.

Beze slova jsem jí pomohl s podprsenkou, s tričkem a kraťasy, až každý kousek oblečení byl tak, jak má být. Dokonce jsem jí stáhl vlasy do culíku.

„Texi.“ Promluvila Mo, aniž by se na mě podívala.

„Jo?“

„Co když jedna hodina nebyla dost?“

Jak je možné, že něčí srdce může být tak plné radosti a zároveň tak zlomené? „Na to jsi měla myslet předtím, než jsi skočila do postele někomu jinému... Dneska jsem ti dal hodinu. Před rokem bych ti dal celou věčnost.“ S tím jsem odešel z ložnice a proklínal se, když jsem uslyšel, jak jí ze rtů vyšel vzlyk.

Takhle to bude lepší.

Musí být.