ABK - 9. kapitola

Překlad: Simča

"Tady kdysi angažovaní zemědělci stáli,

A vypálili výstřel, který byl slyšet po celém světě. "

~ Ralph WaldoEmerson

LIAM

V době, kdy jsme se dostali do školy, to byl absolutní chaos. Sanitky, policie, reportéři a vzlykající rodiče rojící se kolem bran Penningtonské akademie. Vůz neměl ani šanci zastavit dříve, než jsem spěchal ven ze dveří. Tlačíc se kolem ostatních rodičů, jsem došel až k žluté policejní pásce, kde byli tři důstojníci, kteří stáli na stráži.

"Ach můj bože!" Žena ve středním věku zakřičela ne více než třicet centimetrů od mých uších. Následujíc její pohled, jsem sledoval, jak drobné tělo po drobném těle bylo neseno do sanitky, krevprosakovala jejími malými saky, jejími rukami… ale ten pohled byl lepší než na ty, kteříbylizakryti.

Devět.

Devět mrtvých.

Podíval jsem se pryč a šel směrem k mladému důstojníkovi, který stál s hlavou vztyčenou, bradou ven, celý vážný a seriózní. Ve chvíli, kdy se jeho hnědé oči setkaly s mými, pozvedl ruce, jako by mě opravdu mohl zastavit jen s párem rukou. "Pane, nemůžete tu stát, dokud-"

"Uhni." Můj hlas byl tichý, ale těžký, připraven ho přidat k úmrtím, pokud by byla třeba. Každá minuta, co jsem byl mimo, vedla k tomu, že jsem byl déle pryč od mých dětí. Srdce mi bolestivě bušilo proti mé hrudi z myšlenky na ně.

"Pane, dokud-"

"Nechte ho projít." Nebylo to nikdo jiný než detektivBeauBrooks, akaMelodynin oblíbený policejní pes.

"Ale, pane?" Dítě důstojník mu čelil, čímž si vysloužil od detektiva zamračení. Žádná další slova pro něj nebyla potřeba, aby mi ustoupil.

Na nikoho jsem nečekal, jak jsem prošel bočními dveřmi s Brooksem dva kroky za mnou. První věc, kterou jsem si všiml, když jsem vstoupil do chodby lemovanou tmavě modrýmimalými skříňkami, bylykrabičky s obědem, desítky po celé podlaze. Všechny sendviče rozdupané od malých stop, napůl snědené jablko v rohu… Všechny dveře do učebny byly uzavřeny a skleněné panely, které umožňovaly, aby bylo vidět dovnitř, byly nyní pokryté nějakým šedým papírem.

"PaneCallahane? "

"Kde jsou moje děti?" Zeptala jsem se ho, nemohl jsem odtrhnout oči.

"Ředitel je oddělil od zbytku dětí, když byly přineseny zpátky. Čekají v kanceláři se strážemi a dvěma mými důstojníky. Byly na dvoře, když výstřely začaly. Jsem si jist, že viděly, jak několik jejich přátel byli zastřeleni. Dosud jsme nechytili odstřelovače."Mluvil, jak jsme šli po schodech; Běžel bych, ale potřeboval jsem vteřinu, abych se uklidnil, než jsem je měl vidět. Vztek zaplavujíc mé žily,přiměl mé ruce sebou škubat. Všude tam, kde moje děti byly, bylo tabu. Ten, kdo to udělal,jen nezemře, stáhnu ho z kůže zaživa. "Tady."

Zíral jsem na dveře a zhluboka se nadechl, než je pro mě otevřel.

"Tati!" Klubko černých vlasů semi opíralo o nohy, ovinula ruce kolem mých kotníků.

"Dono!" Řekl jsem se stejným vzrušením, natáhl jsem se a zvedl ji a hodil ji do vzduchu,než ji objal k mé hrudi. Jako opička, ovinula ruce a nohy kolem mě, zabořila tvář do mého krku, když jsem jí hladil po zadní části jejích vlasů. Popotáhla a já polkl a snažil se ignorovat teplé slzy, které mi prosakovaly košili. "Už je dobře,princezno."

Wyatt a Ethan stáli na opačných stranách kanceláře, Wyatt u okna a Ethan podél regálů, ani jeden z nich se na sebe dokonce nepodíval. Jediná věc na Wyattovy byla ta, že jednoznačně dával na své tváři najevo vztek. Byl tak naštvaný, že jeho drobná ruka byla sevřená v pěst a tvář byla rudá. Ethan, na druhé straně, ho ignoroval a přišel ke mně.

"Ahoj, tati." Dal mi malý úsměv. Zblízka, jsem si všiml rány nad jeho obočím a škrábance na rukou.

Pohladil jsem ho po temeni hlavy a dal Donu zpátky na zem a přešel k Wyattovi. Rychle si otřel tvář, když jsem poklekl před ním. Jeho horní ret byl rozbitý, suchá krev nyní obarvovala jeho tvář.

"A…hoj, T… tati." Škytl, zhluboka se nadechl.

"Ahoj Wyatte," řekl jsem na oplátku. Prohlédl jsem si ho, abych zjistil, jestli byl někde zraněn. Neviděl jsem nic.

"Jsi zraněný?"

Zavrtěl hlavou a snažil se přinutit k úsměvu.

"Tak proč tvůj obličej takhle vypadá?"

"Protože je dítě," odsekl Ethan za mnou.

"Nejsem! Drž hubu!"Zařval zpátky přes rameno.

"Hej!" Zařval jsem na ně oba. "Ethane, mluvil jsem s tvým bratrem, ne s tebou. Sednout. "

Zkřížil si paže a pohnul se, aby si šel sednout na pohovku ředitele, jak jsem zaměřil svou pozornost zpět k Wyattovi.

Uchopil jsem ho po stranách hlavy, otočil jsem ho ke mně a díval se do jeho velkých hnědých očí, které měly zelené skvrny uvnitř nich. "Wyatte. Řekni mi, co se stalo."

Polkl, přičemž se rychle nadechl. "Byli jsme na dvoře."

"My?"

"Já a Abby," vykřikl, pohyboval rukama, když mluvil… stejně jako jeho matka. "Bang, bang, kulky všechno zasahovaly. Viděl jsem Ethana dostat se k Doně a já se snažil dostat k Abby, ale pak přišel Ethan a přitáhl si mě ke dveřím. Abby si zlomila nohu minulý měsíc a nemohla utíkat a já se snažil ji vzít s sebou, aleEthan přišel příliš rychle. Nedovolil mi odejít. Řekl jsem mu, že jí musíme pomoct. Ale on neposlouchal! Plakala a plakala. Snažil jsem se vrátit, ale Ethanmě nechtěl pustit, udeřil mě a zatlačil mě za stůl.Nechtěl mě pustit… Snažil jsem se bojovat. Pak… pak… já… kulka ji zasáhla… ona se na mě podívala. Zemřela, že jo?"Začal se třást, jak mu tekly slzy z očí. "Zemřela. Mohl jsem ji zachránit. Ale Ethan mě zastavil."

Zíral jsem na něj. Nemohl jsem se podívat jinam, a poprvé za celý život, jsem se cítil opravdu roztrhaně, jako bych viděl Liama, Bláznivého Kloboučníka a Liama, otce, který stál v rozporu se sebe samým. Šéf ve mně, monstrum ve mně, chtělo praštit vlastního syna, říct mu, ať dospěje, že Ethan udělal správnou věc. Na prvním místě chráníš svou rodinu. Ser na Abby. Ser na někoho, kdo nebyl Callahan. Přesto otec ve mně, člověk, kterým bych byl, kdybych nebyl šéf, kdybychom byli normální, ta část by byla na něj hrdá. Hrdá, že byl ochoten obětovat vše, aby zachránil své přátele, že měl tento druh odvahy… ale jako vždy, monstrum ve mně zvítězilo.

"Wyatte," řekl jsem, můj obličej byl bez emocí. "Ty jsi můj syn. Moje krev. Takže ti dovolím si otřít obličej. Tentokrát ti odpouštím, protože vím, že je to těžké, a ty jsi ještě mladý. Ale pokud ještě někdy dáš sám sebe nebo své sourozenci do nebezpečí, snažíc se zachránit někoho, kdo není rodina… už nebudeš můj syn, rozumíš mi? Rodina je všechno, na čem záleží. A to teď, zítra, a navždy. "

Díval se na mě ohromeně. Jak jsem se postavil zpříma, sáhl jsem do kapsy pro můj telefon a viděl dvacet sedm zmeškaných hovorů od Mel.

Do prdele. Zabije…Pomyslel jsem si, než můj telefon zazvonil znovu.

"Ethane, tvá matka," odpověděl jsem a podal mu telefon, ale než stačil promluvit, Dona popadla telefon s širokým úsměvem.

"Mami, kde jsi? Ethan pláče!"Zahihňala se.

"Dono! Přestaň lhát!"Ethan se snažil chytit telefon a ona od něj utekla. Wyatt neřekl ani slovo, když se pohnul, aby si sedl na gauč.

Musíme se k ním přestat chovat jako k dětem. Mel hlas zvonil v mé mysli. AleWyatt nebyl dítě… on vyvíjel svůj morální kompas.

"Šéfe". Fedel vešel dovnitř, držel jednoduchý soubor v ruce, výraz v jeho očích byl znepokojující.

"Co teď?" Vyštěkl jsem, sebral od něj soubor. Uvnitř byly dvě fotky a vzkaz.

Předtím, než ublížíš dítěti jiného muže, pamatuj si, že ty máš děti tři. V zájmu míru, ať je tohle naposledy, co se naše zbraně zkřížily.

~ Taiyang Ju-long

Prolistoval jsem fotografie: Dona křičela zpoza modrého stolu, ruce svírala tak silně, že vypadaly bílé. Wyatt se natahoval po nějaké dívce ve fialovém kabátu v dalekém okraji fotky, zatímco ho Ethan odtahoval k místu, kde byla Dona. Ten, kdo to vyfotil, byl tak blízko.

"V zájmu míru, říká." Zasyčel jsem skrz zuby. "Jeho syn porušil moje pravidla, střílel na moje děti, a teď chce zkurvený mír?"

"Taky to poslal do kanceláře guvernérky, pane. Nasadil jsem lidi, kteří prohledávají všechny pouliční kamery- "

"Tati!" Dona přeskočila zpátky ke mně, podala mi telefon. "Maminka říká, že chce s tebou mluvit."

"Děkuji, princezno." Usmál jsem se a vzal si telefon, jak běžela zpátky k Wyattovi a objala ho kolem krku. Byl naštvaný, ale nemohl si pomoct, ale zasmát se, když něco řekla.

"Mel-"

"Rodina Taiyang nám vyhlásila válku, Liame."

"A oni, stejně jako každá jiná svině, se naučí, že zatracená cena za válku je krev."

ETHAN

"Proč tu maminka ještě neí?" Dona udělala obličej a zatahala za uši jejího plyšového slona, Pana, Chybíš Mi Víc. Táta ho pojmenoval za ní, když se nedokázala rozhodnout. Služka ji jemně česala, nemluvila na nás; nikdy na nás nemluvili, pokud jsme se nejprve na něco nezeptali.

"Ne, neí, Dono, není. Proč tu maminka ještě není?" Řekl jsem, opírajíc se o její prádelník.

"Opravdu?" Našpulila spodní ret. "Ale některé děti ve škole vždycky říkají neí."

"To proto, že jsou hloupí," odpověděl jsem a stiskl nos pana Chybíš Mi Víc.

"A ty jsi taaaaaaaaaak chytrý."

V zrcadle jsem viděl Wyatta lézt na postel, nepodíval se na mě.

"Pokud se chystáš něco říct, řekni mi to do očí!" Nechtěl jsem křičet, ale lezl mi na nervy.

"Dobře." Vyskočil z postele a napochodoval si to přímo přede mne, předtím než zakřičel.

"A ty jsi taaaaaaaaaaak chytrý, že jo?"

"Proč jsi tak naštvaný? Zachránil jsem tě! "

"Drž hubu!" Dupnul. "Zachránil jsi mě jen proto,abys dokázal tátovi, že jsi skvělý!"

"Ne!"

"ANO!"

"Ne, to ne, Wyatte!"

"To je jedno. Nech mě na pokoji."Zamračil se a začal se otáčet, když jsem ho popadl za paži.

"Pusť mě."

"Wyatte-"

"Nezajímá mě to! Pusť mě! Nenávidím tě!"

Když to řekl, pustil jsem jeho ruku. Nevěděl jsem proč, ale můj hrudník zabolel, opravdu zabolel. Připadalo mi, jako by byl v jednom ohni. Nevěděl jsem, co udělat nebo co říct, tak jsem zalhal. "Taky tě nenávidím!"

"Nenávidím tě víc -Auu."

"Au!"

Oba jsme se podívali na Donu, která nás oba praštila panem Chybíš Mi Víc tak tvrdě, jak jen mohla.

"Nenávidím tě, Ethane a nenávidím tebe, Wyatte."

"Co? Proč?"Wyatt a já jsme řekli ve stejnou dobu.

"Přestaň se po mě opičit!" Zařval Wyatt.

"Jsem starší než ty, ty se po mě přestaň opičit -Au!" Vyskočil jsem, když nás udeřila znovu, tentokrát rukama, jak pustila pan Chybíš Mi Víc na zem.

"Nech toho!" Vyštěkl jsem na ni.

"Nenávidím tě, Ethane a nenávidím tebe, Wyatte." Zastrčila si spodní ret do pusy a zkřížila si ruce na prsou.

"Dono?" Wyatt se zamračil a snažil se jí dotknout, když ho plácla po ruce.

"Když vy se navzájem nenávidíte, tak pak musím nenávidět vás oba. Vy jste hloupí. HLOUPÍ! H-L-O-P-Í,"křičela tak hlasitě, že jsme se museli odtrhnout.

"Dono." Snažil jsem se nesmát. "Hloupí se píše h-l-o-u-p-í."

Zvedla ruku, aby mě znovu udeřila a já ustoupil.

"Och protože ty jsi taaaaaaaaak chytrý," řekla a upustila ruku a vydala se zpět ke služebné.

"Jestliže vy dva se navzájem nenávidíte, nenávidím vás oba, a když vás nenávidím, nebudu s vámi už mluvit! Protože jste tak h-l-o-p-í. "

"Není to fér, Dono!" Wyattna ní zavolal, ale neřekla nic zpátky, jen se otočila k zrcadlu.

"Proč jsi ke každému tak milá, ale ke svým bratrům ne?" Zeptal jsem se jí a ona si strčila prsty do uší, broukajíc si pro sebe.

"Je to tvoje chyba," zamumlal Wyatt, zamračil se. Nenáviděl víc, než kdokoli, když na něj byla Dona naštvaná.

"Všechno je to moje vina, že jo?"

Vůbec mi neodpověděl, prostě si šel zpátky lehnout do postele.

Fajn. "Dobrou noc, Dono!"

"Hummmmm." Odsekla ještě hlasitěji, když jsem vešel do mého pokoje. Když jsem za sebou zavřel dveře, vzpomněl jsem si na výraz na Wyattově tváři, když řekl: "Nenávidím tě." Bylo to jiné, než když řekla Dona, "nenávidím tě."

"Uhg!" Rozcuchal jsem si vlasy, dupal na nohou. Bolela mě hlava. Byla to doba, co jsme přijeli domů a Nana a teta Cora zůstaly na chvíli s námi. Miloval jsem tetu Coru; vždycky říkala nejlepší příběhy, vstávala u toho a dělala zvuky a pobíhala. Byla to zábava. Nana malovala obrázky; Dona a Wyatt si mysleli, že to bylo nudné, ale mně se to líbilo. Věděl jsem, že se nás snažili zabavit, abychom na to nevzpomínali,ale bylo mi to jedno, protože jsem byl unavený.

Klep.

"Pojďte dál." Přešel jsem ke dveřím, když Sedric, Helen a Nari vystrčily hlavy.

"Chtěli jsme zjistit, jestli jsi v pořádku," Nari promluvila, protože jí bylo třináct a byla nejstarší. Byla dcerou strýčka Neala a tety Miny, ale vůbec nevypadala jako strýček. Byla malá, jako teta Mina, ale její vlasy byly super dlouhé. Kdysi se dotýkaly země, než si je ostříhala, a teď byly nad jejím zadkem. Její pokožka byla tak bledá, že nikdy nemohla zůstat na slunci příliš dlouho a její oči byly tak černé. Bylo to jako hledět na oblohu bez měsíce nebo hvězd. Bylo nebezpečné říci, že byla jiná; jednou v

neděli, když jsme byli rozdávat chléb v místní jídelně,nazvali ji Chinkerbell.(Rasová nadávka proti Asiatům). Strýc Nealvybuchnul, i když Nari a já jsme nevěděli, co je to Chinkerbell. Nikdo nám to ani neřekl. Málem toho chlapa zabil, ale teta Mina ho zastavila.

Sedric, na druhou stranu, vypadal jako strýček Neal, s výjimkou jeho očí, ty byly hnědé. Bylo mu teprve šest, ale už byl ve stejné výšce jako Wyatt. Miloval fotbal víc než cokoliv jiného, ​​takže strýček Nealho brával ven hrát každý víkend. Myslel jsem, že to byl důvod, proč nás vždycky porážel ve wrestlingových zápasech.

"Země volá Ethana?" Helen se zazubila, mávala rukou přímo přede mnou. Vlasy měla stažené do dvou velkých, hnědých vlnitých obláčků na hlavě, trochu jako uši Mickeyho Mouse. Byla přesně stejně hnědá jako teta Cora… no ještě aby ne, byla tety Cory dcera. Byla taky počítačový nadšenec; ona a strýček Declan trávili všechen svůj čas prací na počítačích.

"Nari, myslím, že bys to měla říct strýčkovi." Helen popadla po stranách můj obličeje. "Ethan nevypadá tak dobře."

"Jsem v pořádku, Helen." Usmál jsem se zpátky.

Stiskla mi tváře. "Jsi si jistý?"

"Jsem si jistý. Můžeš teď sundat ruce z mého obličeje?"

"Je zpátky." Ona zajásala, zvedla ruce pryč od mé tváře a do vzduchu, když se otočila. "Říkala jsem vám, že je v pořádku. "

"Museli jsme se ujistit. Jsi si jistý, Ethane? Všichni rodiče vyšilují,"odpověděla Nari, jak Sedric

ke mně přešel.

"Vyšilují?" Moji rodiče nevyšilovali.

"Jo!" Skočila Helen, chodila v kruzích a posunula si brýle na nose. "Všichni jsou ve skutečnosti

smutní, kvůli tomu, co se stalo. Byla jsem ve třídě, když se to stalo. Potom nás všechny zástupce ředitele vzal do kanceláře."

"Byla to nuda!" Sedric běžel k mé posteli a skákal nahoru a dolů. "Ale já nesnáším školu, takže jsem byl rád."

"Sedricu, tohle říkat nemůžeš, lidé bili zraněni. A přestaň skákat na posteli!"Nari spěchala k němu, ale on jen skočil na druhou stranu.

"Trhni si!" On na ní vyplázl jazyk a utíkal v kruzích.

"Dobře, ubliž si. Uvidíme, jestli mě to zajímá."Hodila ruce nad hlavu. Bylo to docela legrační, protože strýček Neal to dělal taky.

"Ethane." Přišla Helena ke mně. Vidět jí vážnou bylo divné, ona a Dona byly ve stejném věku, ale Helen mi vždy přišla starší, i když žertovala.

"Co?

"Nic, jen jsem chtěla říct tvé jméno vážně, stejně jako moje máma říká tátovo," zažertovala.

"Helen! Jsi mě vyděsila!"

"Ethane, bál ses?" Sedric se zastavil v jeho stopách a Nari ho chytila.

Sakra.

"Ne, myslím…, že je to vyjádření, Sedricu."

"Vy…jádře…ení?" Zamračil se, vůbec to nechápal.

"Vysvětlím ti to později. Pojď, musíme se vrátit, než přijde mamka."Nariho vzala za ruku a propletla ruku s Helen, tahajíc je ke dveřím. "Dobrou noc, Ethane."

"Chci zůstat," zakňučel Sedric.

Helen se zastavila a stála na nohou. "Já taky."

"Ne." Zatáhla je silněji a ven ze dveří.

"Dobrou noc, Ethane."

"Dobrou noc!" Zavolal jsem za nimi, a když odešli, cítil jsem se ještě víc unavený. Sundal jsem si všechno moje oblečení, vlezl do postele a zabalil deku kolem sebe, dvakrát. Jak jsem zavřel oči, nemohl jsem si pomoct, ale vzpomenout si… křik, jekot, a boom. Nemohl jsem si pomoci, ale vidět

Donu a Wyatta.

Bylo mi jedno, co se stalo, nebo kdo jiný schytal kulku, jen ne oni.

Maminka by plakala, pokud by je zasáhla. Viděl jsem maminku plakat jen jednou a to tehdy, když jsem byl dítě a Wyatt byl nemocný. Nikdy jsem to nechtěl znovu vidět.

Pravidlo 56. Nikdy nedovolte, aby máma plakala.

MELODY

"Občané Chicaga, stojím před vámi nejen jako guvernérka, ale jako matka tří dětí v Penningtonské Akademii. Chápu obavy. Chápu váš hněv, a co je nejdůležitější, chápu vaši touhu po spravedlnosti, která nikdy nemůže pokrýt bolest. Přišli jsme o devět nevinných dětí na jediném místě, kde měly být v nejbezpečnějším prostředí. Já… Já vás všechny chci ujistit, že nikdo z nás nebude mít klid, dokud střelec nebude nalezen. FBI je již v kontaktu s Chicagskou PD. Pokud jde o rodiny obětí, už jsme se setkali, jen krátce, protože vím, že potřebují čas jako rodina truchlit. Nemohu dát žádné další informace, protože se pokračuje ve vyšetřování- "

"Guvernérko! Guvernérko!"

"Guvernérko, co se děje v tomto městě? Jen dnes ráno starosta Weston byl nucen rezignovat kvůli obvinění z prostituce a úplatkářství. Později zástupce komisaře Cheung byl obviněn, že byl součástí dětského otroctví a prostituce, teď tohle střílení. Vypadá to, že i přes všechno vaše nejlepší úsilí, Chicago se vrací do své bývalé proslulosti. Máte k tomu, co říct? "

"Ano. Za prvé, jak se jmenujete? "

"Phoebe Salinger, z NKB News."

"Dobře. Za druhé, jste zasraný idiot, Phoebe Salingerz NKB News. "

"Madam guvernérko, chcete vysvětlit-"

"Jestli bych chtěla vysvětlit, proč jste zasraný idiot? Žádný problém. Nejsem si jistá, jestli máte dostatek mozkových buněk,abyste na to přišla sama. Devět děti dnes zemřelo. Devět. Ve škole, kam moje děti chodí. Strávila jsem posledních pár hodin mluvením s FBI, místní policií, a rodinami obětí,

což znamená, že jsem nebyla schopná jít domů a vidět své vlastní děti. Je povinností starosty hovořit v těchto okamžicích, jako jsou tyto, ale toto město v současné době nemá starostu, takže jsem musela vystoupit já. Místo toho, abych se zaměřovala na tuto hroznou tragédii, vy chcete, abych si našla čas na vyjádření se o dvou mužích a jejich sexuálních zneužívání? Chcete-li být reportérkou, paní Salinger, hlaste zprávy. Pokud chcete šokující titulky, založte si blog a vypadněte."

"Tady to máte, dámy a pánové. Guvernéra Callahanová a její verbální napadení reportérky-"

"To rádio už můžete vypnout, děkuji." Mina kývla na řidiče, když jsem se opřela do kůže sedadla, neschopná odtrhnout oči od tabletu v mých rukou. Ethan, Wyatt a Dona… všichni dokonale spali. Dokonce jsem slyšela Donu tiše chrápat. Moje mysl byla otřesena s takovou zuřivostí, že jsem nevěděla, co mám se sebou dělat. Nebyla jsem si jistá, co dokonce říci. Chtěla jsem je zabít. Chystala jsem se dostat ze světe rodinu Taiyang.

"Pokud to budeš takhle svírat, zlomíš ho, Mel." Mina se natáhla, vytrhla tablet z mých rukou, jak jsme zastavili na panství.

Ani jsem nečekala, až se auto zastaví, než jsem otevřela dveře a vyběhla po schodech.

"Vítejte-" Náš komorník mě začal vítat, ale byl pro mě mlhavý, když jsem běžela, přeskakujíc každý

další schod, jak jsem doběhla do Ethanova pokoje.

"Ethane?" Zavolala jsem na něj, bylo mi jedno, jestli ho vzbudím, nebo ne. Převalil se, když jsem přešla k němu. Opět jsem si všimla, že si vybral spát nahý; musela jsem se usmát, protože jsem si vzpomněla, jaký byl, když poprvé přišel na to, jak si sundat plenku. Ve chvíli, kdy měl možnost, si sundal šaty a plenku, držel plenku nad hlavou a utíkal po celé chodbě. Bylo to zasraně k popukání. Celá rodina se ho snažila chytit, i Evelyn, a nikdo z nás tak neudělal - nikdo z nás nechtěl. Pořád se smál a smál, jako by ho neudělalo nic šťastnějším, než že ho někdo honil.

"Mami?" Znovu se převalil, když jsem mu odtáhla chaotické vlasy pryč z očí. Viděla jsem ranku nad jeho obočím. Byl zraněný?

"Mio bel Leoncino."

"Jsi doma." Obrátil se zpátky ke mně a objal mě. "Chyběla jsi mi."

Pomalu polykajíc, jsem ho políbila na hlavu a na čelo. "Taky jsi mi chyběl…je mi líto, že jdu pozdě."

"To je v pořádku. Táta vždycky říká, že tvoje práce je důležitá. Každý tě zná. Holky v mojí třídě si myslí, že jsi docela hezká."Usmál se a promnul si oči. Posadil se a ve chvíli, kdy si všiml, že bylnahý, vytáhl si deku nahoru a spadl dolů.

"Před kým se schováváš? Vzpomínám si na časy, kdy jsi pobíhal po domě nahý- "

"Mami!" Z pod přikrývky se ozval jeho tlumený hlas. Objímajíc ho pevně, jsem zulíbala celou jeho

deku předtím, než jsem ho nechala jít.

"Trochu se vyspi, ano? Zítra do práce nejdu. "

"Dobře! Miluju tě."Stále se nepodíval z pod přikrývky.

"Miluju tě víc," řekla jsem tiše a šla směrem k pokoji Dony a Wyatta. Když jsem jí viděla, jak si tře nos jednou rukou a druhou svírala pevně toho hloupého slona, ​​ zhluboka jsem se nadechla a upravila jí deku.

"Maminko?"

"Wyatte?" Otočila jsem se a on na mě zíral s úsměvem, i když vypadal, že chce plakat.

"Proč jsi pořád vzhůru?"

"Čekal jsem na tebe." Poplácal stranu postele.

Lehajíc si vedle něj, jsem se dotkla jeho ranky na horním rtu. "Co se stalo?"

Neodpověděl, jen si zakryl rty rukou.

"Wyatte?"

"Táta mě nenávidí?"

"Cože?" Ze všech věcí, které jsem si představovala, že by se mě zeptal, mě tohle ani nenapadlo.

"Wyatte, miláčku, jak se můžeš na tohle ptát?"

Pokrčil rameny. "Nejsem jako Ethan. Všichni mluví o Ethanovi. Ve škole, doma, i když v neděli pomáháme. Je chytrý a učitelé ho chtějí zařadit do vyšší třídy. On a tatínek pořád chodí ven. Pokaždé, když se něco stane, vždycky dělá věci, které by táta chtěl, aby udělal. Prostě to ví. Všichni Irové říkají, že je jako tatínek, když byl jako dítě. Dokonce strýček Neal a strýček Declan říkají totéž. Nikdy nic neudělám správně. Snažím se a snažím, ale… Jsem k ničemu, mami. "

Slyšela jsem vrzání dveří a instinktivně se otočila. Viděla jsem Liama; on nevstoupil, jen otevřel dveře ne více než kousek. Stál tam zmrazený, hlavou dolů, a já věděla, že ho slyšel.

"Udělej ze mě lepšího syna, mami," zašeptal Wyatt, dotkl se mé tváře, vůbec si nevšiml svého otce.

"Cože?"

"Teta Cora a strýček Declan vždycky říkají, že jsi super silná. Viděl jsem tě přeprat Fedela, a vyhrála jsi

- "

"A co uděláš, až budeš vědět, jak bojovat, Wyatte?" Zamračil se a nevěděl, co mám na mysli, a tak jsem se zeptala znovu. "Proti komu budeš chtít bojovat, Wyatte? Tvému bratrovi?"

"No… já nevím," odpověděl upřímně; vždy byl ke mně upřímný.

Pohladila jsem ho po tváři, naklonila se a políbila ho na hlavu. "Samozřejmě, že budeme trénovat spolu, ale pamatuj si, pro mě jsi perfektní. Nejsi jen tatínkův syn, jsi i můj a já jsem až po uši do tebe

zamilovaná. "

"Vím. Já do tebe taky, mami." Usmál se a vystrčil svůj horní ret.

"Dobře. Já, ty, a Dona bude trénovat, pak se dozvíš, proti komu bojujeme, jo?"

Přikývl.

"Dobře, teď jdi spát."

Vstala jsem z postele, uložila ho zpátky a políbila ho na čelo, než jsem odešla do našeho pokoje.

Liam seděl na okraji naší postele, snažil se vrátit zpět své manžetové knoflíčky, ale byl tak naštvaný, že to nemohl udělat bez toho, aby škubnul rukávy.

"Já ti koupila tu košili," řekla jsem, stála před ním a sevřela mu vlasy. "Byla bych raději, pokud bys jí nezničil."

"Jak si to může vůbec myslet?!" Zařval, vzhlédl ke mně. Obočí měl napjatá a nejhorší ze všeho bylo, že byl raněn. "Miluji ho stejně, jako miluji Ethana. Nikdy je neporovnávám. Vůbec. Beru Ethana ven, protože je starší, ne proto, že ho miluju víc. Těším se na dobu, kdy budou oba dost staří na to, aby šli ven společně - "

"Liame." Zatahala jsem za jeho vlasy znovu, nutíc ho být v klidu. "Dýchej pro mě."

Křupnul si čelistí na pravou stranu a udělal to, o co jsem požádala, položil si čelo na moje břicho, když jsem uvolnila sevření.

"Historie nikdy nevypadá dobře pro bratry. V Osmanské říši, ve chvíli, kdy jeden ze synů usedl na trůn, byl nucen zabít všechny své ostatní bratry. Shakespeare, Řecké hry, zasraná Bible jsou plné příběhů o bratrech, kteří si šli po krku. Sakra, já ani nemusím jít tak daleko do historie. Můj otec a jeho bratr bojovali. Neal a já jsme bojovali. Nechci takovou budoucnost pro své syny, Mel. Chci, aby se vzájemně podporovali, ne na sebe stříleli. Jo, Ethan jednoho dne skončí v čele rodiny, ale chci, aby

Wyatt stál přímo vedle něj,"odsekl rozzlobeně, jeho hlas opět stoupal s každou větou. "Nevím, co dělat. Ani jsem nevěděl, že se takhle cítil!"

"Pokračuj v dýchání-"

"Rodím? Proč musím takhle dýchat? "

Plácla jsem ho po pažích tak silně, jak jsem mohla a pokusila se od něj couvnout. "Osle," zamumlala jsem.

Ušklíbl se, chytil mě za zadek, přitáhl mě blíž a stiskl pevně. "Ten máš pěknej."(Ass – osel, zadek…)

"Jak se můžeš dostat z obav o své syny k zadku během vteřiny?" Snažila jsem se ho odstrčit, ale držel mě pevně.

"Jsem naštvaný, tvůj zadek mě nutí se cítit líp," vysvětlil, a cítila jsem, že je opět vážný.

"Nevím."

"Co?"

"Ethan a Wyatt. Nevím co říct nebo udělat pro to. Nikdy jsem neměla sourozence. Nechápu, co to

znamená takhle žárlit. Nicméně, ty máš sourozence. Proč se nezeptáš svého bratra? Jsem si jistá,

že rozumí víc než kdokoli jiný tomu, co cítí Wyatt. "

Trucoval. "Nechci."

"Dobře, ty velké dítě, ale než se postaráme o tohle, musíme se postarat o svině, které na ně dnes stříleli. "

Přesně na čas, se ozvalo jedno zaklepání na dveře.

"Vstupte." Otočila jsem se zpátky.

"Šéfe." Vešel dovnitř Fedel. "Všichni čekají v pracovně."

Sundala jsem si kabát a hodila ho na postel. Liam vstal a šli jsme za ním ven. Neměli jsme moc času si o tom promluvit, ale byla potřeba rodinného setkání. Chodby byly tiché s očekáváním, jak moje podpatky cvakaly po mramorové podlaze. Ani Liam, ani já jsme se nezastavili, dokud jsme nestáli před postmoderním obrazem ženského aktu provedeným nikým jiným než známým malířem Léonem Lemieuxem. Byl v červené a růžové s nádechem tmavě modré kolem jejího srdce.

"Šéfe?" Zavolal Fedel, držel pro mě otevřené dveře do pracovny. Liam byl už uvnitř. Obracejíc se od obrazu, jsem vstoupila do pracovny, opět otrávená při pohledu na místnost. Vzhledem k tomu, že Liam byl takový nerd v srdci, udělal z pracovny jeho otce nějakou sofistikovanou hybridní jeskyni/doupě plnou komiksů. Dokonce tam byla skleněná vitrína u okna naplněná všemi jeho oblíbenými komiksy. Pokaždé, když jsem tam vešla, jsem chtěla koulet očima tak zatraceně silně, že by mi vypadly hlavy. Vypadalo to, jako by přerostlý muž-dítě s příliš mnoho penězi se rozhodl mít hřiště na hraní. Za ta léta, se Liam stal mnohem vážnější o tom, že je hlava rodiny, ale byly na něm některé věci, kterých se zbavit nemohl, stejně jako jeho nehynoucí lásky ke komiksům a superhrdinům.

"Mám pocit, že ztrácím méně a méně důstojnost čím víc sem chodím." Zaúpěla jsem, dávajíc si ruce na mou pusu. Dveře se za mnou zavřely.

"Ženo, přidal jsem mahagonový stůl a skříně, co ještě chceš?" On také zasténal, jak si hodil nohy na již uvedený stůl z roku 1930, který jsem mu koupila.

"Člověče… chci sem vejít a nevidět tohle." Ukázala jsem na Stormtroopera v rohu. "Ty jsi hlava zasraný mafie, ne zasraný Stan Lee. "

"Co má Stan Lee co dělat se Star Wars? Máš na mysli George Lucase?" Zeptal se tak vážně, že jsem ho chtěla udeřit.

"Děláš si ze mě právě teď zasraně srandu?"

"To je to, co chci vědět. Stan Leenebo George Lucas? Jak nemůžeš znát rozdíl- "

Zastavil se při zvuku Coralinina smíchu. Byl tak zvláštní a jedinečný, že jste si nemohli pomoct, ale zastavit se. Pohodlně seděla na Declanově klíně na opačné straně místnosti, oblečená v ležérních džínách a bílé halence.

"Promiňte." Otřela si oči. "Ale opravdu? Přišla jsem s očekáváním, že uvidím Liama a Melody a jejich ´pojďme jim vypálit rybník´ řeč, a místo toho se hádáte kvůli Stormtrooperům a Stanovi Lee? Děkuji za zlepšení nálady, opravdu. "

"Skončila?" Zeptal se Liam Declana, který se právě opřel a okusoval si vnitřek úst, aby se přestal usmívat. Vzhlédl ke Coře, která se jasně usmívala a přikývla, říkajíc s dokonalým přízvukem, "Skončila jsem. Pokračujte. Směle do toho."

Declan se rozesmál, stejně jako Neal, a dokonce Mina vypadala, jako by se snažila co nejlépe zadržet smích. Podívala jsem se na Liama, ale on se ušklíbl a potřásl hlavou.

Děti. Všichni jsou zatracený děti… Pomyslela jsem si, i když jsem pocítila, že jsem se uvolnila při pohledu na ně všechny, celou naši rodinu, zdravou a usmívající se na sebe, jakoby jim to nic na celém světě nemohlo pokazit.

"Jsem docela ráda, že jste schopni se všichni ještě smát." Vstoupila Evelyn, oblečená v černých

kalhotách a černé halence s mašličkou svázanou na krku. "Tohle je to, co nás vždy odlišuje od těch, kteří nám chtějí ublížit. Smějeme se společně. Pláčeme společně. Bojujeme společně. Jsem si jistá, že Sedric se směje s vámi všemi. "

"Evelyn, co tady děláš? Myslela jsem si, že sis šla odpočinout."Coraline vstala a natáhla se po její ruce.

"Někdo dnes střílel na moje vnoučátka. Jak bych mohla odpočívat?"Posadila se před Liama ke stolu. "Kdo jsou ti nevděčníci?"

Posadila jsem se na opěradlo Liamova křesla, zatímco Fedel přešel před nás.

"Je to čínská mafie…nebo triáda, jak to nazývají."