Checkmate:TIW - 6. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Viola mě tak nastartovala, že cvičím extra tvrdě v pátek ráno. Vzhledem k tomu, že mám volno, nespěchám a můžu běžet o tři míle víc na běžeckém pásu. Možná, že to dostane mou mysl od ní.

Zaměřuju se na televizní obrazovku přede mnou, ale bez ohledu na to, jak moc s tím bojuju, vzpomínky na ni napadají mou mysl.

Bylo to poprvé v létě, kdy jsem se setkal s Violou a Drewem, a oni mě okamžitě přiměli se cítit vítaným do jejich domova. Jejich rodiče mě často zvali, aby zůstal na večeři, ale vždycky jsem se cítil příliš nervózně, abych to přijal, dokud mi konečně nedošly výmluvy. Věděl jsem, že mým rodičům by to nevadilo - ani by si nevšimli - a tak jsem nakonec souhlasil, že jeden večer zůstanu.

Viola seděla u stolu naproti mně, její hnědé vlasy byly stažené do copánků. Točila jedním kolem svých

prstů a nervózně se kousala do rtu. Drew seděl vedle mě, podupával nohou o nohu stolu, dokud jeho otec si neodkašlal, aby ho zastavil.

"Večeře za chvilinku bude," jejich mamá oznámila z kuchyně.

"Potřebuješ pomoc, miláčku?" Pan Fisher zavolal ze stolu.

O chvíli později, paní Fisherová prošla dveřmi, nesla talíř žebírek. "Ne, díky, drahý."

Sledoval jsem je společně, jak pan Fisher vzal mísu z jejích rukou a položil ji do středu stolu. Sevřel jí bradu a přitiskl rychlý polibek na její rty a poděkoval jí za přípravu takového úžasného jídla. Láska, kterou sdíleli, byla zřejmá, ale já jí nikdy nebyl svědkem ve svém vlastním domě.

Takhle měla rodina vypadat?

"Přestaňte si vysávat obličeje," vyhrkl Drew. Tváře paní Fisherové zčervenaly, jak se Viola zachichotala.

"Drew," varoval pan Fisher. Drew klesl zpět do místa.

"To je v pořádku," ujistila paní Fisherová. "Jsme tak rádi, že jsi mohl zůstat, Travisi."

"Jsem tu rád." Odkašlal jsem si, když jsem se narovnal.

"Víš, chtěla jsem pozvat tvé rodiče k nám na grilování-"

"Ach, já bych se neobtěžoval," přerušil jsem ji bez přemýšlení. Všichni ztuhli a zírali na mě. "Grilování zrovna nemusí."

Spíš oni nebyli sedíme-u-stolu-a-jíme-jako-rodina typ, ale nepřiznal jsem to nahlas.

S kývnutím a úsměvem to nechala plavat.

Sledoval jsem, jak pan Fisher seděl na jednom konci stolu a paní Fisherová na straně druhé. Perfektní zrcadlový obrázek rodinného pořadu z roku 1950. Zírali na sebe přes celou místnost, plně synchronizovaní,jak nám nandávali na talíře. Sledoval jsem, jak na ni mrkl a ona mu to vrátila se širokým úsměvem.

Nikdy jsem nic podobného neviděl.

Nebyl tam žádný křik. Žádné napětí ve vzduchu. Žádný pocit, jako byste šlapali na skořápky vajec a hlídat si každé slovo, které jste chtěli říct.

Bylo to pěkné. Uvolňující.

Drew a Viola pokračovali v jídle, neovlivněni tím, jak jejich rodiče se na sebe dívali, jako by stále byli novomanželi na líbánkách. Bylo to pro ně normální. Normální rodinné chování.

Pro mě ne.

Nemohl jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsem viděl se moje rodiče takhle chovat. Nemohl jsem si vzpomenout, protože se to nikdy nestalo. Ne v mé rodině. Věděl jsem, že mí rodiče nebyli zamilovaní. Byli spolu kvůli vystupování, a to bolelo. Sledovat Fisherovi se tak chovat, mi ukázalo, o co jsem celé ty roky přicházel. Zbožňování v místnosti bylo téměř nakažlivé.

Při pohledu nazpět, si můžu alespoň vzpomenout na dobu, kdy moje matka aspoň předstírala, že je šťastná. Vynucovala si úsměv na tváři, zakrývala bolest a žal, který cítila, a říkala mi, že všechno bylo v pohodě.

Pak nakonec přestala předstírat. Byl jsem ještě dítě, ale věděl jsem to. Slýchával jsem, jak můj otec křičí bezvýznamné věci, a viděl jsem, jak to ovlivňovalo mou matku. Neuvědomil jsem si, jak dysfunkční moje rodina skutečně byla, dokud jsem neviděl, co to znamená být rodina, jak by se měl mužchovat ke své ženě, ajak milující Fisherovi byli k sobě navzájem.

Drew a já jsme spolu vyrůstali, ale nevyrůstali jsme stejně. Byl drsný z venčí, ale nosil své srdce na dlani. Po této večeři, jsem se modlil za rodinu, jako byli Fisherovi. Ale každý den jsem se probouzel v domě, který sloužil jako mé osobní vězení.

Když je vám řečeno, abyste se přes to dostal a byl mužem, pohřbíte všechny pocity, které vyhrožují, že se dostanou na povrch. Ukazovat emoce znamenalo, že jste byli slabí, a když můj otec viděl ve mně slabost, využil toho. Naučila jsem se být otupělý. Muži nepláčou, říkával mi. Muži rozhodně neukazují výčitky svědomí.

Věděl jsem, už i jako mladý teenager, že můj táta byl tvrdý. Nikdy neřekl, že mě má rád, ani mojí mámě. Nevyjadřoval lásku nebo neukazoval náklonnost nebo neposkytoval nějakou informaci, že ​​nás chtěl. Byli jsme na obtíž,a křik byl jeho způsob komunikace. Byl to jeho způsob nebo pravidlo. Nakonec jeho železná pěst vládla a ta mě dostala pryč. Poté, co jsem odešel, jsem přísahal, že se nikdy nevrátím domů, bez ohledu na to, jak moc jsem byl na vážkách.

Být na vážkách bylo lepší než být kolem muže, kterého jsem nenáviděl.

Poprvé, co se mi kdy líbila holka, mi bylo jedenáct. Chodila do nedělní školy, kam mě nutila chodit moje máma každý týden. Věděl jsem, že jsem se jí líbil, protože pokaždé, když jsem si sedl vedle ní, tak se vyhýbala mým očím a pokaždé, když mě nachytala, jak se na ní dívám, začervenala se. Holka, která seděla po její druhé straně, se chichotala a dívala na mě. Čím více se smála, tím víc se mi chtělo na ni křičet, aby byla zticha. Přestaň se smát. Přestaň se na mě dívat. Proč se sakra na mě směješ?

Bylo to poprvé, co jsem kdy cítil nekontrolovatelný vztek. Nechápal jsem to. Vyskočil jsem, zamumlal omluvu, že musím na záchod a schoval se, dokud hodina neskončila. Moje dlaně byly zpocené a moje tělo se úzkostí třáslo.

Moje první reakce na pozornost holky, bylo nani řvát.Věděl jsem, že ječení bylo hrubé a bylo by to zcela mimo, ale byl to můj instinkt. Až o pár let později jsem pochopil,o co vlastně šlo. Křik a hněv byly jediné emoce,které jsem se učil, jak jsem vyrůstal. Byl to jediný prostředek, jak jsem reagoval na nepříjemné situace. Pak, když jsem se setkal s Violou, nutkání chránit ji mě přemohlo a na chvíli jsem si myslel, že možná nejsem jako můj otec. Ale pak se začala ptát na kluky, a jak mohla poznat, že se klukovi líbila, a já jsem viděl jen červeně. Hrdlo se mi stáhlo, moje ruce se svíraly v pěst, a skoro jsem mohl ochutnat krev z tisku mých zubů na mém spodním rtu. Nutkání na ni křičet přišlo odnikud a já se sotva dokázal zastavit.

Její tichý hlas mě uklidnil, a jsem dokázal udržet své emoce na uzdě, ale od té doby jsem věděl, že součást mého otce byla a bude vždy ve mně. Takhle se choval k mé matce po celá léta,a teď jsem věděl, že jsem jeho kopie.

Nemusel jsem Violu chránit před klukama ve škole.

Musel jsem ji chránit přede mnou.

"Hej, Travisi." Jenin hlas mě přivádí z minulosti zpět do přítomnosti s malým zamáváním a znalým úsměvem, když položím nářadí. "Vypadáš při tom dobře."

Pročistím si hrdlo, vytřesu myšlenky z mé mysli. "Díky. Ty taky nevypadáš zle, kotě." Mrknu, protože vím, že bude nadšená. Dokončím čištění robota a přejdu kousek dál, abych položil sprej. Ona mě následuje.

"Jak ses měla?" Ptám se, vzpomínajíc si na dobu, kdy jsme si naposledy užilive sprše.

"Ne špatně. Ráno mířím na Floridu na jarní prázdniny, ale nemám žádné plány dnes večer." Přesně vím, co má na mysli, a poté, co se Viola v noci zbavila mýho rande, neváhám.

"No, nemůžeme tě nechat odejít bez rozlučkové party." Ušklíbnu se a její oči zajiskří. Dovolím jí mě vzít za ruku a následujuji do jednoho z volných sprchových koutů.

"Jak to chceš, kotě?" Ptám se, svlékajíc se, než zapnu vodu.

Usmívá se a svléká, jak po mně přejíždí očima. "Jsem pro cokoli," ona odpoví a přiměje mýho ptáka vyskočit.

"Jsem za…"Zapnu vodu a přitáhnu si její hrudník ke svému. Voda stéká po mých zádech a předtím, než přitáhnu obě naše těla pod teplou vodu, má mýho ptáka v ruce.

Nakloním její bradu a přitáhnu její rty ke svým. Zasténá mi do pusy a hladí mě silněji. Je to kurevskyúžasnej pocit. Po čtyřiadvaceti hodinách s Violou a jejími kravinami, se potřebuju uvolnit.

Přejíždím rukou po jejích žebrech a uchopím do dlaní její prso, převaluju bradavku mezi prsty. Způsob, jakým jejím tělo reaguje na moje, rozpaluje mou kůži. V jednu chvíli líbám a dotýkám se Jeni, holky, která pro mě nic neznamená a v tu další, Viola vychází na povrch mé mysli: mokrá a nahá Viola, její nádherná prsa, její pěvný zadek, jak ode mne odcházela. Pak ten způsob, jakým její tělo bylo cítit proti mému poslední noc. Vím, že byla vzrušená stejně jako já. Můj pták byl tak zatraceně tvrdý, žejsem musel masturbovat před spaním, jen abych sezatraceně uklidnil.

"Travisi…" Jenimi kňourádo ucha. Čeká,až ji ošukám, ale já nemůžu.

Vzpomínám si, jak Violiny viditelně napjaté bradavky se otíraly o látku jejího tílka a jak jsem je chtěl ochutnat. Zatracená Viola Fisher! Dokonce, i když není kolem je kazišuk.

"Jeni…" říkám a snažím se ji jemně odstrčit.

"Jo, zlato? Chceš mě ohnout? "

Do prdele.

"Jeni, ne." Konečně se dostanu z jejího sevření a přinutím ji, aby se mi podívala do očí. "Omlouvám se. Právě teď nemůžu."Nemůžu uvěřit, že to říkám.

"Děláš si do prdele srandu?" Její tvář se změní do nebezpečného odstínu červené, je nasraná.

Přejedu si rukou přes mé mokré vlasy. Jsem vyveden z míry stejně jako ona. "Kéž bych si dělal."

"Ty hajzle," zasyčí, přitiskne obě ruce na mou hruď a odstrčí mě. Klopýtnu zpátky, sklouznu, jak se snažím získat zpět svůj postoj, ale nakonec skončím s tváří přitisknutou k dlaždičkám.

"Do prdele," proklínám, snažím se najít rovnováhu. "Za co to kurva bylo?" Přitisknu si ruku k tváři. Už můžu cítit, jak se tvoří modřina.

"Víš přesně za co, debile." Popadne sprchový závěs, odtáhne jej a okamžitě chytne jediný ručník na háku. Otočí se a zamračí se na mě. Dívám se, jak obalí ručník kolem jejího těla a vyřítí se ven. Skvělý.

Zavřu oči a promnu oběma rukama obličej pod vodou. Co se to sakra se mnou děje?A proč dovoluju Viole Fisher se dostat do mé zatracené hlavy?

Když se vrátím do domu, na příjezdové cestě je auto, které nepoznávám. Vím, že Viola dnes měla poslední školní den, ale její auto je tam taky, takže se musela s někým vrátit.

Popadnu mou sportovní tašku z auta, zamířím dovnitř a jsem překvapen, že vidím Violu na gauči s jiným chlapem. Koutek mých rtů se zvedne, jak vidím, co za vychrtlýho hajzlíka on je.

"Jak je, V?" Ptám se příliš příjemným způsobem, jak položím tašku na stůl a upoutám frajerovu pozornost.

"Učíme se," říká suše, ani se na mě nepodívá. "Nepleť se nám do cesty."

"Pamatuješ si, že tohle je můj dům, že jo? Nemusím nikam."

"Můžeme se učit jindy…" hubený kluk přeruší.

"Ne, jsme uprostřed lekce," řekne mu, ignorujíc skutečnost, že stojím hned za ní.

"Travis nebude problém."

Zvedám na to obočí. "Vůbec ne." Zvednu ovladač z opěradla pohovky a zapnu televizi.

Okamžitě si povzdechne. "Musíš to dělat právě teď?"

"Dívám se na zprávy každý den, princezno."

"Tak se jdi dívat do svého pokoje."

"Jdi studovat do svého vypůjčeného pokoje," odseknu. "Já tady platím nájem."

"Možná bych měl jít." Hubený kluk začne zavírat jeho knihy, připravuje se postavit, dokud ho Viola nepopadne za zápěstí a stáhne zpět dolů. Dokonce ona ho převyšuje se svou malou postavou.

"Ne," požaduje, rty má vtáhnuté do těsné linky. "Prostě předstírej, že tu není."

Odfrknu si. Jasně. Kdyby toho byla schopná, nebyli bychom v této malé válce.

Zaneprázdňuju se v kuchyni, popadnu sáček mraženého hrášku, a jen proto, že to potřebuju,malou věc proti bolesti, láhev tequilly.

Sednu si na židli naproti gauči, kde Viola a její malý kamarád studují. Vyhýbá se mi pohledem, jak se sama přisune blíž k němu a přitiskne svou ruku na jeho paži.

"Takže studijní příručka profesora Gabla je jen asi polovinou toho, co ve skutečnosti dává do finálních písemek," vysvětluje. Nakloní se, aby mu ukázala paketu. A tím nakloněním mu vlastně dává VIP výhled do výstřihu. Záměrně, to jsem si jistý, s ohledem na to, že byli alespoň třicet centimetrů od sebe, když jsem poprvé vešel dovnitř.

"Takže na co se budeme muset zaměřit, jsou tvoje poznámky, které sis dělal v průběhu semestru."

"Nemám žádné poznámky," on říká, a já zakoulím očima. Jasně, že nemá.

"Mohla bych mít nějaké poznámky z jeho hodin ve svých deskách. Můžeme se jít na ně podívat do mého pokoje, jestli chceš. "

Dramaticky si poskládá sešity na klíně. "Navíc, bude to méně rušivě."

Nakonec se otočí a upřeně se na mě podívá, mračí se, dokud neuvidí mou tvář a její výraz poklesne.

"Co se ti stalo?" Její hlas je upřímný, plný obav dokonce, ale na návnadu se nechytím. Nakloní se, aby získala lepší výhled, a zašklebí se. "Ježíši." Její ruka se natáhne, aby se toho dotkla, ale zarazí se a položí si ruku zpátky do klína.

Její malý klučina vypadá otráveně, a použiju to ve svůj prospěch. Dívám se mezi nimi a můžu vidět, co tu očividně dělá. Není tady kvůli jejímu doučování. Nejspíš ji už šuká očima a svléká ve své hlavě od doby, co sem přijel. Nemůžu mu to mít za zlé.

Usměju se a podívám se do jejích modrých očí, naplněných skutečnou upřímností a já nedbale pokrčím rameny. "Sexuální zranění. Žádný velký problém. "

Její rty se rozdělí, jak jemně zalapá po dechu. Přimhouří oči, jako by byla připravená se na mě vrhnout a vyškrábat mi hrdlo jako zvířete. Prostě její reakce, ve kterou jsem doufal.

"No, půjdu, Violo. Uvidíme se příští týden."Její malá legrační hračka popadne své věci a tentokrát ho nezastaví.

Zkříží si ruce a udržuje její oči uzamčené s mými ještě dlouho po tom, co zaklapnou přední dveře. Jsme znovu sami, což jak víme, nemůže být dobrá věc.

"Ty nemrkáš," říkám, svraštím svoje obočí.

Nakonec se pohne, sebere knížky a vyřítí se pryč.

"Dobře teda!" Křičím,jak uhání chodbou. "Pěkně jsme si popovídali."

Zavrtím hlavou a rozhodnu se vypnout televizi a skočit místo toho do sprchy. Potřebuju se kvůli ní uvolnit.

VIOLA

Slyším zavřít dveře do koupelny a sprcha začne téct o okamžik později. To je moje šance to tomu kreténovi vrátit.

Čekám několik minut a plánuju svou pomstu. Poté, co vezmu několik velkých pytlů na odpadky, zamířím do jeho pokoje a vyprázdním několik jeho zásuvek. Pak zamířím k jeho šatníku a nacpu všechny jeho drahé obleky a košile do jiného pytle. Beru všechno od jeho boxerek k jeho prostěradlům.

Jestli mi ten zmetek chce brát ručník a oblečení, aby mě ponížil, bude muset odejít ze zatracenýho domu, aby ho získal.

Ďábelský úsměv zdobí mou tvář a brzy adrenalin převezme mé tělo. Přejdu k prádelníku a seberu všechny ručníky a dám je do jiného pytle. Vím, že mi utíká čas, takže rychle shromáždím všechny pytle a přetáhnu je ke dveřím. Než odejdu, utíkám zpátky, zamknu Drewovu ložnici a po špičkách dojdu do koupelny. Seberu jeho ručník a oblečení z podlahy, takže mu nezbyde naprosto nic. Pak už jen pro zábavu, spláchnu záchod a tiše se vyřítím ze dveří tak rychle, jak jen to jde. Slyším ho na mě v dálce křičet.

Sežer si to, kreténe.

Spěchám ke dveřím, chytnu tři pytle a vyjdu z domu. Otevřu kufr od auta a strčím je všechny dovnitř.

Pokud je chce, bude si muset pro ně přijít - nahý.

"Violo!" Slyším ho křičet z koupelny krátce poté, co se vrátím zpátky do domu. "Sakra, Violo. "

Kousnu se do rtu, abych sundala spokojený výraz z obličeje. "Co je?" Křičím z druhé strany dveří do koupelny.

"Ty víš co," syčí.

"Nevím."

"Nemyslíš si, že vyjdu nahý?" Otevře dveře a vykoukne. "Protože já vyjdu."

"Dělej, co musíš." Pokrčím rameny, jako kdyby to nebyl velký problém vidět Travise nahého. "Ale to bude další porušení pravidel domu," říkám věcně, protože vím moc dobře, že pro něj to tak jako tak nic neznamená.

On obrátí oči v sloup a otevře dveře až na doraz, odhalujíc svou mokrou,svalnatou a potetovanou maličkost.

Do prdele.Tak tohle jsem vidět nechtěla. "Fakt zralý, V."

"Nevím, o čem to mluvíš." Pořád držím oči dole, odolávajíc nutkání podívat se na něj znovu.

Zamumlá několik nadávek, než projde kolem mě a jde chodbou do své ložnice.

Oh, Travisi. Zábava právě teprve začíná.

Nikdo neřekl, že jde o zralost. Bylo to o výhře. Travis King potřebuje své ego trochu srazit.

Opřu se o zeď a čekám na chvíli, kdy si uvědomí, co jsem udělala. Pokud si hned nevšimne, že jeho povlečení chybí, určitě si všimne, že chybí i něco jiného, jakmile si bude chtít obléknout boxerky.

Čekám a čekám a divím se, co tam sakra dělá. Konečně slyším otevírání dveří a kroky přicházející mým směrem. Pomalu vzhlédnu, příprava na smrtící pohled, ale místo toho vypadá úplně lhostejně. Zamrkám, myslím si, že mám třeba bujnou fantazii, ale pak se podívám dolů a zalapám po dechu.

Ó můj bože.

Polknu, nemůžu odtrhnout oči od jeho potetovaných rukávů, které má založené na hrudi. Voda stále

kape po jeho těle celou cestu dolů na jeho penis, který salutuje stropu. Proč je sakra tvrdej?

Moje mysl závodí, jak se snažím podívat pryč, ale nemůžu. Mé nohy jsou přilepeny na místě a všechen vzduch je ze mě vysátý.

"Začínám si myslet, že po mě jedeš." Ulizuje se, zřejmě je pyšný. "Jestli mě chceš nahýho, stačí jen poprosit." Mrkne na mě, koutky úst má stočené do pobavení a pokračuje v chůzi kolem mě do obývacího pokoje.

Chvíli mi trvá se sebrat. Proč to sakra nefunguje? Proč je tento muž tak komplikovaný? Do prdele. Musím pozvednout svou hru. Ale nic nedostane toho blbce. Má dokonalé tělo a ví to, takže samozřejmě mu nevadí ho promenádovat. Ale dříve nebo později, bude potřebovat svoje povlečení a

oblečení.

Jdu do kuchyně a vyhýbám se mu. Prohledávám ledničku a nechám chladný vzduch ovívat mou horkou tvář. Celé moje tělo je v plamenech a pouze ledová lázeň by mě dovedla ochladit.

Jeho tvrdý penis straší mou mysl, i když se snažím ho z ní vytlačit. Předpokládala jsem, že Travis je velký, ale vidět ho v celé své kráse, širokého a dlouhého, posílá mé tělo do třesu a do míst,které si přeju, abych mohla ovládat.

Po několika minutách, co se snažím ochladit své tělo, se rozhodnu si udělat nějaký toast, a tak vytáhnu kousek másla a láhev pomerančového džusu. Možná potřebuju nějaký cukr, aby mi znovu začal fungovat mozek.

S věcmi v mých rukou, použiju svůj loket, abych zavřela dveře ledničky. Předtím, než si uvědomím, co se děje, Travis mě přišpendlí mezi svou holou hruď a dveře lednice.

"Co to sakra?" Zeptám se a zalapám po dechu, jak obě dvě věci z mých rukou spadnou na zem. Cítím jeho penis se tisknout do mých zad, jeho pevné paže mě drží jako v kleci.

"Co je?"

Polknu.

"Myslím, že potřebuješ lekci o hranicích," stačím říct.Moje dlaně se přitlačí na dveře lednice.

Skloní hlavu, přejíždí jeho strništěm po mém krku. Zachvěju se. Jsem naštvaná, že získává ode mě reakci. Jeho ústa jsou nebezpečně blízko mého ucha, jak zašeptá, "Jestli je to něco jako tvoje lekce doučování, nebudu doufat."Cítím jeho ruku klouzat po mé paži a podél mé klíční kosti, než ovine dlaň kolem mého krku a nakloní mou hlavu. Je to zvláštně uklidňující, a na vteřinu zapomenu, že Travis je ten, kdo mě drží v zajetí.

"Nevadilo by mi tě naučit jednu nebo dvě věci," znovu zavrčí proti mému uchu. Jeho hlas je nízký a hluboký, jak se mi vysmívá, tlačíc na moje nervy.

"Vypadni ze mě svým nahým tělem," říkám přes zaťaté zuby.

"Tohle jsem nikdy neslyšel." Pohne boky, tlačíc se silněji proti mně. Oči se mi zavřou ze své vlastní vůle, jak sten odezní bez povolení. Jeho ruka klouže dolů po mé hrudi a dlaněmi uchopí moje prsa, což si vyslouží další hrdelní sten. Jeho druhá ruka stiskne můj bok. Naše těla do sebe zapadají a moje hlava padá zpět, když ucítím jeho horký dech na mé hořící kůži.

"Tak mi řekni, kdo je tady opět pod kontrolou? Protože jsem si jistý, že se ze mě za chvíli uděláš."

Moje kůže bodá ze slov, která pocházejí z jeho úst. "Pojeb se, Travisi."

"Promiň, princezno. Nejebu panny." Přejede rty nad mým ušním lalůčkem a kousne jej. "Ale jestli někdy budeš chtít lekci v sání ptáka, rád tě to naučím. Dokonce bych se vzdal lektorského poplatku."

Mé tělo se napne nad jeho blahosklonným tónem. Moje mysl se konečně pročistí a já se dostanu z jeho kouzla. Otočím své tělo jen tolik, abych ho praštila loktem tvrdě do žeber. Klopýtne zpátky s prokletím, což mi dává možnost odejít ven z kuchyně.

Jsem naštvaná na to, jak vždycky tlačí na mé hranice a snaží se ze mě dostat reakci, ale jsem ještě víc naštvaná na sebe,že padám do jeho hloupé pasti. Moje zrádné tělo se chytilo návnady a teď jsem to jenom já, kdo se spálil.