Antony - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Vztah Cecelie a Antonyho dál pokračuje a už máme zásnuby. Jak jedna z vás správně uvedla, Cecelia neváhala a uhnala si ho. A on rozhodně není proti…                              Sinnel

Červen, 1984

Cecelia se na Antonyho tělu protáhla jako malé kotě, které se právě probudilo z až příliš dlouhého šlofíku. Ignoroval, jak se přitom její tělo na tom jeho pohybovalo. Odmítl dát najevo, jak silně se musel ovládat.

„Miluji to venku,“ řekla Cecelia, spíš sama pro sebe, než k němu.

S tím Antony souhlasil. Když ji navštívil v domě jejích rodičů, nesnášel to, že tam vždycky byli jak pod mikroskopem. Rodina Catrolli měla úžasnou nemovitost, ale jakákoli návštěva mu tam připadala jako věčnost.

Antony se opřel rukou o polštář, aby se dostal výš a mohl si Cecelii lépe prohlédnout. Bradu si podpírala dlaní a dívala se na něj zpod svých hustých řas. Světlo jí tančilo v jejích karamelově zbarvených kadeří, díky čemuž byla ještě nádhernější.

„Jednoho dne chci velký dům,“ řekla Cecelia.

Antony povytáhl obočí. „Jak velký, Tesoro?“

„Ne tak velký, jako je Catrlliových.“

„To je dobře, protože váš dům je obrovský. Pokaždé, když se ocitnu vevnitř, se v něm ztratím.“

„V tom případě místo čtyř křídel tři?“ zeptala se sladce.

„Ach můj bože, to je… Cecelie, no tak. Jak bys chtěla uklízet něco tak obrovského?“

Pokrčila rameny, která měla ukrytá ve svých letních šatech. „Taky ho můžeme naplnit. Vždyť víš.“

Tohle zaujalo Antonyho pozornost.

„Naplnit?“

„Děti.“

„Děti?“

„Naše děti.“

Antony se zazubil. Tenhle rozhovor ho velice těšil.

Chodili spolu jen dva měsíce, ale při každé příležitosti, kterou našel a kdykoli dostala svolení, ji vzal ven. Antony dal Cecelii cokoli, co chtěla. Její úsměv mu připadal jako droga. Stačilo, aby jen byl v její blízkosti a v srdci i duši cítil mír.

Jo, věděl to.

Cecelia byla pro něj ta pravá.

Přesně to, co řekl jeho otec, že nakonec jednou najde.

Antony do doby, než narazil na tu pěknou, zelenookou, hnědovlasou dívku v její ložnici, nikdy příliš nemyslel na takové věci, jako je manželství a děti.

Teď to bylo to jediné, na co zvládl myslet.

„Jednáš velice rychle, Cecelio Catrolli,“ zašeptal Antony.

„Dost rychle na tebe, Antony?“

„Naprosto perfektně.“

Cecelia se usmála oslňujícím úsměvem a pohnula se tak, že jen stačilo přitisknout její hedvábné rty přímo na ty jeho. Její jazyk s tím jeho tančil a přitom cítil přetrvávající chuť jejího jahodového daiquiry. Netrvalo to dlouho a žíly mu zaplavil chtíč. Náhle mu byly jeho kalhoty velice nepohodlné.

„Musíš přestat, jinak někoho velice naštvu tím, co udělám,“ varoval ji Antony přímo do jejích úst.

Cecelia se bez dechu zasmála. „Mohl bys mi říct, co bys udělal?“

Dobrý bože, to rozhodně nechtěla vědět.

„Řekni mi to,“ zamumlala Cecelia a dívala se mu přímo do očí.

„Cecelio...“

„Řekni mi to.“

Bylo tucet věcí, které ji mohl říct. Věcí, při kterých by se rozechvěla. Slova, která by jí poskytla drobný vhled do šílenství, které cítil v mysli i v celém těle, kdykoli byla v jeho blízkosti.
Ach, rozhodně by jí toho mohl říct velice moc.

Antony si vybral pravdu. Protože by jí měla vědět. Cecelia byla tak krásná – tak, tak úžasná – a to poslední, co by kdy chtěl, bylo ublížit ji nebo ji využít. Zasloužila si mnohem víc. Zvlášť od něho.

„Rád bych se s tebou miloval,“ řekl Antony.

Cecelia se stále chvěla. Skousla si spodní ret a znovu se na něm posunula.

„To je všechno?“

„Věř mi, bella, mezi námi by toho bylo mnohem víc, než jen to.“

„Ach?“

„Mmhmm,“ zamumlal Antony.

Mrkla.

„Myslela jsem, že už mě miluješ, Antony.“

„To ano, ale pak bych ti to mohl i ukázat.“

„Ukaž mi to. Stále chci velký dům,“ řekla Cecelia. „Možná i s bazénem.“

„Dvě křídla,“ navrhl Antony kompromis.

„Ne velký jako Catrolli?“

„Ne, velký pro Marcello.“

****

Červenec 1984

„Pojď dál a posaď se, Tony,“ řekl Vinnie a gestem ukázal ke koženému křeslu naproti jeho stolu.

Antony splnil bossův příkaz. „Grazie za to, že jste mě dneska přijal, bossi.“

Vinnie měl tendence věnovat soboty sobě, svým zájmům a vztahům s ostatními. Antony mužovy důvody chápal. Někdy prostě člověk musel být sám sebou a ne nikým jiným. To si mohl sundat bossův klobouk, otcovskou masku, křesťanský plášť a být na krátkou chvíli tím, kým byl.

Jako nějaká zasraná výměna života, či něco takového.

„Jistě, jistě. Co jsi vlastně potřeboval?“ zeptal se Vinnie.

Antony cítil neklid. Nervózně poklepával nohou. Nervozita byla něco, co vůbec nebyl zvyklý cítit.

„Zítra přijdeš do kostela, že?“ zeptal se jeho boss.

„Samozřejmě.“

Cecelia ho požádala, aby každou neděli chodil do kostela, který navštěvovala její rodina. Takže to dělal. Měl raději kostel své rodiny, ale měl pocit, že si tak určitým způsobem nakloní na svou stranu jejího otce.

„Dobře. Vypadáš, jako by ses chystal pozvracet, Tony.“

Tak to i cítil.

„Chci se s Cecelií oženit,“ vyhrkl Antony.

Vinnie zmlkl. Vlastně by se dalo říct, že doslova zkameněl.

„Vím, že je to brzo.“

„Brzo?“ Vinnie se pokusil zasmát, ale ten pokus vyšel naprázdno. „Bože, chlapče, vždyť spolu chodíte jen tři měsíce.“

„Zbožňuji ji. Miluji ji. Další rok ani pět let na tom nic nezmění. Vím, co chci a jsem ji dost jistý, že ona chce to samé, bossi.“

Vinnie si těžce povzdechl a masíroval si spánky. „No, předpokládám, že je lepší mít jednu teď, než později dvě hned po sobě.“

Antony prudce zvedl hlavu.

Skutečně to bude tak snadné?

„Dobře, chlapče. Ožeň se s ní.“

„Skutečně?“ zeptal se Antony. Stále nemohl uvěřit tomu, co slyšel.

Vinnie pokrčil rameny. „Hele, Cecelia mi nikdy nedělala problémy tak, jako její sestra. Je to hodná dívka. Když o tom tak uvažuji, mohla si vybrat hůř. Stejně bych jí chtěl dát někomu, o kom vím, že dokáže udržet svůj zatracený nos čistý, že? Navíc, Cecelia zná své místo. Bude dobrou ženou mafiána. Ví, kde je její místo, stejně tak, jako to ví její mamma a umí předstírat, že neví, co děláš s ostatními ženami. Jo, ožeň se s ní. Chci si užít nějaká bambinos.“

Ježíši Kriste.

„Jsem Cecelii věrný,“ řekl Antony. Věděl, že to ten muž ví.

Vinnie přikývl. „Jistěže jsi. Stejně tak, jako já jsem věrný své ženě, chlapče.“

Úzkost, kterou cítil Antony ze začátku, ho již opustila. Teď ji na pozadí vystřídal odpor a hněv. Stěží se dokázal udržet a neříct Vinniemu, že Cecelia stojí za mnohem víc, než jen být ženou nějakého mafiána. Měla se stát Antonyho ženou a to z dobrých důvodů.

Antony teď chápal, proč jeho dívka tímhle mužem opovrhovala.

Jen ho sralo, že teď byl i Antonyho Donem.

Pravidla.

Jeho celý zatracený život byl spoután pravidly.

*****

„Ach můj Bože,“ zašeptala Cecelia a zas a znovu nastavovala svou ruku slunečním paprskům, aby se odrazily na diamantu na jejím prstě. „Je nádherný.“

Antony se zazubil. Byl šťastný, že byla potěšena jeho výběrem zásnubního prstenu. V případě jich dvou, byla tou elegantní Cecelia. Antony byl typem člověka, který nosil černý oblek a černé boty. Cecelia se oblékala pestře a elegantně. Dokonce design vystudovala.

Nějak se mu podařilo ten zatracený prsten vybrat správně.

Antony měl podezření, že se jí tenhle tak moc líbil právě proto, že ho dostala od něj. Ale jemu na tom nezáleželo. Klidně by jí pořídil jiný.

„V tom případě je to, ano?“ zašeptal jí Antony zezadu do ucha.

„To je obrovské ano,“ řekla s výdechem Cecelia, zatímco on ji políbil na krk.

„Otoč se, bella donna, ať tě můžu políbit správně.“

Poslechla jeho požadavek. Otočila se v jeho náručí a on se drtivě přitiskl k jejím ústům. Antony si vychutnával žár jejích úst a hebkost jejích rtů, které se pohybovaly v jednom rytmu s ním. Zbožňoval to, jak ho tahle žena líbala. Bylo to, jako by ho díky jedinému dotyku úst s propletením jejich jazyků, celého vlastnila.

Jo, byl tak zatraceně zamilovaný do Cecelie Catrolli, až to bylo směšné.

„Tohle je ano,“ zopakovala Cecelia, když se odtáhla.

Antony ji držel bradu mezi palcem a ukazováček. Tím ji nutil, aby se dívala přímo na něj. „Nedostal jsem žádné časové určení kdy, Tesoro.“

„Ano?“

„Nic.“

Ceceliin stydlivý úsměv se rozšířil a objevil se záblesk jejích bílých zubů. V jejím úsměvu bylo vždy něco zlomyslně hříšného. Ani netušil, zda ona si to uvědomovala. Tohle byla jednou z věcí, která se Antonymu na její dívce líbila nejvíc.

Cecelia byla sexy, aniž se o to snažila. Nosila šaty a boty na podpatcích, nosila se s elegancí a vždycky ho nechávala ve stavu, že chtěl ještě víc. Ale ne ve špatném slova smyslu. Upřímně, ve fyzikálním slova smyslu toho moc dělat nemohli, protože stále byla obklopena strážci, které vybral její otec. A co bylo ještě podivnější, Antonymu to nevadilo. Už kdysi byl se ženami, ale teď mu nevadilo na Cecelii čekat.

Ne, vůbec mu to nevadilo.

„Co bys řekl na svatbu v říjnu?“ zeptala se Cecelia.

Antony to zvažoval. „To jsou jen tři měsíce, Tesoro.“

„V tom případě můžeme zdvojnásobit úsilí a zvládnout to.“

„Je to spousta plánování –„ Antony se přerušil a vyštěkl smíchy. „Plánování, správně. Vím, že ty to zvládneš.“

„A můj táta to všechno zaplatí.“

„Ne,“ řekl Antony rychle. Tuhle myšlenku chtěl hned shodit ze stolu. „Zaplatím to já.“

Cecelia se na něj podívala se svraštěným obočím. „Ale svatbu obvykle platí otec nevěsty, Antony.“

„Nedovolím, aby mi za tebe Vinnie zaplatil, Cecelie. Kdybych mu dovolil všechno to zaplatit, přišlo by mi to, jako kdyby mě tím podplácel. Za naši zatracenou svatbu zaplatím já.“

Objala ho. „Dobře.“

Antony políbil svou dívku na temeno hlavy a objal ji ještě pevněji. Zároveň mu nemohlo uniknout auto, které v tom téměř prázdném parku běželo naprázdno. Cecelia tohle místo vždycky zbožňovala. Kdykoli šli spolu na procházku, tohle bylo vždy první místo, které jí vytanulo na mysl. Užívala si tu ten mír a klid. Navíc tu byl malý rybníček, ve kterém plavaly kachny.

To auto je však vždycky doprovázelo.

„Budu rád, když tě budu moci políbit bez chůvy v patách,“ zamumlal Antony.

Cecelia se zasmála. „Ach, ani nevím, jak moc toho líbání zvládneme.“

Nemusel být géniem, aby pochopil skrytý význam jejích slov. V žilách se mu vařila krev a zcela ovládla spodní část jeho těla.

Kriste. Jo, tři měsíce zněly perfektně. Antony si nemyslel, že by vydržel čekat déle, než se tahle žena stane jeho.

„Budu tě víc, než jen líbat, Cecelio.“

„Jsi čím dál lepší.“

Antony se ušklíbl. „Vždycky.“

*****

„Cecelio!“

Při vysokém skřípotu hlasu Kate Catrolli s sebou Antony uvnitř mírně trhl. Instinktivně se pohnul tak, aby byla Cecelia za ním v zákrytu, jako by ji chtěl ochránit před hněvem její sestry. Čím víc času strávil Antony v Katině blízkosti, tím hůře se kvůli Johnathanovi cítil.

Kate vtrhla do kuchyně rodiny Catrolli a Cecelia prsty pevně sevřela kolem Antonyho zápěstí. Kate byla v obličeji celá červená. Vypadala jako naštvaný býk, který hledá svou oběť.

V žádném zatraceném případě to rozhodně nebude Cecelia.

Tohle Antony rozhodně nedovolí.

Co vlastně může mít za problém?

V případě Kate to mohlo být prakticky cokoli.

„Ano?“ zeptala se Cecelia, pustila se Antonyho a vrátila svou pozornost zpátky k mísení těsta na chleba.

Jeho dívka uměla vařit. To byla další věc, kterou na ní zbožňoval. Trochu kvůli tomu šílela a Antony rychle zjistil, že bude lepší nechat jí její prostor, protože jinak bude muset čelit následkům. A ty obvykle znamenaly sérii ostrých slov, případně úder dřevěnou lžící přímo přes jeho prsty.

Nicméně, Cecelia v tom byla skvělá.

„Tohle mělo být o mně, Cecelio!“ křičela Kate.

Antony se se svraštěným obočím podíval na svou snoubenku, kterou získal před pouhými pár hodinami.

„O čem to mluví?“ zeptal se Cecelii dost tiše, aby to Kate nezaslechla.

„Počkej,“ zašeptala Cecelia. „Dostane se k tomu.“

„Ty… ty… svině,“ odplivla si Kate.

Wow.

„Hele!“ vyštěkl Antony. „Tohle je tvoje sestra, Kate.“

Kate se ušklíbla. „Dej si pozor, Tony. Tatínek by mohl zaslechnout, jak mi nadáváš. Co myslíš, že by se pak stalo?“

Antony se musel donutit silou, aby zůstal v klidu. Žádná jiná žena na světě v něm nevyvolávala násilné choutky. Kate byla výjimkou.

Vypadá, že měla takový vliv na spoustu mužů.

Cecelia však, na rozdíl od něj, v klidu nezůstala. Rychle se otočila na podpatku, přešla k Antonymu, a podívala se přímo na Kate. „Nech ho na pokoji. On tu není pro tvé hloupé a pitomé hry, Kate. Zkus se na něj znovu vytasit s těmi svými ošklivými sračkami a já ti zaručuji, že to bude naposledy, cos to udělala.“

Kate se zasmála. „Jsi taková svině.“

„To už jsi říkala, Kate. Zkus si vymyslet něco nového.“

„Děláš to jen proto, abys na sebe strhla pozornost. Měla jsem to být já.“

„Ano, chystám se vdávat jen proto, že ty čekáš ty zatracené tři roky, Kate. No tak, jsi naprosto směšná. Tohle není o tobě.“ Cecelia ukázala na sebe a Antonyho. Teprve teď mu došlo, o co jí jde, a s Cecelií naprosto souhlasil. Kate se chovala naprosto absurdně. „Tohle je o mně a o něm, a s tebou to nemá vůbec nic společného. Je to o nás.“

„To není fér,“ zasyčela Kate.

„To není můj problém,“ odpověděla jí Cecelia, mnohem chladněji, než ji kdy Antony slyšel mluvit.

Kate se otočila na podpatku a tak rychle, jak se v kuchyni objevila, z ní znovu zmizela. Cecelia se v tichosti vrátila k práci na svém těstě. Antonymu zabralo celé tři minuty, než se rozhodl znovu ozvat.

„Začínám s Johnem souhlasit,“ řekl Antony.

Cecelia se na něj podívala a její pěkně zelené oči byly zkalené smutkem. „V čem?“

„Potřebuje diagnózu a polstrovaný pokoj.“

„Tohle není o ní, Antony,“ řekla Cecelia divoce.

„Je to o nás. Já to vím.“

„Takže když se bude snažit přitáhnout pozornost na sebe, odvrať se stranou. Ona se bude vdávat kvůli obchodu, ale já ne. A rozhodně nehodlám dovolit, aby to zničila. V žádném případě.“